Ten den jsem se domů dostala s rudým obličejem a nasupěná jako nikdy dřív. Shodila jsem ze sebe všechny věci bez ohledu jak dopadnou na zem a rázně jsem začala chodit po bytě.

,,Co si o sobě zatraceně myslí," vyštěkla jsem do prostoru obývacího pokoje, když se mi celá dnešní konverzace přehrávala v hlavě a mezi nohama mi pobíhal nemotorně Junior.

Celou dobu jsem v sobě dusila chuť svůj vztek vybít ať na polštáři nebo snad na pár talířích, které se vyjímaly v poličkách nad kuchyňskou linkou. Nakonec jsem pouze pěstí udeřila do stěny, pochroumala si celou ruku i s prsty a s více než bolestivým skučením jsem se vydala posadit na pohovku s pokusem se uklidnit sledováním reklam. Nebyla bych to ale já, abych jen tak dokázala vypustit to, co rozpoutalo hádku mezi mnou na Brightonem. Chvíli jsem přemítala, než jsem si na klín položila notebook a svůj zrak upřela do něj. Nějakou dobu jsem pouze zmateně jezdila prsty po klávesnici tak jako autorka tohoto příběhu při psaní této kapitoly, než jsem konečně za pomoci ťukání zformulovala větu, která by Googlu mohla alespoň trochu napovědět, co hledám. Nakonec jsem tomu začala přicházet na chuť a do hlavy se mi dostávaly informace, které jsem potřebovala, než mě však vyrušil zvuk z chodby.

,,C-co tady děláš?" pípla jsem zmateně, když jsem zaklapla laptop na svém klíně při pohledu na Fredericka, který mě sledoval ze dveří obývacího pokoje.

,,Andrew mi řekl, co se dnes stalo, tak jsem se chtěl ujistit, že jsi v pořádku," pokusil se usmát.

,,Nebyla to zrovna nejšťastnější chvíle," těžce jsem polkla zatímco přítomný brunet přistoupil a podal mi bílou papírovou krabičku, po jejím otevření na mě vykoukl čokoládový zákusek, ,,a jsem ráda, že mi už nenosíš kytky," nepatrně jsem zvedla koutky.

,,Osychají stejně jako jídlo, však to to nestihne," ušklíbl se přítomný, než se posadil vedle mě.

,,Chudák kaktus," pokrčila jsem rameny nejen nad svými více než mizernými botanickými schopnostmi a objala paži přítomného, načež mu dala letmou pusu na tvář.

Nakonec jsem ho přiměla zůstat, protože venku se rozmohl déšť a mops mu více než spokojeně usnul na klíně. Svou špatnou náladu jsem se za dobu brunetovi přítomnosti snažila vypustit, ale ani po horké sprše se mi to nedařilo. Zatímco se z mojí rudé kůže po vařící lázni ještě kouřilo, i přítomný se odebral do koupelny. Já v mezičase opět upřela pohled do svého notebooku. Prohlížela jsem si webové stránky Amazonie a následně i TOXICU, abych snad odhalila ono tajemství, které před světem skrývají. Nakonec jsem usoudila, že svůj zlotřilý plán pro zahubení lidstva by se jim jen tak nepovaloval na internetových stránkách, tak jsem hledání tam vzdala a přešla k jinému způsobu nasávání informací v podobě pročítání Wikipedie. Člověk by netuši,l co se dá všechno stihnout zatímco se Frederick sprchuje. Nakonec jsem snad i zjistila, že Němčina není úředním jazykem pouze v Německu a tím se rozšířil můj hledáček mého prozatím neexistujícího plánu. Ani pak mi to nedalo a naposledy jsem vstoupila na zakleté stránky Amazonie a našla si adresu. Adresu hlavního sídla společnosti. V tu chvíli mi vše zapadlo. Už jsem se neubránila vnitřnímu úšklebku, však laptop jsem rychle zaklapla, protože z koupelny se vrátil druhý přítomný.

,,Oholil jsi si snad nohy, že jsi tam byl déle než já?" věnovala jsem mu pohled.

,,Měl jsem to v plánu, potom co všude trčely tvoje vlasy," zamrmlal přítomný.

Nakonec se stejně uvelebil vedle mě a nějakou dobu jsme sledovali televizi. Já po chvíli tiše pípla:

,,Fredericku?"

,,Ano?" věnoval mi pohled, zatímco mi prsty prohraboval vlasy.

,,Co by si dělal, kdybys chtěl někomu pomoci, ale ostatní ti to zakazují, protože to není podle pravidel?"

,,Mohla bys být konkrétnější?"

,,Chci pomoci někomu, ke komu jsem se nezachovala tak jak jsem měla a Brighton mi dnes naší hádkou dal najevo, že on toho názoru není. Velice striktním způsobem."

,,Potom, co se stalo se tomu ani nedivím," prohodil přítomný, ,,ale také rozumím tomu, že chceš udělat dobrou věc."

