Ráno následujícího dne opět nikoho neminula rozcvička a mé názorné ukázky kliků, o kterých mě Marshall pevně přesvědčil, že se je do konce výcviku naučím. O tom jsem ho okamžitě vyvedla z omylu a mohli jsme vyrazit na snídani. Tam se všichni dozvěděli získané body z včerejšího úkolu a já už se modlila za Lauru a její dva body získané za doběhnutí, aby přežila dnešní úkol. Ještě před úkolem, který Marshall prozatím nikomu neprozradil, všichni dostali doporučení si vzít pevnější boty. Posléze on šel vše zkontrolovat a mou prací nakonec bylo všechny přivést na místo určení.

,,Jakto, že nejsi s ostatními?" věnovala jsem pohled brunetě, kterou jsem zahlédla pootevřenými dveřmi jejího pokoje.

,,S nimi?" naznačila přítomná prstem směrem ke společenské místnosti odkud se během okamžiku ozvalo zaskučení, které bylo velice podobné tomu, které ze sebe vydal kdysi Nicholas, když jsem ho kopla mezi nohy.

,,Beru zpět," povzdechla jsem si a následně už jen naznačila aby šlo děvče se mnou.

Já se vydala i do společenské místnosti, kde se mi naskytl pohled na zbytek zdejších individuí, které od prvního pohledu hráli flašku a ten jehož bolestné skřeky se linuly chodbou prohrál a jeho rozkrok teď s ostatními hrál vybíjenou. Pár okamžiků jsem všechno sledovala, než jsem při další ráně zasáhla.

,,Okamžitě toho nechte," vyprskla jsem.

,,Nebo co?" zašklebil se na mě jeden z přítomných, který byl zrovna na řadě s hodem na cíl.

,,Nebo si tam půjdeš stoupnout místo něj a já osobně se postarám, aby ti mezi nohama nic nezbylo," pokračovala jsem naštvaně, ,,na to kolik vám je, byste měli mít trochu rozumu."

,,Na to kolik vám je, byste měli mít víc rozumu," zamrmlal ke mně přítomný, než okolo mě až povýšeně prošel, protože věděl, že pokud přijdu já, tak se vždy bude něco dít.

Mě z uší okamžitě začala unikat pára, zatímco jsem pohledem projela i zbytek přítomných, kteří se na mě snad až vyděšeně podívali a následně se také vydali za jejich mačem. Po pár okamžicích jsem náš průvod vedla já, abychom se dostali do místnosti s postroji, kde si všichni rozlosovali svou dnešní roli a nakonec se i připravili. Já vedla skupinu těch, kteří pro dnešek měli první kolo štěstí a do rukou se jim dostaly zbraně. Před oploceným prostorem přišlo na řadu vysvětlení pravidel, načež ve skupině panovala radost, dokud se nedozvěděli, že i oni dnes budou dělat obětní beránky druhému týmu. Když jsem odvedla svou práci, šla jsem se potěšeně posadit na posed, kam za mnou po nějaké době přišel i Marshall, poté co přivedl i svou skupinu.

,,Dáte si?" podal mi vychlazený Guinness, zatímco já umírala horkem.

,,Díky," zaskuhrala jsem a místo očekávání přítomného, že si lahev otevřu, jsem si jí strčila do výstřihu, abych se alespoň trochu zchladila.

Stojící se na mě a můj spokojený výraz chvíli zaraženě díval, než nade mnou opakovaně mávnul rukou a s úšklebkem započal Thermopylskou bitvu před námi. Poté se posadil a mohli jsme společně s radostí sledovat to, čeho jsme nemuseli být součástí - především já.

,,Tohle jste také dělali v armádě?" podívala jsem se na mého společníka.

,,Ano," dostalo se mi po okamžiku odpovědi, když Marshall polknul první doušek piva, ,,jen laser byly opravdové kulky a nepřátelé nebyl někdo, kdo si s vámi dá následující den snídani, šálek čaje a přátelskou řeč."

,,Zemřel tam někdo?"

