Ani jsem nikomu nestačila slavnostně oznámit svůj úspěch, a už jsem za zády slyšela příchod Marshalla a ostatních, co s ním byli v místnosti před mým úkolem. Já se proto hned otočila a mlčela jako ryba.

,,Abych pravdu řekl, tak kdybych se držel pravidla ,za nula bodů vyhazov' tak by tu zůstali nanejvýše dva lidé," projel nás všechny pohledem, ,,dva lidé, včetně mě. No, kdybych to měl trochu zlehčit, tak dva a půl člověka.

Všem okolo mě, jakoby během okamžiku zaskočilo a najednou jakoby zmizel veškerý zvuk. Nikdo se ani neodvážil podíval na svého souseda.

,,Tak zaprvé, řekne mi někdo z vás, co je tohle?" vytáhl si z kapsy nožík, který jsem při plnění úkolu ukořistila.

,,K-kapesní nožík?" ozvalo se za mnou s nepatrným strachem.

,,A obecnější pojmenování?" kývnul muž na znamení správné odpovědi.

Teď už se nikdo neozval.

,,Je to zbraň," všechny si nás projel pohledem, ,,zbraň, která vám může ublížit a bez problému i zabít. Vždy si proto musíme být jistí, že ten koho vyslícháte není ozbrojený. Pokud by byl, tak mu tím dáváte možnost útěku."

V místnosti bylo stále hrobové ticho. Všichni byli napjatí, co se bude dít dál. Nikdo se neodvážil ani pípnout.

,,Dalším bodem k úspěchu je slabina. Vždy musíte najít slabinu, které můžete při získávání informací využít. Může se stát, že ten od koho budete získávat informace, bude váš přítel, nebo dokonce rodinný příslušník. V takovém případě může být získání slabiny jednodušší, ale musíte brát v potaz i určitou citovou vazbu, kterou byste k jedinci měli. Ta je často ten největší problém," řekl Marshall s plnou vážností v hlase, když do místnosti přišlo několik mužů, mezi kterými byl i ten kterého jsem měla tu čest mučit při svém výslechu.

V tu chvíli se mezi námi ticho na chvíli prolomilo nenápadným zahihňáním od Andrewa.

,,Proč se směješ?" špitl tiše Frederick stojící vedle něj.

,,Vidíš toho druhýho z leva?" poukázal na muže, který stál za Marshallem a to jediné, co na něj přitahovalo pozornost, byl monokl na levém oku.

Frederick přikývnul.

,,Ten monokl má ode mě."

,,Chlape, ty se nezdáš," zadívala jsem se na něj s úšklebkem.

,,Samozřejmě je tu i fyzická možnost, která se při výslechu dá praktikovat," pokračoval Marshall při pohledu na Andrewa, ,,že ano, Jacksone," nepatrně se mu pozvedly koutky, ,,původně bylo v plánu si projít záznamy z vašich výslechů, ale když plně uspěl pouze jeden člověk, nemá to cenu. Je pravda, že ony vítězné praktiky byly trochu... zvláštní, ale podle toho, co jsem viděl byly účinné. A pro příště bych poprosil, abyste nezačínali větou ,co jsi měl dnes na snídani'."

Nikdo z nás, adeptů, už se pro tentokrát neudržel a všichni jsme se museli zasmát při pohledu na úplně rudého Fredericka.

,,J-jen jsem ch-chtěl začít normální konverzaci," sklonil studem hlavu.

Když v místnosti smích utichl, Marshall se opět chopil slova, po kterém se ozval Nicholas svými neidentifikovatelnými skřeky.

,,Takže, za dnešek má Whitley pět bodů a Harrowerová dvanáct."

,,D-dvanáct!?" vyvalila jsem na něj oči.

,,Ano, dvanáct. Odpovědi na informace byly po pěti, plus dva bonusové."

,,J-já bych se chtěl z-zeptat," zvedl Chase zmateně ruku, ,,p-proč jste na začátku řekl dva a půl člověka."

