Ráno jsem se chvíli nemotorně převalovala, však když jsem uštědřila facku prázdné matraci, otevřela jsem oči. Pak jsem si pro sebe jen seniorsky s nerudnou nechutí zamumlala a šourem se vydala do koupelny. Za celou dobu, kdy mi toho má rozespalost a otupené smysly byly svědkem, jsem si neuvědomovala zvuk tekoucí vody a faktu, že koupelna je v mém hotelovém apartmá ta jediná místnost ihned po prostoru postelí, stolem a židlemi. A snad také to, že tu od včerejšího příjezdu nejsem jediný člen MI6. Když jsem otevřela dveře do koupelny, zároveň se naproti mně odhrnul závěs ze sprchového koutu, ze kterého vykoukl nikdo jiný než Andrew natahující se pro ručník se stálým nevědomím o mé přítomnosti. Já chvíli zmateně a shrbeně jako Quasimodo mžourala, než jsem se konečně zorientovala ve více než trapné situaci a konečně se zmohla na slovo.

,,Vysvětli mi, jak si s tímhle mezi nohama nedokážeš najít holku?" zamručela jsem jako kdekterý kamioňák po pár pivech.

,,C-co tady děláš?" vypískl ztuhle blonďák fistulí, když se s bílým obličejem pokoušel zakrýt.

,,Chtěla jsem si vyčistit zuby, ale asi počkám venku," narovnala jsem se a urychleně vyšla s rudými tvářemi ze dveří.

Nakonec vyšel i Andrew, tentokrát již oblečený.

,,Pokud chceš, tak se ti tu taky svléknu, abychom to měli fifty fifty," zamumlala jsem se skloněným zrakem.

,,Jen to ne. Já už si na tyhle situace od výcviku začínám pomalu zvykat," dostalo se mi od stojícího odpovědi.

Nakonec se mi i zuby podařilo vyčistit, však z hlavy jsem dnešní situaci dostat nedokázala. V neposlední řadě jsem se převlékla z pyžama a nervózně si mnouc prsty jsem věnovala pohled přítomnému. Netrvalo však dlouho a já sebou nepatrně trhla.

,,M-Megan?" ozvalo se a já chvíli přemýšlela, kdy se Andrew stihl naučit břichomluvectví, zatímco naproti mně bez jediného pohnutí rtů stál, ,,Megan?"

,,Ano?" zmateně jsem se ozvala, než jsem objevila přítomnost komunikátoru, který jsem si vzala před odletem z Londýna a poté na něj úplně zapomněla.

,,Ty jsi něco pila? Zníš dost zmateně."

,,Přála bych si, abych něco vypila, však to, čeho jsem byla svědkem bylo za přítomnosti mé střízlivosti," odpověděla jsem s roztaženými rty.

Chaseův hlas, který se mnou chvíli více než rozvážně mluvil, se následně dostal i k přítomnému Andrewovi. Ten nás oba zároveň informoval, než se do našeho debatního kroužku přidal i čtvrtý člen, který mě ihned zpočátku překvapil svým přístupem ke stávajícímu problému.

,,Přehodnotili jsme situaci a dospěli jsme k jistým změnám..."

,,Ale no tak, Brightone, přestaňte mluvit v množném čísle. Já vím, že to je jen váš znalecký posudek a uznání, že jsem pojednou a opět měla pravdu," ušklíbla jsem se.

,,Jak chcete," povzdechl si, ,,a já osobně uznal, že pokud už celý problém zašel tak daleko a vy si za ním stojíte, tak se opravdu něco děje," odmlčel se, ,,a mimo jiné bych se chtěl omluvit, za to, co se nedávno stalo. Měl jsem si vás vyslechnout a ne reagovat tak unáhleně a přehnaně, jak jsem nakonec udělal."

Já se pro sebe jen tiše zašklebila, než do mě můj společník šťouchl loktem, abych uskutečnila i svou část vedeného dialogu.

,,A já bych se měla omluvit, že jsem k vám vtrhla do kanceláře bez zaklepání a měla pravdu," nasála jsem rty, zatímco Andrew mi věnoval až kárně rodičovský pohled, ,,a také že jsem se asi nechovala příliš vhodně. Mimo jiné bych to také chtěla vztáhnout na další případné problémy, nedorozumění nebo průšvihy, které se mi propletou mezi prsty. Nejsem moc dobrá v omlouvání, obzvlášť když před očima vidím ten váš urputně naštvaně nerudný obličej."

