Pabla na mě v mžiku vyvalila oči a nevěřícně mě sledovala jako bych spadla z višně nebo nějakého zdejšího stromu v pralese.

,,T-ty chceš jít na policii?" zarazila se, ,,a co tam? Udáš se za nic?"

,,Dostanu informace, které mi chybí," věnovala jsem jí vlastní pohled, ,,máš s tím snad problém?"

,,Nemám s tím problém, jen si nejsem jistá jak se postaví k tomu, že tu mají čmuchajícího cizince," nasála bruneta rty.

,,Tak to v tom případě zjistíme," pozvedla jsem obočí.

Moje společnice mi dalších pár okamžiků stále nevěřila, dokud jsem nevyšla ze dveří podniku, kde jsme obědvaly a vydala se na autobusovou zastávku, kterou jsem vyhodnotila jako nejlepší začátek cesty na stanici. To už se přítomná raději chopila vůdčí složky našeho týmu, než jsem mohla sama se svými orientačními schopnostmi a žabím jedem v oku zabloudit. Naše cesta netrvala dlouho a obě jsme se dostaly až tam, kde jistě mělo dojít k další a nejedné situaci, kdy se Megan Harrowerová ukáže ve svém nejlepší světě. Když jsme po výstupu z autobusu přešli ulici, dostali jsme se až k domu, kde byl vidět transparent policie.

,,Počkej tady, hned se vrátím," zastavila jsem Pablu před vchodem a statečně se ve vteřině rozhodla že to již zvládnu bez jejího tlumočení i přes fakt že mi brazilský dialekt portugalštiny každým okamžikem stále více od těla.

Děvče mi věnovalo znechucený výraz a nakonec poslechla. Uraženě si sedla pod okno a já se vydala dovnitř. Když jsem vešla, okamžitě jsem si všimla recepce, kam jsem také zamířila. Tentokrát za ní neseděla recepční, co si neustále piluje nehty, ale policista zahleděný na svou práci.

,,Chci mluvit s vaším nadřízeným," okamžitě jsem mu ve svém rodném jazyce oznámila, přičemž on se na mě zaraženě podíval a chvíli si v hlavě seskupoval to, co jsem mu řekla.

,,Smím znát důvod?" pozvedl s přízvukem obočí.

,,Máte tu problém a dle toho na jaké úrovni profesionality jste ho ještě nevyřešili, musí zasáhnout někdo jiný," zamračila jsem se.

,,Jste z velitelství?" polknul policista.

,,Ano."

,,Z brazilského velitelství?" zarazil se nad mým přízvukem, který mu jistě brazilský nepřišel.

,,Pokud mě to dostane k vašemu šéfovi tak ano, jsem z brazilského velitelství," nepatrně jsem našpulila rty.

To už druhý přítomný do ruky vzal pevnou linku, která mu ležela vedle ruky, a když mu byla jeho prosba na druhé straně hovoru vyslyšena, skepticky začal v portugalštině jistě popisovat, co za nepovedený vtip tu před ním stojí. Při jeho mluvě se mu dostalo i pár odpovědí, než zavěsil a z nedalekých dveří vyšel jistě ten, po kterém se jistě sháněla. Vyšší zavalitější muž v policejní uniformě a již od pohledu za něj do otevřených dveří s vlastní kanceláří.

,,Člověk se tu ani nemůže odpočinout a neustále ho někdo ruší," zamrmlal směrem ke mně.

,,K tomu práce neslouží," věnovala jsem mu obličej bez výrazu.

Po dalších pár prohozených větách jsem se dostala k němu do kanceláře, kde se posadil do svého křesla za dřevěný stůl, zatímco já si sedla na židli naproti.

,,Co je tedy podle vás ten náš problém?" věnoval mi pohled.

,,Hoří vám tu prales," zamrmlala jsem, ,,velice závažně vám tu hoří prales."

,,To jste si nemohla vymyslet něco lepšího?"

