Bylo to jako mučení, když jsme stáli v řadě všichni vedle sebe a čekali, až se na nás dostane řada s konečnými body, které jsme nazbírali při včerejším paintballu. Celou dobu jsem si mnula ruce a cítila jak se mi potí čelo, celou dobu, co se Marshall prokousával papírem, který držel v rukou. Všechny výsledky se doposud pohybovaly okolo deseti bodů, dokud nedošlo na Chase, který se krčil vedle mě.

,,Whitley to má za šestnáct bodů. Dobrá práce," řekl muž naproti nám, ,,a také bych chtěl pochválit za vaši konečnou a originální taktiku, která se v týmu vždy ocení," zadíval se s úšklebkem na Andrewa, mě a následně na Chaseův natažený kotník v obvazu.

Jeho taktika plná matematicko-fyzikálních výpočtů kdy nám kryl záda se mu očividně vyplatila, i když teď se svým zraněním balancuje na dvou berlích s kotníkem, který si tak zdatně narazil. Celým prostorem se samozřejmě ozvalo Nicholasovo zalknutí a nutkání do mladíka vedle mě našít pár nadávek, ale raději nic neřekl, hned potom, co se na něj Marshall vážně podíval. Já jsem dál tiše poslouchala než jsem se dostala na řadu a nakonec se mohla spokojit s osmi body. Po konečném udělení všech bodů jsme se odebrali na snídani.

,,Doufám že se dnes nebude dělat něco, kde bych si mohl zmrzačit i zbytek těla," řekl Chase, když si do svého šálku čaje přimíchával pár lžiček mléka.

,,Další opičí dráha by ti přišla vhod," ušklíbl se Frederick.

Jídlo bylo jako vždy podprůměrně dostačující, tak jako všechny předešlé snídaně, obědy a večeře. Když jsme dojedli, vydali jsme se hledat místnost s číslem dvacet jedna, o které nám Marshall řekl, že máme najít. Nejprve jsme našli dveře s číslem dvacet, vedle kterých však byly další s číslem dvacet dva.

,,Je tohle jen blbej vtip, nebo měli špatnej stavební plán, když popisovali dveře?" ozvalo se ze skupiny.

,,Dvacet jedna je nahoře," řekl Chase po chvíli přemýšlení.

Všichni jsme se na něj zmateně podívali, jako negramotný člověk na knihu s až tázavými pohledy.

,,Je to jednoduché. V tomhle patře jsou místnosti se sudými čísly, což znamená, že lichá čísla jsou o patro výš."

Samozřejmě, že měl pravdu. Jako obvykle, při něčem kdy musí člověk zapojit logické myšlení, které já osobně v mnoha situacích postrádám. Všichni se hned poté horoucně rozběhli do všech stran a začali hledat schody. Já jsem tiše sledovala Chase, který se pomalu dobelhal k nedalekému výtahu.

,,Člověk by snad potřebovat kompas aby se tu vyznal," odkašlala jsem si cestou výtahem.

Mladík neodpověděl, jen dál tiše stál dokud kabina necukla a dveře se neotevřeli a my vyšli ven a on nenahodil nové téma rozhovoru.

,,Víš, chtěl jsem ti poděkovat, co jsi pro mě udělala. Nejen včera, ale za celou dobu, co tu jsme. Bez tebe už bych asi ležel bez tepu v bahně, kde by mě okousávaly žáby," usmál se.

,,Není zač. Přijde mi to jako samozřejmost pomoct kamarádovi."

Když jsme se dostali až k určené místnosti, počkali jsme společně s Marshallem, který už stál u vchodu na ostatní a následně jsme se seznámili s dnešním úkolem. Chase jakoby ožil a málem odhodil nadšením obě berle, když jsme vstoupili do místnosti plné počítačů. Každý jsme si za jeden počítač sedli a už jen tiše sledovali muže, který okolo nás obcházel.