,,C-co vám na mém obličeji přijde tak urputně nerudné?" zarazil se tmavovlásek.

,,Vaše obočí. Vypadáte díky němu naštvaně," obeznámila jsem svého posluchače.

Na to už se mi odpovědi nedostalo, však ten lehký pocit nechápavosti se stále vznášel ve vzduchu. Po nějaké chvíli se mi dostalo i něčeho, čemu bych ještě před odjezdem nedokázala uvěřit.

,,Mám pro vás návrh..."

,,To se mi nějak nezdá, zkuste to přeformulovat," našpulila jsem rty.

,,Mám pro vás plán," poopravil se Morgan, kterému jsem svými poznámkami stěžovala posledních několik minut života, ,,a i když to neříkám rád, a vy to ráda neuslyšíte, tak chci, abyste se ho držela."

,,A budeme poté dělat, že jsem nic neudělala a že se nic nestalo? Víte snad, co mám na mysli. Celý ten problém co se vznáší okolo."

,,S ničím jiným jsem ani nepočítal," povzdechl si hlas, načeš jsem se nepatrně ušklíbla, ,,jediné co po vás chci abyste se dostali dovnitř a ven..."

,,Vidíš, už jsme zase u toho sexu, jako včera večer," věnovala jsem pohled Andrewovi, který celou dobu poslouchal ze svého komunikátoru, načež se všude rozlehlo ticho a už jsem neslyšela ani Chase ťukat prsty do klávesnice.

,,Ten dvojsmysl jsi v tom viděla jen ty," odpověděl mi, ,,a podařilo se ti tu z toho vytvořit milostný trojúhelník."

,,Mluvíte tu snad o něčem, o čem by Tyler neměl vědět, nebo vám to včera jen ujelo?" ozval se Brighton zaraženě a zmateně zároveň.

,,Ale prosím vás, musíte ho omluvit. Jen to pomotal. On je to spíš milostný čtverec i s Marshallem, však pokud byste chtěl, můžeme vás přibrat a udělat z toho pětiúhelník."

,,Ne díky, já na geometrii moc nejsem."

,,Mně je to jasné, ale na pouta, bičíky, roubíky a pořádný výprask vás užije, že?" zašklebila jsem se načež Andrewovi zbělal obličej, když slyšel co ze mě právě vyšlo.

,,Smím vás upozornit, že pracujete a mluvíte se svým nadřízeným?" ozval se tmavovlásek vážnějším tónem, když se mi před očima opět objevilo jeho svraštěné obočí.

,,Já mám dovolenou," vyprsila jsem se sebevědomě, ,,takže můj nadřízený budete znovu až za tři dny. Teď jste jen někdo, kdo mi radí jak se nezabít a mě zároveň zajímá, jak to máte s těmi bičíky a výpraskem."

,,O tom si promluvíme někdy jindy," dostalo se mi konečné odpovědi.

,,Jistě," ušklíbla jsem se, ,,asi si mě pozve na kobereček a dá mi co proto."

,,Megan," cukl sebou opět kárně blonďák.

Nakonec jsem upustila ze své vlezle oplzlé zvídavosti a nechala jak Brightona tak Chase mně a Andrewovi vyložit jejich plán. Nakonec jsme dostali falešné identity a přestrojení v podobě novinářů, tak jak jsem to i já sama využila, když jsem nelegálně kradla zeminu v pralese. Jak jsem se již chopila příležitosti v předchozích okamžicích při zmínce akce dovnitř a ven se mi vše vcelku jasně osvětlilo. Opět se celé situaci naskytl plán se dostat k jádru, získat co je třeba, a co nejrychleji odejít. Ke zbytku se pak přidá i další část tajné služby.

,,Jste si vážně patřičně vědoma významu spojení nevyvolat rozruch?" prohodil muž následovně.

,,Mluvíte se mnou jako s předškolákem, co si neumí zavázat tkaničky," ohradila jsem se, ,,samozřejmě, že vím, co to znamená."

,,Jen se ujišťuji, protože jste prozatím s touto metodou nebyla příliš úspěšná."

,,Předtím to byla jen taková rozcvička. Teď již pojedu na ostro..." ušklíbla jsem se, ,,tedy ne naostro jako naostro ale... víte jak to myslím."

Když jsme náš skupinový dialog přerušili, já s Andrewem jsme se začali chystat na naši cestu do již nám všem známé Amazonie.

,,Ještě předtím, než se vydáme do jámy lvové, musíme zajít ještě někam," věnovala jsem blonďákovi svůj pohled, který mi on zmateně oplatil, ,,do papírnictví."