,,Já málem. A ani Morgan nebyl daleko," uculil se, ,,ale být na pokraji smrti je snad i vaše práce."

,,Přinášíte mi každým dnem více a více útěchy v tom, co jsem se rozhodla dělat," věnovala jsem mu hned poté pohled.

Následně jsme sledovali dění před námi a já se místy nestačila smát, jak komicky vše vypadalo. Můj společník mi následně oznámil, že při mém výcviku to vypadalo ještě hloupěji. Pak už jsem raději mlčela. Jak všichni byli nabalení v černých kombinézách, nedokázala jsem nikoho pořádně rozpoznat. Především Lauru, která dostala privilegium být jako první ve skupině s názvem ,utíkej jak rychle to jen jde'. Po celém poli neustále všichni běhali, schovávali se nebo se zkrátka pouze snažili přežít. Po okamžiku jsem si nedaleko našeho vyvýšeného místa, kde jsem s Marshallem seděla, že si jeden ze soutěžících našeho Kdo přežije sundal helmu.

,,Jak dlouho ještě, už to nevydržím," zasýpala Laura, když jí po obličeji stékal pot a již od pohledu dýchala z posledního.

,,Ještě pět minut plných utrpení a horka," věnoval Marshall pohled svým hodinkám a následně i jejímu obličeji, ve kterém jsem já viděla samu sebe.

Když si helmu opět nasadila, zamotala se do houfu běžících okolo, kteří zrovna prchali, tak jako ona. Chvíli se mezi nimi dezorientovaně motala, než se jedna z postav stojící u ní rozhlédla a následně ji podrazila nohy, aby ona upoutala pozornost naháněčů a skupina mohla utéct.

,,Viděl jste to?" vyvalila jsem oči.

,,Zrovna jsem přemýšlel, jestli se to pivo ve vašem výstřihu bude dát ještě pít a nebude z něj teplá břečka," zamrmlal přísedící, ,,ale to co máte na mysli vy, jsem asi přehlédl."

,,On Lauře podrazili nohy, jen aby ji použil jako oběť a sám mohl utéct."

,,Život není fér," pokrčil muž rameny zatímco sledoval své hodinky.

Já nad tím také mohla jen tak mávnout rukou, ale Laura tu byla obklopena nevyvinutými lidoopi, tak jako kdysi já, proto jsem jí začínala každou chvíli více a více chápat. Začínala být moje oblíbená ovce ze stáda jehož zbytek tvořili býložraví vlci. Za chvíli první kolo přestřelky skončilo, po krátkém odpočinku byl čas na to druhé společně s Marshallovým zjištěním, že pivo v mém vlastnictví opravdu zteplalo, a na samotný konec se večer hrálo již takmer o život a na vlastní pěst. To už jsem nic nenechala na lehkou váhu a do termohrnku jsem si sebou udělala čaj, protože se soumrakem a zapadajícím se sluncem se tu horko začalo střídat za zimu. Nezapomněla jsem si ani oversized mikinu, do které jsem se mohla celá zabalit.

,,Teď by se vám můj výstřih hodil, a ani byste si nestěžoval," ušklíbla jsem se na svého společníka, zatímco on až smutně sledoval svůj hrnek, jehož obsah mu stihl cestou na místo vychladnout.

