Možná jsem již neměla sevřený žaludek, tak jako při minulé návštěvě, však ta kapka nejistoty se ve mně stále ukrývala.

,,Chtěl jste mě vidět?" věnovala jsem přítomnému pohled, když jsem po zaklepání vstoupila.

,,Ano," odpověděl ihned na to, ,,chtěl jsem po své vlastní zralé úvaze vědět více ohledně toho, co se stalo, co vás vedlo k tomu se vrátit zpět do Brazílie a vloupat se do budovy vojenské policie."

,,Víte," nadechla jsem se při přípravě pro odpověď, než jsem se však zarazila, ,,moment, jak víte, že jsem se někam vloupala," věnovala jsem sedícímu až výhružný pohled poté, co mi to po dobrých několika dnech došlo.

,,Sledovací čip ve vašem telefonu toho dokáže prozradit opravdu hodně," pozvedl Morgan obočí.

,,Nepřijde vám to nelegální a porušující lidská práva?" dala jsem si ruce v bok.

,,Podepsala jste souhlas, nic protizákonného v tom nevidím, ,,každý v tajné službě musí počítat s kompromisy.

,,Já že podepsala něco, co vám umožňuje mě sledovat?"

,,Po dobu pracovní doby a při výjimečných situacích jako jsou dlouhodobé mise nebo pouze dohledání polohy v nutných případech. Tak jako každodenní prohlídka služebního auta. Je vidět, že vám čtení smluv nešlo příliš dobře."

,,Mně ale auto nikdy nikdo nekontroloval," svěsila jsem obočí.

,,Ale ano, kontroloval. Každé ráno při příjezdu. Ať už ve vchodu do vstupní haly nebo vjezdu do garáží je rentgen, který zkontroluje každého, kdo do budovy vstoupí i z ní odejde. Je to pouze bezpečnostní protiteroristické opatření."

,,A-a to ten rentgen vidí opravdu všechno?" nasála jsem rty.

,,Ano."

,,Jakože opravdu všechno?"

,,Zda máte na mysli kupříkladu barvu vlastního spodního prádla, tak tak přesný zase není," povzdechl si přítomný při pohledu na můj stále zaražený obličej, ,,nicméně zpět k tomu, na co jsem se vás ptal na začátku - proč jste jela zpět?"

,,Mám podezření, že ty veškeré pralesní požáry nejsou zaviněné přírodou, ale lidmi. A jedním z hlavních účastníků je Amazonia a vojenská policie, která sídlí v Riu Cespru. Mají tam i plán pralesa a již složky plné záznamů, kterým sice nerozumím, ale jistě budou mít s pralesem a jeho problémem co dočinění," nasála jsem rty a podala přítomnému svůj telefon, kde jsem měla fotky, co jsem pořídila při své nepříliš očekávané návštěvě vojenského komplexu.

Černovlásek si je chvíli prohlížel a když přišel až fotkám záznamů, okamžik si něco mumlal - pravděpodobně si je polohlasem pročítal, než mi mobil vrátil bez jediné špetky údivu nebo alespoň emoce, která by oslavila mé odhalení.

,,Nepřijde mi to jako něco, co by mělo za vinu požáry v pralese," věnoval mi pohled, ,,pokud vojenská policie sídlí u pralesa, je v jejím popisu práce ho také hlídat a to vyžaduje i určitý systém, kterým je rozdělení území, tak jako tomu bylo na mapě na jedné z vašich fotek. A ty záznamy jsou jen formality, které jim jejich proces ulehčují a dokumentují."

,,A-a-ale co ty zkratky na té mapě..." pokusila jsem se vtrhnout do mužova přemýšlení.

,,My tu takové záznamy v centrále máme také, pouze digitální. Nic na nich není a hledat na nich něco, co by vedlo ke zkáze světa nemá cenu. Tak jako v těch vašich."

Nakonec jsem své úvahy již nechala být abych mezi námi nerozvířila něco, co by mělo zůstat v klidu. Morgan na mně ale i tak viděl něco, co bych já sama dokázala nazvat nejistotou a tak se nakonec ze svého místa zvedl, obešel stůl a vydal se ke dveřím.

,,Pojďte se mnou. Možná mám něco, co vás nakonec dokáže uklidnit," podržel mi otevřené dveře.

Nakonec jsme se vydali chodbou pryč a dostali se až k místu, kde seděl Chase. Tam mu příchozí Brighton něco řekl, zatím co já sledovala jeden z monitorů, co měl před sebou.

,,Tajná služba má ve vývoji několik udělátek, které v jí v budoucnu pomohou ať už při špionážích nebo pro ochranu," posunul si sedící brunet prstem brýle na nose, když mi věnoval letmý pohled, ,,právě teď jsou všechny ve vývinu, však je tu dron, který se dá využít také pro mapování."

