,,V životě jsem neměla lepší pocit," zašklebila jsem se pro sebe, když jsem nehybně ležela na kopečku odkud jsem měla dobrý výhled na celé pole se zbraní u paže.

Po pár okamžicích do prostoru vešla druhá skupina a já už s radostí vyhlížela někoho, koho budu mít tu čest střelit jako prvního. Chvíli jsem tápala a pokoušela se odhadnout který z nich je Nicholas, protože v těch černých kombinézách vypadají všichni stejně. Po zaznění Marshallova hlasu na znamení startu jsem si namátkou vybrala jednoho z vyděšeného houfu pod kopcem a vystřelila jsem.

,,Zásah," zaznělo mi v hlavě, když se prostorem začaly rozléhal Nicholasovy skřeky.

Chvíli jsem ještě vyhlížela a připočítávala zásahy, dokud ke mně nepřicupital Chase.

,,Tohle se mi začíná líbit," zahuhlal přes helmu, ,,konečně něco v čem nemusím pohořet."

,,Našel jsi taktiku, nebo jsi povstal z mrtvých?"

,,Mám strategii, která mě teda trochu prozradila, ale i tak je účinná," lehl si vedle mně a začal se dalekohledem přidělaným na hlavni rozhlížet, dokud po chvíli nevystřelil a jeho střela proletěla minimální skulinkou překážky před ním a zasáhla svůj cíl.

,,Zatraceně Whitley!" ozvalo se hned na to, ,,až tohle skončí tak mi věř, že si tě najdu a zbiju tě jako psa!"

,,To bylo teda něco," překvapeně jsem se na něj podívala.

,,Díky," začervenal se, ,,stačí k tomu jen trocha fyziky a jde to jako po másle."

Dalších několik okamžiků Chase uplatňoval svou metodu, která mu až záhadně vycházela, já jsem se také snažila trefit alespoň pár jedinců a musím se pochválit, že mi to také nešlo nejhůře.

,,Konec!" zazněl opět prostorem Marshallův hlas, když už jsem měla celé tělo v jednom ohni z toho všeho horka okolo.

Skupina "lovených" si hned oddechla a já měla najednou pocit, jako bych si ještě ani při tolika ranách nevybila dost zlosti. Hned na to jsme se vydali zpět na základnu, kde jsme ze sebe sundali všechno to přehřáté oblečení a šli se napít. Sama jsem ani po dobrém půl litru neměla dost div se mi z uší nezačala valit pára. Všichni jsme se připravovali na večer, když už jsme měli jen to tušení, že bude stále takové horko. Celou dobu jsem se cítila strašně unaveně, proto jsem se rozhodla jít na chvíli na vzduch.

,,Musíme s tím něco udělat, protože mě to nehorázně vytáčí," ozval se zpoza rohu naštvaný hlas, když jsem vyšla dlouhou chodbou budovy ven do stínu.

Okamžitě jsem se zastavila a začala poslouchat, už jen když jsem podle hlasu poznala Nicholase. Nepatrně jsem se naklonila přes roh, abych se ujistila jestli je to on, a opravdu. Stál tam on, opřený o zeď budovy s cigaretou, v kterou svíral mezi prostředníčkem a ukazováčkem pravé ruky a naproti němu stál jeden z dalších členů celé skupiny.

,,Proboha, snad si nemyslíš, že tě porazí," uchechtl se Nicholasův společník s rukama založenýma na hrudi.

,,Už teď mají náskok. Oba dva," odfrkl si brunet a vyfouknul obláček dýmu, ,,nikdy bych netušil, že mě porazí holka a někdo kdo vypadá jako děcko."

Hned mě to trklo rovnou do čela. Samozřejmě, že mluvil o mně a Chaseovi. O kom jiném taky.

,,Nesmí vyhrát, ani jeden," odfrkl si Nicholas hned poté.

Já už neměla chuť dál poslouchat. Přešly mě choutky i k tomu se projít na patřícím sluníčku, proto jsem šla zpět dovnitř.

,,Byl tu Marshall a říkal, že pokud má někdo něco odřeného, zlomeného nebo vyvrknutého, tak s tím má jít na ošetřovnu, jinak už bude pozdě," podíval se na mě Chase při mém příchodu, ,,t-tedy
d-doufám, že to tak bylo. Na takovéhle věci nemám moc paměť," podrbal se zamyšleně na zátylku.

,,Já myslím, že hlavní kámen úrazu přijde až večer," sedla jsem si vedle něj a nenápadné jsem se přidala jako divák ke sledování hry šachu mezi Chasem a zpoceným Andrewem, který měl orosené čelo při každém vymýšlení nového tahu.

,,Šach mat," ozval se po chvíli Chase, když posunul jednu z mnoha svých figurek k jediné figurce, která zbývala blonďákovi.

,,J-j-jak!?" rozhodil Andrew nevěřícně rukama, ,,řekni mi jednu jedinou věc, co jsem udělal špatně."

,,Především si použil taktiku, která je ta nejméně účinná ze všech taktik na světě. To že budeš soupeři obětovávat všechny figurky jen proto, abys zachranil krále není něco praktického. Taky jsi si už od prvního tahu nedokázal do hloubky promyslet tah společně s následky, jak bych mohl reagovat já. Mám ještě pokračovat?"

Jeho společník se na něj zmateně díval. Místy až trochu naštvaně bych řekla.