Po chvíli tedy vše před sebou odstartoval a konečně jsme se mohli dívat na plnohodnotný zápas. Celé pole se již nacházelo v šeru a proto se postupně okolo něj začala rozsvěcovat světla a poskytla tak lepší viditelnost hráčům v něm. Doufala jsem, že když už se venku začalo schylovat ke chladnému vzduchu a pára začala odcházet od úst, že Laura ocení, že se jí nebude celé tělo po pár krocích vařit ve vlastní šťávě. Vše jsem před sebou bedlivě sledovala, však stále jsem od dnešní první hry nedokázala zjistit, kdo byl ten gentleman, který mé zdejší oblíbenkyni podrazil nohy. Na celé pole jsem dohlížela jako nikdy dřív, však takové štěstí jako ráno už mít s dobrým úhlem pohledu na celou situaci mít nebudu, ale i tak jsem doufala v nejlepší. Pár chvil jsem sledovala prostor před sebou, než jsem zabrousila i dál do pole, kde se zrovna vše kumulovalo. Podle nejisté a vystrašené chůze jsem Lauru zaměřila velice rychle. Sem tam tam proběhlo i dalších pár lidí, však jeden byl obzvláště akční, však když se z něj stala oběť, utíkal rychleji než já, když Frederick udělá večeři. Měla jsem již určité podezření, však nechala jsem ho prozatím uležet. Když vše skončilo, všichni účinkující se nahromadili k sobě a já svou oběť ztratila. Posléze se všichni odebrali do budovy se převléct a následně na večeři. Já se po jídle s Marshallem vydala spočítat body z postrojů, které byly dnešním středem pozornosti. On si už od začátku nesl destičku velikosti tabletu, kterou následně použil na aktivování jednotlivých postrojů aby si mohl opsat údaje z nich.

,,A to to takhle chcete dělat u všech?" věnovala jsem přítomnému pohled, co se po dobré minutě přesunul ke druhému postroji.

,,Ve dvou nám to půjde vždy lépe," ušklíbl se, ,,v technickém skladu se jich ještě dalších pár," poukázal na tablet, zatímco si dalších několik údajů poznamenal.

,,Gentleman se ve vás nezapře," věnovala jsem mu pohled a vydala se do dříve zmíněné místnosti.

Hned jak jsem vyšla ze dveří, v kapse mi zavibroval mobil. Proto jsem se na něj podívala abych zjistila, že to bylo pouhé upozornění ze hry, se kterou jsem nakonec skončila a cestou do technického skladu jsem si ji zahrála. Na místě jsem vstoupila do dveří, rozsvítila světlo a po odložení telefonu na poličku u vchodu jsem se začala poohlížet po mém cíli. Nakonec jsem byla úspěšná a mohla jsem se vrátit zpět. Posléze jsem již mému kolegovi pomohla zapsal veškeré a potřebné údaje a bylo hotovo, i když nám to i tak dobrou půlhodinu zabralo.

,,Dnes se mi bude dobře spát," uculila jsem se, když jsem se protáhla a dlouze si zívla.

,,Cítíte se po nicnedělání unaveně?" povzdechl si Marshall pobaveně.

,,Velice," zamumlala jsem na oplátku.

Po dnešním ukončení všech povinností jsme se oba vydali na pokoj, zatímco já se před vstupem do něj zarazila.

,,Zavoláte mi?" podívala jsem se na přítomného.

,,Povídat si můžeme i z očí do očí, když máme pokoje vedle sebe," zarazil se muž po mé levici.

,,A-ale já to tak nemyslela. Někde jsem nechala telefon a nevím kde. Doufala jsem, že když mi zavoláte, tak ho podle zvonění najdu."

Poté si pro sebe můj společník kývnul, že jsem pro jednou měla logický nápad a hned na to mě prozvonil. Ani jeden jsme však nic neslyšeli.

,,A kde jste ho naposledy měla u sebe?"

,,V rukou jsem ho měla, když jsem šla po chodbě, a jsem vešla do skladu, ale pak už jsem ho do ruky nebrala," rozsvítila se mi nad hlavou žárovka, ,,musela jsem ho nechat tam."

Nakonec jsem se vydala na místo činu i s Marshallem. Mobil jsem k mému překvapení opravdu našla - na poličce, kde jsem ho naposledy položila.

,,To bylo na můj vkus nějaké rychlé, obvykle mi to trvá déle," poukázala jsem na svou senilitu.

,,S tím, co nemáte se není čemu divit," uculil se přítomný nad svým vtipem, který se mu sice podařil, ale já se na něj až uraženě podívala.

,,Budete i za to málo rád, až zase zachráním svět," opětovala jsem mu úšklebek.

