Všichni tři jsme snad až strnule stáli u dveří, zatímco jsme si vyměňovali velice intenzivní pohledy z očí do očí.

,,On nás tu někdo mohl zamknout?" pípl Andrew.

,,Očividně," špitla jsem jako odpověď.

,,A co budeme dělat?" zvedla k nám Pabla hlavu.

,,Nemáme asi moc na výběr. Sedět tady a čekat než nás tu někdo najde je zbytečné. Asi bychom měli jít zjistit, co je za těmi dveřmi. Třeba tam bude druhý východ," prohodila jsem zatímco se přítomné brunetě rozzářily oči, ,,ale ty mě budeš poslouchat na slovo, je to jasné?" věnovala jsem přítomné pohled a od ní se mi dostalo kývnutí.

Po okamžiku jsem se tedy vydali zpět k Pablou odemčeným dveřím, abychom snad odhalili zdejší tajemství a pravdu. První do nich vešel v pozoru Andrew, za ním Pabla a jako poslední já uzavírajíc naši skupinu. Nakonec se nám dožadovaného vzrušení nedostalo, a to na co se nám naskytl pohled nebyl ďábelský plán, ale pouze schodiště.

,,Tohle mi tedy nepřijde moc padoušské," pokrčilo děvče rameny, když jsme se vydali po schodišti vzhůru.

Při každém kroku, který kdokoliv z nás udělal bylo slyšet vrzání, ať už tiché nebo hlasitější nejen díky schodům, které byly celé z kovu, ale také jimi bylo vidět až dolů zpět ke dveřím. Čím výš jsme se dostávali, tím hůře se mi šlo a pokoušela jsem se soustředit na Pabliny vlasy jen abych se snad nepodívala pod sebe a nezpanikařila ještě víc než doposud. Nakonec, na samém vrcholku schodů, se naskytla další příležitost v podobě dveří, které byly za pomoci propisky otevřeny a my mohli jít dál. Posléze jsme vešli do místnosti. Místnosti, kterou bych sama nakonec po obnovení kvality svého zraku z šera, ve kterém jsme se doposud nacházeli, nazvala prostorem a halou se nacházeli velké šedé válce, na které jsem se chvíli zmateně dívala než jsem se zmohla na slovo.

,,Co je to?" nakrčila jsem nos zmateně.

,,Vypadá to jako nějaké barely," vydechl blonďák, ,,nebo cisterny."

Netroufla jsem si říct, jak široké všechny válce byly, však na výšku skoro dosahovali stropu haly, který rozhodně nebyl blízko.

,,Třeba tu vaří pivo," ozvala se Pabla.

,,Myslíš, že Švýcaři mají rádi pivo?" prošla jsem okolo jedné z nádrží.

,,Mluví tu německy. A Němci mají rádi pivo."

,,Takže i všichni, co mluví francouzsky mají rádi víno a bagety?" podrbala jsem se zamyšleně na hlavě.

,,A všichni, co mluví rusky pijí vodku místo vody?" dostalo se nám vsuvky od Andrewa.

,,Nejsem si jistá, zda je tohle něco, podle čeho by se měl člověk řídit," nasála jsem rty následovně.

,,A snad všichni, co mluví anglicky mají rádi čaj," ozval se opět blonďák zatímco já si s ním vyměnila snad až překvapeně zaražený pohled a výraz.

,,Já mám ráda čaj," prohodila jsem.

,,Já také," odpověděl přítomný zatímco jsme se s naší britskou krví v žilách otočili až krvelačně na Pablu.

,,Jo, čaj je asi v pohodě," pokrčila rameny, ,,ale limonáda je lepší."

Všichni tři jsme se po části haly chvíli procházeli a sledovali okolí. Bylo vidět, že tu již nějakou dobu nikdo nebyl díky prachu, který byl nejen na podlaze, ale i nádržích samotných.

