Přítomnost, čtyři měsíce od obědu u Harrowerových:
Celý Londýn byl zahalený tmou a už ani na těch nejrušnějších místech byste nenašli jediného živáčka. Spokojeně jsem spala ve své posteli, mezitím co mě vyrušil zvonící mobil na nočním stolku. Chvíli jsem kňourala do polštáře, ale po neúprosné minutě, kdy si volající nedal říct, jsem telefon konečně zvedla.

,,Ano?" zahuhlala jsem rozespale.

,,Máte minutku?" ozval se mě už známý mužský hlas.

,,Zním tak?" povzdechla jsem si.

,,Výborně. Máme pro vás práci, která vás zítra s Whitleym vyžaduje v centrále."

,,Paricku Marshalle, uvědomujete si co jste právě udělat?" zakňourala jsem.

,,Poučte mě."

,,Voláte mi ve dvě hodiny ráno a oznamujete mi něco, co budu mít v hlavě až za dobrých sedm hodit teď již vyrušeného spánku. A nutíte mě chodit do práce o víkendu."

,,Snad odpustíte starému muži, kterému už neslouží paměť. Do rána bych to všechno zapomněl, proto vám volám teď," ušklíbl se.

Já si jen ospale povzdechla.

,,Dobře, ve dvanáct tam jsem, ale ani o minutu dřív. A jako kompenzaci znekvalitnění spánku mi to započítáte jako přesčas do výplaty."

,,Máte to mít," usmál se než jsem hovor položila a přetočila se na druhý bok, odkud se ozvalo rozepsané zahuhlání.

,,Kdo to byl?" zakňoural Frederick.

,,Jen starý senilní muž," usmála jsem se, objala ho a během okamžiku jsem opět usnula.

Ráno jsem dle denního plánu vstala, a když jsem si dodatečně celý obličej vymáchala v oslintaném polštáři, vydala jsem se nasnídat a následně se připravit k odchodu. Ještě naposledy jsem se nahnula nad postel, kde stále polo mrtvě ležel brunet a spokojeně oddechoval dokud nepatrně neotevřel oči a podíval se na mě.

,,Ještě spi, jedu na otočku do centrály. Cestou zpět nám koupím oběd," dala jsem mu letmou pusu a s jeho zavrněním jsem se vydala ke vchodu.

Když vše bylo na svém místě, vzala jsem si pouze to nejpotřebnější, co se mi vešlo do kapes. V autě jsem se usadila na své místo a nastartovala. Spíše se pokusila s následným zakňučením.

,,Zadejte cíl své cesty," ozvala se umělá inteligence okamžitě.

,,Centrála," zamračila jsem se vědíc, že tahle situace nevěstí nic dobrého.

Počítač chvíli seskupoval informace dokud jsem se konečně nedozvěděla jeho konečný verdikt.

,,Dojezd do centrály nebude možný se současným stavem baterie. Chcete jej dobít?"

,,Kolikrát už jsem ti říkala abys mi připomínala, bych ji nabila," zatvářila jsem se naštvaně mluvíc k umělé inteligenci.

,,Tato interakce vám byla při včerejší cestě připomenuta pětkrát."

,,Chybička se vloudila," promnula jsem si kořen nosu, ,,dá se nabíjení nastavil automaticky?"

,,Jistě. Baterie se bude dobíjet v případě, když nebude plně nabitá a bude v blízkosti bezkontaktní dobíjecí stanice."

,,A proč to tak není již od začátku," procedila jsem mezi zuby.

,,Nebyly k tomu vydané patřičné příkazy."

Proboha, jsem vzhůru sotva půl hodiny a už mám chuť jít zase do postele a přespat dnešní den, který je již teď jedna velká katastrofa. Jedním hlubokým nádechem jsem se pokusila uklidnit a vyčistit si hlavu.

,,To nic Megan, to nic. Dnes půjdeš do práce pěšky, budeš na čerstvém vzduchu a uděláš něco pro své zdraví," vnitřně jsem se usmála.

Proto už jsem se raději bez dalšího otálení vydala co nejdál od té interaktivní zrůdnosti, které jsem byla neustále obětí. Možná to však nakonec nebyl špatný nápad - venku bylo příjemně, svítilo sluníčko, obloha bez mráčků a příjemný vzduch. Během čtvrt hodiny jsem se dostala až na své místo určení, kde se však doposud čistý vzduch nepatrně zakalil šedí a kouřem. Ze všech těch letních barev a štěstí okolo se mi na obzoru vynořil černý doutnající flek stojící před centrálou. Černý flek, který si už nedokážu s ničím splést.

,,Na zdraví," ušklíbla jsem se na Brightona, který ji jistě užíval svou první víkendově ranní cigaretu.

,,Jdete pozdě," ohradil se svým pozdravem.

,,Vy taky ve své pracovní době nejste tam, kde byste měl být," odpověděla jsem mu se stejnou kousavostí tak jako to dělá on.

