,,Marshalle, já myslím, že bychom se už mohli vrátit," zakňourala jsem před budovou, zatímco mi kolega věnoval dlouhý pohled.

,,Já myslím, že byste ten pocit měla zkusit překonat," potměšile se usmál a poslal do skupiny mapu s jedním vyznačeným bodem, který označoval náš cíl.

Ta jedna z věcí, která mě však stále pohoršovala, byla ta, že na mně neustále visel ten zatraceně těžký batoh a dle Marshallova výrazu se rozhodně nechystal mi ulehčit. Následovalo skupinové zorientování a následná cesta do onoho smrtelně prudkého kopce. Naštvaně jsem mručela již od prvního kroku, to však můj kolega úspěšně ignoroval a rekruti v chumlu přede mnou také nebyli při cestě do kopce zrovna dobře naladěni. Snažila jsem se překonat samu sebe, abych alespoň ukázala, že kliky jsou jedna z mála věcí, která mi opravdu nejde. Nakonec jsem však propadla vlastnímu pokušení.

,,Já rezignuju. Už to dál nevydržím," opřela jsem se o strom, co mi byl nejblíže s mokrým čelem.

,,A z jaké pozice?" věnoval mi Marshall pohled, když se s celou skupinou zastavil, aby se jim naskytl pohled na můj umírající obličej.

,,Z pozice člověka, jehož schopnost chodit již neexistuje a jeho plíce asi každou chvíli explodují."

,,Ušli jsme sotva sedm set metrů," podíval se na mě muž zaraženě.

,,Musíte se postarat o zraněného, to je zákon smečky," párkrát jsem kývla hlavou, abych Marshallovi naznačila, aby na svém místě nestál jako kůl v plotě a pomohl mi.

,,Jenže pravidlo skupiny je dokončit úkol, ať se děje cokoliv," odvětil kolega, otočil se a pokračoval v chůzi, ,,vrátím se pro vás až půjdu zpět."

,,N-ne, počkejte," vyděšeně jsem všechny opět zarazila, ,,nesmíte zapomenout, že tu za mě máte zodpovědnost. Pokud se mi něco stane, tak je to váš problém, ne můj. Co když bych se rozhodla jít dolů a třeba spadla a zlomila si ruku nebo mě sežral medvěd. Nebo by mě uštkl had," nasála jsem rty, ,,musíte se o mě postarat."

,,Na to že už nemůžete vám pusa funguje nějak moc dobře," svěsil Marshall obočí.

,,Jsem nemohoucí člověk vyděšený k smrti, nemáte se čemu divit."

Moje reptání nakonec zvítězilo a já začala cítit ten sladký pocit vítězství a odplaty za moje rozcvičkové utrpení.

,,Nemohl byste při chůzi více pružit v kolenou, dost to drncá," pronesla jsem směrem ke svému společníkovy, kterému jsem seděla na zádech a držela se ho za ramena, zatímco on mi držel nohy.

,,A co takhle kdybych vás shodil. Tady byste se dokázala skutálet až dolů," odsekl.

,,Vidíte, že vy jste se ráno pořádně nerozcvičil, hm? Jinak byste byl čilý jako rybička a ani byste necítil, že na vás někdo sedí."

Cítila jsem že Marshall chce vznést poznámku, že mě na svých zádech cítí až moc, však nakonec nic neřekl. Celá cesta mi nakonec utekla vcelku rychle, na konci jsem dokonce začala lehce podřimovat, však vyrušil mě můj dopravní prostředek, když mě pustil a já spadla na studenou a mokrou zem. On následně všechny přeživší zasvětil svým vysvětlením jejich úkolu, zatímco já se hrabala ve vlhkém listí. Poté už jsem jen odevzdala batoh a alespoň s kapkou hrdosti jsem se konečně postavila a podívala se na oblohu.

,,Sledujete ptáky?" podíval se na mě Marshall zmateně.

,,Ne, čekám."

,,A na co?"

,,Na helikoptéru přeci," odpověděla jsem sebevědomě, tak jako posledně."

,,Tak to se asi nedočkáte," dostalo se mi po chvíli ticha odpovědi.

,,C-cože?" zarazila jsem se, ,,stalo se s ní něco?"

,,Ne, jen nepřiletí."

,,Jak mi to jen můžete udělat," zaskučela jsem.

,,Celou cestu nahoru jsem vás nesl na zádech, to já bych měl být ten, kterému by měla nějaká helikoptéra přiletět."

Nakonec jsme naši skupinu opustili, aby se pasovala se svým úkolem o přežití a my se vydali zpět na základnu.

,,Teď je řada na mně," šťouchnul do mě Marshall, když jsme sledovali kopec, který teď budeme scházet.

,,Zbláznil jste se?" podívala jsem se na něj, ,,s vaší váhou bych si zlomila vaz už při prvním kroku."

,,Vy si ze mě zase utahujete, že jsem tlustá," poklesl přítomný v kolenou a napodobujíc můj hlas, když se bez úspěchu vydal z kopce dolů.