,,Všichni teď před sebou máte počítač napojený na uměle vytvořenou síť. V dokumentech máte pár složek, ve kterých jsou další složky. Možná to zní dost primitivně, ale pokud byste chtěli všechny složky, včetně těch vložených do jiné složky spočítat, napočítali byste přes deset tisíc," řekl Marshall a projel naše zaražené pohledy, ,,váš úkol tedy bude v jedné z těch deseti tisíc složek najít kód, který vám bude užitečný do budoucna. Pokud neuspějete, nebudete mít dobré vodítko do dalších dní. Také ještě dodám, že každý máte kód a jeho umístění jiné, takže koukat se k sousedovi vám bude k ničemu," ušklíbl se.

Já jen tiše sledovala svůj monitor s logen Windows pokoušejíc si vzpomenou si alespoň na něco z doby, když jsem studovala kyberkriminalistiku. V hlavě jsem měla absolutně vymeteno, tudíž jsem jen doufala v nejlepší.

,,Na vše budete mít přesně šedesát minut. I tak to není dostatek času abyste na vše šli taktikou prolést všechny složky s nadějí, že se trefíte do té správné s kódem," dodal po chvíli ticha Marshall, čímž většině z nás zničil doposud vymyšlený plán, ,,jinak jako zajímavost dodávám, že rekord v dokončení tohoto úkolu je deset minut. Až kód, jednoduše zmáčkněte červené tlačítko, které máte pod monitorem.

,,D-deset minut!?" zhrozila jsem se.

Během chvíle jsem se rozhlédla po celé místnosti abych se ujistila o bezradnosti ostatních. Jediný kdo byl ve své kůži byl Chase. Nadšeně sledoval monitor a celou dobu si něco mumlal. Dlouho jsem ho sledovala. Seděl naproti mně, takže jsem na něj měla dobrý výhled, který mi však nějak nedokázal pomoci v mém vymýšlení plánu k úspěchu. Po chvíli to však začalo, Marshall nám vše odstartoval a já se zapotila jako snad ještě nikdy.

Ve složkách jsem vyzkoušela vše, co mi moje myšlení nabízelo: kopírování, vkládání a mnoho dalšího, co je základem pro každého kdo umí zacházet s počítačem. Okousávat nehty si všichni začali už při první minutě společně s orosenými čely. Jediný Chase byl jako ve svém živlu. Prsty ťukal do klávesnice jako o život, také se u něj obcházející muž nejvíce zastavoval a sledoval jeho práci. Během chvíle, která mi připadala jako jedna z nejhorších se mi na obrazovce vyskočilo černé okýnko s textem. Že bych ten počítač zavirovala jen svými amatérskými pokusy? Chvíli jsem se ho pokusila zavřít, ale marně. Najednou se v něm však začal objevovat text, který jsem začala hned číst.

Udělala jsi toho pro mě víc než si myslíš. Vždy jsi mi pomohla, když jsem potřebovat, proto ti teď pomůžu já.

Jako první jsem se samozřejmě vyděsila. Rozhlédla jsem se po celé místnosti, dokud v černém poli textu opět nepřibylo.

Sedím před tebou.

Všichni byli stále zabrání do své práce s orosenými čely, až na jednoho: Chase. Nenápadně se na mě usmál a následně i já na něho. Když mi zrak spočinul zpět na monitoru, viděla jsem jak se kurzor myši pohybuje. Já přitom rukou vůbec nehýbala. Jen jsem bezradně sledovala dokud se přede mnou neobjevila složka, ve které byl dokument. Dokument s kódem, který byl tou dnešní sladkou odměnou. Letmo jsem se podívala na zpět Chase a usmála jsem se na znamení díku a dokument otevřela, po čemž jsem stiskla to červené tlačítko nedaleko mé ruky.

