O dva dny později:

,,Co tak jančíš u všech čertů," zadíval se na mě táta. když jsem hystericky přebíhala z pokoje do pokoje.

,,Ale nic," ozvala jsem se na odpověď, když jsem se v koupelně prohrabovala ve své krabičce s makeupem.

Všechen ten čas okolo mi ubíhal neskutečně rychle. Nestačila jsem se ani nasnídat a už bylo půl hodiny pryč. Z koupelny jsem tryskem vběhla zpět do pokoje, kde jsem málem zakopla o Jamese, který se zrovna chystal vyjít ze dveří s jeho neustavyčným chrochtáním.

,,No tak Megan," zabědovala mamka, ,,alespoň se na chvíli zastav, a řekni co se děje," spráskla ruce při pohledu do prvního patra na dveře mého pokoje.

,,Nemám čas," objevila jsem se během vteřiny ve dveřích, ,,já tu teď nemám na nic čas. A hlavně nestíhám!" zhrozila jsem se při pohledu na svůj mobil, ,,Joshi, rychle se obleč! Slíbil jsi mi, že mě odvezeš!" zadívala jsem se na bratra sedícího v obývacím pokoji.

,,C-c-cože!?" zhrozil se při pohledu do mého naštvaného obličeje, ,,jo, jasně. Už se chystám," vyskočil během vteřiny z křesla a vydal se do svého pokoje.

K mému překvapení byl za chvíli opravdu připravený, a oba jsme mohli v plné síle vyrazit.

,,Pa mami, pa tati! Večer se uvidíme," bez rozmyšlení jsem vyběhla ze dveří jako kulový blesk, při tažení Joshe za lem trička za sebou.

,,Možná, že jsem i měl být vcelku rád za ten rok v Kalifornii," oddechl si brunet, když už jsme oba seděli v autě, ,,rozhodně tam byl větší klid. Na ty ranní budíčky bych si i zvyknul...."

,,Ale věř mi, že nebyl. Protože ty k životu potřebuješ někoho, kdo mu dodá to pozlátko. A na to tu máš mně," uculila jsem se na něj s kabelkou na klíně, ,,a teď už jeď! Nebo přijedeme pozdě," nadskočila jsem.

,,No jo furt," vyvalil Josh oči, a už raději vycouval z garáže, ,,a ty jsi nechceš udělat řidičák? Přece jen bys mi tím do budoucna usnadnila život," pousmál se ihned na to.

,,Myslíš, že na obojživelný auto budu potřebovat řidičák?" prohodila jsem při pohledu před sebe na ubýhající silnici.

,,Ty si vážně pořád myslíš, že obojživelný auto exis...," začal bratr, než si při stání na semaforu všiml mého naštvaného obličeje, ,,no, já jen říkám, že nemůžeš věřit tomu, co je ve filmech," snažil se z toho vykroutit.

Po další chvíli jízdy jsme už naštěstí byli na místě a já jsem ucítila pomalu stoupající nervozitu.

,,Stejně si myslím, že je to nesmysl, ale chápu, že je to o čem jsi až do teď snila," pousmál se Josh když se mi zadíval do očí.

,,Já jsem zase ráda, že mám někoho jako ty, kdo mě dokáže podpořit, i když si vymyslím jakoukoliv blbost," pohled jsem mu s úsměvem oplatila a objala ho, ,,ale obojživelný auto existuje, a já ti to dokážu," zašeptala jsem mu do ramene.

,,Chceš se snad vsadit?" pousmál se Josh, když se na mně po chvíli obětí zaujatě podíval, jako tehdá, když jsme se sázeli jako děti.

,,Proč se chceš vůbec sázet, když stejně prohraješ?" ušklíbla jsem se.

,,Tak dobře. Když mi dokážeš, že obojživelný auto existuje, tak si zaplavu v Temži," pozvedl pravé obočí.

,,Platí," pozvedla jsem koutky," ,,a když se v něm osobně projedeš, tak si zaplaveš, ale bez plavek. No abys už začal trénovat," zadívala jsem se na něj s pocitem jistoty.

,,No to aby jsi se už nechala přejmenovat na Magan Bondovou," uculil se, když jsem vystupovala.

,,Nepokoušej mě! Ty víš že bych toho byla schopná," hodila jsem po něm vytažedný pohled.

Hned na to jsem se vydala do budovy po mé pravici, kde už se mi mělo naskytnout to, na co už tak dlouho čekám. Po vstupu do hlavní hlavní hlavní haly jsem došla až, do místnosti s číslem, které bylo napsané na Joshově letáčku.
Když jsem vešla, místnost už byla skoro plná. Vypadalo to tu jako ve třídě. Po stěnách byly nástěnky s různými papíry a v prostoru byly rozestavěné lavice se židlemi. Dokonce i katedra tu byla. Já ihned zamířila k jedné z volných lavic a posadila se. Chvíli jsem ještě nedočkavě seděla, než do místnosti vešel vyšší muž v černém tričku, černých džínách a vyšších vojenských botech.

,,Pozor!" postavil se do čela místnosti a upoutal na sebe pozornost.