,,Tak to se omlouvám za formulaci. V tom případě vám za domem hoří záhon, který je pravděpodobně světovou zásobárnou vzduchu," předklonila jsem se na svém místě s propletenými prsty, ,,a věřte mi, že teď to není pouze váš problém. Svět se začíná zajímat."

Přítomný mi věnoval svůj pohled.

,,To znělo velice opatrovnicky. Máte děti?" nepatrně se ušklíbl.

,,Byla bych v díře jako je Rio Cespro, kdybych měla děti?" svraštěla jsem obočí zatímco on se pobaveně usmál a upil ze svého hrnku, co mu ležel u ruky.

Já se na chvíli zarazila a pouze letmo si všimla loga. Loga na jeho hrnku, který po odložení odsunul. Jistě patřilo Amazonii. Nikdy jsem ho pořádně nestudovala, ale na jejich webu jsem se jím při psaní svého emailu nabažila dostatečně.

,,Podporujete tedy ochranu toho, co vám mizí pod nohama?" zahleděla jsem se na zbytek jeho kávy, které upil, ,,protože já osobně si to nemyslím."

,,Nevím, co vám na všem vadí. To, že hoří prales není problém můj, natož policie, ale přírody. Té je tam jistě dost aby si s tím poradila. Nicméně, nám sem nikdo již dlouho tak jako vy nevrazil, proto bych byl polichocen, pokud byste mi alespoň řekla, proč tak najednou."

,,Jsem váš anděl strážný, který vám přišel zachránit krk," procedila jsem mezi zuby, ,,protože vím co jste dosud udělali."

,,Svých chyb si nějak nejsem vědom." podíval se na mě přítomný, když jsem si vzala svůj telefon a začala hledat mail, co jsem poslala Amazonii i s fotografiemi.

Svůj nález jsem mu po okamžiku podala, aby se podíval na spoušť, kterou jsem dnes měla tu čest vidět i já. On se na obrazovku tedy chvíli díval, zpočátku pouze zjišťoval, na co má tu čest se dívat, než se zaraženě zamračil. Následoval pobavený úšklebek a následné pro mě až urážlivě pohrdavé zasmání.

,,Nejste vy svědek Jehovův, nebo něco podobného?" podal mi telefon zpět a já se nad jeho reakcí opětovně zamračila a také věnovala pohled mému telefonu přičemž jsem se zarazila - fotky, které jsem dala do přílohy byly v pořádku a prales na nich byl bez jediné známky těžby nebo požáru, o které jsem měla mínění, že není přírodou způsobený.

,,C-cože?" vyvalila jsem ve vteřině oči s vlastním zamumláním, než jsem si prohlédla i galerii ze které jsem fotky do mailu nahrála a zjistila, že i ty jsou s přírodního hlediska v pořádku.

,,Asi jste dnes nevstala správnou nohou," věnoval mi přítomný úšklebek, než na dveře někdo zaťukal a po pokynutí přítomného i vstoupil.

Byl to policista z recepce. Okamžitě něco pronesl k mému přísedícímu, než ten věnoval mě opětovný pohled.

,,Venku před stanicí sedí dítě a myslím, že patří vám."

,,Není to moje dítě, ale pravá ruka," zamračila jsem se na něj, zatímco on zrakem přejel zpět na stojícího ve dveřích, který v mluvě pokračoval přičemž si jeho nadřízený dlouze povzdechl a zamručel mu jako odpověď.

,,Dejte mi minutku, práce volá," nepatrně se ušklíbl mým směrem, než s nechutí vyšel ze dveří a pár kroků za nimi se zastavil s novým dialogem, který byl jistě jeho novou prací, která se mu naskytla a tak vyrušila můj pobyt.

