Dva měsíce od proslovu:
,,Když se na to tak teď zpětně dívám, je to vlastně vcelku úsměvná představa. Až do té chvíle, kdy jsi mě vyděsil k smrti," zasmála jsem se vzpomínajíc, když se přede mnou poprvé britská královna svlékla z kůže, ,,snad dokážu i říci, že to bylo horší než u Andrewa."

,,Na to se ho někdy zeptám, ale rozhodně jsi křičela víc, i když v né tak vysoké tónině," ušklíbl se Frederick naproti mně.

Zrovna byla sobota a my společně seděli u jednoho stolu v restauraci Blacklock City, zatímco jsem v mezerách rozhovoru hypnotizovala láhev červeného po mé pravici a následně mou symbolicky naplněnou skleničku pro profesionální a etický vzhled místo vrchovatě plné skleničky, kterou smrtelníci využívají k pití vody a džusů. Občasně jsem navzdory svým pudům jako dáma usrkávala, než jsem si občasně do skleničky po trochách ucmrndávala, abych doplnila již tak mizernou zásobu červených krvinek. Po další chvíli nám také donesli objednané jídlo a já se nemohla dočkat jak ta největší špína skončí na mé kupodivu stále bílé košili. Před přítomného bruneta se dostal talíř se steakem, pečenými bramborami a chilli omáčkou zatímco já dostala salát s kuřecím masem.

,,Tady mi něco nehraje. Na to co jsem si objednala to vypadá moc zeleně," zamračila jsem se po zpracovávání pohledu na talíř přede mnou.

,,A to moje moc živočišně," vyměnil si se mnou Frederick pohled, než jsme tak učinili i s talíři.

Nakonec se ke mě dostalo moje hovězí, na které se mi sbíhaly sliny již od rána a žádný vegetarián mi nemohl stát v cestě. Asi bych se měla někdy sama při jídle sledovat, protože Frederickovu pozornost jsem upoutala již po pár soustech.

,,Tobě se ta láska k jídlu nedá zapřít," usmál se při pohledu na mé syslí torby.

,,Člověk si zkrátka nemůže pomoct, když doma žije z polotovarů ohřívaných v mikrovlnce," pokrčila jsem rameny při vychutnávání si dalšího sousta.

,,Tak já tě vařit naučím," podíval se na mě můj společník a s nepatrnou hrdostí v hlase vypnul hruď.

,,Vážně?" zarazila jsem se.

,,Ano, není to tak složité, jen stačí mít pár vychytávek, fíglů a jde to samo."

,,Alespoň mám jistotu, že ty to umíš, tak bych nemusela beznaděj v životě pociťovat tak často," povzdechla jsem si se zvednutými koutky.

Oba jsme dál pokračovali v jídle, než do mě všechno spadlo a já už mohla jen spokojeně funět, než jsem pokračovala v plnění svého žaludku vínem a posléze i cheesecakem s ovocem na vrchu pro lepší a snad i zdravější pocit.

,,Je mi dobře. Nejen to, je mi přímo báječně," zamumlala jsem spokojeně s hromadícím se alkoholem v krvi, spokojeně plným žaludkem a Frederickem před sebou.

On mě chvíli sledoval, než jsem na svém hřbetu pravé ruky ucítila lehký dotek jeho prstů, které následně celou mou dlaň pohltily jako já před chvíli steak.

,,To na mě nezkoušej, Fredericku. Jsem spokojeně najedená žena, která v životě nalezla štěstí v kusu opečené krávy," ušklíbla jsem se na něj při pohledu do jeho ochotně přívětivých očí.

,,Jen jsem ti kontroloval tep," rýpnul si do mě na oplátku s pobavením.

,,Přes ten tuk nic neucítíš," pronesla jsem s klidem, ,,to bys mě nesměl zvát na takové večeře. Pak bys možná i ten tep cítil."