,,Takhle já nemluvím," ohradila jsem se.

Když jsme se dostali zpět do základny, zkontrolovali jsme pár potřebných věcí, které budou potřeba při zbylých úkolech a já se nemohla zbavit pocitu, že jsem v životě nebyla radši tady dole místo mokrého lesa.

,,Uděláme si dnes večer dámskou jízdu?" podívala jsem se flirtovně na Marshalla, cestou do pokoje, ,,když už tu budeme tak dlouho sami."

,,Už se ani nedivím, že si myslí, že jsme spolu spali, když mluvíte tímhle způsobem," věnoval mi přítomný pohled.

,,Moje dvojsmysly jsou my svaté, a vám by měli být také. Jednou také jistě zachrání svět," vyprsila jsem se hrdě s následnou odmlkou.

,,A co se na takové dámské jízdě vůbec dělá?" zeptal se můj společník posléze.

,,Pije se víno, sledují se filmy, lakují se nehty, občas se po prohrané sázce barví vlasy na růžovo a probírají se klepy, kdo s kým chodí, kdo se s kým rozešel a tak podobně."

,,Ach tak."

,,Ale protože vy si asi nehty lakovat nebudete, vlasy na růžovo si taky nenabarvíte, klepy ani víno nemáme tak můžeme zůstat u toho filmu. Budete si moct vybrat na jaký díl Jamese Bonda se podíváme," šťouchla jsem do něj spiklenecky loktem.

,,Tak dobře, já ho vlastně ještě nikdy neviděl, tak to alespoň doženu s vámi."

,,P-p-počkat, cože?" vyvalila jsem na něj oči, ,,vy mi tu teď z očí do očí bez jediného pohnutku oznamujete, že jste ještě nikdy nevyděl Jamese Bonda? Proboha, vy shoříte v pekle. Okamžitě se běžte převléknout do pyžama a uděláme si tu nejlepší pyžamovou párty na světě," věnovala jsem stojícímu svůj rozhořčený pohled.

,,Nebyla to náhodou před chvílí dámská jízda?" zarazil se přítomný.

,,V ženském světě je dámská jízda a pyžamová párty synonymum. My bychom si ale měli udělat genderově vyváženou pyžamovou párty. Aby to bylo fifty fifty," ušklíbla jsem se a zaplula k sobě do pokoje.

Po chvíli Marshall opravdu přišel a já mu vedle sebe uvolnila na posteli místo, do klína mu položila sáček chipsů a sama jsem se začala prohrabávat svými staženými filmy na notebooku. Nakonec jsem jeden z nich pustila, protože můj kumpán si dle jejich názvu nedokázal vybrat a zhasla světlo pro lepší atmosféru.

,,K-kde jste to vzala?" zarazil se nad šustícím pytlíkem.

,,Vždy si sebou vozím nějaké zásoby. Obzvláště sem, nikdy totiž nevíte, co se může stát," pokrčila jsem rameny načeš přítomný tiše přitakal.

,,Kolikrát už jste vůbec tenhle film viděla?" věnoval mi přítomný pohled, když jsem se posadila vedle něj.

Já se na okamžik odmlčela a po chvíli si při svých výpočtech pomohla i prsty na rukou, než jsem ze sebe dostala odpověď.

,,Asi dvě stě krát."

,,C-cože?" vyvalil Marshall oči přičemž málem vyplivl těch několik chipsů slaninové příchuti, které se pokoušel sežvýkat.

,,Tady ale teď nejde o mě, ale o vás. Musíte pozorně sledovat a učit se z čeho se zrodil nejlepší zaměstnanec současné britské tajné služby," opřela jsem se abych mohla také sledovat obrazovku s běžícím filmem.

,,Nač náhle taková skromnost," zamumlal muž s povzdechnutím.

I když už i můj společník věděl, že jsem dnešní promítaný snímek viděla víckrát než je zdravé, přesto jsem mu při každé druhé scéně drtila paži s domněním, co když se náhodou teď Jamesovi něco stane. Přítomnému jsem také sem tam ujídala chipsy, zatímco on zaujatě sledoval.

-

,,Musím říct, že to vůbec nebylo špatné," konstatoval přítomný, když už běžely titulky.

,,To si myslím, že to nebylo špatné, když vás tu krmím chipsy a pouštím vám film zdarma," věnovala jsem mu pohled, ,,ale jsem si jistá, že před večerkou stihneme vidět ještě jeden," pozvedla jsem rebelsky obočí.

Nakonec jsem přítomného přemluvila ještě na jeden z dvaceti pěti skvostů britské filmografie. Ani tentokrát jsem Marshallovu paži nenechala jen tak. Také jsem si pobrečela, mého společníka jsem připravila o část ruky a nakonec se uklidnila, že to opět dopadlo dobře. Přítomný nakonec usoudil, že debatu o obou filmech zahájíme až zítra.

,,Zítra si pustíme další dva abychom spolu dohnaly to, co jste celý život tak sprostě zanedbával," věnovala jsem muži vážný pohled s konečným šklebem.

