Oba mý pobočníci mě po chvíli opravdu dle mého očekávání odtáhli až do základny vojenské policie, na kterou jsem si i bez nich brousila zuby. Během okamžiku jsme vešli do betonové budovy, kterou jsme prokličkovali, než jsme se dostali do jedné z místností, která vypadala jako jedna z těch, kde si detektivové ve filmech a seriálech dávají dohromady své teorie ohledně případu dohromady za pomoci útržků z novin, fotek a červeného provázku na stěně. Jeden z přítomných mě posadil na židli naproti stolu, kam posléze, kdy zahuhlal do vysílačky, přišel další člen jejich týmu. Mezitím než se usadil jsem měla okamžik na to se rozhlédnout. Opravdu to tu vypadalo jako v každé druhé kriminálce. Po stěnách bylo několik fotek lidí, kteří jistě své štěstí pokoušeli tak jako já. Jistě místní, které také zadrželi. Nově příchozí si se svým tučně kulatým obličejem stoupl na druhou stranu stolu a aniž by se posadil a pokusil tak výdrž židle se rukama opřel o desku a naklonil se směrem ke mně. Nic však neřekl. Mlčel a jediné co jsem vnímala byl jeho pot a hlasité oddechování, které mě po chvíli až trapného ticha donutilo promluvit s pokusem ututlat situaci.

,,Já být reportér. Já přijela do váš prales abych dostala informace a mohla napsat článek. Ale vy ke mně nechovat vůbec hezky," našpulila jsem spodní ret při pohazování rukama okolo sebe.

,,I s vaší masabobštinou jste nedokázala zakrýt svůj akcent," svraštěl přítomný obočí.

,,Na to jací neandrtálci tu žijí, se divím, že umíte anglicky. Tak jako na policii," pokusila jsem se o výraz bez emocí, o kterém by mě však stále Brighton mohl učit své.

Ten mi přítomný také oplatil, než se podíval na muže, kteří měli tu čest mě sem přivést. Pak nepatrně cukl hlavou na znamení, aby mě prohledali a našli u mě zbraň a doklady, o kterých doufám, že má Pabla bezpečně u sebe. Jediné, co jsem u sebe měla byl telefon, u kterého jsem však také měla nacvičené představení. Zatímco mě přítomní pomalu prohledávali, slyšela jsem, že Chase je celou dobu na přijmu, pouze se věnuje vlastní práci. Stačil tedy jediný signál. Zatímco jsem se pokoušela působit znepokojeně současnými doteky hledajících předklonila jsem se na znamení nesouhlasu, aby mi vlasy zakryly obličej a při zakašlání ze sebe nenápadně dostala:

,,Chasi, zabezpeč mi telefon."

Již jsme oba věděli, co se bude dít. Do současné chvíle jsem se sama chválila, protože jsem vše vymyslela sama. Dokázat všechna data z mobilu skrýt a místo nich tam dát falešná v podobě fotek, kontaktů, e-mailů a všeho ostatního. Vše okolo technické složky samozřejmě vymýšlel Chase, ale i já měla na všem podíl. Proto to také pokaždé perfektně fungovalo. Můj telefon mi tedy přítomný podal, abych mu ho naservírovala i s heslem a on se snad doufajíc mohl podívat na mé skrytě falešné fotky ve spodním prádle nebo i bez něj. Já si až zoufale povzdechla a se zoufalým pohledem mu telefon podala zpět.

,,Jen se prosím nedívejte do galerie. Je to vcelku osobní," nasála jsem rty, než jsem se opět podívala na muže před sebou.

,,Stále se divím, co lidé nechápou na tom, že je v pralese plot, který tam není od toho, aby jej přelézali a čmuchali tam, kde nemají. Pro jaké noviny pracujete?" prohodil.

,,Evening Standard," pokračovala jsem v klidné mluvě, zatímco jsem tiše poslouchala jak stále přítomní za mnou prohlíží můj telefon."

,,Trochu moc odvážné se vydat do Brazílie, když píšete články do novin."

,,Potřebovala jsem okořenit práci," pozvedla jsem obočí.

Když dokončili prohlídku v mém mobilu, jeho současný majitel ho podal muži přede mnou, který se na něj podíval a já doufala, že mi ho vrátí. On so ho však pouze chvíli prohlížel než ho odložil na stůl a položil na něj ruku, zatímco si vzal tužku a papír.

,,Jméno," podíval se na mě se svým opětovným znechucením.

