S dveřmi jsem nakonec ztratila trpělivost a opět jsem uštědřila lekci jak jim tak svému stále zdemolovanému ramenu. Dveře se okamžitě rozletěly a z nich jsem naštvaně vyšla já bez jakéhokoliv varování o okolní situaci, kterou jsem přestala vnímat nějakou chvíli zpět. Zprvu jsem věnovala pohled úplně bílému blonďákovi a brunetě, než jsem se rozhlédla a spadl mi pohled i na zbytek přítomných, který moje entrée zprvu zmátlo, já je nakonec vyvedla z míry ještě víc. Po chvilkovém sledování jednoho z přítomných, kdy mu tak jako všem ostatním díky helmě byly vidět pouze oči jsem i tak dokázala udělat vlastní profesionální úsudek.

,,Hele, není to ten z druhého patra, co mi v kantýně vzal poslední Capri-Sun? Že se nestydíš se mi ještě ukázat před očima," zamračila jsem se a otočila jsem se na skomírajícího kolegu, ,,Andrew, tihle nás nechtějí zabít, ti jsou naši."

,,J-jsi si tím tak jistá?" pískl, zatímco jeden z přítomných začal mluvit do svého ramene, kde měl vysílačku.

,,Našli jsme je. Byli to oni už od začátku, jen nás zmátlo oblečení."

,,To byl můj nápad," pochválila jsem se, ,,aby to zmátlo ostatní a nezastřelili nás tak rychle. I když tady to fungovalo přesně naopak."

Nakonec jsem usoudila, že možná můj nápad s převlečením nefungoval úplně stoprocentně, ale pozitivní je, že jsme všichni stále naživu. Tak napůl. Andrewův stále bílý obličej si o smrt vyloženě říkal. Po okamžiku se však zpoza rohu vynořily další dvě tváře, které mi dnes snad jen zpříjemnily den.

,,Vy dva jste mi tu ještě chyběli," zašklebila jsem se na oba příchozí.

,,To bylo velice znechucené přivítání směrem k někomu, kdo vám každý měsíc posílá výplatu," uculil se Brighton s Marshallem v zádech.

,,Kdybyste něco přihodil, jistě bych dosáhla i lepších výsledků. Možná bystě dostal i pusu."

,,Toho bych se raději zdržel," dostalo se mi od černovláska odpovědi, zatímco mi věnoval zaražený pohled.

,,A kdo říkal, že by ta pusa byla ode mě," vycenila jsem na něj potměšile zuby.

Po okamžiku jsem se otočila na Andrewa vedle sebe. Pablu už naštěstí pustil a stála po jeho pravici, však blonďák se svou stále bílou barvou v obličeji nevypadal příliš živě. Zatímco jsme se na něj všichni zmateně podívali, on se konečně pohnul. Však trochu jiným směrem, než jsme my ostatní měli v plánu. Během vteřiny se zřítil k zemi jako kámen.

,,A-Andrew," vyvalila jsem oči a vrhla se k hromádce neštěstí na zemi, ,,vidíte? Vždyť jste ho zabili. Dejte mu alespoň dýchání z úst do úst, aby to vypadalo, že jsme měli nějakou snahu ho oživit a nezemřel jen tak," podívala jsem se na Brightona, který byl jeden z prvních, kdo přikročil.

,,Já myslel, že jste prošla tím povinným kurzem první pomoci," věnoval mi muž pohled, ,,a pokud ano, tak byste jistě věděla, že když tu Jackson leží v mdlobách, tak jediné co bych mohl udělat je vám dát pohlavek a ne jemu dávat dýchání z úst do úst."

,,Já tím kurzem prošla, však jediné co si pamatuji je umístění únikových východů a nejrychlejší cestu do bufetu. Zbytek v podobě postupu v případě zombie apokalypsy jsem si domyslela sama."

,,Možná je to i dobře, že si z toho kurzu nic nepamatujete. Vaše dýchání z úst do úst by stejně skončilo jako nepovedený francouzák a to by ani ta plastová panna na nácvik oživování nechtěla zažít."

,,Děláte jako byste snad dokázal líbat lépe než já." zamračila jsem se.

,,Nikoliv, pouze chci říct, že já bych při záchraně něčího života resuscitovanému nenaslintal do pusy."

,,Tak je mrtvý nebo ne?" zamrmlala Pabla, ,,nějak se začal hýbat."