,,Asi jsem něco našla," prohodila jsem, když mi zrak spadl na další z barelů, kde jsem zahlédla malý ciferník trochu pod výškou svých očí, ,,co je to?"

,,Asi  to něco měří," zamumlal Andrew, když ke mě pár kroky přistoupil a zamyslel se, ,,možná něco, co je v té cisterně."

,,Možná tam mají nějaké mrtvoly," vyvalila bruneta za mnou oči, když se okolo mě prosmekla až k nádrži.

Chvíli se na ní koukala, po okamžiku se oklepala a nakonec si kýchla.

,,Na zdraví," odpověděla jsem, když se i okolo mě vznesl rozvířený oblak, poté co bruneta při svém kýchnutí škubla hlavou a já se posléze s Andrewem také neudržela a začala kýchající seanci.

,,Až si prdnu a vyletí ze mě prach, tohle je proto," popotáhla jsem se silným škrábáním v nose, zatímco jsem se vše pokoušela vysmrkat.

,,Budeš u toho vypadat jako vysavač, co jede na zpětný chod," oklepala se Pabla, když si utřela nos do předloktí.

Když jsme se konečně všichni uklidnili, oči jsme měli červenější než albínský králík, v nose jsem měla pocit, že mě někdo šimrá peříčkem a v krku jsem snad měla prach ze zpopelněné mumie. Když jsem se naposledy vysmrkala, již jsem byla velice obezřetná při nadechování a rozhodla jsem se raději udusit, než se znovu nadechnout a dostat do sebe ten zdejší ďáblův výtvor.

,,Něco se tu ale píše," odkašlal si blonďák za mnou mžourajíc před sebe, když ukázal na barel.

A měl pravdu. Pod zbývající vrstvou prachu, který jsem již setřela rukou se nacházelo pár nápisů, čísel a znaků. Na všechno jsem chvíli zírala, však vyčíst se mi nic nepodařilo ani podle několika značek.

,,Pablo? Ty jsi říkala, že umíš německy," otočila jsem se na přítomnou, ,,co se tam píše?"

Bruneta po okamžiku přistoupila a po chvíli, co si pro sebe při sledování nápisů něco mumlala, promluvila.

,,Tady se píše - deset tisíc a deset let."

,,Deset tisíc čeho?"

,,Snad lidí, podle toho panáčka, co je tady," ukázala přítomná.

,,Že by tam skladovali vodu?" zamyslel se Andrew.

,,Do takového barelu by se voda pro deset tisíc lidí na deset let nevešla. A pochybuji, že by si mysleli, že by jim tolik vody pro tolik lidí vystačilo na tak dlouho," prohodila jsem, než jsem přistoupila zpět k nedalekému ciferníku a telefonem ho vyfotila a odeslala.

,,Chasi?" odmlčela jsem se, ,,Chasi? Slyšíš mě?"

Nikdo mi však neodpověděl. I když vše zkusil i Andrew, nebyli jsme úspěšní.

,,To je ten svůj skřítek v hlavě?" podívala se na mě Pabla.

,,Ano, ale něco se asi stalo," těžce jsem polkla a vydechla načeš jsem sebou vyděšeně cukla.

,,Megan?" ozvalo se.

,,Ano? Chasi, co se stalo?"

,,Úplně jste mi vypadli. Nemohl jsem zaměřit váš signál. Bál jsem se, že se vám něco stane."

,,Jsme v pořádku," uklidnila jsem hlas ve své hlavě, ,,ale podívej se na tu fotku, co jsem ti poslala. Co si myslíš že to je?"

,,To je," odmlčel se mladík, ,,je to měřič tlaku."

,,Možná je to stlačená voda," věnovala jsem pohled zbylým dvěma přítomným.

,,Voda se nedá stlačit, Megan," opravil mě Chase.

,,A co se dá tedy stlačit a používal by se k tomu měřič tlaku?"

,,Vzduch," ozval se Andrew, ,,jen mi nedává smysl, na co ho potřebují tolik."