,,Jen bych tě rád upozornil, že se nacházíme ve velice svízelné situaci a to jediné, na co ty teď myslíš je, jak Brighton někoho bičuje a že si půjdeš na nákup do papírnictví," podíval se na mě Andrew káravě.

,,Tak ty už si to taky myslíš," zasmála jsem se až zlověstným způsobem.

,,Ne, nemyslím," ohradil se přítomný, ,,možná trochu jen protože jsi mi to vtloukla do hlavy. Ale teď je důležité, abychom vůbec udělali to, co máme a nenakupovali si výtvarnické potřeby."

,,Jsme přece novináři, ne? Potřebujeme nějaké pomůcky, abychom svou práci prováděli dobře a plnohodnotně."

Nakonec jsem blonďáka přesvědčila, že jedna návštěva obchodu nám neuškodí. Zprvu jsem měla i trochu pravdu, však nakonec, jsem se do nákupu zabrala až příliš dychtivě a můj kolega mě musel ven tahat násilím.

,,Megan, už musíme jít. Nemůžeš tu strávit celý den," stiskl mi stojící paži, když už jsem čekala, že si mě přehodí přes záda a odnese mě, jako choromyslného, leč šťastného člověka.

,,Počkej, podívej se na ty všechny sešity, které si chci koupit, abych je pak nikdy nepoužila, ale měla dobrý pocit, že je mám," rozplývala jsem se, ,,ještě pár minut. Slibuju, že za chvíli budu hotová."

,,To už jsi říkala před dobrou hodinou."

,,Teď už to ale myslím vážně. Ještě chvíli."

,,To už jsi také říkala," povzdechl si zoufale Andrew, ,,když toho nesmyslného nakupování hned necháš a už konečně půjdeš od tohohle papírnictví co nejdál, tak ti koupím lízátko," prohodil přítomný zoufale.

,,Lízátko?" okamžitě jsem vyskočila a až dychtivě se na svého společníka podívala.

,,Klidně ti jich koupím celý pytlík, jen už pojď prosím pryč," pípl blonďák.

,,V tom případě už musíme jít. Co když budou všude mít lízátka vyprodaná a na mě nic nezbyde..."

Nakonec jsem se se žalem v srdci vydala z obchodu pryč a Andrew mi vážně koupil pytlík lízátek, abych měla alespoň něčím na pár minut ucpanou pusu a neotravovala ho.

,,Hele, tohle je jahodové," olízla jsem další toxicky červenou sladkost a natáhla se s ní k přítomnému, ,,chceš ochutnat?"

,,Ne díky, nemám chuť," dostalo se mi odpovědi.

,,Nevíš o co přicházíš," poskočila jsem si vesele, než mi pohled spadl na nedaleký obchod se suvenýry, ,,myslím, že bychom si měli koupit nějakou vychytávku."

,,Jen to ne," zaúpěl blonďák, když jsem se mu vysmekla poté, co se mě snažil udržet na místě.

,,Podívej, tyhle by mi slušely," uculila jsem se po nasazení brýlí ze stojánku, zatímco mi přes zbytek obličeje vlála jejich cedulka.

,,Vypadala bys chytřejší," namítl.

,,Chceš snad říct, že nevypadám chytře?" našpulila jsem podezíravě rty.

,,N-n-ne. Nechtěl jsem to říct. Jen naznačit."

,,Tak v tom případě si naznačuj co chceš, ale můj bakalářský titul z toho vynech."

,,P-počkej. Chceš mi říct, že máš bakalářský titul, pracuješ v britské tajné službě a já tě tu musím nahánět na lízátka?" vyvalil na mě stojící oči nevěřícně.

,,Každý má přeci svoje guilty pleasure, ne?" pozvedla jsem obočí.

,,Nevěřím, že zrovna ty máš jen jedno guilty pleasure. Na to tě znám až moc dlouho."

,,Jídlo, sex a James Bond. Nejsem náročná," usmála jsem se, ,,však, na tobě je vidět, že mi to stále s tím titulem nevěříš, proto pro tebe ode dneška budu jen Bc. Megan Harrowerová. Nebo mě můžeš oslovovat Sire," zašklebila jsem se, ,,a konec konců, tyhle brýle by měly dnes na chytrosti přidat tobě," podala jsem přítomnému brýle, aby si je nasadil.

