Bylo to hrozné. Z okamžiku na okamžik jsem se cítila, jakoby to všechno najednou nemělo smysl.

,,Zítra máme přijít znovu, a řeknou nám kdo postupil a kdo ne," zadívala jsem se sklesle na Joshe při našem pohledu z očí do očí.

,,Nelam si s tím hlavu. I kdybys neuspěla, alespoň víš, že jsi to zkusila," pousmál se brunet.

,,No tak holt budu muset přemluvit nějakýho režiséra aby byl v dalším filmu James Bond žena se mnou v hlavní roli," podívala jsem se před sebe na čelní sklo.

,,To by se Daniel Craig propadl hanbou," zasmál se Josh.

~

,,No konečně jste vy dva doma. Tak co se to teda děje," založila si mamka ruce na prsa, když jsme s bratrem stáli v předsíni a já si odložila kabát.

,,No my...," začal Josh přemýšlet, co by mohl odpovědět, protože jsme oba věděli, že říct v momentální situaci pravdu by nebylo nejlepší, ,,my jsme...."

,,Josh mě vezl na Scotland Yard," vypadlo ze mě během okamžiku bez uvažování.

,,A co tam prosím tě?" vyvalila na mě mamka oči, jako kdybych vypadala jako nějaký kriminálník.

,,N-no, šla jsem na pohovor... ohledně pozice sekretářky kterou zrovna mají volnou. Napadlo mě to zkusit, když už to tam bude Josh taky zkoušet," vysoukala jsem se sebe pomalu.

,,No proboha! A že nic neřekneš," spráskla nadšením ruce, ,,a zrovna pracovní pohovor. Slyšíš to Charlesi?" otočila se ihned na tátu, který seděl v obýváku.

,,Cože?" ani se nenamáhal otočit a dál sledoval televizi.

,,Megan šla na pracovní pohovor a ani se nám o tom nezmínila."

,,No to je skvělé zlato," ozvala se hned na to odpověď.

Já s Joshem jsme okamžitě věděli, že se táta kouká na fotbal. Protože to je ta jediná chvíle dne, kdy vypíná všechny nepotřebné smysly a jediné co ho zajímá, je televize. Hlavní úspěch byl ale to, že nikdo až na nás dva nic neví, ani netuší, takže už se můžu jen utápět v depresích a čekat na zítřek.

~

Následující ráno jsem byla až moc v klidu na můj vkus. V poklidu jsem se nasnídala převlékla jsem se a dokopala bratra do auta ještě s kartáčkem v puse.

,,Zase na Scotland Yard?" zadívala se na nás mamka ze dveří.

,,Jedeme tam proto, aby mi řekli... jestli mě berou nebo ne," vykoktala jsem ze sebe.

,,No neměla bych jet raději s vámi? Přeci jen budeš potřebovat nějakou profesionální psychickou oporu," zadívala se na rozespalého Joshe, který sotva před pěti minutami vylezl z postele, i když už bylo poledne.

Já se zarazila při vymýšlení adekvátní odpovědi a rychle šťouchla do bruneta za mnou.

,,My už to vůbec nestíháme Joshi!" zadívala jsem se rychle na mobil, ,,já myslím, že by bylo lepší, kdyby jsi zůstala doma, protože my budeme muset jet rychle. Hodně rychle, protože už jsme tam měli v podstatě být. A já vím jak nemáš ráda když Josh jezdí rychle, nemám pravdu Joshi," rychle jsem se otočila na bratra.

,,Jo jo, to je pravda," zakňoural.

,,No tak rychle do auta, ať už tam jsme," strčila jsem do něj rychle a předběhla na stranu spolujezdce. Během chvíle jsme už byli na cestě a já si konečně oddechla.

,,To bylo těsně."

,,Jsi si ale vědoma, že pokud se dostaneš, tak jim to jednou stejně budeš říct?" zahuhlal Josh skrz pusu plnou zubní pasty a kartáčku, který mu stále koukal z pusy.

,,Doufejme, že to už bude ve chvíli, kdy budu mít znak tajného agenta ve službách jejího Veličenstva," pokusila jsem se usmát, i přes nervozitu, která mne najednou obklopila.

Brunet po ránu ani neměl čas na to si promýšlet jeho kousavé poznámky a ještě trapnější vtipy.

Když jsme zastavili, záhadně na tom samém místě jako včera, rychle jsem vystoupila a vydala jsem opět do té samé místnosti jako naposledy. Josh v autě s největší pravděpodobností usnul, ale to v momentální chvíli nebyl můj problém. Když jsem se usadila do jedné z ještě prázdných lavic, kde už bohužel byla jedna židle zabraná, odložila jsem si kabelku a čekala na nejhorší.

,,Popravdě jsem doufal, že si vedle mě někdo sedne," usmál se na mě přísedící, ,,Frederick Tyler mimochodem," podal mi stále se usmívajíc se ruku.

,,M-Megan Harrowerová," v menším šoku jsem mu také podala ze zdvořilosti ruku.

Můj stávající společník měl hnědé lehce kudrnaté vlasy, světle modré oči s kulatými brýlemi na nose. Zkrátka ten dokonalý klučina z každého slaďáku, který má za úkol působit jako introvertní, roztomilý a neoblíbený článek celku, ze kterého se v posledních deseti minutách filmu stane Bůh sexu s vypracovaným tělem, co bylo skryto pod jeho svetrem z jehož výstřihu mu neustále kouká límec košile. A ano, i můj stávající společník na sobě měl svetr s košilí.