,,To je blbost. Vyhrál jsi, protože jsi začínal. Tentokrát chci bílý já, abych vyhrál," upustil trochu páry a začal celé hrací pole přestavovat.

,,Máš je naopak," řekl Chase po chvíli Andrewova soustředění.

,,Nemám," odsekl mu, když pokračovat ve skládání pěšáků do druhé řady.

,,Ano, máš. Královna ctí svou barvu, takže nemůžeš mít bílou královnu na černém políčku," pokusil se ho opravit.

,,Takovýhle taktiky na mě vůbec nezkoušej," zadíval se na něj blonďák, ,,tohle jsi si musel vymyslet. Takováhle blbost by totiž napadla jen tebe."

,,Hele, tady to máš špatně," nachomýtl se k Andrewovi zvědavě Frederick se skleničkou džusu a podíval se mu přes rameno, ,,bílá královna je vždy na bílém políčku," dodal a prohodil na hrací desce dvě figurky tak, aby byly správě.

Andrew jen tiše seděl a bez výrazu se díval na Chase a nic dalšího nenamítal. Bylo tomu tak dobré půl minuty při které se nikdo nedonutil promluvit a jen jsme sledovali blonďáka, co udělá dál. On dál bez výrazu sedel. Až po další minutě vstal a s posledními slovy odešel:

,,Ještě jsme neskončili."

,,Myslím, že tohle ti jen tak neodpustí," zasmála jsem se na zmateného Fredericka.

~

O pár desítek minut později se ve společenské místnosti objevil Marshall s oznámením, že je čas na náš dnešní úkol. Já zrovna byla v pokusu o výhru Andrewově osudné partii šachu. Všichni jsme se tedy vydali opět do místnosti, kde jsme se navlékli do černých kombinéz a vyšli jsme před budovu. Už bylo příjemné počasí. Sluníčko zapadalo za obzor, na zem dopadaly červené stíny a vzduch už byl příjemně studený. Zrovna jsme venku stáli jakožto skupina, která měla druhé kolo tu možnost hledat lidské cíle svou zbraní, ale v tom se vedle nás objevila i druhá skupina, ve které měl každý jednu zbraň, tak jako my.

,,Myslím, že jste udělali chybu," uchechtl se vytočeně Nicholas a zadíval se na mou náruč s pistolí.

Samozřejmě, že jsem mu chtěla něco říct, ale vyrušil nás opět Marshall svým nečekaným vstupem. Všichni jsme šli hned za ním opět na ohraničené hřiště.

,,Takže. Doufám, že se cítíte náležitě poučení o tom, co znamená být lovec a být kořist," uchechtl se.

,,Přesně takhle bych to neřekl," zadíval se Chase trochu zděšeně do země.

,,Zkrátka teď využijete všeho, co jste se dnes přiučili a dáte to dohromady," pokračoval, ,,vaším úkolem bude utíkat a lovit zároveň. Budete muset zapojit veškeré smysly abyste dosáhli nejlepšího výsledku. Můžete jít na vlastní pěst nebo ve skupinách, které mohou být maximálně po třech lidech. Postroje máte nastavené tentokrát na třicet sekund, po kterých vám začne strhávat body. Vše bude trvat třicet minut, takže na opasku máte náhradní zásobníky s náboji. Nějaké otázky?"

Všichni jsme mu věnovali dlouhý pohled, ale nikdo ani nepípl. A i kdyby se někdo pokoušel, skrz helmu by to stejně nebylo slyšet. Když jsme se rozestavěli v prostoru, já začala cítit tu napjatou atmosféru. Se mnou ve skupině byl opět Andrew a Chase. Když zazněl Marshallův hlas, všude se rozhostil chaos jako nikdy dřív. Všichni se rozprchli a snažili se plnit svůj cíl.

Naše trojice zaujala bojovou pozici za jednou z několika zástěn, kde byly otvory pro střelbu. Andrew seděl v podřepu, já mu balancova na ramenou a Chase nám kryl záda, mezitím, co jsem já a Andrew kosili ostatní. Po chvíli jsme se z pozic hnuli a vydali se na nebezpečnější lov. Pár ran jsme všichni schytali, ale také si myslím, že jsem se hodněkrát ztrefila. To, co byla ta poslední věc, co jsem potřebovala, bylo uslyšel Chaseovo vřísknutí a ránu při jeho dopadu na zem.

,,A-asi jsem si udělal něco s nohou," zvedl se na rukou a podíval se na mě skrz helmu.

Já s Andrewem jsem si vyměnila zoufalý pohled. Oba nás napadla stejná šílenost, ale bylo to jediné realistické řešení, které jsme byli v současné chvíli schopni vymyslet. Zkončili jsme tak, že jsme ochromlého Chase dostali na Andrewova ramena dali jsme se opět do pohybu. Chudák Andrew byl rád, že ten, koho má na ramenou váží sotva padesát kilo i s postrojem, protože kdyby nesl mě, nikam bychom se nedostali. Já už slyšela jen Marshallův smích při pohledu na tu lidskou věž v Pise, co jsme za tu chvíli vytvořili.

Když vše skončilo, silně jsem si oddechla. Chase jsme hned odnesli na ošetřovnu, kde si ho nechali zatímco my ostatní jsme se šli odstrojit. Všichni do jednoho, včetně zmrzačeného Chase byli zvědavý jak jsme dopadli, ale to jsme se bohužel měli dozvědět až zítra.