,,Možná tu budou mít nějakou soutěž v potápění," opět jsem nahlas pronesla svůj nápad, však ihned poté mi to nepřišlo jako zcela logické řešení.

,,To by bylo asi dost dlouhé potápění," rozhlédl se Andrew, ,,pokud každá z těch cisteren stejná, je to přísun vzduchu pro sto tisíc lidí na deset let. Jen v téhle hale. A kdo ví, za jich tu vůbec není víc."

,,Kde to vůbec jsme? Tohle by se přeci do budovy Amazonie nevešlo nejen díky těm všem falešným dveřím a stěnám. A pod zemí být také nemůžeme, poté co jsme vyšli ty schody," zamumlala jsem zamyšleně.

,,TOXIC," vydechl přítomný.

,,Cože?"

,,TOXIC," zopakoval, ,,tohle je budova TOXICu. Proto sem nevedl žádný hlavní vchod ale pouze zamčené dveře, které nakonec byly falešné."

,,Takové ale byly i na vedlejší hale, nejen tady," nasála jsem rty, ,,znamená to, že i ve zbylých budovách je něco jako tady?"

,,Asi ano," kývl stojící zamyšleně, ,,tady je deset nádrží a ve zdejším areálu je přibližně dalších deset budov jako je tato, včetně Amazonie. To znamená, že tu mají vzduch uschovaný pro milion lidí na deset let."

,,Nebo pro deset tisíc lidí na tisíc let," zvedla Pabla hlavu, ,,a-ale o c-co tu vlastně jde?"

,,Tohle všechno má něco společného s hořícími pralesy v Brazílii, jen tomu všemu musíme přijít na kloub," promnula jsem si dlaně, ,,však byla bych mnohem klidnější, kdybychom tebe Pablo odtud odvedli abys byla v bezpečí. Vážně tu z tvé přítomnosti nemám dobrý pocit."

,,A-ale M-Megan, já tu chci být s tebou," našpulila dívenka spodní ret společně s psím pohledem, ,,navíc, pokud se chcete dostat přes ty zamčené dveře, jen přilákáme pozornost a nemusí se nám podařit utéct. Navíc, pokud už nás někdo opravdu zamkl, ví o nás a pokus o útěk by nám nepomohl."

,,K-kde si ji našla? Má vážně dobré argumenty," ozval se blonďák.

,,Válela se na zemi tak jsem jí jen zvedla, oprášila a dala do kapsy," roztáhla jsem rty.

,,Hele," dala si rázně bruneta ruce v bok.

,,Moc se nečepýři milá dámo, málem tě tehdy zajel autobus. A kdybych nebyla dost rychlá, mě také."

,,Alespoň už bychom to obě měly za sebou," dostalo se  mi odpovědi, než mě opět vyrušil Chase.

,,Moc rád bych vám nějak pomohl, ale ať hledám jak chci, nejsem schopen ničeho. Nikde nejsou ani žádné plány budovy, nebo zbytku komplexu podle kterých bych se mohl řídit."

,,A co nějaký ten dron, co jsme ho již jednou použili?"

,,Ten by k vám nedoletěl včas," vydechl brunet, ,,musel by se nejdříve nakonfigurovat a naprogramovat, aby doletěl tam kam má. Společně s cestou z Londýna až k vám by se dostal za pět hodin."

,,Na to nemáme čas," zamumlala jsem, ,,a co kdyby jsi se někam schovala a my pro tebe přijdeme, až vše vyřešíme?" prohodila jsem k Pable.

,,Co když mě najdou? Musela bys mi dát svojí pistoli abych se jim dokázala ubránit."

,,Má pravdu," nasál Andrew spodní ret.

,,To nepřipadá v úvahu," odpověděla jsem, ,,v tom případě půjdeš s námi."