,,To abych si v mozku udělal více místa," uchechtl se.

Následně jsme se oba vydali ke dveřím, kde jsem mimo jiné rozsvítila a také nechala mého kolegu odejít.

,,Co se tu děje? Na to, že je po desáté je tu nějak živo," zarazila jsem se nad ruchem na chodbě, který tam panoval.

Lidé přecházeli sem a tam, někteří měli náruč plnou všelijakých postrojů, zbraní, někteří se snažili zrovna do něčeho při chůzi nasoukat.

,,Na dnešní večer se chystá našim partyzánům malé překvapení," usmál se Marshall potměšile, ,,trochu jsme změnili pravidla a průběh a přizpůsobili jej těm deseti dnům, které v lese stráví."

,,Chudák Laura," povzdechla jsem si, ,,já bych se zbláznila být tam s těmi všemi orangutany."

,,Vy jste přece také byla při výcviku v ryze mužském kolektivu."

,,To ano, ale já měla Chase. A také Andrewa."

,,A ti snad nejsou muži?"

,,Chase je spíš skřítek, co si při každém kroku zakopává o vlastní nohy. Vedle něj jsem se alespoň necítila tak nemotorně. A s Andrewem spolu brečíme u filmů pořád. Hlavně u těch romantických."

,,Vy jste někdy viděla i něco jiného než Jamese Bonda?" zarazil se stojící.

,,Na Lásku nebeskou bych se mohla dívat pořád," podívala jsem se na přítomného až možná uraženým pohledem, ,,pak je tu samozřejmě Frederick, ale ten byl tehdy z naší skupiny nejschopnější a jen nám vylepšoval průměr," pokrčila jsem rameny.

,,To máte pravdu," odvětil Marshall, od kterého jsem zprvu očekávala spíše něco podpůrného, však nakonec jsem se s jeho odpovědí spokojila.

Když se i přítomný odebral k sobě do pokoje, já se šla uvelebit do svojí postele a tentokrát bez váhání během chvíle usnula. Jak sledování filmů, tak dnešní turistická aktivita mě udolala více než pomyšlení na to, kolik jsem musela za dnešek spálit kalorií. Jistě jsem je však nabrala při konzumaci chipsů. Ráno jsem se probudila bez toho, aniž by moje duše šokem opustila tělo jako tomu bylo předešlý den. Chvíli jsem se převalovala, než jsem se podívala na obrazovku svého telefonu pro zkontrolování času. Chvíli jsem na něj mžourala, než se mně dostalo až zákeřného plánu. V pár okamžicích jsem byla na nohou a i přes studenou zem pod nohama jsem se vydala ven na chodbu a do vedlejšího pokoje. Tam jsem pomalu vstoupila a posléze věnovala pohled spokojeně spícímu přítomnému.

,,Marshalle, vstávat. Rozcvička!" ozvala jsem se během vteřiny.

,,Co se zase děje," zakňoural a bez jediného pokusu vůbec vstát.

,,Vstávat a cvičit. Je půl sedmé a to znamená jediné - čas na ranní pohyb," poklepala jsem si ukazováčkem na hřbet ruky.

,,Proboha, když už máte konečně volno a nemusíte vstávat, tak mě nechte alespoň vyspat," zamručel muž do polštáře.

,,To vás nenaučili v té armádě alespoň trochu disciplíny? Podívejte se na sebe, s takovým přístupem to dotáhnete leda tak do hrobu," naštvala jsem se a pokusila se přítomného z postele vytáhnout.

Ten sebou ani nehnul dokud jsem se nepostavila a nedala si naštvaně ruce v bok. Poté se pomalu otočil a zpoza peřiny mu vykoukly rozčepýřené vlasy a rozespalý pohled.

,,Proč mluvíte úplně jako moje žena," zamručel.

,,Dobře, dneska jste vyhrál, ale já vás dostanu. Nebojte," přimhouřila jsem oči.

Nakonec jsem odešla k sobě a po chvilce přemýšlení, jsem usoudila, že je ještě čas na dokončení spánku. Který blázen by přeci vstával v půl sedmé ráno. Nakonec jsem ještě zalomila na dobrých pár hodin a probudilo mě až zaklepání na dveře, ke kterým jsem se velice pomalu došourala.

,,Jestli řeknete, že si dáme rozcvičku, tak mi věřte, že jsem připravena vám těmi dveřmi zlomit nos," zaskuhrala jsem s vrabčím hnízdem, směrem k Marshallovi, který ve dveřích stál.

,,Měl jsem to v plánu, ale na konec mě nějak přešla chuť," usmál se a podal mi talíř, ,,tady máte snídani. Až se najíte, tak se stavte. Zase máme nějakou práci."

Možná to tak z prvního pohledu nevypadalo, ale i přes mé a Marshallovo neustálé pošťuchování jsme si to oba užili a nakonec jsme dokázali shlédnout i všech dvacet pět James Bond filmů bez toho, aniž bych je dokázala jakkoliv svému kolegovi znechutit.