Přítomnost:

,,No tak, Megan. Josh tu bude každou chvíli," vlezla mi mamka do pokoje, když jsem v ruce držela hřeben a pokoušela si rozčesat vlasy.

,,Jak ho znám, tak bych mu dala minimálně půl hodiny rezervu," ušklíbla jsem se.

Přihlížející jen protočila oči a raději odešla.

No, a já abych vám upřesnila, co se za ta uplynulá léta všechno stalo. Oba dva jsme s Joshem společně absolvovali základní školu. Josh poté chodil na policejní akademii, kde jsem ho první rok následovala jen v oboru kyberkriminalistiky, u čehož jsem zjistila, že sedět celý den za počítačem a sledovat nahackované řádky jedniček a nul není nic pro mě. Proto jsem se dala na práva, a s těmi vydržela až do úspěšného absolvování vysoké školy před asi dvěma týdny zpět. No a Josh? Ten se dnes vrací z ročního policejního výcviku z Kalifornie. Proto tu už od rána je takový rachot. Ani jsem se nemohla pořádně vyspat, jak to je pro mě o víkendu dobrým zvykem. A už jsem i celkem ráda, že se vrací, protože vysvětlovat našim každý večer jak funguje Skype bylo vážně o nervy.

Máma mezitím s nervy na vlásku přebíhala mezi kuchyní, obývákem a jídelnou, táta ji nic nedělajíc sledoval a já se před tím vším stále ukrývala u sebe v pokoji. Po chvíli jsem se však odhodlala a vydala se do obývacího pokoje pro pár jednohubek, které tam leželi už dobrou hodinu. Zrovna když jsem procházela okolo vchodu, zazvonil zvonek.

,,Jdu tam!" ozvala jsem se a šla otevřít.

,,Už běžím!" ozvala se mamka, když ze sebe strhla zástěru a upravila si vlasy.

,,Klid. Je to jenom Josh," odpověděla jsem, když jsem se záškodnicky pousmála na bruneta s taškou přes rameno ve dveřích, ,,no řeknu ti, dvakrát jsi tam nezkrásněl," sourozenecky jsem do něj s úšklebkem rýpla.

,,Ty máš k Miss taky daleko sestři," oplatil mi kompliment zrovna ve chvíli, když mě ze dveří vystrčila mamka a vrhla se na příchozího.

,,Proboha Joshi!" objala ho, ,,konečně jsi doma."

Brunet se v prvních chvílích viditelně lekl a při máminém dlouhém objetí už začal lapat po dechu.

,,Mami klid. Nesmíš ho zabít ještě před tím, než vůbec vejde do dveří," odkašlala jsem si, když už Joshovi začali modrat tváře nad nedostatkem vzduchu.

Hned na to brunet překročil práh domu a tašku co měl přes rameno položil v předsíni na zem. Následně se přivítal i s tátou, kterému se ulevilo po tom co musel být doma bez jediné chlapské opory.

,,Jistě musíš mít strašný hlad, po té cestě až z Kalifornie," objevila se ihned poté máma za Joshovi zády se štosem talířů v náručí společně s příbory.

,,Něco by určitě bodlo," zakabonil se brunet, když mu zakručelo v břiše tak, že jsem to slyšela i já.

,,Bude to kluk nebo holka?" zadívala jsem se na Joshe po tom zvuku, jako kdyby z něj měl vylézt Vetřelec.

,,Trojčata minimálně," poliboval si při stále hladovém povzdechnutí.

Když jsme se společně odebrali do jídelny, usadili jsme se ke stolu a Josh si konečně oddechl při pohledu na to domácí jídlo a ne to, co se za jídlo jen vydávalo za ten jeho poslední rok života. Samozřejmě bez mého překvapení se do všeho hned s chutí pustil, a sázet se s ním kdo by toho tentokrát snědl víc, by pro můj domácí titul žrouta mělo jen horší dopad. Když už v sobě měl minimálně čtvrtý talíř špaget, spokojeně se opřel o opěradlo židle a vydechnul.

,,To jsem přesně potřeboval," uvolnil si pásek u kalhot.

~

,,Tak mluv Joshi," začala mamka vyzvídat od bruneta, když se v obýváku ládoval sušenkami.

Ten se na ni ze začátku jen s plnou pusou podíval než se začal až přiblble culit.

,,Moc rád bych ti odpověděl, ale něco mě strašně šimrá na noze a přes to břicho plný špaget se nedokážu podíval, co to je," pokračoval Josh s usmíváním, když mu začali plné tváře růžovět.

,,A hele," podívala jsem se dolů místo něj a zvedla chrochtajícího Jamese, ,,taky tě rád vidí," zvedla jsem ho a posadila si ho vedle sebe.

Nemám vůbec ponětí, jak může být stále naživu s jeho váhou. No, co se má člověk divit, když mu máma při vaření hází slaninu a šunku.

