Na svém odchodu jsem si dala opravdu záležet - především abych nezakopla. Již při cestě chodbou jsem slyšela zaražení všech přítomných, především Shaneovo. Nad sebou jsem se však musela pousmát a pochválit se, že jsem snad dokázala odvést tak dobrou práci ve větě:

,,Pokud tu někdo bude mít problém se mnou, tak ho má automaticky i s ním."

Zde je potřeba se trochu otočit do předchozích pár dní. Byli jsme zrovna na střelnici, já se něco pokoušela vysvětlit, Marshall se věnoval přípravě všeho ostatního, než se přidal ke mně a mému krkolomnému výkladu, kde se Shane opět nemohl jako černá ovce obejít bez svých žertů a vyrušování. Já posléze na chvíli odešla, abych přinesla pár chybějících věcí a když jsem se vracela, slyšela jsem hlas svého kolegy, který sice nekřičel, ale ráznější tón v něm byl znát. Když jsem se vrátila, všem na obličeji přebývaly bílé výrazy, ze kterých jsem usoudila, že snad použil stejnou metodu nebo přístup jako kdysi na Joshe, jehož trauma stále přetrvává. Od té doby jsem cítila, že z něj mají větší respekt než ze mě, a tak jsem dnes vše využila ve svůj prospěch a splynula s Marshallem v jednu osobu.

Když jsem po svém dramatickém odchodu zaplula za roh, tam jsem se zastavila, oddechla si a po okamžiku se chtěla vydat dál, zastavil mě však nově příchozí v podobě mého spolupracovníka. Zprvu mi věnoval pouze dlouze tázavý pohled, který jsem mu oplatila, než mi došlo, co přítomný vlastně chce, kromě urputného zírání z očí do očí.

,,Vy jste snad nevěděl, že to mezi námi jiskří více než obvykle?" opřela jsem se loktem o stěnu.

,,Očividně mi to uniklo," pozvedl Marshall obočí.

,,Tak pro vaši informaci, podle mých zdrojů to byl sex velice dobrý a kvalitní. Neměli bychom se za co stydět. Snad i do budoucna, kdybychom v tom chtěli nevědomky pokračovat," pokrčila jsem rameny, ,,co by na to vůbec řekla vaše žena, že jsme to dali dohromady?"

,,Té by to bylo jedno. Jak ji znám, ještě by mě poplácala po rameni a řekla, abych se více snažil," odmlčel se stojící stále zmateně, ,,ale Tyler by byl jistě zhrzený."

,,To máte pravdu. Ale pokud mu to neřeknu, tak k tomu nebude mít důvod," zašklebila jsem se.

Nakonec jsem přítomnému dovysvětlila celou situaci s naším příležitostným sexem a nakonec dodala i pár nepříliš nutných a vhodných poznámek:

,,A už jen pro vaši informaci, kdy bychom to spolu vážně táhly, tak by nám to příliš dlouho nevydrželo, protože už teď vím o někom, kdo by to překazil."

,,Pokud myslíte Tylera tak je to zcela logické."

,,Mám na mysli spíš svojí mámu."

,,Co s ní vůbec neustále máte," nasadil Marshall opět zmatený výraz.

,,Vy jste to stále vážně nepochopil?" nasála jsem rty, ,,to, co se vám tu celou dobu snažím naznačovat, když jste si toho nevšiml sám?"

,,Vypadám na to? Ještě když do toho zatahujete vaši matku."

,,Marshalle, vždyť ona po vás jede jako máslo po pánvi," vyvalila jsem zoufale oči a všimla si jak přítomný mé přirovnání začal brát příliš doslovně, ,,prostě si představte si mojí mamku jako mě a vás jako Jamese Bonda."

To už vše začalo zapadat do sebe než to úplně cvaklo: ,,Proboha," zjevil se můj společník, ,,a nepoužila jste pro to příliš drsné přirovnání?"

,,Pokuj já jsem její dítě a sex s fiktivním agentem MI6 si představuju několikrát denně, představte si co to udělá s ní a někým, kdo není fiktivní charakter z knihy, ale nadřízený její dcery," pozvedla jsem obočí.

,,N-několikrát denně?" zhrozil se Marshall.

,,Ano, možná třeba zrovna teď..." potěšeně jsem se usmála, ,,tedy možná mám o pár kilo méně, aby to vypadalo důstojněji."