Zatímco mu lehce špičkou boty šťouchla do dlaně, která ležela opodál, blonďák začal kňourat a posléze i otevírat oči.

,,Andrew, neboj, už je to všechno v pořádku. Už nemusíš dělat mrtvého brouka."

,,Jako bych něco takového snad dělal jen tak," zamumlal ležící, když si promnul oči.

Když se nám přítomného podařilo dostat na nohy, on se s Pablou a doprovodem vydal ven, zatímco já jsem se vydala zbylým přítomným ukázat vstup do zatuchlého pekla.

,,A možná tady doleva," podrbala jsem se na hlavě zamyšleně.

,,Možná? Už se tu motáme dobrých deset minut," zamrmlal Marshall za mými zády.

,,Hold jsme si tehdy v Coloradu neotestoval, jak špatné jsou mé orientační smysly," odsekla jsem mu, ,,no dobře, když jste tak netrpěliví, tak se za ten roh podívejte sami a uvidíte jestli jsem šla dobře.

To už i Brighton protočil oči a když se okolo mě prosmekl, vykoukl spona rohu. Za ním ihned Marshall.

,,Jak ty dveře vypadají?" prohodil tmavovlásek.

,,Velké a smrdí," odpověděla jsem a ze zvědavosti jsem se také jakožto třetí naklonila, abych za roh viděla.

Svůj pohyb jsem však nepříliš přesně vypočítala a naklonila se příliš rychle a tak jsem zareagovala jediným pohybem, který vymrštil mou ruku z tomu, co mi bylo nejblíže a mohla jsem se toho chytnout - Marshallův výstřih trička. Ten sebou jako odpověď a nesouhlas škubl, ale já ho stejně svou vahou a momentem překvapení dokázala strhnout sebou na zem.

,,Asi budeme správně," zamumlal si Morgan pro sebe, než se podíval na mě a druhého přítomného na zemi, ,,že já tě vůbec bral s sebou," podíval se na muže vedle mě.

,,Zatím se pouze rozcvičuju," zabreptal můj spolu ležící.

Nakonec se do práce pustila přítomná jednotka a já už mohla užívat pocitu, že do toho zpropadeného sklepa nikdy nevlezu. Po rozdání rozkazů a rozmístění přítomných započala akce na kterou jsem se jak já, Marshall i Brighton odebrali ven a nechali pracovat ty, kteří se svou výzbrojí měli větší šanci nebýt zabiti během pár minut.

,,Víte co? Vážně jste mě zklamal," věnovala jsem při chůzi svůj pohled muži, který šel vedle mě a pojednou na sobě neměl rolák nýbrž tričko. Samozřejmě černé.

,,Nepřišli jsme snad vhod?" odpověděl.

,,Jistě že jste přišli vhod. Neškodilo by to rozhodně i o několik minut dříve, ale vy mě tu takhle balamutíte. S těmi vašimi sadomasochistickými koníčky bych alespoň očekávala, že na tom krku, který neustále schováváte pod rolákem budete mít alespoň nějaké cucfleky."

,,Tak vy si myslíte, že nosím roláky jen protože mám zjizvený krk od nějakých sexuálních praktik..."

,,Ano, proč byste je také nosil. Zima vám být nemůže, když jste v nich nabalený i při letních vedrech."

Chvíli jsem se svým pohledem dožadovala odpovědi, mezitím jsme však vyšli z budovy s Marshallem v čele a já se konečně dostala na světlo, zdejší čerství švýcarský vzduch a pohled na přítomnou jednotku tajné služby, která zabezpečovala prostor okolo a její zbytek byl uvnitř bojujíc se zločinem. Můj společník si mezitím ze zadní kapsy kalhot vytáhl cigaretu a tu si následně zapálil.

,,Víte, možná kdybyste si svou teorii chtěla ověřit o pár dní dříve, ještě byste tam možná nějaké cucfleky našla," zašklebil se stojící a následně poodešel, aby mi nefoukal veškerý jeho nikotinový kouř do obličeje.

,,C-což..." zarazila jsem se, ,,ne, vy si ze mě jen střílíte. Ne. Cože? Myslíte to vážně?" vyvalila jsem na něj z šoku oči.

Z jeho strany se mi dostalo pouze potměšilého úšklebku, však už ne opravdové odpovědi. S broukem v hlavě jsem se tedy vydala alespoň za Andrewem a Pablou.

,,A teď pojedu s tebou do Londýna, že je to tak?" ukázalo mi děvče svůj roztomilý dětský kukuč.