Marshall mu neodpověděl. Jen s nepatrným úsměvem, viditelně zrakem kmital mezi ním a Frederickem, který stál vedle něj.

,,Ach tak," povzdechl si mladík, když se podíval na Fredericka, při čemž musel zaklonil hlavu, aby mu viděl se svou malou výškou do očí.

,,A také jste získal odpověď jen na jednu otázku, což jsou poloviční získané body."

Andrew si mezi tím Chaseovým rozrušením broukal s úsměvem znělku z Dva a půl chlapa.

,,Nemusíte se obtěžovat, já už jsem si na takový věci zvyknul," odfrkl si Chase, když vrátil hlavu do původní polohy a nedíval se na Fredericka, poukazujíc na Marshallovu dodatečnou poznámku pro odlehčení situace.

,,A bude ještě druhý pokus? Jako včera?" ozvalo se po chvíli ticha.

,,Ve věcech, jako je tahle se nedostává druhá šance. V budoucnu vám totiž nepůjde o body, ale v nejhorším o život," projel nás všechny pohledem.

Na chvíli se odmlčel.

,,Pro případné zájemce dnes bude ještě druhé kolo od dvou hodin."

Všem okolo mě se okamžitě ulevilo. Bylo to cítit i na atmosféře, která za posledních několik minut dost zhoustla. Když jsme všichni postupně z místnosti odcházeli, Marshall si mě zastavil.

,,Za deset minut v osmnáctce, chci vám něco ukázat," postavil se vedle mě na malý moment, než přede mnou prošel dveřmi.

,,Harrowerová, netajíš nám náhodou něco?" zašklebil se Nicholas, když Marshall odešel, ,,já nevěděl, že se tu body rozdávají i za něco jinýho, než za úkoly."

,,Já si to se svýma dvanácti bodama můžu dovolit," zašklebila jsem se na něj, když jsem cítila jeho nejistotu z neúspěchu.

~

,,Jak se ti vůbec podařilo získat těch pět bodů," podívala jsem se na Chase při chůzi po chodbě zpět na pokoje.

,,S největší pravděpodobností jsme ho unudil. Ještě na škole jsme měli psychologii tak jsem toho zkusil trochu využít, a očividně to mělo svůj účinek," nenápadně se začervenal. 

,,Jak vidím, tak jsme měli spíš štěstí," odpověděla jsem mu s úsměvem.

,,A jak se to vůbec podařilo tobě? Přeci jen nějak nedokážu přijít na to, jestli je to vůbec možný."

V tu chvíli jsem cítila jak mi Nicholas funí na zátylek a s největší pravděpodobností chce zjistit mou vítěznou taktiku. Já se jen naklonila k Chaseovi a začala šeptat.

,,Začala jsem tak, že...." započala jsem svůj projev plný informací, než mě Chase při první větě vyrušil, aniž bych jí stačila odpovědět.

,,C-cože!? Ty jsi se před ním svlíkla!?" vyvalil vyděšeně oči s mým doprovodným smíchem při jeho unáhlenosti.

,,Já to věděl!" ozval se hned na to Nicholas za mými zády, ,,já to věděl už od začátku."

~

,,Abych pravdu řekla, tak se docela bojím, co mi chcete ukázat," zadívala jsem se na Marshalla, když jsem vstoupila do osmnáctky.

On se na mě jen pousmál a řekl:

,,Víte, co je dnes za den?"

,,Středa?"

,,No, ve skutečnosti je čtvrtek. Myslel jsem to trochu jinak."

Já se na něj zamyšleně dlouze podívala, stále nechápajíc, co chce slyšet.

,,Asi nějak nechápu pointu," pozvedla jsem obočí.

On se na mě až pobaveně podíval a pravou rukou si sáhnul do kapsy a vytáhl něco podobného pasu.

,,Všechno nejlepší k narozeninám."

,,J-já mám... cože!?" zarazila jsem se nad tím co jsem právě slyšela.

