Dny pomalu plynuly a vše se vyvíjelo vcelku poklidně, tak jako Nicholasova tvář, která mu po mé ráně zmodrala a teď již dostává zelený nádech. Do konce našeho vražedného pobytu zbývalo již jen pár dní a všichni se už nemohli dočkal teplé sprchy a postele. Na celý tábor zrovna začalo dopadat ranní slunce a já měla nepříjemný pocit chladu na zádech, který vždy zažehnával Andrew, když se na mě až do dnešního rána tiskl. Teď byl však pryč. Jediný o kom jsem si byla jistá, že je přítomný byl Chase, kterého jsem k sobě tiskla jako dítě plyšového medvídka. Další chvíli jsem se převalovala než mi to nedalo a vydala se ven. U hořícího ohně již sedělo pár ze zbylých přeživších a klábosili nad stávající více než mizernou situací.

,,Neviděli jste Andrewa?" prohodila jsem směrem ke skupině.

,,Nevím, není ve stanu? Už tu sedíme dobrou hodinu a nikdo tu neprošel."

,,Vždyť je sotva šest hodin ráno," zarazila jsem se.

,,Zoufalá doba si žádá zoufalé činy," pokrčil Frederick jakožto jeden z přítomných rameny.

Věnovala jsem jim dlouhý a zmatený pohled než jsem se rozhlédla okolo, co by mi mohlo pomoct s hledáním zmizelého. Mezitím i Chase vylezl ze stanu a rozespale zakňučel, když si nasadil brýle. Dalších pár okamžiků jsem ho společně s brunetem hledala než se Frederick odhodlal vydat na ryby, aby si alespoň zkrátit čas a zároveň se připravil na oběd. Ve všem byl však jeden zádrhel. Nezmizel jen Andrew, ale i prut s návnadou.

,,Moje žížaly," zabědoval Chase, ,,moje žížalky, někdo mi vás vzal," povzdechl si při pomyšlení jak se předchozích pár dní pouze hrabal v zemi.

,,Možná šel na ryby," prohodila jsem, ,,tak brzo ráno možná dobře berou a alespoň se dobře najíme," pokusila jsem si alespoň zlepšit náladu.

Bez otálení jsem se společně s Chasem a Frederickem vydala k jezeru, kde jsme našli to, co jsme hledali. Andrew spokojeně seděl na pramici uprostřed jezera společně s rybářským kloboučkem a foukací harmonikou, kterou se pravděpodobně pokoušel naladit tóninu pro svůj následný zpěv:

,,Jó, osamělý rybář, to jsem já. Ryby na mě pod hladinou čekají až se na můj prut uloví a já si je k obědu dám. Jó, osamělý rybář, to jsem já."

,,Vypadá vcelku spokojeně," zasmála jsem se.

,,To doufám, jinak budeme bez oběda," podíval se na mě Chase.

Chvíli jsme blonďáka sledovali než se konečně dostal zpět ke břehu a my zjistili jestli se budeme pro jednou cítil alespoň trochu plní.

,,Dneska to vypadá, že se dobře najíme," potěšeně jsem si promnula ruce, při pohledu na úlovek nově příchozího.

V táboře jsme se nejdříve nasnídali a já pak začala přikládat do našeho táboráku, aby byl po nějaké době připravený na oběd a později i večeři. V životě jsem neměla větší radost z toho, když jsem se mohla najíst, a to by vám tu většina přítomných potvrdila, že konzumace čehokoliv je v mém případě enormní a vždy velmi radostná. Pro jednou jsem ten den šla spokojeně spát, i když mi ještě k dokonalosti chyběla horká čokoláda a dobrý akční film.

~

Ráno v den odjezdu:
Opět jsem ležela jako ta nejlepší a nejméně suchá část sendviče společně s Andrewem a Chasem. Brunet přede mnou ležel celou noc klidně však blonďáka pravděpodobně dohnaly jeho životní hříchy div že ze mě nevymáčkl svým sevřením vnitřnosti. Mě k ránu vyrušil zvuk motoru, který jsem však svým spánkem nedokázala moc dlouho vnímat. Až pár chvil poté jsem nemohla dýchat, jakoby se okolo mě omotala anakonda a začala mě dusit.

,,A-Andrew, j-já nemůžu dýchat," zasýpala jsem.

On mi ale nevěnoval žádnou pozornost, protože stále spal a mé modrající tváře by přehlédl i za vědomí, protože jsem byla zády. Pokoušela jsem se vykroutit, ale marně. Zachránil mě až hlasitý zvuk podobný siréně, který se ozval mimo stan. Oba přítomný se lekli, blonďák se konečně probudil, povolil svůj stisk a já se bez rozmyslu vrhla ven ze stanu abych nepřišla o plíce. Vzduch mi však nebyl dán zadarmo a nejen, že mé vlasy i v culíku vypadaly jako jeden velký dred, moje kalhoty při rychlém pohybu pohltila gravitace a zároveň i Andrewova ruka, která si mě chtěla stáhnout zpět pro další dávku dušení a v jeho případě i pocit tepla.