Při cestě k pokojům jsme potkali pár rekrutů, jak se vrací ze sprch a nejeden z nich nám věnoval více než zaražený pohled, načež jsem si myslela, že to má něco společného se mnou a mým vzhledem, do kterého se připletl nějaký nezvaný host - nakonec jsem se v zrcadle uklidnila, že to mnou nebylo. Posléze jsem to však nechala úplně být, protože jsem měla na práci v nevhodnou chvíli zavolat Frederickovi a mnoho dalších velmi důležitých věcí.

O pár dní později:

Své pátrání po udatném rytíři jsem příliš neřešila, sem tam jsem sledovala okolí, abych získala alespoň tušení, které nakonec i mám, kdo by to ze zdejších adeptů mohl být. Zrovna jsem však měla namířeno do Lauřina pokoje, kam jsem jí nesla rodinné balení náplastí, kterých každým dnem potřebovala více a více. Při každém novém úkolu se ji to do těla na nějakou dobu zapsalo, a náplasti už jen držely post připomínky, že se pod nimi schovává nešikovnost a schopnost si cokoliv odřít kdekoliv.

,,Za chvíli z tebe bude mumie, neměla by ses při všem tak snažit," podala jsem po vstupu do pokoje přítomné krabičku.

,,J-já se ale n-nesnažím. Jen se pokouším se nezranit," zamumlala smutně.

Poté jsem jí se vším pomohla a nakonec se posadila na postel, zatímco Laura si až zaraženě oddechla.

,,M-můžu se tě na něco zeptat? I když je to asi osobní."

Já chvíli přemýšlela, než mi došlo, že bruneta mluvila na mě a proto jsem hned na to pokynula hlavou.

,,Jistě, zeptej se."

Laura se na chvíli odmlčela, chvíli dumala, jistě jak otázku zformulovat, než nasála rty.

,,V-vy s-spolu něco máte?" pípla.

,,C-cože? Kdo?" zarazila jsem se.

,,No přeci ty a... a Marshall."

Já najednou nevěděla jak reagovat - jestli zůstat v klidu nebo se začít smát na celé kolo, tak jak to mám obvykle ve zvyku při nevhodných situacích. Nakonec jsem zachovala chladnou hlavu a své rudnoucí tváře jsem se pokusila zakrýt.

,,Záleží na tom z jakého úhlu se to vezme," podívala jsem se na ni s nepatrným, skoro neviditelným pozvednutím koutků.

,,Ty víš z jakého, všichni to tu ví."

,,Asi jsme každá začaly z jiného konce, ale já nemám vůbec ponětí o čem to vlastně mluvíš," zamyslela jsem se po okamžiku nahlas.

Podle obličeje přítomné bylo vidět, že ji vše krapet rozhodilo, však i tak pokračovala.

,,Snad si to pamatuješ - pár dní zpět v tom jednom skladu. Bylo to vcelku slyšet, když ostatní chodili do sprch."

Na okamžik jsem se musela zastavit a zapojit mozkové buňky, abych se zamyslela, kdy jsem naposledy provedla fyzickou aktivitu, která nebyla dělání kliků na trávníku, který mi nakonec vždy skončil v puse, ale alespoň uspokojující sex, který bych rozhodně nemohla datovat do posledního týdne, tak jak se mi tu Laura teď snaží naznačit.

,,A jak přesně to probíhalo?" věnovala jsem jí tázavý pohled.

,,T-to j-já nevím, ale očividně se ti to líbilo, protože se to ozývalo víc než bylo potřeba," pokračovala sedící zatímco já stále přemýšlela, jak jsem mohla bez vlastního vědomí mít koitus.

Opět jsem nasadila celý svůj mozek a přemýšlela dobrých pár okamžiků, než mě možná něco napadlo - pár dní zpět jsem ve skladu nechal telefon a když jsem pro něj s Marshallem šla, cestou zpět nás probodl nejeden pohled adeptů, kterému již v hlavě kolovala domněnka, že při hledání mého telefonu se stalo něco víc. Něco víc, protože jsem cestou do skladu na telefonu hrála hru, do které mi neustále vstupovaly reklamy, a jistě jedna z nich s nevhodným obsahem začala narušovat okolní klid když byl telefon již bez mé přítomnosti sám v místnosti. Měla jsem největší chuť si přejet rukou po obličeji a několikrát se profackovat.

