Běžela jsem seč mi síly stačily, div mě vlastní nohy nepředběhly. Už jsem z dálky viděla Fredericka jak stojí na místě, kde jsme se rozdělili. Zmateně mě sledoval než jsem ho úplně u něj nechytla za paži a odvlekla ho za Chasem a Andrewem.

,,M-Megan, co se děje?" vyděšeně se na mě brunet podíval, když jsem ho konečně pustila a začala sama popadat dech.

Vyděšeně jsem se na všechny podívala než jsem jim vše řekla.

,,Jsi si jistá? Nebyl to jen kečup nebo ta jahodová marmeláda co jsem měl na snídani?" zarazil se blonďák.

,,Tak já tě taky střelím a uvidíme jestli z tebe poteče kečup," podívala jsem se na něj.

,,T-t-to ale z-znamená, že tu chodí možná nejeden člověk s opravdovou zbraní, kterou nás může zabít," začal se Chase opět klepat, než jsem vzala do ruky vysílačku a pokoušela se získat kontakt i s ostatními, kteří mohli být kdekoliv v jakémkoliv stavu.

,,Ozvěte se někdo, jste v pořádku?" začala jsem mluvit, ,,no tak, kdokoliv."

Chvíli bylo ticho a já začala ztrácet veškerou naději. Však po minutě se mi odpovědi konečně dostalo.

,,Díky bohu, že jste v pořádku," oddechl si hlas z vysílačky, ,,nevíte co se děje? Neozývá se nám Nicholas, který šel na obchůzku."

,,N-něco se děje. Někdo napadl základnu a je ozbrojený. Musíme jednat rychle, protože Nicholase už dostal... Musíme ho dostat na ošetřovnu a sami najít zbraně, které nejsou jen na laser," začala jsem nahlas uvažovat, ,,střelnice!" vyhrkla jsem.

,,Jdeme tam."

,,Dejte na sebe pozor," těžce jsem polkla a vysílačku odložila.

,,Takže mi chceš říct, že musíme projít celý komplex bez povšimnutí společně s Nicholasem?" zalknul se Andrew.

,,Ne, nejdříve se připravíme a pak ho půjdeme zachránit," věnovala jsem mu dlouhý pohled.

,,Je to moc nebezpečné, navíc nevěřím tomu, že je jen jeden. Musí jich být víc a to hůř, že jsou všichni ozbrojení," prohodil Chase a vytáhl si z kapsy mobil, ,,zkusím se dostat do kamerového systému, abych alespoň díky mobilu mohl kontrolovat kamery.

Během pár minut se opět okolo nás ozvaly kroky. Všichni jsme stuhli, a když se kroky začaly s huhláním přibližovat, vyhrkla jsem:

,,Do skříně."

Všichni se během okamžiku schovali, však já ještě odskočila zhasnout světlo. V tu chvíli se začaly otevírat dveře a já věděla že je pozdě. Andrew rychlým pohybem skříň přivřel a já odskočila do tmavého rohu. Dveře se mezitím až zlověstně pomalým tempem s vrzáním otevřely a do prostoru nakoukla postava celá v černém. Srdce mi bušilo div mi nevyletělo hrudníkem ven. Nově příchozí se rozhlédl a do tmy před sebou, něco za huhlal a odešel. Když se dveře opět zavřeli, oddechla jsem si jako nikdy dřív.

,,Pokud zjistím, že tohle všechno bylo naschvál, tak Marshall bude první kdo to odnese," vydechla jsem.

,,Nemyslím si, že by někdo ze zdejšího personálu uměl mluvit rusky," podotkl Chase.

,,R-rusky?"

,,Ano, copak jsi ho neslyšela?"

Vše začalo být každou chvíli zapletenější a zapletenější, než jsme se pomalu podle Chaseovi navigace vydali ke střelnici. Když jsme se chodbami konečně propletli až do těch jedněch dveří. Ostatní už tu byli a proto jsme se s nimi začali připravovat. Každý si vzal jednu zbraň a neprůstřelnou vestu. Nikdo včetně mě nevěděl, co se děje ani si nikdo netroufl říct, zda je situace okolo nás pravdivá nebo jen mise, která začíná být každým okamžikem nebezpečnější.