Já si se zoufalostí promnula oči než mi jejich zrak spadl na stůl přede mnou. Kromě hrnku a pár papírů, které na něm ležely tam byla mapa. Mapa. která byla schovaná pod sklem a mě okamžitě zaujala. Ve vteřině jsem se podívala na dveře, kde byl stále čistý vzduch, proto jsem se rychle nad stůl nahnula. Bylo na ní vyznačené Rio Cespro a okolní prales, na kterém byly vyznačené oblasti, nad kterými jsem okamžik přemýšlela, než mi vše snad správně zapadlo do sebe. Byla to území, která někdo vlastnil, však okruh okolo města společně s tím, co jsem dnes viděla vypleněné. To bylo označené jinak. Zbytek na sobě měl písmena AZ, z čehož jsem vyvodila zkratku Amazonia, ale při pohledu na zbývající území jsem již nestihla najít její označení a škubla sebou při dosednutí zpět na židli, co jsem zaregistrovala, jak se můj společník vrací zpět ke mně.

,,Kde tu máte katastr?" pozvedla jsem obočí.

,,Myslíte si, že tu máme katastrální úřad?" zasmál se příchozí pobaveně.

,,Doufajíc jsem myslela," povzdechla jsem.

Nakonec se mi potvrdilo to, v co jsem doufala, že se nestane. Z policie jsem nic nedostala, ale za to jsem měla informaci. Amazonia prales v okolí města pravděpodobně nevlastní, ale v kostech mi bují pocit, že majitel těch vypleněných hektarů přírody má se společností něco společného. Možná to je protentokrát vojenská policie. Nakonec jsem dle přítomného v místnosti odešla s prázdnou, ale já měla další kousek skládačky, kterou jsem chtěla.

,,Zjistila jsi něco?" zamumlal znuděně Pabla, když jsem vyšla z budovy ven a podívala se na ní jak sedí ve stínu, aby na ní nesvítilo žhnoucí slunce spalující ulici.

,,Možná," dostalo se jí ode mě odpovědi, ,,musíme jít zpět do pralesa."

,,Už zase?" zabručelo děvče, ,,nestačilo ti to dnes jednou?"

,,Je to pro výzkum a vědu," dala jsem si ruce v bok, než se přítomná znechuceně zvedla a vydaly jsme se zpět do jámy lvové, kde na mě jistě čekají další pralesničky jezdící na sklípkanech.

Netrvalo nám dlouho se dostat k lesu, však v něm to bylo horší. Chtěla jsem sejít až dolů, kde jsem si dala za úkol pro Chase sebrat vzorky, které chce pro testy do laboratoře. Ani mě nenapadlo se jít převléknout do něčeho více pralesu přizpůsobivějšího však nakonec by to jistě nepomohlo, protože můj kufr nebyl sbalen na pralesní túry jako je ta dnešní. Naneštěstí naši trasu vedla vyšlapaná cestička, které jsem dala veškeré své naděje, že mě dostane kam chci. Rozhodně jsem si při cestě opět potvrdila, že tohle není jako příjemná procházka starým dobrým anglickým lesíkem nebo parkem, ale vražedným porostem, který vás ani vteřinu nenechá v klidu díky všemu hemžící se mu v něm.

,,A jsme tady," vydechla jsem s úlevou v hlase, že má hypotéza ohledně pěšinky byla správná.

Sice stále přede mnou nebylo to, co jsem chtěla vidět, ale byla jsem na dobré cestě. Přímo před nosem jsem měla vysoký drátěný plot, na kterém byla cedule s nápisem s jehož významem jsem byla plně ztotožněna o pár centimetrů níže, kde bylo vše v angličtině. ZÁKAZ VSTUPU. To ve mně rozproudilo ještě větší chuť po dobrodružství, proto jsem se snad se svými gymnastickými schopnostmi rozhodla plot přelézt. Pabla mě celou dobu nečinně s pobavením sledovala, protože pohled na Angličana s obratností tuleně na suchu, který přelézá plot se jí nenaskytne každý den. Já mezitím cítila jak se mi do rukou zařezává pletivo, které jsem měla pod prsty než jsem se úspěšně dostala na vrchol a pak již jen slezla dolů, což byl spíše nemotorný pád.

,,Jak jsi se sem dostala?" vyvalila jsem na děvče vedle sebe oči, když bez zadýchání na rozdíl ode mě stála také na druhé straně plotu.