,,N-na co ti je mapování, když máš Google?" nakrčila jsem nos.

,,To zdejší je trochu více do hloubky a podrobnější. Dokáže zachytit i věci uvnitř budov, rozeznávat tepelné stopy a má noční vidění," dostalo se mi nakonec odpovědi a řádného vysvětlení, ,,po dokončení budou součástí každého letadla tajné služby a budou také fungovat tak trochu jako černá skříňka. Teď však jeden testujeme."

,,Zítra brzy ráno odlétá letadlo do Washingtonu DC na konferenci. Napadlo mě, že bychom díky technologii mohli dron cestou z letadla vyslat, aby naposledy prověřil tu vaši vojenskou policii. Zda tam není něco, co jste přehlédla, nebo by nakonec stálo za zmínku," podíval se na mě Morgan, ,,a snad abyste měla klidnější spaní."

,,Náhodou jsem za posledních pár dní spala vcelku dobře," věnovala jsem stojícímu pohled.

,,V tom případě bych zvážil koupi jiného korektoru nebo lepší matrace. Vaše kruhy pod očima si o to více než říkají."

,,To vážně vypadám tak špatně?" svraštila jsem obočí při pohledu na oba přítomné.

Černovlásek nakonec odešel a já zůstala ještě chvíli s Chasem.

,,Za jak dlouho se ten dron vrátí?" posadila jsem se na židli, stojící opodál brunetova pracovního místa.

,,Vzhledem k času zítřejšího odletu, následné cesty do Brazílie a rychlosti, kterou je dron schopen letět bych řekl že asi kolem," odmlčel se sedící zamyšleně, ,,zítra po třetí odpoledne."

,,Dobře, díky," lehce jsem pokynula a chtěla se vydat zpět na svém místo, než jsem se zarazila, ,,Chasi, jak to dopadlo s těmi tvými výzkumy v laboratoři?"

,,Ta látka nám tu nešla identifikovat, proto jsme ji rozeslali a teď čekáme na výsledky. Já sám si však nakonec myslím, že to byl obranný mechanismus nějaké masožravé nebo jedovaté rostliny. Zkrátka vypustí látku do půdy nebo okolo sebe, aby se bránila okolí. V pralese je jistě ještě nespočet neobjevených druhů a tohle by mohl být jeden z nich."

,,Z agenta biologem," nasála jsem rty s povzdechnutím."

Od té chvíle jsem na to nemohla přestat myslet. Čekala jsem a zároveň se i těšila, že pravda nakonec vypluje na povrch a já bych mohla mít pravdu se svým tvrzením, že se opravdu něco děje. Hlava se mi z toho více než vařila - to napětí bylo snad ještě větší, než děti čekají o Vánocích na dárky. Nakonec jsem však svou nedočkavost dokázala večer rozehnat filmem a tabulkou mléčné čokolády. Až onen nastávající den jsem si teprve kousala nehty - vydržet to do současné chvíle se nakonec zdálo jako maličkost, však těch posledních pár hodin, které vražedně pomalým tempem přecházely do minut bylo ubíjejících.

Neustále jsem za Chasem musela chodit a kontrolovat, zda mé očekávané informace nepřiletí dříve, než bylo naplánováno. Když mi bylo několikrát během deseti minut oznámeno, že nikoliv, rozhodla jsem se alespoň si nachystat si triumf k odhalení mého tušení a začala jsem si v hlavě dávat dohromady informace, které vím - již od začátku jsem se držela mapy, kterou mám na fotce a která byla jak v budově vojenské policie tak i na stole velitele u policie v Riu Cespru. Ty vyznačené části pralesa, nakonec stvořily celek a tak označovali prales skoro celý. Na obou dvou mapách. Když jsem však ještě při misi psala do společnosti Amazonia, v jedné z částí jejich odpovědi bylo uvedeno, že prales chrání odkoupením jeho částí, aby ho tak měli pro sebe a tak ho mohli chránit. Jakoby o tom, že si jejich revír někdo bezprostředně rozděluje, je to ani nezajímalo. Po okamžiku jsem si odfrkla. Chvíli jsem přemýšlela než však přišlo zaražení.

,,Nebo je to ani zajímat nemusí, protože o tom ví," cukla jsem sebou a svůj prvotní nápad začala s pracujícími mozkovými závity rozvíjet dál.

