Člověk by ani nevěřil, jak jeden den letí do Brazílie zachraňovat svět pasivní cestou a pak o týden později letí přesně na opačnou stranu zeměkoule, protože ti zlí záporáci vždy musí dělat vše složitější, abyste ze všeho měli nakonec víc práce než užitku. Od chvíle, co jsem odjela po předání Juniora jsem měla namířeno opět na letiště, kde na mě čekal let s konečnou destinací ve švýcarském Bernu. Ještě před nastoupením na palubu jsem cítila, jak mi v kapse vibruje telefon - jistě telefonát od Fredericka, nebo někoho z centrály, zda se chystám dorazit do práce. Let trval okolo dvou hodin a po přistání jsem měla dobrý pocit z možná alespoň kapky svěžího vzduchu, ze zdejšího dobře vypadajícího životního prostředí.

Při cestě letištní halou, jsem opět cítila, jak mi vibruje telefon. Opět mi volal Frederick, ale já příchozí telefonát ani tentokrát nezvedla. Věděla jsem totiž, že bych se musela ze všeho vykrucovat a pojednou jsem se opravdu rozhodla držet jazyk za zuby. Z letiště jsem se odebrala rovnou do zabukovaného hotelu, kde jsem si vybalila a následně s dlouhým vydechnutím se posadila na měkkou postel. Opět však netrvalo dlouho a vyrušil mě zvonící telefon. To už mi tělem koloval pocit, že vnitřně ubližuji nejen volajícímu brunetovi, ale i sama sobě. Proto jsem se zavrtěla a hovor zvedla.

,,Fredericku, zlato, omlouvám se. Všechno ti to vysvětlím," těžce jsem polkla, jakoby mi někdo držel zbraň u hlavy a dožadoval se výkupného.

,,Tak to si vážně rád poslechnu," ozval se hlubší hlas, který již od první chvíle rozhodně Frederickovi nepatřil.

,,B-Brightone? Co tam děláte a kde je Frederick," vyvalila jsem oči.

,,Shodou okolností sedí vedle mě a moc rád by si vyslechl váš příběh tak jako já."

,,A proč mi voláte z jeho telefonu?"

,,Protože vás znám až moc dobře a vím, že byste mi to nezvedla."

,,Proč si to myslíte?" mírně jsem našpulila rty.

,,Protože proč byste také zvedla hovor svému věčně naštvaně vypadajícímu a zapšklému šéfovi, který vás nedokáže den nechat bez jediné poznámky ohledně toho, jak byste svou práci mohla dělat i dobře, kdybyste se neustále nevzpírala pravidlům," povzdechl si tmavovlásek na druhé straně hovoru, zatímco já jen pokrčila rameny.

,,To jste uhodil hřebíček na hlavičku," jen jsem tiše souhlasila, ,,ale pro vaši informaci jsem si vzala dovolenou, takže vám nemusí vůbec nic být do toho, co dělám."

,,Máte pravdu, nic mi do toho není, však někde vzadu na jazyku cítím povinnost a tu vaši slavnou morálku."

,,Jak jsem vám již řekla při našem posledním bouřlivém rozhovoru. Jsem si více než jistá, že vím, co se děje a chci to vyřešit," těžce jsem polkla, ,,a nepokoušejte se mě zastavit. Stejně mě nenajdete."

,,Takže vy nejste ve švýcarském Bernu?" opáčil Brighton.

,,Moc dobrý typ, zkuste to dál," zkřivila jsem rty s vyvalenýma očima nad tím, jak rychle jsem byla odhalena.

,,V tom případě hotel na Rägetenstrasse s číslem popisným 5 vám nic neříká?"

,,Vypnula jsem si GPS, jak to zatraceně víte?" vyprskla jsem okamžitě.

,,Vypnutí GPS nezamezíš tajné službě, aby tě sledovala, Megan," ozval se Chaseův hlas.

,,Ty už v tom s nimi jedeš taky?" pípla jsem.

,,Nic jsem nikomu neřekl, na všechno přišli sami," oznámil mi mladík na obranu.

,,Vy jste o tom věděl?" ozval se zaraženě Morgan.

,,B-byla to jen přátelská výpomoc, nic pracovního. Stejně jsem nic nestihl udělat. Přišli jste na to moc rychle."

To již následovalo jen tmavovláskovo zoufalé oddechnutí, než se mi pokoušel domluvit, tak jako i následně Frederick, však marně.