,,Amanda," našpulila jsem rty, držíc se svého plánu, kterého součástí byla falešná data v telefonu, ,,Amanda Bakerová."

On si mezitím vše poznamenal, než si vzal telefon zpět do ruky a mému hladovému pohledu ho opět ukázal.

,,Zaznamenat a odvést. Musíme si nejdříve zjistit jestli nám tu slečna Bakerová nelže do očí," podíval se na své kumpány za mnou a následně mi věnoval úšklebek, ,,tohle si ještě nechám. Doufám, že si u nás na tu chvíli uděláte pohodlí."

Já mu věnovala zmatený pohled, dokud jsem nebyla s dopomocí ostatních donucena vstát. Následovalo focení, jako do školní ročenky, kde mnou koloval pocit kriminality, než jsem byla odvlečena z kanceláře pryč. Stále jsem zpracovávala, co jsem viděla v místnosti která mi již je dávno minulostí - zda tam někde bylo něco, čeho bych se mohla chytit. Nakonec jsem ze své paměti nic nedostala a v zápětí zjistila, že jsem ani nevnímala cestu, kterou jsem se se svými společníky dostala do prostoru s celami. Znechuceně jsem si zamrmlala a jeden z mých společníků mě do první z cel strčil.

,,To nemůžete, chci mluvit se svým právníkem," přilepila jsem se okamžitě na mříže, když klapl klíč v zámku na důkaz zamčených dveří, kterými jsem snad měla v plánu nepozorovaně odejít.

,,Abyste mu řekla, že jste se vloupala na soukromý pozemek?" pozvedl při předklonu jeden z přítomných obočí, ,,jste v rukou policie a věřte že zde by vám ani tucet právníků nepomohl," ušklíbl se.

Já si pro sebe nepatrně zamručela, než jsem v prostoru zůstala sama. Dlouze jsem vydechla a promnula si obě oči. Vše se mi opět začínalo hroutit před očima nehledě na to, co se stane pokud se to dozví Marshall s Brightonem. Můj výbuch na letišti již oproti tomu byla pouze předehra. Sedět jako kriminálník ve vězení vojenské policie na druhé straně světa je teprve něco. Spojovat se s Chasem dle mých rychlých úvah nebyl nejlepší nápad i přes fakt, že jistě věděl, kde se se zoufalou náladou nacházím.

,,Megan?" ozvalo se po chvíli v mé hlavě zamumlání.

,,Nemusíš nic říkat," odpověděla jsem pípnutím doufajíc, že, mě nikdo kromě bruneta neuslyší.

,,Také raději nebudu," dostalo se mi odpovědi, ,,ale doufám, že máš vše pod kontrolou. Jen to oznamovat Brightonovi, že sedíš ve vězení by nebylo pro tvou práci příliš uspokojující. Také jsem již začal s rozbory toho, co jsi mi poslala, ale zatím jsem na nic nepřišel."

,,Neboj, zvládnu to. Dostanu se odtud jak nejrychleji to půjde."

,,Hlavně bez dalších problémů," zaúpěl mladík na druhé straně, než se vrátil zpět ke své práci a já pokračovala v přemýšlení, jak se vyhrabat ze své současné šlamastiky.

Nakonec jsem po přehodnocení Chaseovi prosby rozhodla, že bude nejlepší počkat, dokud se něco nestane. Po chvíli jsem si sedla do rohu cely a doufala, že se něco stane hodně rychle. Ve své pozici na studené zemi jsem seděla ještě nějakou dobu plné nudného mrmlání, než do prostoru vstoupil muž, se kterým jsem dnes měla tu čest mluvit jistě v jeho kanceláři. V rukou držel můj telefon a věnoval mi až potměšilý pohled.

,,Slečno Bakerová. Máte štěstí," pozvedl obočí, ,,ale buďte si jistá, že pokud zjistíme, že lžete - ponesete si následky."

Já mu ukázala svůj znechucený obličej, než mi telefon podal a pustil mě. Snad jsem jen v hloubi duše doufala, že bych něco mohla zjistit při cestě ven, ale příchozí se mě rozhodl vyvést, abych nezpůsobila další problém. Cítila jsem ho za zadkem do poslední chvíle, ale i tak jsem si na pár okamžiků všimla jedné místnosti za otevřenými dveřmi. Viděla jsem stůl posetý papíry a nástěnku plnou poznámek a dalších papírů, tak jako v kanceláři. Také se tam pohybovalo několik lidí, proto jsem i přes vlastní krok zastavila, když jsem se pokusila náhodou upustit telefon. Pro ten jsem se následně začala ohýbat.