Když už jsme se i z obchodu se suvenýry dostali pryč, přišla na řadu ta obtížná část - vžít se do vlastních rolí a dostat se k jádru celého problému. Městem, ve kterém jsme se nacházeli, jsme prošli a tou samou trasou jako naposledy já jsme se dostali až ke skladištním budovám.

,,Nějak jsem si to rozmyslela, už chci jít zpět domů," pípla jsem a nepatrně jsem se oklepala.

,,Sama jsi se do toho namočila, tak si to taky sama vyřešíš," věnoval mi Andrew pohled.

,,Já nemůžu za to, že má lidstvo neustále nějaké problémy a já na to vždy musím přijít jako první," odfrkla jsem následovně, ,,to víš, že bych si taky nejraději válela šunky ve své kanceláři, celý den pila černou kávu, kouřila a jen si nerudně mrmlala jak musím dohlížet na nějakou retardovanou holku, co je sama neustále v nějakém problému."

,,Také si sám v tomto ohledu příliš nezávidím," ozvalo se mi v hlavě Brightonovým hlasem jako na zavolanou.

,,C-co tady děláte?" ztuhla jsem na okamžik.

,,Velice urputně poslouchám. A ani nevíte, co jsem se od vás sám o sobě nového dozvěděl."

,,To se vážně divím, že toho o sobě víte tak málo," prohodila jsem, ,,a trefila jsem se alespoň s tím sadomasochismem a bičováním?"

,,Vy mi za poslední dobu vážně tak lezete na nervy, že byste těch pár ran bičem potřebovala," ozvalo se načež jsem vyvalila oči potom, co jsem právě slyšela, však někde hluboko uvnitř jsem cítila hořkosladké vítězství. Na pár vteřin jsem se odmlčela, zatímco jsem sledovala i Andrewův více než vyděšený obličej, nakonec mě Morgan opět přerušil, ,,výborně, teď byste si mohla dát bobříka mlčení a já budu nanejvýš spokojený."

,,No to jste si měl nejdříve rozmyslet zda mi chcete říct, že si mě chcete ohnout přes koleno a zmrskat mě," vycenila jsem samolibě zuby.

,,To jsem ale neřekl," ohradil se tmavovlásek.

,,Ale jistě jste si to myslel," podala jsem mu svou konečnou odpověď.

Přítomný blonďák mě nakonec utnul v nejlepším a já se zprvu nedobrovolně začala soustředit na svůj úkol do kterého jsem se před nějakou dobou se vší profesionalitou v krvi zapletla. Po pár okamžicích jsme se dostali až ke vstupní bráně celého komplexu a před námi stál první úkol v podobě vrátného.

,,Co budeme dělat, pokud nás nebude chtít pustit dovnitř?" podívala jsem se na Andrewa.

,,Nevím," pípl přítomný, ,,můžeme ho zkusit omráčit."

,,To je dost nehumánní i s faktem, že jsme novináři a mlátíme tu vrátné."

,,Mám ještě jeden nápad, ale ten asi také není úplně vhodný."

To už jsem přítomného přestala poslouchat a s pokusem o sebevědomou chůzi, která se s každým novým krokem vytrácela až do chvíle dokud jsem nedošla až k budce, kde byl náš cíl.

,,On spí," otočila jsem se na plížícího se agenta za mnou, ,,můžeme jít, ale potichu."

Když jsme se prosmekli okolo spícího vrátného, vydali jsme se dál až k jedné z budov, na které byl velký název Amazonia.

,,Mimochodem, co byl ten tvůj druhý nápad?" prohodila jsem při chůzi.

,,Nevím, jestli bys ho chtěla slyšet," zavrtěl se blonďák.

,,Ale prosím tě, já už po dnešku slyšela vážně všechno."

,,M-myslel jsem, že bys mohla použít..." odmlčel se na okamžik, ,,nějaké své seduktivní schopnosti."

,,Tak ty se mě tu štítíš, když se mnou máš spát v jedné posteli s vysvětlením, že bychom spolu mohli nevědomky začít společný sexuální život a mezitím mě tu chceš předhodit nějakému tlustému páprdovi v prosklené budce se závorou? No to teda pěkně děkuju," zamrmlala jsem znechuceně.

,,Říkal jsem ti, že se ti to nebude líbit."

,,Ale co ty víš. Třeba by ses mu taky líbil a alespoň bys mu mohl předvést to svoje zařízení. Ty klobásko," věnovala jsem mu urputný pohled z očí do očí.

,,Teď už se to nelíbí ani mně," nasál můj kolega znechuceně rty.