V okamžiku se mi zkřivil obličej, když mi na něj dopadl mokrý jazyk, o kterém jsem z celého srdce doufala, že není přítomného bruneta. Už se ani nemusel ozývat Frederickův hlas, abych otevřela oči a já tak udělala především z menšího šoku. V okamžiku jsem ustrnula v pohybu.

,,Proboha, Fredericku," vyvalila jsem oči, do kterých se mi během okamžiku nahrnuly slzy, které projednou nebyly z pokusu krájení cibule, kdy se pokaždé říznu do prstu a nakonec nevím jestli je horší pálení v očích nebo rána na ruce.

Přímo před očima jsem měla brunetovy ruce, ve kterých držel štěňátko mopse, které se na mě nepřestávalo s vyplazeným jazykem vesele dívat společně se svou známkou, na které bylo napsáno: James Junior. Chvíli jsem ho beze slova sledovala, než jsem ho opatrně vzala do náruče.

,,Doufal jsem, že ti udělá radost, když ti první James tak chyběl. A také abys měla snad důvod se vracet z pracovních cest."

,,Já už ale s tebou další důvod nepotřebuju," věnovala jsem mu pohled, zatímco se mi nový přírůstek uvelebil v náruči, ,,já ti vlastně také něco přivezla, ale věnovala jsem to Chaseovi pro vědecké účely," zarazila jsem se.

,,To nevadí," zasmál se pobaveně přítomný, ,,jsem si jistý, že rád přispěju vědeckému účelu."

,,A zůstaneš přes noc? Našemu novému synovi by to jistě udělalo radost," udělala jsem ihned psí oči, které teď Frederick sledoval i u Jamese.

,,Zůstanu," usmál se po chvíli přemýšlení a podrbal štěně za uchem.

,,Výborně, alespoň můžeš uvařit. Umírám hlady," vycenila jsem zuby a věnovala jsem brunetovi rychlou pusu a s mopsem jsem se odebrala ven z místnosti a vydala se do obývacího pokoje.

Tam jsem se spokojeně uvelebila na pohovku a pustila televizi a občasně poslouchala přítomného jak chodí po kuchyni a přemýšlí, co by se z prázdné lednice mohlo dát považovat jako plnohodnotné jídlo. Já mezitím letmo sledovala běžící program a svou zbylou pozornost jsem věnovala mopsíkovi, který na mě po nějaké chvíli začal až nevrle poskakoval.

,,Tobě se chce na záchod," svěsila jsem obočí, když na mě psík zakňoural a já ho vzala do náruče a odnesla na záchod, než jsem se zarazila.

Poté jsem udělala několik kroků ke spíži jejíž spodní část byla plná věcí, které si v bytě již nenašly místo. Posléze jsem z hromady před sebou vzala černý nočník, u kterého se prozatím neptejte, kde jsem k němu přišla, položila jsem ho na zem zatímco Jamese jsem posadila do něj a sama jsem si dřepla a sledovala jeho zmatený výraz.

,,Chceš těstoviny Al dente?" objevil se Frederick ve dveřích dokud se nezarazil nad scenérií před sebou, ,,k-kde jsi vzala nočník?" ozval se vyděšeně po okamžiku.

,,Kdysi mi ho dal Josh k šestým narozeninám a napsal na něj 007," ukázala jsem na bílou fixou napsaný nápis na nočníku, ,,pak mi řekl, že to byl nočník Jamese Bonda a já mu to samozřejmě věřila."

,,A-a použila si ho?" věnoval brunet pohled stále zmatenému štěněti.

,,Ne. Už tenkrát bych ho rozsedla, ale věř mi, že kdybych mohla, bylo by to to nejlepší sraní pod sluncem," opětovala jsem svůj pohled stojícímu.

Frederick se na okamžik odmlčel, než si sám pro sebe kývnul.

,,Beru to jako Al dente," zamumlal a nechal mě dál sledovat mopse v nočníku a sám se odebral zpět k vaření.

Já malého Jamese další chvíli sledovala, než jsem si dlouze nad jeho zmateností povzdechla.

,,Tobě se na ten záchod nechtělo, že ne?" věnovala jsem mu pohled a jedním pohybem ho z jeho trůnu vyndala a položila ho zpět na zem.

U nočníku jsem nakonec usoudila, že bude dobrý psí pomocník, proto jsem ho neuklízela zpět na jeho místo zapomnění. S dobrým výchovně mateřským pocitem jsem se tedy zvedla a odebrala se zpět na pohovku s dojmem, že mě bude štěně následovat. Namísto toho chvíli panovalo ticho, než se ozvalo veselé zaštěkání po kterém jsem se otočila.