,,Jak už jsem řekla - nezastavíte mě. Já to udělat musím a chci," oznámila jsem opět sebevědomě.

,,Dobře, jak chcete. Nikdo vám bránit nebude a následky si ponesete sama. Již nemám v plánu vám nic rozmlouvat," vydechl Morgan následovně s konečným tónem hlasu.

,,Děkuju," odpověděla jsem.

Pak už jsem jen hovor položila a samotný telefon jsem si položila na klín. S dlouhým pohledem před sebe jsem si hlavou nechala chvíli proudit myšlenky, než si promnula oči a s rozjímáním přestala, protože mi to jen mlžilo to, na co jsem se teď soustředila. Když jsem se postavila, chvíli jsem si mrmlala, než jsem se vydala z hotelu pryč, abych zahnala hlad, který jsem získala v letadle. Nakonec jsem se po jídle vydala na procházku městem, abych našla svůj zítřejší cíl. Cíl v podobě budovy a centrály Amazonie, která sídlila kousek za Bernem v oblasti, kde mělo svůj přístav dalších pár velkých firem, tak jako TOXIC. Vše bylo obehnané ploty a jistě i bezpečnostními kamerami, na které jsem bohužel byla moc krátkozraká. Z budov se nic pořádně vyčíst nedalo. Byly to pouze šedivé krychle na kterých byl sem tam nějaká venkovní žebřík vedoucí ze střechy, konec odvětrávací šachty nebo nepovedená graffiti.

Všemu však dominovaly neonové a zářící loga všech firem, co si zde hřály své místo. Každé jedno z nich bylo na tom nejlepším místě, aby upoutávalo pozornost jako klaun v manéži, zatímco já si v hlavě dávala dohromady plán. Ano, Megan Harrowerová chce mít opět plán, tak jako v nespočtu předešlých případů. A jak to dopadne? Tak jak to má moje karma vždy ve zvyku. Když jsem obhlédla celou situaci, vydala jsem se zpět do města. Nakonec jsem si koupila takeaway jako večeři a vydala se zpět do svého pokoje. Na stole, který byl nedaleko okna jsem si vše rozložila. Vyndala ubrousky, plastový příbor a krabičky s jídlem po čemž jsem se s pokusem o pohodlnost posadila na židli. Čekala jsem, že by mi na rameno mohl poklepat pocit viny, nebo alespoň špatného rozhodnutí po cestě z Londýna až sem. Vše to nakonec spláchlo jen jedno pokrčení rameny a já už se vnitřně nemohla dočkat až vše bude za mnou. Po nějaké době, co jsem již dojedla, jsem se uvelebila na posteli a chtěla si udělat poslední research po internetu pro zítřejší akci. Vyrušilo mě však okno. Okno z koupelny, na které něco chvíli klapalo. Možná pták nebo jen větev stromu, která se před oknem do koupelny záhadně vzala, aniž by tam při mém příchodu stál vůbec nějaký strom.

Po okamžiku už mi to nedalo a i tak jsem se bez většího zájmu šla podívat, co ruší můj klid. Ve dveřích jsem se však zarazila. Už od prvního pohledu jsem viděla, že to, co se dobývalo na okno nebyla větev ani opeřenec, ale něčí nohy, co balancovaly na parapetu. Chvíli jsem na ně zmateně zírala, než jsem po zralé úvaze okno otevřela, abych snad nově přítomnému ulehčila přístup. Ten další chvíli pokračoval ve svém balancování, než se sesunul až do koupelny, kde se neohrabaně zavrávoral.

,,Nech mě hádat," dala jsem si ruce v bok, ,,agent v utajení?"

,,C-cože?" zamrmlal Andrew, když se zmateně rozhlížel okolo sebe.

,,Na maškarní jsi vystrojený vážně prvotřídně, však agent v utajení má za úkol zůstat v utajení. To znamená, aby ho nikdo neviděl."

,,Já vím, za koho mě máš?" ohradil se blonďák.

,,Tak proč tu stojíš přede mnou jako kůl v plotě?" našpulila jsem tázavě rty.

Přítomný chvíli zamyšleně přemýšlel, než si nerudně přidupl.

,,Zatraceně," zaklel.

,,Vždyť jsem Brightonovi říkala, že mě nemá zastavovat. Stejně poslal tebe, to si moc nepolepšil," zamumlala jsem si pod vousy, ,,jak jsi se sem vůbec dostal?"