,,Raději se už ani nebudu ptát se kterým z nich," ozval se přítomný.

,,Na co mi je jeden, když jich můžu mít šest najednou," přimhouřila jsem spiklenecky oči a promnula si dlaně.

Nakonec jsme naši konverzaci opustili a mohli jsme se vydal vstříc dalšímu dobrodružství a úkolu, kde budu moci pouze nečinně přihlížet. Jsem si jistá, že přítomný úplně zapomněl na to, že se dnes vzduchem prohánělo téma našeho společného sexu, však v hlavě mu utkvělo to ostatní, co jsem se mu nezdráhala oznámit. Pro jednou jsem byla opět ráda, že na programu není nic smrtelně nebezpečného. Jeden z dnešních úkolů se konal v místnosti s počítači, kde jsem měla alespoň jistotu, že sama nebudu musel předvádět žádné kliky jako při každodenní rozcvičce. Marshall opět vysvětlil vše, co bylo potřebné, já ho jen tiše poslouchala a následně dostala úkol se posadit za hlavní počítač a sledovat přes něj obrazovky ostatních. On při průběhu úkolu mezi ostatními procházel.

Já mezitím zjišťovala, že mé sledovací schopnosti nejsou jedny z nejlepších, protože jsem nevěděla, kam se dívat dřív. Nakonec jsem však našla jeden z počítačů, který mě zaujal. Ze svého místa jsem však neviděla, kdo na jeho místě sedí a samotné monitory, co jsem měla před sebou byly označené pouze číslem. Byla jsem tak soustředěná, že mě nakonec vyrušilo až samotné upozornění, že onen šťastlivec úkol dokončil. Jako první. Já si číslo monitoru pro jistotu zapsala na volný papírek a zvedla se ze svého místa, abych zjistila, komu první místo patří. Už od první chvíle jsem viděla zmatené obličeje přítomných, nad kterými jsem se nemohla neusmát, protože jsem tak jistě vypadala i já coby rekrut. Následně jsem si však odpočítala všechny počítače před sebou abych našla svého vyvoleného.

Chvíli jsem po přítomných přejížděla očima jako vychovatelka po dětech ve školce, než jsem konečně narazila na bingo. Za vítězným počítačem seděla Laura. Já chvíli přemýšlela, zda jsem se neupočítala, ale nakonec jsem usoudila, že ne, protože jako na jediné na ní nepřebýval výraz umírajícího ducha. Možná to s ní nakonec nebude tak zlé. Ne, že bych já tehdy při výcviku excelovala. Vy víte jak to myslím. Nakonec se i všichni dočkali konce a Marshall si dlouze a hluboce povzdechl.

,,Nevím, čím to je ale u tohoto úkolu vždy většina lidí pohoří," zamumlal, sledujíc obrazovku tabletu, který držel v rukou zatímco obcházel místnost, ,,nuže, dnešní úkol se podařilo splnit pouze jednomu přítomnému - slečně Harrisonové."

Posléze věnoval pohled Lauře, která zpoza svého monitoru nebyla skoro vidět a já měla pro jednou dobrý pocit, že do jejího pokoje nebudu muset chodit s ledem, náplastmi nebo čímkoliv jiným. Úkol si nakonec všichni ostatní kromě úspěšné Laury zopakovali načež Marshall již nad celým I.T. úkolem zlomil hůl, po čemž všechny zahnal do tělocvičny pro nasbírání nějakého pohybu. Já s Laurou začala praktikovat techniku dělání čehokoliv, jen abychom nemuseli být s ostatními a absolvovat veškeré jejich krkolomnosti od kruhů, hrazdy nebo skoku přes kozu. Zde by již mé názorné ukázky dosáhly konce tak jako já poté, co bych si na všem zlámala všechny kosti v těle. A s největší pravděpodobností i ty co nemám. Stejně jsem to nakonec byla já, kdo málem přišel o zuby při té nejbanálnější aktivitě zvané házení míčem. Marshall si naštěstí mé neohrabanosti nevšiml a tak jsem mohla dále dělat profesionála.

-

O pár hodin později

Už byl večer a já měla rozlámaný obličej poté, co jsem nedokázala chytit Laurou nadhozený míč, který mě málem připravil o zuby a nos. Pomalu jsem ve svém nitru trávila večeři a rozjímala převalujíc se na posteli. Při té chvíli ticha mi však zazvonil telefon. Nějak jsem se neobtěžovala podívat, kdo je volající a bez přílišného přemýšlení jsem ze sebe vypustila:

,,Harrowerová s.r.o., jak vám můžu pomoci?" zamrmlala jsem.