Cítila jsem se příjemně protažená, proto jsem si více než užila cestu výtahem, až do patra kam bych po usouzení po schodech nešla.

,,Doufám, že se mi hodláte vysvětlit váš telefonát, který mi narušil můj spánkový rozpis," podívala jsem se na Marshalla jak hypnotizuje čaj společně s džusem a vybírá si čeho se napije dřív.

,,Chtěl jsem vyzkoušet vaši pohotovost pro stav nouze, ale neuspěla jste příliš dobře," ušklíbl se a nakonec si se svou precizností smíchal jablečný a pomerančový džus, což podle jeho výrazu nakonec nebyl nejlepší nápad.

,,A kde je vůbec Chase?" rozhlédla jsem se a brunetovo místo bylo prázdné, což se nestává často.

,,O tom právě chci mluvit. Vaše práce dostane životabudič."

,,Další mise?" rozzářily se mi okamžitě oči.

,,Další úkol, jež je hoden vaším vlastnostem," ušklíbl se přítomný.

Já si spokojeně promnula radostí ruce zatímco Marshall přes svůj komunikátor zavolal i Chase. Ten během minuty nadšeně přiběhl v dlouhém bílém plášti a gumových rukavicích. Okamžitě jsem mu věnovala vyděšený pohled, který však muž vedle mě pominul a dělal jakoby Chase nezískal vzhled dítěte hrajícího si na gynekologa.

,,Tak jsi tady," usmál se na mě nově příchozí.

,,A vyvedená z míry," nasála jsem rty.

,,Jen jsem rozšířil své zaměření na rozbory materiálů," usmál se potěšeně brunet.

,,Po vybudování nové laboratoře se toho Whitley naučil více než kvalifikovaní vědci v ní. Nicméně máme tu ve vývoji další... udělátko," zarazil se Marshall při hledání vhodného slova.

Chase mezitím z kapsy svého pláště vytáhl na pohled plexisklovou destičku velikosti dlaně a poklepal na ni. Rázem se na ni rozsvítilo pár světýlek a začaly po ní běhat čísla.

,,Přiložte na ní něco," pobídl mě muž posléze.

Já se zaraženě zamyslela a z kapsy vytáhla zmačkaný obal od karamelky. Ten jsem tedy obětovala pro vědecké účely a sledovala, co se bude dít.

,,Tohle zařízení dokáže za pomoci snímacích senzorů zaznamenat materiál, který vyhodnotí a informace o něm pošle do počítače, který je v laboratoři. Ten ve své speciálně upravené databázi danný materiál najde a poskytne nám o něm veškeré informace. Pokud by se jednalo o neznámý materiál nebo látku, máme vylepšený model 3D tiskárny, který jej vymodeluje a snímač který s materiálem bude v kontaktu jej podrobně rozloží a informace ohledně chemických vazeb v něm opět zašle do laboratoře. Mimo jiné také dokáže rozeznat a analyzovat DNA," usmál se Chase s věděním, že nic z toho, co řekl nechápu.

,,Zní to složitě," nasála jsem rty, ,,ale jistě užitečně," dodala jsem s pokrčením rameny následovně a všimla si, že už se vrátil i Morgan ze své ranní cigarety. Mladíkovi naproti mě mezitím zavibroval telefon a on se na něj s úsměvem podíval

,,Syntetický polymerní materiál, známý jako umělá hmota," začal z obrazovky číst řádky textu, které mu byly přeposlány z laboratorního počítače, ,,po podrobnějším rozboru systém došel k závěru, že se jedná o obal od sladkosti nejen ze zbytků karamelu na obalu. A podle otisku prstu ho měla podle databáze tajné služby v ruce Megan," ušklíbl se a ukázal nám to, co přečetl a já si potvrdila, že mě ten nový vynález prokoukl tak jako já své nově umyté zrcadlo v koupelně.

,,To je k neuvěření," zamumlala jsem zamyšleně, když mi nově příchozí černovlásek stál za zadkem.

,,Předpokládáme, že ho budete při svém úkolu potřebovat," usmál se Marshall následovně.

,,A co budu mít za úkol?" podívala jsem se na něj nedočkavě.

Opět jsme se pro lepší ilustraci mé nastávající mise odebrali do místnosti pro hologramy a mně se všechno začalo budovat před očima i s popisky. Nejdříve se přede mnou objevilo pár čísel a nepodstatných údajů než ze všeho nevznikl nákres městečka.

,,Rio Cespro je městečko u Amazonského deštného pralesa který mimo jiné tvoří tamější historii - lidé z města jsou s ním velice spjatí a už od nepaměti k němu měli svou kulturou velice blízko. Mají tam však problémy s vojenskou policií, která na jiných místech prales hlídá, ale u nich tomu je spíše naopak. Příroda jim tam doslova mizí pod nohama a samotný prales byl za poslední dobu několikrát v plamenech, ve kterých již přišlo o život několik tamějších domorodců," spustil Marshall a já poslouchala a snažila se nasát veškeré informace, ,,z informací, které kolují v Bílém domě se nic neděje, ale po ověření situace v Riu Cespru se zdá, že jeden z důvodu požárů je nadměrné sucho. Nikdo však prozatím nevyloučil ani nelegální vypalování."