,,Jamesi," svěsila jsem zoufale obočí při pohledu na to, co mělo skončit v nočníku, ale teď se vyjímá na podlaze, ,,takhle se to přesně nedělá."

Své rodičovství jsem tedy vyhlásila jako prozatím neúspěšné, ale mé ambice pro budoucnost doufejme neustoupí. Frederick byl naštěstí v kuchyni úspěšnější a já se mohla do sytosti nacpat těstovinami. Mops mezitím poskakoval okolo domnívajíc se, že něco z hrnce poputuje i k němu.

,,Myslím, že ho v pondělí vezmu do práce," ozvala jsem se skrz plnou pusu, ,,nechci ho tu nechávat samotného, když by mohl skadit celý byt. A Marshall ho jistě ocení, tak jako prvního Jamese."

Večer jsem s brunetem vzala náš nový přírůstek ven, aby si vybil energii a já měla alespoň něco úspěšně splněno z našeho dosavadního společného programu, když nám chození na nočník prozatím tolik nešlo. Když jsme se vrátili, mops ještě chvíli poskakoval dokud se neuvelebil nedaleko postele na koberečku, kde jako polštář použil mé chlupaté bačkory. Já okamžik sledovala jeho spokojený podřimující výraz, než jsem se opět chopila mateřské povinnosti a pořídila první fotku.

,,Podívej Fredericku, to musím poslat našim a Joshovi," začala jsem se ihned snad až příliš rozplývat nad snímkem.

Nemohla jsem si vůbec pomoct, ale spící štěně bych dokázala sledovat celou noc. Až po dobré půl hodině jsem se konečně odhodlala jít do koupelny, ale i tak jsem neustále koukala, zda je Jamesovi moje bačkora stále pohodlná. Následně jsem měla v plánu pokračovat ve sledování, ale Frederick mě odtáhnul do postele zatímco třetího přítomného i s botou uložil do jeho nového pelíšku.

,,Zítra mu musíme koupit nějaký obleček, nejlépe nějaký pro psa tajné služby," zamrmlala jsem spokojeně brunetovi do hrudi zabořená do polštáře.

,,Na co bude potřebovat obleček?" zarazil se přítomný.

,,Musí mít přeci něco hezkého na sebe," usmála jsem se, ,,Jamese Bonda také dohromady dává oblek, tak to tak jistě bude i u našeho Jamese."

-

V pondělí
Již od nedělního večera mi hlavou proudilo všechno to papírování, co mě čeká. Snad James bude alespoň dobré rozptýlení a já z toho všeho nezačnu šílet tak brzy. Věděla jsem, že s všemi formuláři mi propásnutí záchrany světa nehrozí, proto jsem si nevinností trochu přispala. Tak jako dle prvního ranního pohledu mops. Má bačkora se stále držela postu jeho nejoblíbenější hračky a já již jen čekala až James vyroste a já budu moci s Frederickem opět podniknout cestu do obchodu a budu moci svému dítku vybrat něco na sebe, co by na něm s jeho dosavadními dětskými proporcemi neplandalo. Ráno jsem se probudila sama, protože brunet musel se svou smůlou vyrazit do centrály díky své práci dříve než já. Jako zombie jsem se vydala do kuchyně, kde jsem si udělala ranní čaj a mopse vzala na krátkou procházku. Po návratu jsem se dopřipravila, oblékla si něco reprezentativnějšího než můj nový venčící postroj v podobě toho nejplandavějšího co mám a mohla jsem vyrazil.

Sebou jsem také vzala jednu konzervu v podobě Jamesovi pozdní snídaně a dřívějšího oběda, vodítko a svůj slavný nočník, o kterém jsem doufala, že bude úspěšnější. Nakonec však do mého setu o přežití přibyla i moje bačkora, kterou za sebou štěně celé ráno úspěšně vláčilo. Cestou do auta jsem ho nesla v náručí a na místě jsem mu věnovala místo vedle řidiče a své věci dala pro jednou na zadní sedadlo pro jeho větší komfort. Cestu mi tentokrát po dlouhé době nepřekazila žádná poznámka ze strany auta, proto byla jízda příjemnější než kdy dřív. Po zaparkování jsem si vzala věci a svému společníkovi vyhradila místo v kabelce, ze které již od začátku zvědavě koukal okolo sebe. Během okamžiku jsem se výtahem dostala do správného patra a odebrala se na své nové místo. Všude bylo cítit, že všichni ještě dospávají díky ranním hodinám. Marshalla jsem nikde nezahlédla a ani Chase nebyl na svém místě. Jistě si dělal čaj nebo něco, co by ho do oběda udrželo při smyslech. V kanceláři jsem Jamese posadila na zem, vedle něj položila jeho bačkoru, kterou jsem dle něj již neměla právo nosit já a nakonec i nočník, se kterým jsem stále nevzdávala své naděje.