Je tu také logo, které však od mého zjištění nepatřilo pouze Amazonii, ale ukrývalo se v něm i pár písmen, které nakonec dohromady daly slovo TOXIC. To také označovalo stejnojmennou firmu, která se již pár let zabývá přípravky na hubení škůdců. Od kdekterých hrabošů až po přebytečný plevel. Přebytečný plevel, který by snad mohl být prales a TOXIC se ho po spojení s Amazonií snaží zničit. A ta všechna označení na mapách pralesa - AZ muselo značit Amazonii a její odkoupený prales. Druhou z nich však bylo TX, o čemž jsem již doopravdy nemohla pochybovat. Je jisté, že se dvě organizace daly dohromady a teď se děje něco, co by se dít nemělo. A k tomu všemu smrtící látka, kterou produkují rostliny a tím se ničí prales... o kterém měli podezření, že hoří, však nakonec se ukázalo, že v tom má prsty i těžba. Možná všechen prales zničili a pak na něj vypustili svou žíravinu, aby se již zničil sám. A nebo těmi požáry a kácením jen maskovali to, co se v pralese děje - jak se sám devastuje. A ta vojenská policie na všechno dohlížela, aby probíhalo podle plánu společně s tou v Cespru, kterou pouze podplatila, aby přehlížela jejich práci. V tu chvíli už jsem vystřelila za židle a vydala se rovnou za Chasem, který se již nějakou chvíli hrabal v záznamech z dronu, mezitím co já neúprosně přemýšlela.

,,Dobře že jdeš, dron už dorazil a sám jsem stihl projít nějaké jeho záznamy," usmál se přítomný mladík, když jsem se mu se svým dechem přilepila na krk, ,,nic však nenaznačuje tomu, že by v budově té vojenské policie bylo. Nenasvědčují tomu žádné snímky, které vidí skrze budovu ani na její zevnějšek.

,,A něco podezřelého okolo?" vyhrkla jsem nevrle.

,,Ničeho jsem si nevšiml," pokrčil sedící rameny a pokračoval v prohlížení snímků společně se mnou.

Oba jsme vše před sebou pozorně sledovali a já se zaměřovala i na ty nejmenší detaily, však bezúspěšně. I po dlouhých několika minutách jsem stále drtila opěradlo Chaseovi židle, ale uspokojení se mi stále nedostávalo. Po chvíli jsem naději na pádný důkaz vzdala ale i tak jsem se chtěla se svou současnou teorií obrátit na Brightona.

,,Moment," zarazila jsem se, ,,posuň to trochu zpět," opět jsem zpozorněla.

Na monitoru přede mnou sice už nebyla vojenská policie, ale pouze ulice městečka nedaleko ní. Zprvu by si člověk všiml pouze jedné postavy, která se tam pod nočním viděním dronu rýsovala, já si však všimla, že tam jsou ve skutečnosti lidé dva. Přítomný Chase následně vše přiblížil.

,,Proboha," vyvalila jsem oči, ,,t-to je Pabla."

,,To dítě?"

,,Ano, to dítě," zaryla jsem prsty do opěradla před sebou, ,,posuň to dál."

Sedící tedy pokračoval a já sledovala s více a více bušícím srdcem sledovala. Bylo vidět, že přítomná Pabla s jejím společníkem nebyla příliš spokojená a ani s ním díky jejím pohybům nebyla dobrovolně. Musel se s ní prát, ale s její drobnou postavou se nedokázala příliš bránit a pouze kopala nohama do vzduchu a plácala rukama okolo sebe. Celá stopáž záběrů následně pokračovala tím, že postava děvče odtáhla a po obou dvou nebylo ani stopy. Až po další chvíli se do záběru dostalo několik aut, které jistě díky jejich vzhledu nepatřila místním nebo policii.

,,Vždyť oni ji unesli," křečovitě jsem vypískla, ,,t-tohle už nikdo nemůže nechat jen tak. Jistě ji tam někde museli vidět se mnou a tak si myslí, že v tom všem má také prsty."

To už jsem neměla náladu něco vysvětlovat chudáku Chaseovi a bezprostředně se vydala do jámy lvové.

,,Musíte mě odtud pustit, hned," vrazila jsem Brightonovi nevrle do kanceláře.

,,Hoří snad?" pozvedl obočí snažíc se zůstat v klidu, snad jen i nad faktem, že jsem se neobtěžovala zaklepat a i poté, co se za mnou dveře zabouchly s rázností nesupěné manželky, která od svého manžela neobdržela PIN pro jeho kreditku.

,,Ne, ale unesli dítě."

,,A které myslíte? Takových je na světě denně tisíce."

,,Tohle je ale něco jiného. Oni si myslí, že má něco společného se mnou, což je pravda, ale hlavně si myslí, že ví, co já, ale to ona neví a proto ji bezprostředně unesli," vychrlila jsem ze sebe na jedno nadechnutí se zmateným dozvukem, zatímco mi druhý přítomný věnoval zmatený pohled.

,,Pravděpodobně jste se mi v minulosti zapomněla o něčem zmínit," nasál rty následovně.

