Hermiona se uvelebila v tureckém sedu, Lenka si lehla a svou hlavu položila na Hermionino stehno. Vzhlížela k ní a usmívala se. Hermiona zajela rukou do jejích stříbřitých vlasů a vískala se v nich. Takhle vypadalo štěstí. ,, Když na mě budeš ležet, neuvidíš východ slunce," pravila Hermiona, i když ve skutečnosti nechtěla, aby se Lenka zvedala do sedu. Přála si, aby jí ležela na klíně po zbytek života.
,,To mi vůbec nevadí. Navíc se domnívám, že se ti bude odrážet v očích, takže o východ vlastně nepřijdu," řekla Lenka. Hermioně zrudla líčka.
,,I ty jedna romantičko," špitla. Mlčely, nebe se rozjasňovalo, přicházel nový den.
,,Blíží se něco ošklivého," pravila posmutněla Lenka. Hermiona zkrabatila čelo. ,,Nevím, co se stane, ale vím, že to nebude nic dobrého. Cítím to ve vzduchu," pokračovala křehká blondýnka. Hermiona ji chytila za ruku.
,,Ustojíme to, ať už se stane cokoliv," pravila. Lenka se slabě pousmála.
,,V to doufám," přitakala.
,,A kdyby šlo do tuhýho, utečeme."
,,Neřekla žádná nebelvírka - nikdy," opáčila Lenka a zasmála se. ,,Z boje se neutíká... Bohužel. Jinak bych s tebou ráda utekla. Ode všeho, ode všech."

~~~~~

,,Draco něco plánuje," opakoval neustále dokola Harry. Hermiona tomu nevěnovala pozornost. Přemýšlela o Lence. ,,Vím, co jsem slyšel. Mluvili se Snapem o neporušitelném slibu."
,,Lonánku!" zvolala nadšeně Levandule a vrhla se na Rona. Harry pohlédl na zamilovaný pár, pak na duchem nepřítomnou Hermionu a bezradně pokrčil rameny.
,,Že já se vůbec snažím..." hlesl a začal konečně snídat. Do Velké síně vešla Lenka. Hermiona se okamžitě narovnala v zádech a na tváři vykouzlila úsměv. Lenka na ní spočinula svým zrakem a pousmála se tak krásně, že by tím dokázala zachránit svět od všeho smutku. Hermionu napadlo, že jestli někdy bude muset vyčarovat patrona, vzpomene si na Lenčin úsměv a půjde to samo. Nasnídala se rychleji než chlapci, hlavně díky tomu, že Ron se místo snídaně věnoval Levanduli a Harry propaloval pohledem Draca Malfoye. Rozloučila se s nimi a řekla, že se uvidí v učebně, vstala a vydala se k havraspárskému stolu. Lenčiny oči se rozzářily radostí.
,,Děkuju za půjčení zápisníku," pravila a podala Lence svůj vlastní zápisník, ve kterém byla schovaná sítina. ,,Přeju ti krásný den."
,,Já tobě též," odvětila Lenka. Pár vteřin se na sebe usmívaly, pak se Hermiona vydala na první vyučovací hodinu. Cestou si prozpěvovala a zdravila všechny obrazy. Byla skutečně šťastná a měla pocit, že už nikdy nepocítí žal.

~~~~~

Vykradly se z hradu. Ve svitu měsíce se procházely po školních pozemcích. Pod nohama jim křupal sníh. Držely se za ruce, vlastně za rukavice a povídaly si o tom, jaký měly den. Lenka měla červený nos a Hermiona si čas od času postěžovala, že ji ten děsný mráz štípe do tváří.
,,Přála bych si léto. Mohly bychom někam do přírody a jen tak sedět v trávě a povídat si. Mohla bys mě naučit plést věnečky," snila Hermiona. Lenka se zvonivě zachichotala.
,,Ty neumíš vít věnec?" otázala se Lenka. Hermiona se zastyděla. V pohanských zvycích figurovaly i věnečky pletené z lučního kvítí, takže by to jako pravá čarodějka měla umět... Jenže Hermiona se vždy raději věnovala magické teorii než praxi. Navíc zatím ještě ani necítila potřebu své magické schopnosti spojovat s pohanským náboženstvím. ,,Ráda tě to naučím. Snad budeme mít možnost spolu strávit i část léta."
,,Určitě," ujistila ji Hermiona. ,,Není nic, co by nám v tom mohlo zabránit. Budeme spolu chodit po loukách, já ti budu číst, ty mi budeš zpívat."
,,Naučím tě své oblíbené rituály," přidala se Lenka.
,,Budeme sledovat hvězdy."
,,Chodit plavat do řeky."
,,Hrát na schovávanou."
,,Objímat se."
Zastavily se.
,,Líbat se?" navrhla Hermiona a přitočila se k Lence blíž.
,,Líbat se," špitla souhlasně Lenka. Nahnuly se k sobě a vroucně se políbily.
,,Naše plány se mi velice zamlouvají," pravila Hermiona.

~~~
Smím přijít, až budeš sama?
~~~