,,Jamesi, musíš mi slíbit, že neskadíš celou místnost hned jak se otočím," věnovala jsem mu pohled a jako odpověď se mi dostalo zakňučení.

Pak už jsem se vydala ke kartotéce, kde jsem si vzala prvních pár papírů k vyplnění a usadila se co nejpohodlněji u stolu. Psík se mezitím věnoval hroudě chlupů v podobě bačkory a já se snažila dostat do dojmu, že to co dělám brzy skončí. Zprvu jsem měla dobrý pocit, protože mi šla práce při vyplňování kolonek se jménem a datumy od ruky, však netrvalo dlouho a vše začalo jít z kopce.

,,Jak mám vědět číslo letenky z Londýna do Budapeště s přestupem v Berlíně," vyvalila jsem oči nad tím co jsem měla v hlavě před dvěma lety.

Pokračovalo zoufalé povzdechnutí a přeskočení kolonky doufajíc, že u další budu úspěšnější. Ze všeho mě po chvíli vyrušilo zaklepání, kterému jsem odpověděla pouze zamručením. Dveřmi do místnosti vstoupil Brighton s dalšími papíry v rukou. Ty nakonec také skončily na mém stole.

,,Jsou k vaší misi v Brazílii," pronesl, když mu zrak spadl na můj otrávený obličej a následně na bačkoru a i nočník, ,,co je to?" ozval se po chvíli přemýšlení.

,,Sada první pomoci," pozvedla jsem obočí, zatímco zpoza stolu vyběhl James a vrhl se černovláskovi okamžitě mezi nohy, ,,ještě než cokoliv řeknete, mám v plánu z něj vycvičit prvního psa tajné služby. Má právo tu být."

,,Pořádáte mu tu snad pohovor?" věnoval přítomný pohled i Jamesovi.

,,Je to jeho první den v práci, nemůžete toho po něm chtít tolik," povzdechla jsem si, než mi Morgan věnoval i pár dalších informací ohledně nově příchozích papírů.

,,Je tam třeba doplnit veškeré podrobnosti, které by mohly pomoci případně dalšímu vyšetřování."

,,Vážně všechny?" pípla jsem úpěnlivě.

,,Ano, jen vaší intriku na letišti prosím vynechte. Budu ji mít na paměti osobně."

,,Jistě," pípla jsem, zatímco se štěně vrhlo zpět na moje nohy, ,,ne Jamesi, nemůžeme jít ven. Na procházku tě vezmu až budu mít polední pauzu."

,,Jdu si za chvíli zakouřit, mohl bych ho vzít sebou pokud by vám to nevadilo," nabídl se mi přítomný během okamžiku.

Já zpočátku věnovala pohled Jamesovi, následně Morganovi a posléze opět kňučícímu štěněti.

,,Jen ho do toho vašeho zlozvyku nezatáhněte také," natáhla jsem k přítomnému ruku s vodítkem, které si vzal.

Posléze si do náručí vzal i svého nového společníka, který se neostýchal mu ihned olíznout obličej. Snad jsem někde v tom zbytku lidskosti po tom všem papírování viděla, že Brightonovi pookřálo nitro, i když mu po prvních náznacích úsměvu koutky opět spadly do roviny. To mi věnoval další pohled.

,,Možná v těch papírech vynechte i váš pobyt ve vazbě, nevyjímalo by se to tam," pronesl s mým následným zaražením.

,,C-cože?" těžce jsem polkla.

,,Ano, dostalo se to ke mně. Ale s vámi se učím být více obezřetný, co se týče vyhodnocování vaší taktiky při práci," dostalo se mi od něj odpovědi, když se vydal ke dveřím, zatímco na mě James naposledy vykoukl přes jeho rameno.

,,Možná ty mé průšvihy přeci jen k něčemu budou," pokrčila jsem se zamumláním rameny.

Dál jsem tedy pracovala a pokoušela se najít alespoň něco pozitivního. Nakonec už mé myšlenky spadaly pouze do tématu oběd, který se ke mně nakonec šnečím tempem dobelhal a já si ho mohla jít užít společně s Chasem, který měl nakonec do kantýny také namířeno. Po návratu na své pracovní místo jsem si však všimla jedné věci - na stole mi stále ležela konzerva Jamesova oběda a ani samotný psík tu nebyl. Možná byla Morganova přestávka na cigaretu delší, než jsme si oba dva mysleli, nebo je unesl nějaký super padouch a já je teď budu muset jít zachraňovat. Nakonec jsem usoudila, že je půjdu oba hledat, však společně s tím, co by mohlo Jamese nalákat.