To už přítomný raději neodpovídal, a pouze sledoval můj spokojený obličej upíjet ze skleničky vína, která se záhadným způsobem během pár loků vyprázdnila. Párkrát jsem si následně postěžovala na nekvalitní skleničky, ze kterých mizí jejich obsah, vyhodnotila to jako dobrý marketingový trik a opět si dolila, tentokrát však vrchovatě. Po chvíli mi však vedle ruky zazvonil telefon.

,,To je jen mamka, zavolám ji později," chtěla jsem hovor položit, než mě Frederick zarazil.

,,Vem to, ať nemusí čekat," usmál se.

,,Ne, teď jsme spolu my dva. Hovorů s ní budu mít ještě milion," věnovala jsem mu pohled, který mi však opět rozmluvil.

,,Tak jako našich večeří, obědů, snídaní a klidně i půlnočních svačinek."

Už jsem se jím raději nenechala dál přemlouvat, protože jeho prosící výraz bych dál sledovat nemohla. Ve vteřině jsem tedy vzala vibrující telefon do ruky a přiložila si ho k hlavě.

,,Mami, z celého dne si vždy vybereš tu nejnevhodnější situaci, kdy mi zavolat," povzdechla jsem si po přijetí hovoru, ,,co potřebuješ?"

,,Jsi snad na večeři s Jamesem Bondem?" ohradila se ke mně s její nově získanou poznámkou.

,,Až jednou budu, tak ti to dám pěkně sežrat," našpulila jsem pusu.

,,Nicméně abych tě nezdržovala od té tvé jistě důležité aktivity - zase se nám rozbil počítač a už ani táta neví co s tím. Vím že ty si ho vždy dokázala dát zase dohromady, podíváš se na něj zítra?" zaštěbetal hlas z telefonu, načež jsem ji kladně odpověděla a ona pokračovala v mluvě, ,,a ještě něco. Jen nikomu neříkej, že to máš ode mě, ale Josh říkal, že si přivede svou novou přítelkyni."

,,O-on má... cože?" vyvalila jsem ve vteřině oči, něž se ve mě snad znovu rozvinula sourozenecká soutěživost a touha po vítězství, ,,v tom případě já sebou taky někoho přivedu," ušklíbla jsem se.

,,Bude to Patrick?" ozvala se volající s rostoucím zaujetím v hlase.

,,Ne mami, nebude to Marshall," svraštěla jsem obočí.

Když jsme hovor ukončily, věnovala jsem Frederickovi přede mnou dlouhý a možná až moc vážný pohled.

,,Vzhledem k situaci a okolnostem jsem vyhodnotila naše dosavadní schůzky jako úspěšné a je čas vše posunout dál."

Brunet ze mě jistě cítil, že mám něco za lubem, nejen díky tónu slasu, ale také díky propleteným prstům obou rukou, které jsem měla položené před sebou na stole.

,,A-asi ano," pornesl přítomný zmateně při stálém přemýšlení.

,,Výborně," roboticky jsem se s pozvednutím koutků usmála, ,,v tom případě jsi po povýšení teď již našeho plnohodnotného vztahu očekáván na zítřejším obědě u mých rodičů."

,,T-to je skvělé," křečovitě se Frederick ve vteřině zarazil.

Když jsme z restaurace po další chvíli odcházeli, věnovala jsem stále zmatenému brunetovi útěšný pohled.

,,Nemáš se vůbec čeho bát," pohladila jsem ho po tváři, ,,u mamky stačí zmínit, že znáš Marshalla a bude ti viset kolem krku. Táta zase slyší na fotbal a na všechno okolo akčních filmů - auta, zbraně a tak dále. To má po mně," spiklenecky jsem mrkla.

,,Hned se cítím lépe," pokusil se můj společník uvolnit, když jsem mu věnovala letmý polibek na rty.

,,Zítra tě vyzvednu, řekněme ve dvanáct?" usmála jsem se.

,,Budu se těšit," oplatil mi Frederick pohled s nervozitou nakonci.

Další den jsem ho v určený čas vyzvedla a mohli jsme se vydat na místo. Přítomný celou dobu až zaraženě mlčel nepočítaje přivítání. Ozval se až když jsem zastavila u domu.

,,N-není to moc... formální?" nervózně si upravil límec košile, kterou měl na sobě.

