Dva chlapci se tísnili na jedné matraci. Mladší se skrýval v náručí bratra, který sledoval dveře. Za nimi se ozýval křik a pláč. Klika se pohnula, dveřím v tom ale bránil prádelník, který chlapci společně přesunuli. Mladší z chlapců nakonec vyčerpáním usnul v bratrově náručí. Když se vzbudil, byl sám, a dveře byly dokořán.

Ospalost ho hned přešla a vyděšeně vyběhl z pokoje. V bytě panovalo ticho... Příliš velké ticho. Před dveřmi ven seděla jeho matka s nepřítomným výrazem v očích a zkrouceným úsměvem na rtech. Tvář jí hyzdily nové i staré modřiny a podlitiny.

"Kde je Myungsu?"

Jen se začala hystericky smát. Chlapec k ní přiklekl a zatřásl s ní.

"Kde je Myungsu?!"

Dál se smála a ukázala na dveře. Chlapec se ani pořádně neobul a vyběhl do nočního chladu. Nepotřeboval běžet daleko. Opilecký smích a křik bylo slyšet přes celou čtvrť. Jen blázen by v tuhle dobu šel ven. I přesto se vydal za hlukem a skryl se za nedaleké popelnice. To, co viděl, bylo nechutné a děsivé zároveň. Skupinka mužů, zhruba deseti s otčímem v čele, postávala kolem těla na zemi. Všude se povalovaly odpadky a prázdné lahve. Špína už po ulici pomalu chodila sama. Myungsu se pokusil vstát, ale otčím ho skopl zpět na zem za povzbudivého jásotu svých kumpánů, kteří se posilňovali alkoholem. Mladší zadržel ve svém úkrytu dech a dlaní si zakryl ústa, aby nevydal zvuk. Jeho bratr měl rozbité rty, několik modřin ve tváři a jeho oblečení bylo částečně roztrhané. Muži kolem něj se opile smáli a popíjeli. Otčím se smál spolu s nimi a nakopl chlapce na zemi do ledvin. Ten upíral pohled k bratříčkovi a nevydal ani hlásku. Mlčky snášel všechny rány a bolest. Tím vyprovokoval ostatní k akci. Začali do něj kopat, dupat po něm, až mu zlomili nohu a vykloubili rameno, když si chránil tvář. A nejspíš mu zlomili i několik žeber.

Otčím to se smíchem sledoval, ale ten ho pomalu přecházel, když chlapec stále nereagoval.

"Seš nudnej. S tím mladším smradem bude víc srandy," zachechtal se.

V mladším by se krve nedořezal. S hrůzou sledoval scénu před sebou a po tvářích mu stékaly slzy bezmoci. Myungsu stočil pohled na otčíma a sípavě se nadechl.

"Jeho se nedotkneš... zrůdo."

Otčím se k němu sklonil, na tváři mu hrál odporný škleb.

"Myslíš? Ten jeho holčičí ksicht volá po úpravě. Nebo bych měl rovnou čeknout jestli je vůbec kluk?" rozesmál se.

Myungsu se podíval směrem k bratrovi a pak stočil pohled na otčíma. Nadzdvihl hlavu a plivnul mu do tváře. Muži ztuhl úsměv na tváři. Vrazil chlapci pěstí a znechuceně se otřel.

"Řek sis vo to zmetku. Však my tě naučíme poslušnosti. Dostaneš lekci, kerou do smrti nezapomeneš. Co chlapi?" otočil se na muže okolo.

Ti přikývli, někteří se posměšně po sobě podívali. Jeden předal láhev muži vedle sebe a došel k Myungsuovi. Nešetrně ho přetočil na břicho a serval z něj zbytky oblečení. Chlapec se pokusil bránit, ale v jeho stavu to bylo k ničemu. Muž se jeho snahám jen zasmál a sklonil se k němu.

"Neboj, bude se ti to líbit."