,,Ne, ty musíš jet domů. Jistě tam o tebe už mají strach."

,,Nemají," odfrkla si bruneta, ,,jednou jsem se doma neukázala týden a bylo jim to jedno."

,,No, tak jako tak, se mnou jet nemůžeš," pohladila jsem jí s pokusem o útěchu po vlasech, ,,ale rozhodně ti tu koupím nějaké nové oblečení. A sobě také. Všechno se to nasáklo tou vlhkostí a smrdí to jak bezdomovec závislý na marihuaně.

Zatímco děvče dlouhé minuty tiše žadonilo, aby mohla jen se mnou, přidal se k nám i Brighton a Marshall.

,,Za chvíli přiletí letadlo, které vás vezme domů, zatímco se zde bude všechno urovnávat," prohodil Morgan, zatímco se podíval na display svých hodinek, ,,vše zatím jde podle plánu. Zítra by mělo být vše vyřešené. Sice jste prošla pár přešlapy, ale i tak si myslím, že to ředitelství neponechá bez povšimnutí."

,,Tak tohle že je ten tvůj kluk?" vyšpulila Pabla spodní ret.

,,P-proboha ne," okamžitě jsem jí zarazila, ,,to je můj šéf, žádný přítel," opravila jsem jí zatímco ona se zamyšleně podívala i na přítomného Marshalla, ,,t-ten také ne, to je také šéf."

,,Kolik těch šéfů vůbec máš?"

,,Jen dva. Díky bohu."

-

Po nějaké době jsem se já, Pabla i Andrew odebrali směrem do hotelu, kde jsem si zabalila a následně jsme se vydali na slíbené nákupy, kde jsem si především užila kontakt s civilizací a vyprázdnila peněženku. To byla ta méně příjemná část. Nakonec už následovala pouze cesta k našemu letadlu, kde mě Brighton po dlouhé době vyvedl z omylu.

,,A-ale já chci letět s ní," zamračila jsem se.

,,Vy už jste v Brazílii napáchala dostatek problémů, postarám se o ní já. Navíc, Tyler byl od našeho odletu s nervy na vlásku, takže bych doporučoval se vrátit co nejdříve."

Zatímco já si povzdechla, s Pablou jsme si vyměnily dlouhý pohled z očí do očí, než jsem se k ní skrčila a objala jí.

,,Že se ještě někdy uvidíme?" zamumlala mi bruneta do ramene, když se ke mně tiskla.

,,Uvidíme, neboj. Uvidíme."

Když se ode mě přítomná začala odtahovat, já jí na poslední chvíli zastavila a s nepatrným šklebem jsem směrem ke stojící zamumlala:

,,Vrať mi tu peněženku zpátky do kapsy."

,,Možná jako agent nakonec nejsi tak špatná," usmála se Pabla, ,,ale ještě máš na čem pracovat," podala mi jak peněženku tak i zbraň zatímco jak Morgan tak Marshall vyjeveně přihlíželi.

,,Dávejte si na ní pozor, je vážně zákeřná," podívala jsem se na Brightona, jak vnitřně lituje toho čemu se jistě sám upsal.

Nakonec jsem se s děvčátkem naposledy rozloučila a společně s Andrewem jsme nastoupily do  nedaleké helikoptéry, která se vznesla do vzduchu a už měla namířeno rovnou zpět do MI6. Cesta nakonec naštěstí utekla rychle a za necelé dvě hodiny sledování dění mimo vrtulník a přemílání vlastních myšlenek, co bych si mohla dát k jídlu. Když jsme přistáli na heliportu střechy tajné služby, s rozcuchanými vlasy od poryvu větru ze zpomalující se vrtule jsme se s mým kolegou odebrali k výtahu, který nás dostal tam kam jsme potřebovali..

,,Doufám, že tě naše společná mise neodradila od tvé vlastní práce."

,,Někdy je velice nervy drásající, ale nakonec stejně vím, že to bude stát za to. Takže se příště s tím odrazením budeš muset snažit víc," uchechtl se stojící.

Během okamžiku se výtah zastavil a po oznamovacím pípnutí se otevřel. My tak mohli vejít do prostoru před námi, který nám oběma už rozhodně nebyl cizí a i mě obtěžkané kufrem se vše najednou zdálo takové lehčí.

,,F-Fredericku..." zarazila jsem se, když oslovený brunet vyšel zpoza rohu aniž by si mě nebo blonďáka všiml.