,,I kdybys ji na sobě neměl, vypadal bys skvěle, možná i lépe" věnovala jsem mu pohled s krátkým vlastním zaražením, ,,spíš bys měl přemýšlet nad tím až budeš představovat mě svým rodičům," usmála jsem se s letmým úšklebkem.

,,Megan Harrowerová opět útočí," zkroutil se přítomný při přemýšlení nad tím, čeho jsem schopná.

Nakonec jsme z auta přeci jen vystoupili a dostali se až ke dveřím, kde jsem zazvonila. Po okamžiku se opravdu otevřely a nestál v nich nikdo jiný, než můj včerejší důvod vypumpovat z Fredericka kvůli dnešnímu obědu duši.

,,Jsem ráda že jsi přijela," přívítala mě mamka, za kterou se v předsíni vynořil s úšklebkem Josh a já se vrhla do představení svého doprovodu.

,,Mami, tohle je můj přítel Frederick. Fredericku, mamka a v pozadí koukající bratr Josh," nevinně jsem se usmála zatímco brunetovi v chodbě spadla čelist a mamka zaraženě přemýšlela,

,,Přítel, že jsi se nezmínila," usmála se zaraženě snad i nad úvahou, že někdo jako Megan Harrowerová dokáže mít pouze z lehka vynucený vztah.

,,Ani my si do nedávna nebyli jistí, že to bude fungovat, však zázraky se dějí," ušklíbla jsem se, když jsem tiše přikyvujícímu Frederickovi objala ruku.

,,Ach tak," věnovala nám stojící poslední zamyšlený pohled, ,,no nic. Pojďte oba dál," usmála se a s brunetem si podala ruku, ,,těší mě, Fredericku."

,,Nápodobě, paní Harrowerová," opětoval ji brunet vše nazpět.

,,Šach mat," vycenila jsem potěšeně zuby na Joshe, když jsem k němu došla.

Ten chvíli zaraženě stál, než si až zoufale povzdechl.

,,Mami, co jsem ti včera říkal," zamručel směrem k ženě, která se vydala do kuchyně.

,,Co naděláš, Joshi," omluvně pokrčila rameny.

Já se mezitím přivítala i s tátou a následně z nově přítomnou v podobně bratrovi přítelkyně. Vyšší bruneta v černých džínách a šedém svetru.

,,A je to vážně? Neuplatil tě jen abys mu dělala doprovod?" přimhouřila jsem oči.

,,Ty jsi vážně jeho sestra," zasmála se přítomná.

,,Slyšíš to, Joshi? Taky jsi tak otravný jako já," otočila jsem se na bratra s úšklebkem a následně se podívala zpět na svou společnici Claru, ,,ale mám takový pocit, že jsme se už někde viděly."

,,Taky nad tím vlastně přemýšlím," zamyslela se.

Po nějaké chvíli přišla konečně chvíle na samotný oběd, na který jsem nikdy nemohla zapříst svůj entusiasmus. Zrovna když jsem si užívala roast beef s Yorkšírským pudingem jsem si všimla mamčina až samolibého úsměvu. Nic ale nakonec neřekla do té doby než ticho panující u stolu neprolomil Frederick a já.

,,Je to vážně vynikající, paní Harrowerová," pochválil brunet po mé pravici svou porci oběda a já mu věnovala pohled.

,,Tohle jsem bohužel zdědit nedokázala," povzdechla jsem si s pobavením a Frederickovým souhlasným pokrčením rameny.

,,Jsem ráda že ti chutná," usmála se mě naproti sedící, ,,však když už jsme u toho, kdy se dočkáme vnoučat?

Frederickovi okamžitě zaskočilo div nevyplivl džus kterého zrovna upíjel, Josh s Clarou naproti nám se oba viditelně zarazili a táta opět jak je jeho zvykem, již od nepaměti dělat, že se ho debata u stolu netýká. Já však zachovala chladnou hlavu a nadhodila svůj opětovně nevhodný humor.

