𝗣𝗮𝗿𝘁 𝘁𝗵𝗶𝗿𝘁𝘆: 𝗡𝗼 𝗽𝗹𝗮𝗻𝘀 - 𝗷𝘂𝘀𝘁 𝗶𝗺𝗽𝗿𝗼𝘃𝗶𝘀𝗮𝘁𝗶𝗼𝗻
,,Miřte na ruce, nohy a hlavu. Pokud minete, dáváte jim šanci, která vás může stát život, proto buďte přesnější a rychlejší než oni. Zdraví máte totiž pouze jedno," podíval se na nás Marshall ještě než jsme vykročili ze dveří.
Ještě když vysvětloval zbytek plánu, já mu obvázala zraněnou ruku, a i když sebou celou dobu nesouhlasně vrtěl, podařilo se mi mu ošetřit i čelo, na které si už však obvaz dát nenechal se slovy:
,,Pokud mě tu někdo najde mrtvého, musím vypadat důstojně."
,,To byste si měl nechat vytesat na hrob," podívala jsem se na něj s posledním pokusem mu na čelo dostat alespoň náplast, avšak bezúspěšně.
Ve vzduchu byla cítit nervozita a napětí už nějakou dobu, stačilo nám k tomu první ošetřování Nicholase, kterého jsme před odchodem naposledy zkontrolovali. Krev mu po Marshallově poněkud drastickém záhadu přestala téct a rána se alespoň trochu uzavřela díky popálenině, kterou si nyní ze stálého šoku chladil.
,,Díky, že jsi mě tam nenechala," zasípal z postele, ,,předpokládám, že ti to budu muset někdy vynahradit."
,,Mně bude stačit, když mi přijdeš na pohřeb a budeš mít řeč o tom jak úžasná jsem v životě byla," usmála jsem se.
~
Chodbou jsme se plížili pomalu a tiše dokud jsme se nerozdělili. Všichni jsme měli naplánovanou cestu do jedné chodby, však jinými trasami abychom pokryli a vyčistili co největší plochu. První dvě skupiny se okamžitě vidali plnit náš hlavní úkol zatímco skupina třetí společně se mnou se vydala uzavřít hlavní vchod abychom znemožnili přístupu dalším nepřátelům. Za pomoci neustálého mávání rukama v podobě tichých signálů, jsme se navigovali dokud jsme se nedostali až ke dveřím.
,,Kolik jich tam je?" špitla jsem tiše směrem k Frederickovi, který se podíval za roh, kde stáli hlídky.
,,Dva, každý na jedné straně. Chce to jen dva přesné výstřely."
Kývla jsem a okamžitě si přiklekla a spoza roku jsem začala zaměřovat tak jako brunet nade mnou. Třetí přítomný v podobě Chase stál vedle mě a já skoro slyšela jak mu bije srdce, a Marshall... a Marshall opět použil taktiku vlastního nepředvídatelného uvažování. Frederick začal tiše odpočítávat, když jsme měli oba v hledáčku své cíle, však ještě než odpočet dokončil, vedle nás se ozvaly dvě po sobě jdoucí rány. Hlídka se během vteřiny zhroutila bez hnutí k zemi.
,,Já myslela, že máme plán," zamračila jsem se při pohledu na Marshalla, který stál uprostřed chodby s nataženou rukou se zbraní jako bychom se celou dobu nesnažili ukrýt.
,,Improvizace nikdy neuškodí," ušklíbl se potěšeně, když se bez výčitek vydal chodbou dál.
Se zbylými přítomnými jsem si vyměnila zaražené pohledy z očí do očí, než jsme se vydali za ním.
,,Vy jste ten nejnehumánnější člověk, kterého jsem kdy potkala," zacouvala jsem při pohledu na oba agenty s prostřelenou hlavu.
,,Rusů je necelých sto padesát milionů, nás pouze šedesát šest milionů, v čem vidíte problém?" dlouze se na mě podíval, mezitím co se z vedlejších chodeb začala ozývat střelba při dobývání zajatců.
,,Teď už raději v ničem," povzdechla jsem si.
Ke dveřím jsme během chvíle došli, a i když byly zavřené, pomocí kódu jsme je uzamkli.
,,Na to, že jsme u hlavního vchodu, je tu až podezřele mrtvo," prohodil Chase ťukajíc do obrazovky před sebou.