On ihned na to zmateně zvedl hlavu, střetl se mnou pohled a já už jen viděla jak z něj spadly ty veškeré obavy a strach a už se na mě jen vrhnul.

,,Proboha, já jsem tak rád, že jsi v pořádku. To už mi nikdy nesmíš udělat," silně mě objal a zabořil mi hlavu do ramene, ,,tohle už bych znovu nepřežil."

,,Neměl jsi se čeho bát, Andrew na mě dával pozor," opětovala jsem přítomnému obětí, než jsme se oba zarazili, ,,tedy, já dávala pozor na něj."

,,Jako vždy," povzdechl si blonďák.

Když jsem se ten den konečně dostala domů, mohla jsem si konečně oddechnout a nasát tu úžasnou atmosféru ticha. Až přílišného ticha. Ticha, které mě až zarazilo.

,,Proboha, Junior," vystřelila jsem z postele rychlostí světla a zatímco Frederick v předsíni teprve se svou úhledností urovnával vlastní svršky, já vyběhla ze dveří a bez jediného slova vyrazila do garáží a následně směrem za svým prvorozeným, kterému se jistě už stýská a smutně u dveří kňučí a čeká kdy se vrátím. Když mi však bylo otevřeno, realita byla úplně jiná.

,,Nevrátila jsi se nějak brzy?" pozvedla mamka obočí.

,,Ani ne," odpověděla jsem zaraženě a pomalu za přítomnou vešla.

Netrvalo mi dlouho, abych svůj zrak upřela na jediný zdejší pohyblivý bod, který se shodou okolností točil přímo v kuchyni.

,,Mami, proč Junior poskakuje pod kuchyňskou linkou, na které máš rozbalené balení slaniny?" hodila jsem na stojící podezíravý pohled.

,,Ale, zrovna dělám kuře, tak ho zajímalo, zda by mi něco neupadlo na zem. Znáš psi, Megan."

,,To znám. Také ale znám tebe a jeho velice přesvědčivý kukuč," ukázala jsem na mopse, který se na mě během chvíle podíval, ,,na co ale potřebuješ slaninu ke kuřeti?"

,,Je to nějaký nový recept od Jamieho Olivera."

,,Ano? Upečte kuře a naházejte slaninu pod stůl? Následně nechte odležet a věřte, že slanina bude ta tam během dvou minut?"

,,No tak Megan, nebuď taková. Víš že jsem v takových situacích měkká obzvlášť když vím, že ho zase budeš krmit jen granulemi. Musí si přeci sem tam užít i něco jiného. Ty taky celý život nejíš to samé."

,,Ale jedla bych, kdyby nebylo Fredericka, který mi tak ochotně vaří," nasála jsem rty s pozvednutým obočím.

Když jsem ne tak nebohého Jamese dostala zpět do svých rukou, opravdu mi přišlo, že byl nejen těžší, ale i kulatější. Domů se mi ho naštěstí dovést podařilo. To už se s ním přivítal i Frederick a já mu oznámila, že Junior nemá v plánu následujících několik dní jíst kvůli tomu všemu, co do snědl na jeho výletu k našim. Posléze mi bylo oznámeno, že já bych se také neměla nějakou dobu na jídlo ani podívat poté co jsem do sebe před ne tak dávnou dobou nacpala celé balení Nutelly. Bohužel - chybovat je lidské.

Další den v práci jsem si dala spíše prokrastinační aktivity, když jsem zjistila, že Brighton není přítomný. Během dne za mnou však přišel Marshall, aby posléze zhodnotil mé nic nedělání, však hlavně abychom probrali náš společný výcvik, který jsem já více než profesionálně zakončila svým brazilským faux pas. Řeč přišla i ta prospěch rekrutů, kteří byli přítomní na výcviku a nakonec jsme oba došli ke stejnému závěru.

-

,,Chasi, myslíš že by to bylo možné?"

,,N-no já nevím. Zaučovat někoho..." ozvalo se zamyšleně z telefonu.

,,Pro jednou je to v zájmu MI6 a ne mě," ujistila jsem mladíka, ,,a bylo by to jen na chvíli."

,,Tak dobře. Ale nedělám to jen proto, že mě o to žádáš ty. Aby sis nemyslela, že ti u mě vždy všechno projde."

,,Já vím Chasi, já vím. Ale jsi nejlepší," zašklebila jsem se lehce potměšile.