Při tom si stáhl kalhoty a zprudka přirazil do chlapce pod sebou. Ten vykřikl bolestí. Po tvářích mu stékaly slzy. Jakoby ho trhali vejpůl. Ostatní nadšeně povzbuzovali muže a pokřikovali na něj:

"Roztrhej ho!" "Ukaž mu, co je bejt chlap!"

Na nic nečekal a hned začal přirážet do bezbranného těla pod sebou. Surově zneužíval Myungsua a ignoroval jeho bolestný pláč i krev barvící zem pod nimi. Nakonec dosáhl vrcholu a z chlapce slezl. Jeho uvolněné místo ale hned zabral jiný. Nedal Myungsuovi ani chvilku se nadechnout. Brutálně ho škubal za vlasy a přirážel do něj. Když skončil, vystřídal ho další.

Nakonec se vystřídali všichni. Otčím to celou dobu sledoval opřený o sloup a popíjel. Muži se začali pomalu rozcházet. Většina se opile smála a pokřikovala.

"Dobrá děvka." Poznamenal poslední, když odcházel.

Otčím přešel k Myungsuovi a chytl ho za vlasy. Díval se mu do tváře a opile se usmíval.

"Užil sis to, zmrde? Co?" zasmál se a pustil ho. "Ještě jsme neskončili."

Rozepnul si kalhoty. Myungsu se pokusil z posledních sil odplazit, ale zbytečně. Otčím ho znovu chytl za vlasy a surově přirazil do jeho zuboženého těla. Myungsu si bolestně skousával ret a díval se se slzami v očích směrem k bratrovi. Ten se krčil ve svém úkrytu a rukou si zakrýval ústa, aby nekřičel. Pohled před ním byl otřesný, přesto nedokázal odtrhnout pohled.

Mezitím otčím skončil a upravoval si kalhoty.

"Příště si vychutnáme toho malého smrada." Zasmál se a kopl do Myungsua.

Ten na něj stočil pohled plný nenávisti a sípavě se nadechl.

"N-nikdy... na něj... ne-nesáhneš" zachrčel a vykašlal krev.

"Jo? A jak mi v tom zabráníš, co?" zasmál se a odfrknul si.

"Policie... řeknu... vše-všechno..."

Muž se k němu sklonil a poklekl vedle něj. Téměř něžně ho pohladil po tváři a přetočil ho na bok.

"Ty nikomu nic nepovíš. Už nikdy" blahosklonně se na něj usmál a ostrým střepem, který předtím uchopil na zemi za jeho hlavou, mu přeřízl krkavici. S úsměvem sledoval Myungsuův vyděšený pohled, který rychle vyhasínal. Muž se zvedl a kolébavou chůzí odešel.

Chlapec vyběhl ze svého úkrytu a dopadl na kolena vedle bratra. Rozechvělýma rukama ho přetočil na záda. Z očí mu vytryskly slzy. Upíraly se na něj dvě mrtvé vyděšené oči. Uhnul pohledem, ale nepomohl si. Díval se přímo na rozšklebenou krvavou díru v jeho krku.

"Hyung... vzbuď se..." lehce jím zatřásl. Nedokázal přijmout skutečnost před ním. Obejmul bratrovo chladnoucí tělo a jemně se s ním kolébal. V dálce zněly sirény a pomalu svítalo. Město opět ožívalo, jen Myungsu jakoby pořád spal.

Následující chvíle byly pro chlapce rozostřené. Moc si toho nepamatoval. Jen ty oči, oči bez života, plné děsu. Policie hledala viníky – marně. Chlapcovo svědectví nepovažovali za důležité. Otčím s matkou shodně vypověděli, že byl celou noc doma a bratra vyběhl hledat až k ránu. Oni zatím spali. A všichni jim věřili.

Chlapec mlčky sledoval bílou rakev klesající do země. Od té chvíle, kdy ho našli, nemluvil. Ne že by nemohl, nechtěl. Očima přejel po přítomných a v hlavě se mu rodil plán. Děsivý plán pomsty.