Tiše jsem si oddechla a s klidem se uvelebila na židli, na které jsem se celou dobu tak nervózně vrtěla. Zachránil mě. Žádný princ na bílém koni, ani James Bond ve svém autě, ale malý nerd, který toho umí víc než se na první pohled zdá. Po chvíli, kdy Marshall opět obešel celou místnost svými pomalými kroky, zastavil se u mě. Překvapeně se pousmál, stejně tak jako já před několika okamžiky a podíval se na hodinky.

,,Máte ještě dvacet minut," rozlehl se jeho hlas prostorem a všem ostatním ztuhla krev v žilách.

Já chvíli bubnovala prsty do stolu, než jsem při spuštění internetu zjistila, že čas můžu trávit hraním poskakujícího dinosaura. Zrovna jsem měla nakročeno k rekordu, ale ze soustředění mě vyvedl opět Marshallův hlas oznamující konec těch dlouhých šedesáti minut. Tělo mi zaplavil pocit úspěchu, i když ne tak úplně čistého, ale svým způsobem jsem si poradila a úkol dokázala splnit. Muž mezi námi stále přecházel s pohledem skloněným do tabletu, který držel jednou rukou. Prostorem se po chvíli rozlehlo hlasité oddechnutí se zoufalstvím a zlobou v něm. Patřil jednomu z mnoha přítomných, který seděl na židli v rohu místnosti. Během chvíle napřáhl ruku, čímž nám dal najevo, že chce pronést něco důležitého.

,,Všem, co se tohle podařilo dám dvacet liber, protože tohle nešlo, nejde a nepůjde splnit," zaryl prst do obrazovky monitoru a Chase se uchechtl.

,,Tak to doufám, že máte dost peněz, protože se to podařilo dvěma lidem," usmál se Marshall až záškodnicky, ,,Harrowerová, Whitley, dobrá práce."

Všichni se na nás samozřejmě okamžitě otočili, včetně Nicholase, který se snažil být v relativním klidu, čemuž však moc nenasvědčovaly jeho rudnoucí tváře.

,,Zároveň tu také máme nový rekord. Whitley nejen že se naboural do umělého systému, ale nechybělo mu málo a dostal by se i do toho skutečného společně s časem tři minuty a čtyřicet pět sekund. Musíme si vás dát na nástěnku. Až tu tedy nějakou uděláme," poplácal potěšeně mladíka po rameni, ,,a pro vás ostatní, práci s počítačem je příhodno se naučit, takže si myslím, že víte na koho se v nouzi otočit," usmál se, ,,také máte štěstí. Dnes body nedostanete, ale kód se vám bude hodit do dalších dní. Není to úplná nutnost, ale pokud ho máte, ulehčí vám práci."

~

,,Práci s počítačem je příhodno se naučit," zaprskal jeden ze členů s hloučku davu přede mnou, ,,já kvůli tomu nebudu studovat I. T. abych mu tady hackoval složky v počítači."

,,Ve skutečnosti by ti k tomu stačila jen historie," zadíval se na něj Chase, když vedle něj kulhal na svých dvou berlích, ,,stačilo se podívat, který soubor z historie počítače má největší kapacitu. Samotné složky ve složkách žádnou velikost nemají, takže jediný dokument, nebo složka s obsahem dokumentu může být ta správná s kódem."

Všichni okolo něj se zarazili. I mě samotné to najednou přišlo tak primitivní a jednoduché. Stačilo jen pořádně zapojit hlavu. Když jsme byli opět ve společenské místnosti, Chase si začal užívat svou chvilku slávy. Se skleničkou džusu jsem se posadila k volnému stolu, zatím co jsem přemýšlela nad rozhovorem, který jsem nedávno slyšela. Rozhovor Nicholase a jeho společníka, kterého jsem stále podle hlasu nedokázala identifikovat. Chvíli jsem nad tím přemýšlela, než jsem se přidala k hloučku lidí, jehož středem byl Chase a jeho nekončící vysvětlování úspěchu při posledním úkolu.