,,To všechno je ale jedno velké nedorozumění," povzdechla jsem si, ,,to, že chci někomu pomoci chtít můžu, ale dokud je to proti tajné službě a jejím pravidlům, tak jen budu přilévat benzín do již hořícího ohně."

,,Máš pravdu, ale na druhou stranu chápu i Brightona, že již nechce, aby ses dostala do problému."

To už jsem mu neodpověděla a jen tiše ležela s hlavou na jeho klíně. V hlavě jsem si vše přehrávala znovu a znovu společně s tím, co jsem si dnes dohledávala na internetu. Nakonec jsem si sklesle odešla lehnout a za občasného Juniorova chrochtání usnula. Následující ráno jsem se nemotorně povalovala s hlavou zabořenou do poslintaného polštáře, zatímco jsem si již nespočetněkrát vypnula zvonící budík. Oči jsem však otevřela, až když mi na tváři přistála dlaň přítomného bruneta.

,,Zlato, myslím, že bys měla vstávat. Za chvíli musíš být v práci."

,,Já vím," zamumlala jsem nevrle, ,,dnes přijdu později. Jdi napřed."

Od bruneta se mi nakonec dostalo letmé pokynutí a pusa na čelo, které jsem měla pokryté rozčepýřenými vlasy. Po pár okamžicích jsem už jen slyšela jak klapli dveře a brunet se po schodech na chodbě vydal do garáží. Já se několikrát převalila a po další chvíli kňourání se konečně vyškrábala ze své peřiny. James už mezitím spokojeně poskakoval všude okolo a já se začala připravovat tak jako každý den. Nakonec jsem se vydala do auta, však s pár věcmi navíc. Chlupáč zaujal místo vedle mě stejně tak jako moje taška s pár jeho věcmi a sbalený kufr. Dnes už jsem do centrály totiž dorazit nechtěla.

-

,,M-Megan, proboha, co tady děláš? Neměla bys být v práci?" vyvalila na mě oči mamka, která mi zrovna otevřela dveře, na které jsem již nějakou chvíli více než horoucně zvonila a klepala.

,,Já pracuju," nepatrně jsem se usmála a vytáhla jsem si z kabelky koukajícího Juniora, ,,potřebuji ho od vás na nějakou dobu pohlídat, máte čas?"

,,Ale jistě že," pookřálo přítomné srdce nad její mentálně zaostalou dcerou při pohledu na vrtící se štěně, ,,pro někoho takového se tu místo najde vždy. A jakpak se jmenuješ..." vzala si psíka do náručí.

,,Je to James. James Junior. Ale většinou slyší jen na názvy jídel. Ber ho ode mě jako jediné vnouče."

,,S tvým přístupem a výchovou jsem ani nic jiného neočekávala, Megan," povzdechla si stojící.

Nakonec jsem na místě zanechala i zbytek věcí určených mému prvorozenému v podobě pamlsků, pár hraček a pytlíku naplněného granulemi společně s pár konzervami. Pak už jsem se vrátila zpět do auta, kde jsem si na telefonu vypnula GPS a vydala se na letiště. Při jízdě, kdy mi občasně pomáhalo auto samotné jsem však začala aplikovat schopnost multitaskingu, kterou má každá žena až na mě.

,,Přepni systém do anonymního režimu," ozvala jsem se, zatím co jsem za automatického řízení zkoumala obrazovku vedle volantu.

Celý interiér posléze trochu díky ztlumení světla ztmavnul a já se cítila alespoň o něco více inkognito. Posléze jsem jen vytočila číslo, které jsem potřebovala a čekala, zda mi bude můj hovor přijat.

,,A-ano?" ozvalo se po chvíli Chaseovým hlasem.

,,Chasi, jsi sám?"

,,A-asi ano."

,,Tak se ujisti, že jsi úplně sám, potřebuji s tebou mluvit," zvážněla jsem tón hlasu, ,,o samotě."

Hlas na druhé straně hovoru na chvíli utichl, než po několika dlouhých vteřinách se mladík opět ozval.

,,Dobře, ale ať je to rychle," zamumlal, ,,a proč vůbec ještě nejsi v centrále?"

,,Potřebuji abys mi pomohl s něčím co tajná služba vyřešit nedokáže."

,,Megan, já už ti tvého osobního dispečera dělat nehodlám. Copak jsi toho za poslední dobu nespáchala už dost? Nemluvě o misi s královnou a tím, že si teď Brighton musí myslet, že trpím všemi možnými chorobami, které historie Googlu obsahuje a já je použil jako výmluvu, abych ti pomohl."

,,A copak to s královnou tehdy nedopadlo dobře? Nechci tě zatahovat do něčeho co nepokládám za důležité nebo nezbytné," pozvedla jsem obočí, ,,Chasi, nežádám tě jako agent, ale jako přítel. Já tvoji pomoc potřebuju."

,,Ne, já nemůžu. Již minule z toho moje nervy vyvázly jen stěží. Ty sama víš jak nerad s Brightonem mluvím ohledně práce, hlavně když mu musím lhát, abych ti zachránil krk."

,,Je to tvůj šéf, o čem jiném s ním chceš mluvit?" zarazila jsem se.