,,Doslova," ušklíbl se Marshall.
Já a Frederick jsme hlídali chodbu zatímco Marshall s Chasem se zajímali o displej u dveří.
,,Myslím, že máme problém," pípl mladík.
Podařilo se mu nabourat do kamerového systému a teď už jen sledoval jak sice uzavřel hlavní vchod, však hlavní problém byl u vchodu vedlejšího. Ten byl středem pozornosti agentů, kteří se tam nyní množili jako mravenci a do budovy jich během každého okamžiku pronikalo víc a víc.
,,Dokážete ten vchod zavřít na dálku?" podíval se na něj Marshall.
,,Doufám," prohodil Chase a nepřestával v práci.
Zatímco já slyšela, jak se hlasy okolo nás pomalu přibližovali, modlila jsem se aby se Chaseovi vše podařilo. Neuběhlo ani pár vteřin od startu mého doufání a spoza rohu se vynořila další postava v černém, která se stala mou další obětí, však když se za ní objevila postava druhá, štěstěna mě opustila. Při opakovaném stisknutí spouště se místo výstřelu ozvalo pouze prázdné cvaknutí. Byla jsem bez nábojů.
,,Sakra," zvedla jsem hlavu od zbraně, když jsem s ní jako gesto nesouhlasu její nefunkčnosti párkrát praštila o zeď vedle sebe.
,,Megan!" ozval se za mnou Frederickův hlas a pak už jsem dokázala vnímat jen výstřel ze strany protivníka, který měl svou zbraň zapřenou o rameno.
Hrudí mi okamžitě projel tlak, díky kterému jsem ztratila rovnováhu a zkácela se k zemi jako pytel brambor. Mezitím co jsem nehybně ležela na zemi se brunet za mnou zmocnil příležitosti a i další agenti kteří vyšli zpoza rohu zaujali tu samou pozici jako já po jeho několika výstřelech.
,,M-Megan, jsi v pořádku?" posadil se ke mně Frederick, ale já neprojevila žádnou známku odpovědi i přes to, že mi po pádu tříštěla hlava, ,,n-no tak Megan, prober se," zatřásl se mnou, když se mu v hlase objevil strach, který každým okamžikem sílil.
Ihned ke mně přiblížil hlavu a pokoušel se najít krvácející místo kam mě střela trefila, však já se neubránila úsměvu, když sledoval můj obličej.
,,Princezny se mají políbit aby se probudily," otevřela jsem oči a z očí přítomného již čišil pouze strach, který ho však okamžitě opustil.
,,Proboha, ani nevíš jak jsem se vyděsil," přerušovaně vydechl, když si všiml, že kluku zastavila neprůstřelná vesta a teď už jen slisovaná spadla z mého hrudníku na zem.
Když mi pomohl zpět na nohy, Chaseovi se podařilo uzavřít veškeré vchody do budovy. Teď jsme byli všichni v pasti a nebude tu bezpečno do doby, dokud nezajmeme všechny nezvané hosty. Ihned jsme se vydali pomoct ostatním poté co jsme obrali naše oběti od zbraní, kterých měli víc než dost.
,,Ty jejich zbraně jsou nějaké těžké," prohodila jsem za chůze, když jsem pro svůj nový přírůstek pokoušela najít vhodnou polohu.
,,To bude asi tím, že v ní jsou náboje," ušklíbl se Marshall.
,,Ha ha ha, moc vtipné," zamračila jsem se na něj.
Při dalším střetu jsem zjistila pár užitečných informací: zbraň se nejen musela zapřít o rameno, ale člověk, nebo alespoň já se musela rozkročit, aby mě její zpětný tah nesklátil jako před chvílí střela, díky které Frederick málem zapomněl dýchat. V uličce s místnostmi, kam již na začátku zamířil náš zbytek jsme zjistili, že právě zde je největší chumel postav v černém, které právě zajali i ty, kteří osvobozovali alespoň část doktorů, pro záchranu Nicholase.
,,Na škále od jedné do deseti, jak zle na tom jsme?" vykoukla jsem zpoza rohu, tak jako Marshall, aby obhlédl situaci.
,,My jsme čtyři, jich je okolo patnácti," prohodil, ,,myslím, že vám na vaší škále ještě pět míst schází."
,,Takže je to v háji," zaúpěl Chase.