,,Podle toho co vím, tak je máte desátého července, což je, pokud se nepletu dnes," usmál se a podal mi to co měl v ruce, ,,tohle by se vám v budoucnu mohlo hodit."

,,Proboha, já nějak nevím co mám říct," zarazila jsem se při pohledu na kartičku s nápisem zbrojní pas.

,,Možná jen to, že od téhle chvíle všechny zbraně, co se vám dostanou do rukou, už budete moct legálně použít," zasmál se.

Po pravdě, vyrazil mi dech. Nejen s tím, že já sama jsem přes ten všechen rozruch zapomněla, že mám narozeniny, ale že on vůbec ví, kdy mám narozeniny, i když se známe sotva týden. Neměla jsem sebemenší tušení, co bych mu mohla v současné chvíli odpovědět, proto jsem udělala to první, co mě napadlo. Objala jsem ho. Objala jsem ho pravděpodobně až moc silně, při jeho červenajících tvářích a pomalém lapání po dechu.

,,Děkuju," zadívala jsem se mu přímo očí," ,,nebudu o tom mluvit, jestli nechcete," sklouzla jsem pohledem na jeho stále červené tváře poukazujíc na objetí.

,,Vezmu si to k srdci," usmál se.

~

Byla jsem štěstím bez sebe, ale i přes to jsem nikomu nic neřekla. Ani Chaseovi, kterým stále kolovala radost z jeho pěti bodů. Všechno co jsem v sobě celý den dusila, jsem konečně vypustila, když jsem z telefonu slyšela jen jediný hlas, co mě v onu dokázal uklidnit.

,,Ahoj Joshi," zasmála jsem se na bratra, když jsem mu zvedla videohovor.

,,Proboha, nejsi na tom mobilu neustále nalepená? Kolikrát mi to ani nebereš, a těď jsem ani pořádně nestačil vytočit tvoje číslo," zasmál se.

,,V životě agenta se hraje o čas. Každá sekunda je drahá."

,,Pro příště to vezmu na vědomí. A co jinak? Předpokládám, že se ti tam líbí."

,,Strašně," rozzářily se mi během chvíle oči, ,,a taky jsem dostala.... zbraní pas."

Josh se na jednu chvíli viditelně zarazil.

,,To myslíš vážně?" pozvedl podezíravě obočí.

,,Ano, dneska jsem ho dostala," usmála jsem se na vrtícíseho bratra, ,,ale hlavně to neříkej našim, ti by z toho dostali infarkt, ještě dřív než bych se vrátila."

,,Neboj, neřeknu," pousmál se ,,já tu pro tebe taky něco mám," zašklebil se a přepnul pohled z přední kamery mobilu na zadní, ,,všechno nejlepší k narozeninám Meg."

,,Proboha Jamesi," zasmála jsem se při pohledu na mopslíka se špičatou narozeninovou čepičkou, která mu už od prvního okamžiku padala do očí.

,,Upgradoval jsem ho. Teď je dva v jednom," uculil se bratr, ,,buď je z něj narozeninový pes, a nebo jednorožec. Chtěli jsme ti koupit i dort, než nám došlo, že by v lednici nevydržel a James by ho s větší pravděpodobností snědl."

,,A co vůbec ty? Našel jsi nějaký nový smysl života, po tom, co jsem odjela?" usmála jsem se, když Josh opět přepl kameru hovoru.

,,Začal jsem si hledat byt, takže doufám, že se dostanu alespoň někam do nájmu."

,,Můžeš si koupit rovnou nějakou vilu. Abych se k tobě mohla nasáčkovat," uculila jsem se.

,,A hodinky s vodotryskem bys nechtěla?" zasmál se, ,,rodiče ti ještě budou pravděpodobně volat, protože jsou na nákupech a já chtěl jen využít situace kdy tu nikdo není."

,,To jsi hodnej," odpověděla jsem mu, ,,já se raději budu připravovat na to, co do mě začnou ládovat hned potom, co mi mírumilovně popřejou všechno nejlepší," pozvedla jsem koutky.