,,Dost často si sebou nosí knížky, tak snad o nich. Podle toho, co jsem ho zatím viděl držet v rukou má dobrý vkus," prohodil mladík, ,,ale o to tu teď nejde. Říkám to již z principu, protože mu nehodlám oznamovat, že jsem někde chytil tuberu, jen abych ti pomohl ve tvém mně raději nevysvětleném plánu."

,,Chasi, prosím. Slibuju, že tentokrát žádnou nemoc nebudeš muset chytat..." zaskučela jsem.

,,Ne Megan. Musíš se na to podívat z mého úhlu. Ty by jsi se chtěla vymlouvat a vykrucovat někomu, kdo má skoro dva metry, zatímco ty máš sotva sto sedmdesát centimetrů? Já už znova ne."

,,Je to vlastně vcelku vtipná situace, když si to teď představím," uchechtla jsem se.

,,Proto už mě nenuť mou konečnou odpověď znovu opakovat."

,,Dobře, nutit tě tedy nebudu, ale až budu mít již druhý pohřeb v životě, tak si na mě alespoň vzpomeň, že jsem ti řekla ,já ti to říkala'."

,,To ty budeš ta, co mě jednou přivede do hrobu," zakňučel zkroušeně Chase, zatímco poslouchal dozvuky mého vyčítavého hlasu, ,,máš sebou komunikátor?"

,,Za koho mě máš? našpulila jsem až povýšeně rty.

,,Dobře, vem si ho. Občas se s tebou spojím, ale nespoléhej na mě. Já si totiž své pracovní místo hodlám udržet."

,,Díky, jsi nejlepší," vycenila jsem potěšeně zuby a následně hovor zavěsila.

I když jsem mladíkovi svůj plán neoznámila, on ho dle tónu hlasu ani vědět nechtěl. Kdo taky ano, poté co se díky mé existenci centrála tajné služby otřásá v základech. Já však měla svůj plán v plánu protentokrát alespoň trochu pod kontrolou... doufejme.

O hodinu později v centrále

Nic konečně nenasvědčovalo tomu, že by se v budově tajné služby schylovalo k bouři, jako posledních pár dní. Chase si čas od času nervózně promnul dlaně pro sledování monitoru před ním, Andrew se snažil u svého stolu zůstat při smyslech, Marshall pravděpodobně vnitřně postrádal přítomnost Juniora a Frederick se zatím zaměstnaně pohyboval po celém patře budovy, zatímco Morgan zahleděný do svého telefonu šel s více než jasným cílem.

,,Nevíte, kde je Harrowerová?" věnoval Frederickovi svůj tázavý pohled.

,,N-není tu snad?" zarazil se brunet, ,,ráno mi ještě říkala, že se jen trochu zdrží."

,,A kde jste ji naposledy viděl?"

,,Když byla u sebe v posteli," zamrmlal Frederick, zatímco mu začalo vše docházet.

,,Myslím si, že oba máme pocit, že ona už dnes nedorazí," povzdechl si černovlásek, zatímco se po krátké úvaze vydal prostorem dál s brunetem v zádech.

Netrvalo dlouho a do všeho byl zatažený i Chase, kterému každým okamžikem tuhla krev v žilách.

,,V-vypadá to, ž-že si vzala dovolenou," pípl, zatímco sledoval obrazovku před sebou s Meganiným profilem.

,,Zkusím jí zavolat, možná jen byla přepracovaná a chtěla mít klid," povzdechl si Frederick, pokoušejíc si vše alespoň sám pro sebe odlehčit. Po vytočení čísla si přiložil telefon k hlavě, ale i po až pekelně dlouhém vyzvánění se mu odpovědi nedostalo, ,,nic, nebere to," podíval se na dumajícího Brightona.

,,Vysvětlete mi, co se jí vůbec honí hlavou," promnul si stojící zoufale oči, zatímco Chase nad svou vlastní odpovědí chvíli přemýšlel, však Frederick pro odpověď nemusel vůbec chodit daleko.

,,Jídlo, sex a James Bond."

,,Nic víc nic míň," pokrčil Morgan následně bez překvapení rameny, než se opět podíval na bruneta, kterého zrak se zarýval do monitoru, ,,chci alespoň vědět kde je. Už jí nemůžeme nechat ani chvíli bez dozoru, aniž by sama neohrožovala celý svět."

,,Její auto stojí na l-letišti," pípl Chase nervózně, ,,na letišti v Heathrow."

,,Proboha," promnul si jeho nadřízený oči s více než zoufalým povzdechnutím, zatímco mladík pokračoval v prsty klepání do klávesnice, aby našel více statistik a informací, ,,a co ona?"

,,M-Megan je..." zarazil se na okamžik, když si posunul ukazováčkem brýle blíže ke kořeni nosu, ,,ona je v letadle."

,,A přesnější poloha?"

,,Před půl hodinou její let opustil letiště," četl sedící informace, které postupně nacházel, ,,a vypadá to, že bude přistávat ve Švýcarsku."