Jako poslední nepatrně vykoukl i Frederick, protože Chase svého pohledu dobrovolně vzdal. Když udělal krok zpět k nám, zbraň si opět nabil a bez dalšího vysvětlení jeho nápadu zpoza rohu jednou přesnou ranou trefil tlačítko pro spuštění požárního poplachu. Všude se během okamžiku rozhostil zvuk sirén společně s červeným světlem, které v prvních chvílích dostatečně zmátlo naše protivníky.
,,C-co to děláš..." zarazila jsem se vyděšeně při pohledu na Fredericka.
,,Improvizuju," usmál se.
Pak už jsem slyšela jen Marshallovo uchechtnutí a věděla jsem, že není cesty zpět. Bez otálení jsme všichni vykročili a v momentu zmatení všech zbylých přítomných jsme využili situace. Srdce mi bilo jako o život, o který mi teď opravdu šlo a po chvíli už jsem ani nepřemýšlela o dalších krocích a pouze jsem bezhlavě jednala. Neustále jsem byla rozkročená a tak už mě ani tlak nových a nových střel nevyvedl z míry, i když jsem při jejich neustálém tlaku nemohla skoro dýchat. Po pár minutách už byl naštěstí víceméně klid, však poplach v podobě hluku a neustále blikajícího červeného světla stále neutichal.
,,Dá se to nějak vypnout?" podívala jsem se na Marshalla.
,,Musíme vyhodit pojistky," odpověděl, když jsem se mu pokoušela odezírat ze rtů.
Když se nám podařilo všechny zajaté rozvázat, i když se mi zprvu Andrewovi roubík z pusy vyndavat nechtělo, protože jsem věděla, že se neobejde bez dalšího bědování, s několika doktory a Chasem jsem se rychle vydala na ošetřovnu, zatímco Marshall se chopil pojistek. Když jsme dorazili až k posteli, kde ležel Nicholas, stále se pokoušel zůstat při vědomí, zatímco mu zbylí přítomní chladili ránu a hořící čelo.
,,Jak dlouho už je v tomhle stavu," zeptal se jeden z příchozích zdravotníků.
,,Už od rána, takže teď už to bude přes pět hodin."
,,Potřebuje krevní transfuzi, jinak zkolabuje."
,,N-Nicholasi, jakou máš krevní skupinu?" naklonila jsem se nad bruneta.
On chvíli zmateně kňoural než odpověděl:
,,A-AB."
,,Já mám A," zamumlala jsem si pro sebe.
,,Já mám AB," ozval se Chase ze dveří, když kontroloval plán celé budovy."
Všichni jsme se vyměnili pohledy z očí do očí, než doktoři začali vše připravovat. Chase se posadil na židli vedle Nicholasovi postele, zatímco už jen sledoval jak mu z těla pomalu krev odtéká.
,,Doufám, že potom budu alespoň chytřejší, když je ta krev tvoje," nepatrně se usmál raněný.
,,Ty už hloupější být nemůžeš, takže už to bude jen lepší," podíval se na něj Chase s úšklebkem.
Po dobrých dvaceti minutách Nicholas získal svou dávku červených krvinek a už mohl jen čekat než se mu udělá lépe. Celý zbytek skupiny byl mezitím ve vedlejší místnosti a vymýšlel další body plánu, zatímco já jsem raněnému naposledy společně se zdravotníky ošetřila popáleninu, než jsem se vrátila zpět k ostatním, kde však vrcholila pointa plánu opět u mapy celé budovy.
,,První skupina má na starost hlavní a zadní vchod, Chase se svojí skupinou zprovozní kamery a pokusí se vyřešit problém s vysílačkami, abychom věděli, co se děje a zbytek připraví to ostatní," začal jeden z přítomných rozdělovat úkoly než došlo i na mě, ,,a ty Megan, ty budeš hlídat."
,,H-hlídat?" zarazila jsem se.
,,Hlídat celou budovu odkud uvidíš vše, co se děje venku."
,,Takže mám jít na střechu?"
,,Přesně tak."
Chtěla jsem protestovat, než jsem si to rozmyslela a raději poslechla a pomalu se značnou nevrlostí se vydala ke střelici, abych si zajistila lepší vybavení než jen ruský arzenál, ze kterého jsem málem za posledních pár desítek minut dostala kýlu...
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top