,,Megan, máš chvíli?" ozvalo se po chvilkové odmlce ze které bylo cítit zmatení ještě chvíli poté Chaseovým hlasem.

,,Jistě, moje chvíle nikdy nebyla delší," ušklíbla jsem se, ,,máš nějaké nové informace?"

,,Ano," dostalo se mi od Chase odpovědi, zatímco jsem ho i přes hovor slyšela ťukat prsty do klávesnice, ,,prošel jsem záznamy, které se skrz komunikátor za tvůj pobyt v Brazílii nahrály. V tom mafiánském doupěti jsem nic moc nenašel, ale když jsi byla u vojenské policie, na něco jsem narazil. Poslouchej."

Mladík se následně na okamžik odmlčel ale mně se do telefonu ozval kus již zmiňované zvukové stopy. Slyšela jsem tam divné klapavé zvuky, které jistě byly z chvíle, když jsem již byla vyváděna ven, a to co se ozývalo byla má chůze a klapání bot. Po chvíli se však ozvaly dva hlasy lidí, kteří kolem nás prošly a vedli mezi sebou dialog. Já však kromě nesrozumitelného jazyka neslyšela vůbec nic.

,,A-asi mi něco uniká," kousla jsem se do spodního rtu s bezradností v hlase.

,,Jakým jazykem se mluví v Brazílii, Megan?" ozval se Chase následovně.

,,B-brazilsky?" podrbala jsem se zmateně na čele, když na mě volající vytáhl tak záludnou otázku.

,,Portugalsky Megan, portugalsky," povzdechl si hlas, ,,ale ti dva, kteří okolo tebe tehdy prošli Portugalsky nemluvili."

,,Ne?" svraštěla jsem obočí.

,,Ne, mluvili německy. A to není příliš podobný jazyk portugalštině. Proto si nemyslím, že by byli tamější domorodci, protože ji měli až příliš dobrou. V Brazílii se německy sice mluví, ale pouze na jihu."

,,Možná, že to je jejich tajná řeč. Mluví mezi sebou německy, aby jim nikdo nerozuměl," usmála jsem se potěšeně, ,,i když si nemyslím, že se jim tam do té jejich základny vloupávají lidé často."

,,Na to se dá použít mnoho jiných metod než mluvit jazykem, který používá přes sto sedmdesát milionů lidí..."

Tímhle mi Chase nasadil brouka do hlavy. Proč by někdo v Brazilské policii mluvil úplně jiným jazykem. Jistě tu byly i možnosti, které by to dokázaly vysvětlit, ale já to vše již dávno měla uložené ve své mozkovní složce s podezřelostmi. Ten večer mi to vážně dělalo spát. Neustále jsem se převalovala a nakonec jsem okolo půl jedné ranní zavolala Frederickovi, abych si možná vyčistila hlavu a slyšela hřejivé slovo někoho, koho jsem pro jednou neprobudila.

,,Víš jaké to je dělat kliky, když je neumíš?" zamrmlala jsem rozespale a zmateně do telefonu, ,,a co vůbec ty? Doufám, že ti není tak na nic jako mně."

,,Dnes jsme toho v centrále měli dost na práci. Pak jsem šel s Chasem a Drewem na oběd a cestou domů jsem Juniorovi koupil granule, aby měl něco do zásoby."

,,To je dobře," zamumlala jsem, ,,je tam někde s tebou? Dej mi ho k telefonu."

Chvíli jsem slyšela jen ticho, ale posléze se konečně ozvalo to sladké chrochtání mého potomka.

,,Jamesi, poslouchej mě. Buď na Fredericka hodný, neposer všechno, co můžeš a až zase uvidíš strýčka Brightona, tak mu vyřiď, že si maminka zaslouží vyšší plat. S jejím tupým výrazem jí to totiž nikdy neschválí, ale tvůj kukuč určitě stojí alespoň pět set nebo možná tisíc liber navíc. Strejda Marshall mě tu totiž mučí, jako kdybych v životě musela umět kliky."