,,Když jsem byla v Brazílii poprvé tak jsme se nějak potkali a ona mi pak pomáhala..." znervózněla jsem.

,,Dítě?"

,,A-a-ano. Dítě," sklopila jsem zrak, ,,ale mám ke všemu pádné vysvětlení."

,,Snad mi nechcete říct, že vám pomáhalo dítě, když jste byla misi v Jižní Americe," věnoval mi černovlásek svůj pohled, ve kterém již nebyla vidět pouze klidnost, ,,jen bych vám rád připomněl, že se nenacházíte na příliš pevné zemi a doporučoval bych vám mluvit s rozmyslem."

,,Tady ale není nad čím se rozmýšlet," zaťala jsem zuby, ,,společnost Amazonia je spojená s TOXICEM a ničí prales. Už nejen díky tomu musíte něco udělat."

,,A to jste si vycucala z prstu dnes dopoledne? Gratuluji, možná teď přijdete i na to, že ani to mě nepřiměje s vaším poznatkem nic udělat," procedil Morgan mezi zuby.

,,Podívejte se, když mě pustíte tak vám slibuju, že se nic nestane oba na tom vyděláme stejně. Ani vám a ani mně se nic nestane."

,,O tom, že se VÁM nic nestane bych velice pochyboval."

To už se mi zoufalostí podlomila kolena a musela jsem se na chvíli odmlčet, abych si do hlavy poskládala další argumenty jako při hře TETRIS.

,,Někde tam venku je někdo, ke komu jsem se naposledy nezachovala tak, jak jsem doopravdy měla a teď to chci napravit dokud nebude pozdě. Opravdu pozdě. A ona ani neví, co se okolo ní děje, nehledě na to, co se jí může stát. Je jí teprve třináct. Co byste dělal vy, kdyby vás unesl někdo, kdo chce zdevastovat celou planetu?"

,,Proč vás vůbec zajímá jedno jediné dítě. Již teď můžete dělat ochranku do obchodního centra, tam se děti ztrácí neustále."

,,Dobře, když mi nejste ochoten pomoci, tak to udělám sama," odsekla jsem mu a vydala se zpět ke dveřím.

Těsně u nich jsem se však zarazila. Ozvalo se nepatrné cvaknutí zámku, po kterém jsem se na patě otočila na přítomného za mnou.

,,Neodejdete odtud dokud si neuvědomíte vlastní situaci a pracovní priority," věnoval mi černovlásek svůj nekompromisní pohled se svěšeným obočím, zatímco se již rukama ve stoje se opíral o stůl.

,,Sáhněte si alespoň na okamžik do vlastního svědomí. Kvůli vám teď umírá dítě. To vážně chcete? Aby třináctileté děvče kvůli vám přišlo o život a s ní i zbytek planety?"

,,Možná člověk zkrátka někdy musí zatnout zuby a udělat kompromis," podíval se na mě přítomný, ,,já taky za svůj život udělal hodně chyb, ale svět jde dál a vy byste se toho měla také držet."

,,Tohle už ale není o práci, tady jde o morálku," rázně jsem k němu přikročila.

,,Očividně si neuvědomujete, co jste za poslední dobu udělala. To všem přineslo problémů víc než dost a do morálky jste sama zasáhla snad až příliš. Tak se alespoň odeberte na své místo a dělejte něco užitečného čím nepolezete ostatním na nervy," vyjel na mě s poslední větou podrážděně.

,,Dobře," pozvedla jsem obočí, ,,jak chcete. Ale až se probudíte se špatným pocitem, že jste opět udělal v životě něco špatně, tak s tím nechoďte za mnou. Protože tohle vám ani cigareta nebo kafe nespraví," vyštěkla jsem, ,,a víte vy co? Možná kdybyste se nechoval jako takový sobec a morous, možná byste i chápal, že chci pomoct někomu koho mám ráda. Také byste si někoho takového měl najít, abyste se nechoval tak bezohledně a úzkoprse."

To už se mi odpovědi však nedostalo. Pouze jsem přítomnému věnovala pohled do očí, kde se mu vše od první chvíle honilo a já sama nedokázala říci, jak chce navázat.

,,Ven," vyprskl, ,,hned."

Já se jen otočila a vydala se ke dveřím. Ty jsem naštěstí bez problému otevřela a vyšla jsem ven. Tam jsem za sebou zabouchla dveře a hluboce vydechla. Až po okamžiku jsem si všimla více než zaraženého Andrewa, jak stojí opodál a tiše mě sleduje.

,,Tys to slyšel?"

On jen přikývl.

,,V tom případě se raději ani neptej," odsekla jsem a vydala se k sobě do kanceláře a následně po sbalení věcí naštvaně domů.