Prvním úkolem bylo odvést Chase a následně co nejrychleji zachránit Nicholase. V jednom chumlu jsme se vydali nejrychlejší cestou k řídící místnost, kde jsme cestou ukořistili i několik štítů pro lepší pocit a ochranu. Již za dalším rohem se celý chumel zastavil a z naší strany se ozval jeden výstřel, který však cíl minul.

Naproti nám stály dvě postavy v nám známých černých postrojích. Okamžitě po výstřelu si jeden z našich protějšků sundal helmu.

,,Co proboha děláte," nakrčil naštvaně nos poukazujíc na naše zbraně zatímco oni dva měli své s laserem.

Nikdo z naší strany nestačil odpovědět, protože se ozval další výstřel, tentokrát od našich ruských společníků, který již našel svůj cíl a oba naši protivníci se zhroutili k zemi. Všem nám ztuhla krev v žilách, když se zpoza rohu vynořilo dalších několik postav již plně ozbrojených.

,,No tak, zachovej klid. Je to jako střílet do terčů, které se hýbou," pokoušela jsem se uklidnit.

Přítomní naproti nám začali mluvit však nikdo z nás jim nerozuměl ani slovo. Obě ruce se mi klepaly a zbraň jsem sotva udržela, ale i přes to jsem stiskla poušť míříc muži naproti sobě na ruku, kterou neměl ničím chráněnou. On zbraň opravdu upustil když moje střela našla cíl. Přidal se i jeden z přítomných který je svým výstřelem zasáhl do nohou, aby nás tak lehce nedohonili. 

,,Tady to je, rychle dovnitř," strčila jsem Chase do místnosti a okamžitě navrhla aby s ním někdo zůstal.

,,Ne," vyhrkl ze sebe mladík okamžitě a až trochu sebevědomě s strachem, ,,potřebujete aby vás bylo co nejvíc, já to tu zvládnu," vytáhl z vnitřní strany dveří klíč a podal mi ho.

,,Chasi, to nejde..." podívala jsem se na něj.

,,Jsem přece agent, ne? A mám zbraň, nemám se čeho bát," usmál se.

Nemělo cenu ho přemlouvat i když jsem to ještě párkrát zkusila, nepodařilo se mi to.

,,Dávej na sebe pozor," dala jsem mu vysílačku a pak už jen dveře zavřela a po zamčení jsem samotný klíč mezerou mezi podlahou a dveřmi vrátila zpět Chaseovi.

Na chodbě bylo opět ticho a proto jsme pokračovali ve vymýšlení plánu.

,,Musíme se rozdělit - jedna skupina půjde na ošetřovnu, kde vše připraví. Nějaké obvazy, dezinfekci a možná i jehlu s šitím. Druhá skupina půjde pro Nicholase a přivede ho."

Všichni souhlasili a každý se vydal se svou skupinou plnit svůj úkol. Já se vydala zachraňovat toho ubožáka nejen z důvodu, že jsem byla jediná kdo věděl kde je. Opět jsme se probrali několika nepřáteli, než se dostali na roh, kde jsem Nicholase viděla a on tam stále byl. Bledší a o poznání s méně krví v těle. Z červené kaluže, ve které seděl jsme ho rychle zvedli a za jeho nepatrné opory jsme ho táhli do ošetřovny.

,,Proč to všechno děláš?" zasýpal brunet, když jsem měla jeho ruku omotanou okolo ramen a krku.

,,Jsme přece tým, musíme si pomáhat," vydechla jsem, ,,také potřebuju někoho z koho si můžu utahovat, takže tě jen tak zemřít nenechám."

,,Máš pravdu, navíc jsem si tu záchranu zasloužil potom, co jsi mě tenkrát praštila lopatou," nepatrně se usmál, když mu z trička neustále kapala krev.

Na ošetřovně jsme ho položili na stůl a už jsme jen začali přemýšlet, kdo si nejlépe pamatuje první pomoc. Jediné co jsme byli z postřeleného schopni dostal byly přerušované výdechy. Okamžitě jsme mu sundali tričko a pokoušeli vymyslet jak mu z těla vyndat kulku.