Po svém dlouhém oznámení jsem se ani nestačila nadechnout a zjistila jsem, že zdejší stěny nejsou tak pevné, jak se na první pohled zdá. Zpoza stěny, která se nacházela za mojí hlavou se ozval Marshallův smích, který se již od první chvíle snažil potlačit, ale marně.

,,Já vím, že mě slyšíte, Marshalle," naštvaně jsem se ozvala.

,,Poslouchat vás je ještě mnohem lepší než sledovat Monty Pythony," ozvalo se mi jako odpověď.

,,Fredericku?" promluvila jsem zpět do telefonu, ,,kup víno, velkou čokoládu - nejlépe mléčnou a jednu nebo dvě svíčky pro efekt. Tenhle uvítací sex si zasloužíte oba dva," svraštila jsem obočí doufajíc, že už se co nejdřív dostanu zpět na svou rodnou půdu.

,,Víno? Nekupovala si ho náhodou?"

,,Ano, ale to už jsem vypila, když jsem sledovala Srdečné pozdravy z Ruska. A pak taky Dr. No a Skyfall. Měla jsem hold těžkou chvíli."

Nakonec jsem vzdala své snažení, abych ze sebe nevyplivla další perlu, po které by se zpoza stěny neozval můj soused a hovor s Frederickem ukončila. Poté už jsem se jen párkrát převalila a konečně usnula. Následující ráno jsem měla velice příjemný spánek, však stejně jsem měla pocit, že je až příliš příjemný. Po chvíli jsem tedy začala otevírat oči a s doplňujícím kňouráním jsem si je protřela, abych měla možnost se vyděsit hned po probuzení.

,,P-proboha," cukla jsem sebou a zacouvala na posteli při pohledu na Marshalla, jak mě upřeně s tichostí sleduje bez jediného pohnutku, ,,c-co tu děláte?"

,,Přišel jsem vás vzbudit," nepatrně se ušklíbl.

,,A to jste zapomněl, co znamená slovo klepat?" věnovala jsem mu vyděšený pohled.

,,Já klepal tak silně, že si i v Čechách museli myslet, že se SSSR vrátilo je okupovat," věnoval mi přítomný pohled a posléze se vydal k odchodu, ,,a teď vstávejte, máme dnes plno práce. A také rozcvičku."

,,Já vás s tou rozcvičkou také jednou dostanu do kouta, to se nebojte," zamrmlala jsem.

Nakonec vše probíhalo opět jak jsem předpokládala a jak Marshall mohl v hloubi duše čekat. Moje kliky opět stály za starou belu a zároveň jsem dokázala spást další část trávníku. Pak už stačilo jen Marshalla při snídani zlověstně sledovat, aby za všechnu tu bolest, co mi působí zpytoval vlastní svědomí. Posléze jsem nasadila své rozmrzele rozespalé tempo, při kterém si mě už můj kolega neobtěžoval rušit a ke svému dílu mě přizval, až když bylo hotovo.

,,Zavolejte ostatní, je na řadě další úkol," dostala jsem úkol, po kterém jsem se šourem vydala za rekruty.

Prošla jsem dlouhou chodbou až do společenské místnosti, kde jsem na všechny přítomné vrhla svůj pohled tak jako zpočátku oni na mě.

,,Já nevěděl, že je dnes zombie průvod," ozval se po chvíli Shane při pohledu na můj obličej.

,,Dnes jsem nevstala zrovna správnou nohou, tak mě nedráždi, aby se ten zombie ze mě vážně nestal," zavrčela jsem, ,,tak pojďte, další úkol už čeká."

Tak nějak jsem se vnitřně usmála, protože jsem tušila, co má Marshall s dalším úkolem za lubem. Po tomhle by všechny přítomné měly přejít jejich vlezlé narážky. Na místě určení jsem již předala svému společníkovi slovo a jen poslouchala. Nakonec každý z přítomných dostal do vlastnictví jeden batoh a vydali se před budovu.

,,Vemte si ho," podal mi přítomný poslední batoh.

,,To je mazané, jistě to je jako kdysi, že v něm nic není," ušklíbla jsem se a batoh s chutí vzala, on my však následně svou vahou strhl ruku.

,,Ne tak docela," ušklíbl se stojící a já se na něj naštvaně podívala, co to na mě zase ušil.

Sotva jsem vyšla ven z budovy za ostatními, už jsem měla sto chutí se vrátit zase zpět, protože jsem měla zlé tušení, že to, co bude následovat nebude cesta růžovým sadem.