,,Moje záda," zasýpala jsem.

Přítomný mě chvíli sledoval, zatímco já se pokoušela alespoň okamžik poslouchat. Nic jsem nakonec nezjistila, protože mě přítomný okamžitě popohnal, abych pokračovala v cestě. Na potištěné a popsané papíry jsem nedohlédla, však do zorného pole se mi také dostala kartotéka, která byla jistě také plná dalších papírů. Dál už jsem však nic nezjistila a dostala jsem se až ven před budovu. S mým doprovodem jsem si vyměnila znechucený pohled a vydala jsem se pryč. Teď jsem v hlavě měla další úkol - najít Pablu se svými věcmi, které jsem měla střežit jakožto agent tajné služby jako oko v hlavě. Mrmlajíc jsem se pomalu vydala zpět do města. Sledovala jsem dění okolo sebe, však děvče jsem neviděla. Po chvíli jsem začala i ztrácet naději, že bych jí někdy v životě znovu viděla - zkrátka mě přelstila i s úroky. Po hledání jsem zoufale usoudila, že mi plán nevyšel tak jak měl a odebrala jsem se zpět k hotelu. K hotelu, kde jsem nakonec spatřila to jediné, co jsem očekávala. Hnědovlasé děvče sedělo nedaleko vchodu a s našpulenými rty sledovalo dění okolo sebe.

,,Pablo," vydechla jsem s úlevou, když si mě děvče všimlo a nepatrně se usmála.

Ona mi věnovala svůj úšklebek, než ke mně udělala pár kroků a podala mi mé věci.

,,Dala jsi si vážně načas," povzdechla si, zatímco jsem si prohlédla peněženku, zda v ní je vše na svém místě a následně věnovala pozornost zbrani, po které jsem se podívala s podezřením na děvče, ,,nestřílela jsem z ní. Přísahám," svraštila obočí obhajujíc se.

Já si povzdechla a následně zkontrolovala zásobník, kde chyběl jeden náboj.

,,Vzala jsem si ho na památku. Až odjedeš, abych měla na co myslet," sáhla si do kapsy, kde byl chybějící článek mé zbraně.

Nepatrně jsem se a ni usmála, ale jejím pozvednutým koutkům jsem již nic nedodala. Vše jsem si tedy urovnala, dala na své místo a úlevně vydechla.  Vše nakonec dobře dopadlo a já se nemohla dočkat, až se uvelebím vedle své prezervativové dekorace. Do konce dne jsem si oficiálně dala volno abych načerpala energii a počkala na Chaseovo vyhodnocení mých těžce získaných vzorků půdy. I přes horko, které panovalo venku se uvnitř nedalo jako obvykle dýchat, ale i tak jsem se dle možností uvelebila na tvrdé posteli a čekala. Po chvíli jsem ale i přes tvrdou postel začala podřimovat, ale vyrušil mě brunetův hlas.

,,Vše zatím probíhá rozborem. Nějakou chvíli to ještě potrvá, ale jsme na dobré cestě," zazněl mi v hlavě jeho hlas, na kterým jsem zmateně z rozespalosti zakňourala.

,,To je skvělé," zamručela jsem, ,,a co Frederick?"

,,Dnes jsem ho zahlédl v centrále, ale měl dost práce," dostalo se mi odpovědi, ,,děje se snad něco?"

,,Ne, nic se neděje," zamrmlala jsem, ,,až na to, že si mě tady v Brazílii našla krize středního věku a cítím, že se mi bez Frederickova vědomí hroutí vztah před očima."

,,Měla by ses něčeho napít," ozvalo se po mladíkově odmlce.

,,Zdejší voda chutná stejně tak jako vypadá. Naprosto příšerně."

,,Já měl na mysli něco alkoholického."

,,Díky, jsi jediný, kdo mě v tom zatím podporuje," upustila jsem páru znechucení, ,,ale raději po předávkování oslepnu až v Anglii, než někde, kde se to jmenuje Rio Cespro."

Nakonec jsem se po ukončení našeho rozhovoru začala se sebelítostí, která byla po chvilkovém zhroucení vyhodnocena jako nedostatek červených krvinek, které potřebovali, co nejdříve doplnit. Ježíš ve mně však nedisponoval a vycházet z pokoje, kde bují chaos na každém roku jsem neměla v úmyslu nejdříve do zítřejšího rána...