26. června roku 2020
Anotace: Každý z nás musí položit takovou otázku. Ať už sobě či někomu zcela jinému. Pro některé to bude dotaz zcela povrchní, přičemž se zašklebí a odpoví, že nikdo přeci není neviditelný. Jiný se zase zahloubá a nakonec dojde k názoru, že z nitra duše zahlédl jen kousek. Lidé jsou různí, o čemž nevypovídá jen to, jak si vyloží tuto otázku. A my bychom se s tím měli smířit. Existují lidé jiné víry, barvy pleti i politických názorů. Také jsou lidé, kterým se opačné pohlaví nikdy líbit nebude.

„Vidíš mě?"

Je to podivná otázka, co jsem ti položila. Nerozumíš jí. Poznám to díky zmatenému pohledu tvých krásných očí, který po mně vrháš. Já se však nemám k tomu, abych ti onen dotaz vysvětlila. Jen vyčkávám a bedlivě sleduji, jak se tomu usilovně snažíš přijít na kloub. Roztomile nakrčíš obočí a hlavu lehce nakloníš do strany. Děláš to pokaždé, když usilovně přemýšlíš. Vím to, protože jsem tě mnohokrát pozorovala. Strávila jsem s tebou tak velký kus života, že čas bez tebe mi připadá cizí. Smutný, mlhavý a bezbarvý. Proto mě bodá u srdce, že mě nechápeš, zatímco já vždy přesně vím, na co myslíš.

Musela jsem na tebe zasněně hledět příliš dlouho, jelikož si nervózně odkašleš. Je ti nepříjemný způsob, jakým se na tebe dívám. Se skrytou fascinací a vášní v očích. Pocity, které si vykládáš tam mylně pokaždé, kdykoliv je jen koutkem oka zahlédneš. Tvá nevědomost mi vždy trhala srdce a jinak tomu není ani dnes. Onen orgán bijící jen pro tebe se tříštil, když jsem tvrdila, jak se mi líbí smyšlený chlapec a tys mi svěřila své milostné touhy. Nikdy v nich nebyla jediná zmínka o ženě. O mně.

Bereš mě jako kamarádku. Přítelkyni, které můžeš svěřit veškerá svá tajemství a při tom vyslechnout ta její. A já ti při tom lžu, jen ústa otevřu. Tolik tě klamu, až si nejsem jistá, zda mi to Bůh kdy odpustí. Stejně jako mé zalíbení v tobě. Kolikrát jsem si jen kladla otázku, jestli je to přirozené. Zda tím plivu na zákony přírody.

Ale ty mi za to stojíš. Kvůli tobě bych udělala všechno. Skočila bych z útesů a přeplavala oceán, abych se k tobě dostala. Vraždila bych ty, kteří by ti chtěli ublížit. Bourala bych domy a stavěla města, pokud by sis to přála. Změnila bych kvůli naší lásce svět. Pokud jí tedy vůbec opětuješ.

Tvá pozornost se upře na mladou servírku, jež svírá podnos, na němž leží mnou objednaný dort. Zaměříš svá dokonalá očka barvy modré šedi na duhovou polevu, zatím co otevíráš ústa v němém údivu. Ty rty, po kterých tak prahnu. Jsem člověk znavený pouští a ty jsi má voda, kterou potřebuji k životu. A ze všeho nejvíc se bojím, že mi proklouzneš mezi prsty. Vyliješ se do horkého písku a já tě již nikdy nepolapím nazpět.

Nebeský pohled se zaměří na mě. Prohlédneš si mě - pečlivě od hlavy až k patě. Chvástám se tím, jak znám tvé myšlenky a přitom nemám ponětí, co se ti právě honí hlavou. Kdybys mi tak dala nějaké znamení, abych věděla, na co se připravit. Nevím ale zhola nic a tak mi nezbývá než doufat. Zoufale si přeji, aby ses pohoršeně neodtáhla, znechuceně si neodfrkla.

Tvůj zrak je lehoučce zastřený. Jako bys právě pátrala ve vzpomínkách a hledala nějaká vodítka, která by tě utvrdila v té bláznivé doměnce. Když si ukradneš můj přímý pohled, snad ani nedoufám a přece jen mě v té chvíli snad poprvé spatříš celou. Prolomíš tu věčnou zeď, kterou dál nadokáži a ani nechci budovat. Zahlédneš ty náznaky. Velice pomalu přikývneš a mně se zatají dech, když mi vyplníš ten nejvroucnější a zároveň nejvzdálenější sen.

„Ano, vidím tě."

...

Zdravím! Už jsem ani nedoufala, že bych do červnového Psaní pro radost něco sesmolila. Jak se ale zdá, nakonec mi má drahá Múza něco zašeptala do ucha a já jsem zde s krátkou povídkou. Romance dvou dívek - nic takového jsem snad ještě nikdy nepsala. Navíc, jak jste si již nejspíš stihli všimnout, jsem zkusila úplně jiný styl, než jakým tvořím příběhy obvykle. Vyprávění z druhé osoby bylo mým záměrem a kvůli zlehčení pravopisu jsem se nakonec uchýlila k času přítomnému. Nevím, jak se mi to zdařilo a tak budu ráda za veškerou odezvu v komentářích... To bude asi tak vše. Doufám, že ti, kteří tak jako já své vysvědčení dostali již dnes, se příliš nezapachtili při vysvětlování těch trojek a čtyřek, které tam jistě nebyli a já se s vámi pro tentokrát rozloučím.

- Annaeli2