,,Jsme přece dobře vychovaní, mami. Sex až po svatbě, proto si budeš muset ještě chvíli počkat," ušklíbla jsem se a následně upila ze své skleničky a hodila očko na vyděšeného a zmateného Fredericka, ,,že miláčku?"

Zaraženost a snad i vážná nejistota okolo panovala neustále a Josh podle výrazu propadl depresím dnešní moderní a "in" emařské mládeže.

,,Prosím vás, dělám si legraci. Komu by se chtělo do svatby čekat," zasmála jsem se s pobavením hlase a jistě dle zaklonění hlavy i dvojitou bradou.

,,Ani nevíš jak si mě vyděsila," vydechl bratr s úlevou, když jistě instinktivně však nechtěně stiskl stále zmatené Claře ruku.

Frederickovi se vedle mě také až příliš viditelně ulevilo, když se na mě po viditelné zástavě srdce podíval. Po jídle jsme se odebrali do obývacího pokoje, kde jsem v mžicích a neviditelně ujídala máslové sušenky, které leželi na konferenčním stolku. Já se tam po chvilkovém přešlapování zadívala na fotky, které visely na stěnách nebo v rámečcích stáli na poličce. Na všechny momenty z nich jsem si do dneška pamatovat, přece to jen nebylo tak dávno, kdy jsme s Joshem pobíhali po zahradě, hráli si na superhrdiny a v mém případě Jamese Bonda, vždy společně se zlotřilým padouchem Jamesem, který nás povětšinou sledoval ležíc ve dveřích...

,,Chybí mi," povzdechla jsem si při pohledu na fotku malého štěněte, které mi slintalo v náručí.

,,To nám všem, ale na to kolik vážil se dožil uctyhodného věku," usmála se mamka vedle mě, ,,půjdu ti ještě dolít," vzala mi následně ochotně skleničku z ruky a odešla.

Já ještě pár okamžiků pozorovala fotky, než jsem na svém těle ucítila lehký dotek prstů mého nového společníka, které mi z pasu pomalu doputovaly až na boky. Pak se mi do vlasů zabořil jeho obličej. Že by snad Frederickovi po mém vtipu u jídla otrnulo? Nejdříve jsem se pro sebe usmála než začal tiše, lehce nezřetelně mluvit přes své vlasy tiše naslouchala zatímco jeho ruce z mých boků neustupovaly

,,Co kdybychom dnes večer zajeli k tobě, koupili bychom víno, objednali něco k jídlu a udělali generální zkoušku pro vnoučata?" ušklíbl se a já se zarazila.

To snad v tom jeho džusu bylo i něco navíc, protože něco takového bych v současnou chvíli od někoho jako je Frederick vůbec nečekala. Během vteřiny se i jeho omotaly i okolo zbytku těla a já si potvrdila, že to co na mě bylo celou dobu nadrženě nalepené nebyl Frederick.

,,To bych moc ráda, ale jsem si jistá, že bys tu na to našel i někoho vhodnějšího," udělala jsem krok vpřed a otočila se na Joshe za mnou, kterému okamžitě zrudla studem tvář.

,,P-proboha, t-to jsem nechtěl říct," vyvalil na mě oči zatím co se na něj zbytek přítomných včetně Clary otočil.

,,Tak už asi vím, co jsme na sobě viděly," zasmála se při pohledu na bruneta za mnou, jehož bílé tváři jsem věnovala vlastní pohled.

,,Ano, naprosto všechno," povzdechla jsem si, ,,takže pro příště si prosím Joshi najdi někoho, kdo nevypadá jako tvoje vlastní sestra, abys své alfa samčí taktiky nemusel vysvětlovat mě."

,,Obě máte stejný parfém, zmátlo mě to," snažil se ze všeho bratr vykroutil.

,,Armani?" vyměnila jsem si s Clarou pohled

,,Ne, Dior."

,,Joshi, Joshi, Joshi," zamumlala jsem si, ,,to nebylo parfémem. Dám ti ale jedu radu - to, že máme obě černé kalhoty neznamená, že si mezi námi můžeš vybírat jako mezi příchutěmi cereálií," věnovala jsem mu úšklebek.