,,Vrať se, já jsem ještě neskončil. Už mi chyběl jen kousek," ozval se za mnou, když jsem div ze stanu neskočila šipku, ale následně, když jsem si natahovala kalhoty, jsem si uvědomila, jak moc dvojsmyslně musel blonďákův dialog znít.

Přímo do očí jsem se dívala Marshallovi, který tu byl jistě kvůli našemu vyzvednutí. Samozřejmě se neobtěžoval zadržováním úšklebku, který byl patrný již od samého začátku.

,,N-není to tak, jak to vypadá," pokusila jsem se ze všeho vykroutit, ale Andrew tomu nevědomky napomohl špatnou cestou.

,,Alespoň že jsi mi tu zbyl ty, Chasi. Megan neví o co přišla, tak využiju alespoň tebe."

,,Jsem tu sotva dvě minuty a co se tu nedozvím," zasmál se Marshall.

Cokoliv mu vysvětlovat by nemělo cenu, pouze by to bylo horší a horší. Po další chvíli už jsme byli vzhůru všichni a Andrew s čistým svědomím dál nevinně existoval, když neměl ani ponětí, co před malou chvíli řekl. Ani jsme se nenasnídali, protože jsme se při pohledu na nově příchozího těšili na civilizaci. Během bleskových dvaceti minut jsme měli vše složené, i když největší oříšek bylo nacpat vše zpět do batohů. Pak už na řadu přišlo jen polemizování o tom, co na základně uděláme jako první.

,,Po sprše, která bude pořádně horká bych si dala kakao, nebo pořádný hrnek čaje a čokoládový muffin s duhovou polevou," začala jsem nahlas přemýšlet div jsem neposlintala zem.

Vyrušil mě až Marshall s další více než dobrou zprávou mezitím, co jsem si všimla něčeho mezi stromy. Již od začátku jsem si mnula dlaně, a když muž vznesl následující otázku, div mi neuletěla ruka.

,,A nyní bych potřebovat jednoho dobrovolníka," všechny si nás prohlédl a ze mě se najednou stalo malé dítě ve školní lavici, když jsem se rozradostněně jako jediná hlásila.

Všichni ostatní mě jen zapškle sledovali.

,,Jsi sebevrah Harrowerová, to se ti nezapře," podíval se na mě Nicholas v domnění, že budu muset dělat něco, co mi bude více než proti srsti.

Marshall se uchechtl než mi hodil černá sluchátka proti hluku a mně se okamžitě potvrdila dedukce. Za stromy se nacházel opět vrtulník, o kterém jsem si správě myslela, že mě bez úhony donese do sprchy.

,,Tak pojďte," mávl rukou a vydal se k nedalekému stroji.

,,A můžu si s sebou vzít domácího mazlíčka?" vznesla jsem rychle otázku.

Přítomný se otočil a pohledem přejel na mě a následně na Chase, který se s batohem sotva držel na nohou.

,,Jistě, vše na vodítku je vítáno," zasmál se a já na něj navázala při záškodnickém pohledu na Nicholase.

,,Možná jsem sebevrah, ale jen tehdy, když vím do čeho jdu."

Na to jak Chase zvadle vypadal, ve vrtulníku byl během minuty spokojeně se sluchátky na uších uvelebený. Ostatní se mezitím zahořkle vydali k základně - pěšky.

,,Jste najednou až moc ochotný, že jste se dal na meditaci mezitím, co mi jsme tu hladověli?" zamyslela jsem se sledujíc zátylek přítomného jak připravuje helikoptéru ke vzletu.

,,Ach ne, jen nechci mít špatné svědomí při vypouštění emisí do ovzduší, tak abych to neměl na svědomí pouze já, ale i pasažéři," ušklíbl se.

,,Je mi jedno jak moc budeme škodit životnímu prostředí, hlavě ať už jsem co nejdál od tud," zatřásl se Chase zimomřivě.

Během dalších pár okamžiků jsme byli ve vzduchu a já jen z okna sledovala les, který pod námi ubíhal. Dokonce jsem zahlédla i část naší skupiny jak se plahočí z kopce dolů, zatímco já jsem si právoplatně po třech týdnech živoření válela šunky. Po necelé půl hodině jsme byli na místě. V životě jsem necítila civilizaci raději než teď. Bez prodlení jsem i přes nemohoucí nohy vběhla do svého pokoje a následně i do sprchy.

,,Drahý bože, prosím odpusť mi za plýtvání horkou vodou, ale tohle je to nejlepší, co jsem v životě udělala," začala jsem se s úlevou kroutit v agónii, když na mou promrzlou kůži dopadaly kapky vody.

Byl to úžasný pocit, i když jsem se pak zabalila do čistého a teplého oblečení, protože i přes horkou vodu jsem se mimo sprchu cítila trochu promrzle. A to i přes venkovní teplotu dobrých dvacet pět stupňů.

,,Ještě by to chtělo něco na zub," spokojeně jsem se usmála na Chase, když se už také vynořil ze svého pokoje.

,,Doufám, že se ostatní brzy vrátí a budeme se moct naobědvat," zakručelo mu v břiše.

Následně jsme jsme se společně odebrali do společenské místnosti, kde jsme se podívali na jeden z filmů, který byl v tamnější nabídce, než přišel i zbytek a my konečně dostali vytoužené jídlo.