,,Chasi?" rozlehl se můj hlas patrem, když jsem svižnou chůzí vyšla z kanceláře a došla za mladíkem, který byl svou pozorností upřený do monitorů před sebou, ,,nemáš otvírák na konzervy?"

,,N-na co potřebuješ otvírák na konzervy?" zarazil se, když si ukazováčkem pravé ruky posunul brýle.

,,Na konzervu," věnovala jsem mu pohled s okamžitou odpovědí.

,,V tom ti asi nevyhovím. Mám možná tak náplň do sešívačky."

U první možnosti jsem tedy neuspěla, proto jsem se vydala hledat dál. Obešla jsem i zbytek prostoru, ale nebyla jsem úspěšná.

,,Andrew," zamumlala jsem již s beznadějí při vstupu do další místnosti, kde seděl za stolem blonďák a úpěnlivě kňučel, ,,nemáš otvírák na konzervy?"

,,Pokud mi řekneš jaké bylo moje číslo letenky ze služební cesty do Austrálie, tak ti to rád seženu," zabědoval se stejným problémem ve vyplňování papírů jaký mám doposud já.

Svoje štěstí jsem tedy nakonec prohrála a vydala se na cestu zpět, při které jsem pokoušela štěstí najít Morgana a Jamese. Ještě však než jsem se dostala do chodby, kde se nachází mé pracovní místo jsem narazila na mou poslední možnost záchrany.

,,Proboha, Marshalle," okamžitě jsem mu chytla volnou rukou paži a tu silně zmáčkla, ,,jste ten nejúžasnější, nejdokonalejší a nejschopnější člověk, který tu zbyl a já spoléhám na vaše léta v armádě," procedila jsem zoufale mezi zuby, ,,umíte tohle otevřít bez otvíráku na konzervy?" strčila jsem mu před nos své dosavadní trápení.

Přítomný se zprvu ušklíbl nad mým slovníkem chvály než si konzervu vzal do ruky a prohlédl si ji.

,,Jistě že umím. Nestrávil jsem deset let v poušti, abych nedokázal otevřít konzervu," věnoval mi pohled tak jako konzervě, která byla stále místy obalená papírem, na kterém byla fotka spokojeného jezevčíka jistě na důraz kvality obsahu nedobytného obalu.

Stojící tedy zprvu z konzervy začal odlupovat její papírovou část, která pokrývala i její svrchní část a tím odhalil víčko, na kterém se vyjímal otvírák, kterým dnes disponuje každá plechovka s limonádou. Za ten tedy již za mého potupného výrazu zatáhl a vše tak otevřel.

,,Kdybych věděla, že to pod tím papírem je, tak bych to také dokázala otevřít," zamumlal jsem s Marshallovým potěšením výrazem, který následně spadl na obsah otevřené nádobky.

,,Máte zvláštní chutě," zarazil se nejen nad vůní.

Já nic již nadále nedodávala a oba jsme se vydaly svým směrem, který byl náhodou stejný. Dokonce měl i stejný cíl - Brightonova kancelář. Marshall již od začátku měl pár dokumentů, které mu chtěl jistě předat a já doufala, že ho tam najdu bez toho, aniž by se naplnila moje teorie únosu superpadouchem. Ani jsem se neobtěžovala klepat, protože jak mě televize naučila - při únosu není na co čekat. Dveře jsem tedy okamžitě otevřela a pohled mi okamžitě spadl na Morgana, který seděl za stolem, věnoval se papíru před sebou a vedle ruky, ve které držel propisku, mu podřimoval mops.

,,Tak tady jste," povzdechla jsem si.

,,Doufal jsem, že vám ho pohlídám, aby vás nerušil při práci," věnoval mi černovlásek pohled.

Po něm jsem si spíše pro sebe kývla než kolem mě prošel Marshall i se svou částí toho, proč přišel. Pronesl sotva pár slov, než se při chůzi zarazil a pohled mu spadl na štěně u ruky sedícího. Posléze se otočil na mě.

,,To je James Junior," poukázala jsem na psíka, po kterém se už chtěl stojící okouzleně natáhnout, ale Brighton si ho přisunul dlaní blíž k sobě.

,,Teď je můj," pozvedl obočí s až striktně majetnickým hlasem, ,,a líbí se mu tady."

Štěně si mezitím zívlo a já před něj položila Marshallem otevřenou konzervu, do které se hned s chutí pustilo.