Nakonec jsme si mezi šesti očima ujasnili pár věcí, abych se snad já a Andrew cítila bezpečněji a že na tom naše rodičovství nemusí být až tak zle. Když již máme na svých bedrech Pablu a někde i pomyslně Gertrudu a Jozefínu. Pak už jsme se jen vydali zpět ke schodišti, po kterém jsme se sem dostali a také se po něm dostaneme ven, nejen díky situaci, ze které se nám jiného východu nedostávalo. Blonďák šel opět první, za ním Pabla a já jako poslední. Zároveň jsem mluvila i s mladíkem, který byl na druhé straně nejen mého komunikátoru. Zprvu bylo vše v pořádku, však když jsem sešla prvních pár schodů, hlas, který se mi ozýval v hlavě začal šumět, zadrhávat se a vypadávat.

,,M-Meg-ga-an, za-ase t-tě š-špat-tně slyš-ším..." ozvalo se.

Já bez váhání vyšla několik schodů zpět, kde jsem se ocitla na úrovni, kde mě Chase opět slyšel.

,,Asi tam není signál, proto jsme ti předtím vypadli," zamrmlala jsem, ,,budeme to muset zvládnout sami. Ale hned jak to bude možné, ozvu se ti. Neboj."

,,Dobře," pípl brunet.

Když naše trojice sešla schody zpět do útrob zdejšího sklepa, opět jsme se vydali jednou z chodeb dál, abychom to tu alespoň z malé části prozkoumali a snad dostali i nějakou lepší stopu k tomu, co jsme právě měli šanci vidět.

,,Vážně to tu smrdí," zamumlala Pabla znechuceně, ,,jakoby tu někde chcípl pes."

,,Je to ještě horší, než když má Junior střevní problémy. A to mi věřte, že to jsem ještě nepřekonala ani já," nasála jsem rty, než jsem se zarazila, ,,počkat, cítím trávu."

,,T-trávu?" otočil se blonďák.

,,Někdo tu musí kouřit marihuanu."

,,No jo, také to cítím," prohodila brunetka přede mnou.

,,Jak ty můžeš vědět jak je cítit marihuana? Je ti teprve třináct," zamračila jsem se.

,,Jsem dítě ulice, Megan. Já už jsem cítila a viděla ledacos," dala si přítomná hrdě ruce v bok, ,,jen ty jsi mi ještě neřekla, co to znamená ten Gang Bang."

,,To ti řeknu, až budeš starší," pokusila jsem se zůstat v klidu zatímco mi Andrew věnoval více než zděšený pohled.

Nakonec jsme se naštěstí pohnuli a vydali se dál při prostupování chodbou. Zprvu jsme šli namátkou a skoro poslepu, než jsme už neodolali a ani nedokázali ignorovat pach hašiše, proto jsme se vydali přímo za ním.

,,Hele, dveře," zastavil se Andrew, coby vedoucí a předvoj našeho více než profesionálně vypadajícího uskupení.

,,Takových už jsme minuli, kdo ví co za nimi zase nebude," zamrmlala jsem.

,,Ale tyhle jsou na konci chodby a jsou dvoukřídlé. Proč by někdo někam dával dvoukřídlé dveře a jen tak," pozvedlo děvče obočí.

,,Rozdrcená ramena už máme dost, tak proč to nepokusit i tady," odfrkl si Andrew a ke dveřím jsme všichni došli.

Zprvu jsme se podívali, zda na první pohled nebudou dveře otevřené, však nakonec jsme takové štěstí neměli. Pak už jen přišla na řadu polemizace a následný pohled na dvě kulaté okénka, která na dveřích byla. Ihned jsem se jedním z nich pokusila podívat na druhou stranu za dveře, však jeho doby průhlednosti byly ty tam. Blonďák vedle mě na něj nakonec dýchnul a rukávem trička ho otřel. To už konečně všechna ta zatuchlina a vlhkost zmizela a mi se skrz něj mohli podívat.

,,Proboha," vyvalila jsem během okamžiku oči, co jsem sledovala to všechno co se za dveřmi nacházelo...