Naši celou dobu přihlíželi, než se mopslík uvelebil na Joshovo klíně. Josh udělal totéž a připravil se na svůj strhující proslov.

Řekl nám úplně všechno. Od příjezdu, kdy se prodírali zmrzlí lesem s plnými batohy, až na odjezd, kdy byl jejich hlavní úkol nacpat všechno oblečení nasáklé vodou zpět do tašek, které byly už od pohledu na to všechno moc malé. Táta nejvíc zpozorňoval, když se Josh zmínil o čemkoliv, co připomínalo nebo dokonce byla střelnoá zbraň, nebo obrněné auto, nebo dokonce tank a mamka by mu nejradši spočítala všechny modřiny, které za ten celý rok nasbíral.

,,Jo a taky jsem vám chtěl něco ukázat," dodal nakonec, když odsunul podřimujícího psa a došel si k tašce v předsíni a zpět se vrátil s jakýmsi papírem.

,,Co je to?" zamžourala mamka.

,,Tohle je certifikát o úspěšném dokončení povinného policejního výcviku pro jakoukoliv další práci s ní spojenou," pousmál se hrdě brunet, když jí papír podal.

,,Takže to znamená, že jsi polda nebo co?" zašklebila jsem se na něj, když jsem přes stůl sledovala onen papír v momentálním máminém vlastnictví.

,,Vpodstatě," pousmál se, ,,napadlo mě, že bych to zkusil na Scotland Yardu, jestli by měli místo."

Mamka se na papír ještě chvíli koukala než s dojetím bruneta objala.

,,Vždyť ještě včera si byl můj malej chlapeček, a teď už jsi o dvě hlavy vyšší než já," zvedla k němu se slzou štěstí hlavu.

,,Nezačínej s tím zase prosím," zasmál se Josh.

Když se oba opět posadili, brunet upil ze svého hrnku s čajem a uvelebil se ve svém vysezeném místě na pohovce.

,,Také říkali, že budou dělat nějaký výcvik..." odmlčel se a z kapsy u kalhot vytáhl malý složený letáček, ,,pro agenty, nebo jak to říkali. I pro dobrovolníky. To jsem si ale řekl, že není nic pro mě," letáček rozložil.

Já jsem během chvíle zpozorněla a než kdokoliv stačil něco udělat, papír jsem rychle vzala a začala si ho číst.

,,Už s tím zase začínáš?" zadíval se na mě táta, když jsem měla papír nalepený skoro na nose.

,,Tady se píše, že zájemci se mohou dostavit pozítří...," pokračovala jsem v hypnotizaci papíru.

,,Ale no tak Megan. Už jsme to probírali nejméně stokrát," povzdechla si máma.

,,Táta chtěl být kosmonaut. Tajný agent je furt reálnější," odsekla jsem.

,,Jenže mě bylo v tu dobu deset. Ty jsi právě dostudovala vysokou školu. A navíc Gagarin byl reálný člověk. James Bond je jen smyšlená filmová postava," odpověděl mi táta s pokusem o klid, ,,a k tomu ještě navíc, to co dělal Bond ani není opravdové povolání."

,,To celej film Marťan byl taky jen fikce," svraštěla jsem obočí stále zahleděná do papíru.

Když už se vše uklidnilo, mamka mi papír pro jistotu vzala, aby už nebyl další podmět k pravděpodobné rodinné hádce. O dalších pár hodin později už jsem seděla ve svém pokoji a jediné o čem jsem byla schopna přemýšlet byl ten Joshův papír. Pohledem jsem občas zabrousila na poličku, kde jsem stále měla položenou Barbie. Ano, přesně tu Barbie v bílém smokingu kterou jsem dostala jako malá k Vánocům. Během okamžiku se pokojem ozvalo ťukání na dveře.

,,Dále."

Do pokoje ihned poté vešel Josh. V ruce držel tu jedinou věc co mě zajímala. Papír, co mi byl násilím zabaven.

,,Vím, že mě za to naši s největší pravděpodobností zabijou, ale něco jsem ti přinesl," pousmál se na mě, když se mu kolem nohy prosmekl James.

,,Děkuju," zadívala jsem se na něj a papír, který mi podával jsem si vzala.

Josh se na mě ještě chvíli díval než si přisedl vedle mě na postel.

,,Já chápu, že každý má svoje sny. Někdo takové, které se splnit dají, ale někdo...," odmlčel se a pozvedl koutky, ,,někdo má takové jako ty. Zkrátka šílené. Jen tím chci říct, že by se i ty nejšílenější měli plnit, bez ohledu na to co všechno to bude stát. Samozřejmě v přiměřené míře. Ještě zkusím promluvit s rodiči, a možná to ukecám, že kdyby se ti to podařilo," poukázal na papír, ,,mohli bychom pracovat spolu."

,,Děkuju," špitla jsem a silně ho objala.