,,Proč tě vůbec napadlo sem jít, myslím tím, že mi tohle nepřijde zrovna něco pro ženu," zadíval se na mě poněkud rozpačitě.

Mně se v hlavě začali přehrávat všechny trapné scénáře, které jsou s mojí přítomností naprosto normální.

,,No, řekněme, že jsem si nad postel jednou nalepila plakát s Jamesem Bondem a od tý chvíle už mě to nepustilo," nenápadně jsem si s trapností v hlase povzdechla.

,,Ach tak," pousmál se pobaveně Frederick.

Během okamžiku však do místnosti vstoupil Marshall společně se stohem papírů v náručí. Bez jediného slova si stoupl do čela třídy a všechny si nás projel pohledem.

,,Měli byste vidět ty svoje vyděšený obličeje," zašklebil se, když si papíry urovnal a začal nám je rozdávat.

,,Bylo to s odřenýma ušima Tylere," položil před Fredericka jeho test s výsledky, ,,a pro příště se naučte alespoň trochu psát. Luštění těch vašich klikyháků mi dalo vážně zabrat."

Když udělal dalších pár kroků k mojí straně lavice, zastavil se a dlouze se na mě zadíval.
Já měla srdce až v krku a ani bych se nedivila kdyby to bylo slyšet mimo mě. On věděl, že mi to čekání nedělá dobře, a že mě to zabíjí jako ďábla svěcená voda. Po té nekonečné chvíli nakonec opravdu promluvil.

,,Dobrá práce," pousmál se a podal mi moje papíry.

První, co mě vůbec trefilo do očí byl červený nápis na horní straně prvního listu ,Splněno'.

Najednou jsem jsem ucítila jak se mi zastavilo srdce. Všechno se ve mně najednou zastavilo. Čas jakoby na tu chvíli úplně zmizel a já se ocitla v něčem, co by se dalo nazvat vesmírem ničeho.

,,Megan, ty jsi to dokázala," projelo mi hlavou.

Na jednu stranu se mi chtělo strašně křičet i brečet zároveň, ale tady jsem to ze sebe nemohla jen tak pustit.

,,Stalo se něco?" zeptal se Frederick s pozvednutými koutky nad svým výsledkem, při pohledu na mé rychle rudnoucí tváře.

,,Ale nic," uculila jsem se a pokusila jsem se svůj červený obličej co nejefektivněji zakrýt.

~

Když jsme skončili, jedinci co v testu neuspěli, sklesle usoudili, že jejich rozhodnutí nebyl nejlepší nápad, a já jsem opět zamířila za Joshem do auta. Už rozhodně nevypadal tak rozespale, jako když jsme přijeli. Já si bez jediného pohnutku obličejem sedla na místo a dlouze se zadívala před sebe s nenápadným povzdechnutím. Chtěla jsem Joshe trochu potrápit, i když jsem ze sebe stále nedostala ten vnitřní řev nadšení. On dle mého očekávání opravdu usoudil, že výsledky nedopadly podle mého očekávání, a proto raději mlčel. Mlčel celou cestu až domů. Občasně se na mne posmutněle podíval dokud se na semaforu neobjevila opět zelená a on se dál věnoval volantu.

Když jsme už oba opět stáli v předsíni, první kdo nás uvítal byla mamka společně s Jamesem v patách.

,,T-tak co?" zadívala se ustaraně do mého výrazu bez emocí.

Já se ale hned na to otočila na Joshe postávajícího za mnou, zvedla k němu hlavu a střetla jeho smutný výraz s tím mými. Položila jsem mu dlaně na vnější stranu paží a po tak dlouhém tichu jsem konečně promluvila:

,,DOSTALA JSEM SE!" objevil se mi na tváři během okamžiku úsměv od ucha k uchu.

,,Cože!?" vyvalil na mě oči, když jsem mu skočila okolo krku a div ho nepovalila na zem, ,,proboha sestři, a že nic neřekneš. Já už jsem ti chtěl začít spořit na pohřeb po tom tvým mrtvolným výrazu v autě," zasmál se brunet.

Když jsem se otočila k Joshovi zády, mamka už se ke mě se slzami na krajíčku hrnula než jsem jí stihla zastavit.

,,Ještě než cokoliv uděláš," napřáhla jsem před sebe ruku a těžce polkla, ,,všechno je jinak, než to vypadá. Víš, já... teda my,"

,,Ne, jen ty. Já jsem byl jen odvoz," ozval se brunet.

,,Dobře. Tak teda já jsem včera nebyla na pohovoru ohledně místa sekretářky," nakrčila jsem nos.

,,Proboha, já měla vědět že jste zase vy dva něco vymysleli co nedopadne dobře," povzdechla si mamka zklamaně, ,,a kam jste vůbec jezdili?"

,,No, pamatuješ na ten papír, co tenkrát Josh přinesl?"

,,Bohužel ano," začalo jí pomalu docházet co se děje.

,,Tak jsem šla na to výběrový řízení a dostala jsem se," nenápadně jsem zacouvala při pohledu do obličeje ženy přede mnou.