,,Ach ano, ty myslíš tohle?" zasmála jsem se trapně, ,,to byl jen takový výstřel do tmy," podrbala jsem se na zátylku.

Nakonec jsem se ze všeho dostala a pokusila se přejít fakt, že si všichni myslí, že se stalo něco jiného mezi mnou a Marshallem než každoranní komandování ohledně dělání kliků. Nakonec jsem si řekla, že mě to snad bude stát ještě několik divných a perverzních pohledů ze strany ostatních, ale za pár dní už o tom nikdo nebude ani vědět. Následně jsem se odebrala k sobě do pokoje, kde jsem se připravila a posléze se vrátila zpět a měla za úkol přítomným oznámit body z předešlého úkolu, mezitím, co měl přijít můj kolega. Zatímco jsem z poznámek četla jména a k nim příslušná čísla, neustále mi někdo skákal do řeči, nebo se mě snažil vyrušit a já si připadala jako vychovatelka v léčebně pro choromyslné.

,,Přestaňte se laskavě řvát jako orangutani, teď se vám tu pokouším něco říct," zvedla jsem, když mi začala docházet trpělivost.

,,Ale nejsme jediní, kdo tu řve," ozvalo se po chvíli ze skupinky přede mnou hlasem, který se mi již v hlavě moc dobře zafixoval a jeho synonymem byl Nicholas, který byl osina v zadku na mém prvním výcviku, ,,všechny nás totiž zajímá, jak to bylo v tom skladu. Od té doby jsi se o tom nezmínila, ale nás to zajímá."

,,Shane, to není problém tvůj ani ostatních," procedila jsem skrz zuby při pohledu na ten až grázlovský obličejem, který opravdu k tomu Nicholasovu neměl daleko jak tím otravným výrazem, tak slizkou vtíravostí.

,,Já jen chtěl být dobrá kamarádka, která si ráda poslechne detaily."

,,K ničemu nedošlo," odsekla jsem, zatímco on si začal na znamení nezájmu prohlížet nehty.

Následně byl již náš šašek potichu do doby dokud se k nám nepřidal Marshall a on opět nezačal se svým školkovým vyrušováním. Já se i přesto pokoušela o jeho ignorování a pokračovala v udělování bodů, zatímco můj kolega stál vedle mě a chvílemi nechápal, proč jsem ještě nevznesla poznámku ohledně chování přítomného v kruhu poslouchajících. Nakonec jsem usoudila, že moje maličkost nejde dohromady s povoláním učitele a nakonec netrvalo dlouho a mě rupla i ta poslední cévka, co ve mě byl přítomná.

,,Možná bych to mohla říct i jinak a lépe," zaryla jsem prsty do papíru, ze kterého jsem již všechny body udělila a rozhodla se využít celou stávající situaci snad ve svůj prospěch, ,,pokud tu někdo bude mít problém se mnou, tak ho má automaticky i s ním," ukázala jsem na zmateného Marshalla a zaryla mu prst do hrudi, ,,a věřte mi, že pokud se dozvím, a věřte že dozvím, že tu mezi vámi koluje něco, co bych náhodou neměla vědět, vždy se to dostane všude a ke všem v těch nejlepších chvílích," věnovala jsem pohled Shanovi, ,,jistě se ti líbí představa, že ten večer po skladu jsme si to zopakovali a byla při tom řeč jen o tobě. Dostal ses do mě vážně hluboko. Proto už si tě budu pamatovat a vždy jen mluvit o tom, jak a čím jsi mě zase naštval, abys další den mohl dostat o to víc do těla - tak jako já, ale mně se to na rozdíl od tebe bude líbit," procedila jsem mezi zuby, ,,hezky hluboko. Že drahoušku?" plácla jsem svého spolustojícího přes zadek a následně se odebrala k odchodu, protože na pořadu dne byla snídaně.