,,Slanil jsem se ze střechy," ukázal na provaz co mu vysel z břicha a svou délkou pokračoval dál z okna až na zmíněnou střechu.

,,Alespoň že jsi jí nepropadl jako posledně."

Nakonec jsem svého kolegu pozvala i do zbytku svého příbytku kromě koupelny. Tam ze sebe sundal veškerou výstroj, která ho tížila a posadil se na jednu z páru židlí, které byly přítomny.

,,Proč jsi vůbec tady?" věnovala jsem mu pohled.

,,Neměl bych ti to říkat, když už jsem ten agent v utajení, ale když už mám tak špatnou karmu v práci, tak proč už se s tímhle snažit," začal sedící, zatímco si mnul dlaně, ,,Brighton chtěl, abych na tebe dal pozor. I přes tu hádku, kterou jsem bez jeho vědomí slyšel, mu na tobě záleží a bojí se o tebe. Přeci jen, když už si někdo jako ty stojí za svým tak urputně a tvrdohlavě jako v současné situaci, něco se opravdu musí dít."

,,Nemusíš mi ihned připomínat moje stinné stránky," našpulila jsem rty.

,,A co máš v plánu dělat? Když už jsi se dostala až sem," pozvedl blonďák obočí.

,,V plánu mám především vymyslet plán, tak aby vše proběhlo co nejhladčeji a bez problémů," pípla jsem, ,,je to zkrátka jako posledně. Musíme se dostat dovnitř a ven aniž bychom vyvolali rozruch."

,,Myslíš posledně ten moment, když jsme málem vyhodili do povětří tu továrnu? Tam jsme jim byli osinou v zadku dost viditelně. A vyvolání rozruchu bych také bral jako spíše nepovedený vtip."

,,Já za to nemůžu," vyhrkla jsem, ,,bylo to moje poprvé. Snad po mně nechceš abych svojí první velkou misi zvládla přesně podle plánu i s vědomím, že jsem měla na krku britskou královnu, o které jsem následně zjistila, že umí všechna bojová umění od A do Z."

Nakonec náš rozhovor vyrušil čas, který se blížil k jedenácté hodině večer a já cítila, že jsem zralá do postele. Andrewovi jsem nakonec na prst vymáčkla trochu své zubní pasty, aby alespoň jeho zuby dostaly pořádnou hygienu a půjčila mu jedno ze svých over-size triček jako pyžamo.

,,Je tu jen jedna postel," zamumlal přítomný, zatímco jsem se mu vedle sebe pokoušela udělat místo, ,,to je v pořádku, lehnu si na zem," pípl následovně s ostychem.

,,Prosím tě, Andrew," věnovala jsem mu intenzivní pohled, ,,v Coloradu jsme spolu spali dobré tři týdny v jednom stanu jako makrely v konzervě. Věř mi, že vše co jsi mohl, jsi o mě už otřel a už se nemusíš stydět, protože už jsem cítila úplně všechno."

Blonďák se na mě chvíli vcelku vyděšeně díval, než jsem ho přiměla a tak i trochu donutila si lehnout vedle mě pomocí poplácání peřiny na volné části matrace. Přítomný se zprvu nejistě posadil, než si i lehnul a ztuhle si přitáhl přikrývku. Já se poté uvelebila na své straně a zhasla lampičku, po čemž se v pokoji rozlehlo pouze černo.

,,Andrew, co se děje?" opět jsem se natáhla po lampičce a podívala se na přítomného, ze kterého byla stále cítit nejistota a zaťaté svaly a tak i nepohodlná poloha vleže.

,,Jen sebou v noci vždy dost házím a tak chci abys usnula první. A také občas chrápu," zavrtěl se.

,,Já taky chápu, a vždy dost neelegantním a neestetickým způsobem. To rozhodně není důvod, proč bys nemohl usnout."

,,Tak dobře," píp přítomný, když jsem ho stále s jeho děsem v očích sledovala a on mi pak věnoval i svůj pohled, ,,a také nechci aby... aby se stalo něco tam dole a pak to nevypadalo, že..."

,,Nechtěný sex bez vědomí obou přítomných? Tím už jsem si prošla, věř mi," našpulila jsem rty.