,,A vy chcete abych zjistila, co se tam děje," usmála jsem se pro sebe.

,,Ano. Chceme pouze informace, žádná akce nebo zásahy do tamějšího chodu. Vše by mělo provést v patřičné anonymitě pro nevyvolání konfliktů."

,,Takže to bude tajná super mise," promnula jsem si potěšeně ruce.

Marshall se na mě s až zoufalým úsměvem podíval, zatímco mi dal ještě pár dodatečných informací v podobě délky úkolu a bezpečnostních opatření a vydali se zpět do reality, kde stál Brighton zahleděný do svého telefonu.

,,Letí vám to v pondělí z Gatwicku ve dvě hodiny ráno. Buďte tam včas. Budete přestupovat na mezinárodním letišti v Porto Velhu, kde se tamějším letem dostanete až do Ria Cespra," pronesl ke mně suše a po opětovném klepnutí na displej telefonu mi od něj přišly elektronické letenky, ,,hodně štěstí. A prosím, vyvarujte se situací, které by vás mohli dostat do problémů," podíval se na mě naposledy, než se vydal pryč a já se podívala na nově příchozí zprávu.

,,Že se nestydíte s premium economy," zamračila jsem se při pohledu na letenku, ,,za to, co jsem pro tajnou službu udělala byste si mě měl více hýčkat," zamumlala jsem s pokusem si vylepšit skóre.

Morgan se po dalších pár krocích zastavil, hlasitě a s nechutí si povzdechl a opětovně prstem přejel po obrazovce zařízení, které měl v ruce.

,,Na první třídu zapomeňte," zamručel a pokračoval v chůzi, co nejdál ode mě, zatímco mě se na letence v okamžiku změnila premium economy na business class.

,,Miluju svoji práci," vycenila jsem na zbylé přítomné v podobě Marshalla a Chase zuby.

Teď jsem již měla vše co jsem potřebovala, proto jsem se vydala zpět ven, kudy jsem se vydala vyzvednout smažené nudle a následně je hrdě odnesla zpět domů, kde již čekal Frederick. Po vstupu do předsíně jsem ze sebe vše nepotřebné shodila a hladově jsem se vydala do kuchyně, kde brunet stál u linky a připravoval konvici čaje.

,,Můžu ti nalít? Je čerstvý," usmál se hned po mém příchodu a já přikývla.

Já následně na nandala na talíře a s nimi na stůl přidala příbor.

,,Nerada to říkám, ale ta práce o víkendu mě zmáhá," vydechla jsem až příliš vyčerpaně užívajíc si svůj nezdravý oběd.

,,Brighton ti snad dal další přesčas?" usmál se žvýkající brunet.

,,Ne, ale v pondělí mi letí letadlo do Brazílie," zarazila jsem se, ,,to ale společně nestihneme jít do kina jak jsme chtěli," posmutněle jsem změnila tón hlasu.

,,To nevadí, do kina můžeme jít jindy," chytl mě Frederick za ruku, ,,zítra máme celý den na to být spolu a můžeme nevytáhnout paty z postele a dívat se na cokoliv budeš chtít," věnoval mi svůj úsměv.

,,Nějak nevím, jestli nám práce vztah ničí nebo stmeluje," zarazila jsem se pobaveně po chvilkové odmlce.

Když jsme oba dojedli, v rychlosti jsem umyla špinavé talíře a s přítomným jsem se uvelebila na gauči v obývacím pokoji. Ani jsem se nenatahovala po ovladači, abych snad spustila televizi, ale přitulila se k přísedícímu s vědomím, že moje pracovní cesta zabere dobrých pět dní.

,,Je tu nějak ticho," zamumlala jsem zamyšleně.

,,Můžeme pustit televizi nebo rádio," odpověděl Frederick ochotně.

,,Tak jsem to nemyslela. I kdyby hrálo rádio s televizí na plné obrátky, něco mi tu bude chybět," podívala jsem se na něj, ,,ještě když jsem bydlela s rodiči, vždycky mě ráno probouzelo škrábání na dveře a následné kňučení z bezmoci se dostat na postel a poslintat mi obličej. Tentokrát jsem to sice vyměnila za víkendy s tebou, ale po těch dobrých sedmnácti letech se mi na život bez Jamese bude špatně odvykat."

,,Pokud bys chtěla, taky ti ráno můžu chodit slintat na obličej," ušklíbl se přítomný pro zlepšení mé skleslé nálady, přičemž jsem se neubránila úsměvu

,,Myslím, že bys měl zatím zůstat u telefonátu a ranních esemesek. Ty ti jdou na výbornou," zvedla jsem koutky a vyměnila si s brunetem letmou pusu.