,,Tady je pinzeta," podal mi Andrew z nedaleké poličky udělátko, které bylo prozatím tím jediným řešením.

,,Promiň, ale tohle bude asi bolet," povzdechla jsem si a aniž bych věděla, co dělám jsem se nad Nicholase nahnula a kulku se mu pokusila vytáhnout bez větší újmy.

Ostatní už tušili co přijde, proto ho pár přítomných chytilo za nohy, aby sebou tolik necukal, i když to ve výsledku moc nepomohlo. Prsty div neudělal rýhy do stolu a já se snažila být co nejopatrnější ale i tak sebou neustále šil, i přes to, že se pokoušel nekřičet aby nepřivolal víc pozornosti.

,,Tak a je to," vydechla jsem po dlouhých několika minutách, když jsem konečně dosáhla svého cíle.

,,Harrowerová, myslím, že je dobře, že jsi nešla na medicínu," vdechla má oběť konečně s úlevou od bolesti.

Následně jsme ránu už jen vyčistili a obvázali dostatečně pevně aby se už ven nedostala další krev. Teď už byl další krok domyšlení plánu, kterého se Nicholas se svým stavem nezúčastní. S jeho bílou kůží ladil se stěnami okolo a sám dokázal ujít sotva pár kroků.

,,Běžte, já tu mezitím budu pomalu umírat," zaskuhral při mávnutí rukou.

Jen tak jsme ho tu nechat nemohli, pro něho samotného by to bylo příliš nebezpečné.

,,Chasi, jak to vypadá na chodbě?" vzala jsem do ruky vysílačku.

,,Pár lidí je na druhé straně budovy, jinak máte čistý vzduch, však venku to vypadá na hromadnou demonstraci," ozvala se odpověď.

Další krok byl jasný. Nicholase jsme naložili na provizorní nosítka a vydali jsme se s ním zpět za Chasem.

,,Tady ti neseme společnost," podívala jsem se na mladíka přede mnou, když jsme zraněného posadili na židli nedaleko něj.

Jak Nicholas tak Chase si vyměnili dlouhé pohledy z očí do očí.

,,Nebudu tu s tebou o nic víc rád než ty se mnou, ale budeme to muset vydržet," ušklíbl se z posledních sil Nicholas.

Druhý přítomný pouze souhlasně pokrčil rameny, než se opět začal věnovat počítači před sebou. Chvíli prsty ťukal do klávesnice než opět promluvil.

,,Všude je klid, až na pár místností, kde výhled kamer někdo musel zakrýt," ukázal na pár prázdných čtverečků, ,,aktuálně se jich uvnitř pohybuje okolo sedmi. Jsou ve skupině a pouze obhlížejí okolí, však hlavní problém je tady."

Opět několikrát ťukl do klávesnice a pohledy kamer se změnily na venkovní. Pohybovalo se tam již teď okolo třiceti lidí, od hlavy k patě ozbrojených.

,,D-dobře, pokud pomineme venkovní situaci, co se děje uvnitř? těžce jsem polkla.

,,Skupina se pohybuje systematicky, takže není složité určit kam jde. Zatím pouze kontroluje okolí."

,,Kontroluje okolí aby ti z venku mohli jít dovnitř," ozval se za mnou Frederick.

,,A kdo ví jestli jsou všichni," zaznělo mi v hlavě, ,,může jich být mnohem víc."

Po chvíli mě však vyrušil pohyb na jedné z obrazovek.

,,Co je to?"

,,Nevím, čas od času se to tam pohne, ale je to samotný roh místnosti takže pokud by to byl člověk tak by odešel."

,,Půjdu se tam podívat, co skupina?"

,,Stále jsou na druhé straně budovy, je tam volno."

Když mi Chase řekl, do které místnosti mám jít, vydala jsem se tam. To ticho okolo mě mi nahánělo snad větší hrůzu, než kdyby tu okolo mě byl hluk v podobě střelby. Před dveřmi místnosti jsem se zhluboka nadechla, připravila si zbraň a následně vešla. Opatrně jsem nakoukla, než jsem opět ustrnula v pohybu se slovy:

,,Proboha, Marshalle..."