,,To ne, zkrátka jsi vážně hezká a já nechci, aby to nakonec vypadalo jako něco, co to není. A také to nijak nechci kazit mezi tebou a Frederickem. Sice jsem to kdysi chtěl zkusit - alespoň se tě zeptat, jestli bys se mnou někam nezašla, ale nakonec jsem to neudělal. A teď jsi s Fredem a vážně vám to přeju, ale tohle asi bude jediná friendzone, ve které rád zůstanu."

,,T-ty si vážně myslíš, že jsem hezká?" zarazila jsem se načež se mi od ležícího dostalo kývnutí, ,,t-to jsi mě vážně zaskočil, však i tak o tomhle Frederickovi říkat nemusíme. Sice já s ním chodím a tak bych mu to měla říct a ty jsi jeho dobrý kamarád, tak bys snad taky měl, ale co se stane v Bernu, zůstane v Bernu," odmlčela jsem se na okamžik s krátkým zamyšlením, ,,to znělo vážně dost nadrženě," zamumlala jsem následně.

Nakonec jsem blonďáka uklidnila, že i kdyby k něčemu mělo dojít, tak ještě než se vůbec začne, tak jeden z nás dostane otřes mozku po pádu z nám dvoum úzké postele.

,,Tak po dnešku, pokud se Frederickovi něco stane," poklepala jsem klouby pravé ruky na čelo postele, ,,tak jakožto vdova půjdu za tebou," usmála jsem se, ,,i když jsem měla původní plán jít za Brightonem, však kdo ví, jak to ten má s tím svým sado masem. S ním bych to asi nevydržela. No nic, dobrou noc."

,,O-o-on má rád s-sado maso?" zakoktal se zděšeně přítomný.

,,Je to jen teorie. Však skoro potvrzená teorie," ušklíbla jsem se potměšile, ,,neustále nosí černé roláky. Ty dokáží zakrýt většinu těla kromě rukou a hlavy. Co si asi myslíš, že pod nimi tím pádem má. Proč jsme ho snad nikdy neviděli nosit nic jiného. Proč se v nich paří, i když je venku dobrých třicet stupňů."

,,Možná protože je uvnitř klimatizace," pokrčil Andrew rameny.

,,Přestaň mi vyvracet moji teorii," zamumlala jsem, ,,ale musíš se mnou souhlasit. Jen si představ kolik pod tím vším oblečením musí mít ran a cucfleků."

,,Váže tuhle konverzaci právě vedeme? Zrovna teď?"

,,Chceš mi snad povědět něco o tvém sexuálním životě?" věnovala jsem Andrewovi pohled.

,,Alespoň bych skončil, aniž bych se snažil začít," zamumlal zamlkle se zkroušeným vyšpulením spodního rtu.

,,Za to se nemusíš stydět. Někdo na to zkrátka není a v životě to nepotřebuje."

,,A-ale já na to jsem jen zkrátka nemůžu nikoho najít," svěsil smutně ramena, ,,a když už jsem si myslel, že z toho něco bude, tak nikdy nebylo. Ať už ve vztahu nebo čemkoliv jiném."

,,Tak tomu musíš zkrátka dát čas. Někdo se jistě najde."

,,Čas? Letos mi bude třicet. Kde si myslíš, že si ten čas najdu. Utrhnu si ho někde v parku?"

,,Neboj. Jsem si jistá, že se někdo objeví," pokusila jsem se přítomného uklidnit, ,,i když někdy tomu musíš třeba jít trochu naproti. Nelíbí se ti třeba někdo? Někdo opravdový, koho máš šanci opravdu potkat. Kromě celebrit."

,,No, občas chodím do muzea na přednášky a ta přednášející je vážně hezká."

,,Tak vidíš. Když chodíš na její přednášky tak si tě jistě bude pamatovat."

,,T-to si nemyslím. Vždy je tam dost lidí a já vždy sedím dost vzadu."

,,Tak si jednou sedni dopředu a pak za ní zajdi."

,,No j-já nevím..."

,,Andrew. Za pokus nic nedáš. A pokud tohle přežijeme, tak tě donutím to udělat. Protože já vím co s člověkem dělá nedostatek sexu. Jen probdělé noci a brek u romantických filmů.

,,To sedí. Jen já brečím snad u každého filmu," zavrtěl se blonďák.

,,No nic," povzdechla jsem si, ,,dobrou noc, zítra ráno můžeme pokračovat."

Nakonec jsme oba usnuli, i když každý z nás nad něčím přemýšlel. Ať už to byl Brighton a jeho choutky a nebo jen něco, co mělo blízko k naději na normální život.