Já jsem div leknutím nespadla ze židle, která momentálně probíhala mým testem jak moc se na ni můžu zhoupnout dokud nespadnu.

,,Moje jméno je Patrick Marshall, a následných pár hodin tu strávíme společně, a s těmi šťastnějšími z vás se uvidím i zítra," nenápadně se pousmál, ,,ale ještě než začneme, musím si vás všechny zapsat, takže ke mě budete postupně chodit a já si vás napíšu. A vemte si s sebou nějaký doklad o potvrzení totožnosti, " řekl hned poté a sedl si za stůl v čele, kde se začal hrabat v papírech, co tam leželi, ,,tak první," ozval se po chvíli.

Já si v tu chvíli uvědomila, že ze všech asi třiceti přítomných lidí tu jsem jediná ženského pohlaví.

,,No, asi jsem tu sama na to, abych dokázala, že i v tomhle může být ženská dobrá," odfrkla jsem si a už jen čekala kdy na mě přijde řada.

,,Další," ozvalo se opakovaně po dlouhých deseti minutách.

,,Megan, tohle je tvoje chvíle!" energicky jsem se postavila div jsem nezvrhla stůl před sebou.

Všichni přítomní se na mně otočili, až na muže za stolem, který měl stále ten samý výraz jako od doby co vešel a pohledem neuhýbal od papírů. Já se tedy vydala ke stolu v čele třídy a čekala už jen kdy budu na měkko z každého slova, co mi tu kdo řekne.

,,Jméno?" prohodil muž aniž by zvedl hlavu od papírů do kterých stále něco psal.

,,Megan Harrowerová."

,,Stávající povolání?"

,,Žádné. Právě jsem dostudovala."

,,Nějaké zkušenosti ohledně policejního, nebo jiného výcviku?"

,,Vůbec."

Bylo vidět jeho zoufalé povzdechnutí, které se zpečetilo tím, když jsem mu podala svůj občanský průkaz. Popravdě si myslím, že se spíš vyděsil při pohledu na fotku, kterou jsem na kartičce měla. Odhadovala bych to tak na osm let zpátky, když jsem měla rovnátka a moje milovaná maminka si tehdá ostříhala ofinu. Podle všeho tak jak se to tehdá podle ní nosilo. Občanka mi platila ještě dva roky, tak proč ji měnit jen kvůli fotce. V tomhle okamžiku už se na mě brunet otočil. Nevím jestli jen z šoku, co se to na něj vlastně dívá na fotce a nebo jen pro porovnání podobnosti zvedl hlavu a prohlédl si mě.

,,A nějaké sportovní úspěchy?"

,,No, na základní škole jsem jednou vyhrála šachový turnaj," pousmála jsem se.

,,A zbrojní průkaz máte?" těžce polkl.

,,Nemám," odpověděla jsem, když mi občanku vrátil.

Muž se se zoufalostí v hlase i očích otočil zadíval zpět na papír, něco si poznamenal a poslal mě sednout. Když už měl zapsaný i zbytek přítomných zvedl se všechny si nás projel pohledem.

,,Dříve jsem byl vedoucí při výcviku vojáků do Afghánistánu, takže jistě chápete, že mě zaskočilo, když mi přidělili právě vás," odkašlal si, ,,což znamená, že když už jste se sem uráčili přijít tak budu očekávat nějakou snahu, pro to něco dokázat," zastavil se při svém přešlapování a dlouze se na mě zadíval, mezitím co jsem mu tiše a souhlasně přikyvovala, ,,dnes vás bude čekat první zkouška, toho jestli jste sem dnes vůbec nepřišli zbytečně. Dostanete test na všeobecné znalosti spojené s logickým myšlením. Na test budete mít přesně hodinu, a podle počtu bodů se pak dozvíte jeden ze dvou výsledků. Buďto, že to není tak zlý a možná z vás někdy něco bude, a nebo že jste to prostě projeli," pokrčil rameny, když ze stolu vzal tlustý stoh papírů a každému začal po třech rozdávat.

Už jen když jsem uviděla kolonku s nápisem ,jméno' se mi hustě orosilo čelo, ale i tak jsem se pustila do zbytku testu.

,,No tak, Megan! Použij selskej rozum! Je to jen blbá logika a dějepis, kterým si pokaždý prolízala jen tak tak, ale přece všichni vědí, kdy se narodila současná britská královna!" okřikovala jsem se v duchu celých šedesát minut při tom absolutním tichu, co panovalo v celé místnosti při pohledu na tu jednu prokletou otázku.

Po dopsání celých tří papírů s otázkami jsem si oddechla. Ještě mi zbývalo šedesát vteřin k dobru. Když jsme ho všichni odevzdali, ještě jsme dostali pár informací na závěr než jsme mohli odejít. Ihned co jsem vyšla ven z budovy, všimla jsem si že Josh tam pořád stojí s autem zaparkovaným na tom samém místě.

,,Tak jak to šlo?" zadíval se na mě,
když jsem nasedla.

,,No, já vlastně ani nevím," zoufale jsem pokrčila rameny při náhlém pocitu beznadějně a ztráty veškeré sebejistoty o možném úspěchu.