,,Támhle jsou dveře," ukázala za sebe na to, čeho jsem si nebyla schopna všimnout, ale musela jsem se podrobit síle divočiny a překonat samu sebe.

Svou fyzickou aktivitu jsem následně vyhodnotila jako příznivou a s Pablou jsme se vydaly dál do nitra přírody, která však začala pomalu mizet. Dostali jsme se až na pomezí stále zeleného lesa s tím již nepříliš zeleným ani živým.

,,Z vrchu to tedy nepůsobilo tak rozsáhle," těžce jsem polkla, když se přede mnou rýsoval holý horizont, který měla pokrývat flora a fauna.

Během chvíle jsem se vydala k mrtvému místu a věnovala pohled zemi. Pro tu jsem si nachystala svou vychytávku od Chase a trochu z ní jsem se po spojení s centrálou na udělátko nasypala.

,,V půdě nejsou žádné živiny. Je úplně mrtvá, ale požárem nebo vylesněním se toho dosáhnout nedá."

,,Neříkala jsi, že máš v hlavě mluvícího skřítka a kouzelnou destičku," zamračila se zmateně Pabla, zatímco jsem se věnovala rozhovoru s Chasem a sbíráním hlíny ze země.

Čím více jsem pokračovala dál, tím mrtvější vše bylo, však nakonec jsem se vrátila k živému pralesu a začala čichat tam. Mladík na druhé straně si vše ukládal a já mu poskytovala nové informace dokud jsem se opět nedostala s přírodou do křížku.

,,Zasekla se mi tam ruka," zamručela jsem, když jsem ji měla zabořenou v hlíně, ,,na co vůbec potřebuješ hlínu z větší hloubky, ta vypadá úplně stejně jako ta nahoře."

,,Jiné složení minerálů. Vrstvy Megan, vrstvy."

,,Samá biologie," otřásla jsem se znechuceně, zatímco mě děvče pobaveně sledovalo však následně se vydalo kousek dál s odůvodněním, že jde prales obohatit o vlastní živiny.

Mně se po pár okamžicích podařila ruka vytáhnout dokonce i s kusem kořenu, který také skončil na Chaeově pitevním stole. chvíli jsem se vším zeleným, hnědým i jinak zbarveným bojovala, dokud mě nevyrušily zvuky. Zvuky, které však nebyly cupitající sklípkan, pralesnička nebo dokonce anakonda, která si na mně chtěla vyzkoušet svůj stisk, ale byli to lidé. Přesně ti, kteří nesměli vědět, že tu jsem. Dva nově přítomní se chvíli bavili mezi sebou dokud je nevyrušila moje přítomnost, kterou jsem upoutala velice obstojně. Okamžitě na mě spustili, ale já je jen sledovala a nerozumějíc kroutila a kývala hlavou. Snad dle oblečení jsem dokázala odvodit, že se jedná o vojenskou policii. Přítomní mě tedy po naší společné nedomluvě chytili a bez mého dalšího přemýšlení mě táhli pryč.

,,Jsem reportér. Toho budete litovat, až to napíšu do médií," pokusila jsem se ze všeho po anglicku vykroutit, ale marně.

Již mi hlavou kolovalo mnoho možných scénářů z nichž ten nejméně pravděpodobný byl, že mě za plotem pustí a nechají mě jít. Někdo, kdo jim ale čmuchal tam, kde neměl na to však nemá dobré předpoklady. Zatímco jsem se snažila ze všeho vykroutit, všimla jsem si Pably jak stojí schovaná za stromem a pozoruje. To mi narychlo hrálo do karet. Při mém neustálém kroucení se a pokusům o útěk jsem si odepla pouzdro se zbraní, svou zázračnnou destičku společně s peněženkou v zadní kapse kalhot odhodila, aby si toho ani jeden z mých přátel nevšiml. Pak má cesta nemohla vážit jinou cestu než na základnu vojenské policie.