Další den ráno jsme všichni seděli ve společenské místnosti, po rozcvičce a jen čekali na výsledky našeho včerejšího snažení. Po chvíli opravdu přišel Marshall i s potištěným papírem s tím jediným, co nás momentálně zajímalo.

,,Nedopadli jste zle," povzdechl si, ,,ale ani dobře, tudíž jste to vzali zlatou střední cestou. Body jste víceméně dostali podle toho kolikátí v pořadí jste doběhli, tedy až na pár vyjímek. Také se přičítaly za techniku, kterou jste dráhu proběhli. Také je dobré zmínit, že nikdo nemá nula bodů, protože se cení už jen to, že jste doběhli do cíle."

V tu chvíli jsem slyšela Chaseovo silné oddechnutí propojené s úlevou.

Stojící muž hned na to začal podle svého seznamu číst jména a k nim patřičné body. Nicholas se už od začátku natřásal nad svými jedenácti body, jakožto nejlepším výsledkem z dosavaď přečtených, a zároveň jako plným počtem. Chase se div radostí nezřítil ze židle, když zjistil že dostal osm bodů. Andrew s Frederickem oba dostali po deseti, a já už se začala potit, protože jsem věděla, že moje jméno je to poslední, co nepřečetl.

,,A jako poslední tu mám Megan Harrowerovou, ke které bych chtěl ještě něco říct," odmlčel se na chvíli Marshall, ,,jen ona jako jediná pochopila smysl celé dráhy, především té zdi, která vám všem dělala problém. Účelem bylo pochopit, že ne všechno dokážete zvládnout sami, tudíž je nutná spolupráce. Také oceňuji její odhodlání a navození lepší týmové morálky, do kterého se dnes pustila," usmál se, ,,proto za dnešek patnáct bodů."

,,Cože!?" vypískl Nicholas.

Marshall jen protočil nad vytočeným brunetem oči, a ještě než odešel, řekl:

,,Za půl hodiny vás chci všechny mít v čtyřiadvacítce."

Já si pár vteřin po jeho odchodu ještě vše co jsem slyšela, urovnávala v hlavě, než jsem vyrazila ze dveří jako kulový blesk.

,,Počkejte prosím," zadýchala jsem se, když jsem muže doběhla na konci chodby, ,,víte, nic proti vašemu rozhodnutí, ale není to bodování trochu nefér vůči ostatním?" zadívala jsem se mu do očí.

,,Není," odpověděl, ,,navíc, to co jste dělala po obědě, chce dle mého názoru velkou kuráž," pousmál se poukazujíc na dnešní část dne, když jsem svou tvrdohlavostí donutila Chase, Fredericka a Andrewa k pohybu.

Já se při tom musela se skloněnou hlavou začervenat.

,,Ale abych pravdu řekl, když jsem vás viděl poprvé, myslel jsem si, že je to hodně špatný vtip, ale teď si myslím pravý opak."

,,Vážně?"

,,Ano. Teď bych si troufnul říct, že budete jedna z nejlepších. Většina lidí, co tu je, si myslí, že jim stačí hrubá síla, ale není to pravda. Člověk to musí mít především srovnané tady," poklepal si na čelo, ,,a navíc se ve svém uvažování v hodně ohledech podobáte bratrovi," pozvedl Marshall koutky.

,,C-cože? J-jak víte, že mám bratra?" vyvalila jsem na něj nevěřícně oči.

,,Byl jsem s ním na výcviku v Kalifornii. Pravda, že ranní budíčky mu dávali dost zabrat, a někdy měl dost paličatou náladu, ale jinak byl jeden z nejlepších, tak si myslím, že by nebyl rád, kdybyste mu to teď zkazila."

,,Pokusím se, mu nezkazit reputaci," zasmála jsem se.

,,To rád slyším. Nemáte náhodou ještě jednoho sourozence, který by se mnou chtěl zkusit štěstí?" usmál se muž, když jsem byla na půl cesty ke společenské místnosti, ,,do třetice všeho dobrého, jak se říká."

,,Pokud neděláte odtučňovací kurzy pro obézní mopslíky, tak vás bohužel zklamu," otočila jsem se na něj naposledy.

~

Ta půl hodina uběhla jako lusknutí prstů a my se ochotně vydali do místnosti, kde nás měl čekat další úkol. Celou cestu jsem se snažila se držel dál od houfu přede mnou, zvláště od Nicholase, kterému bych za jiných okolností cestou strkala klacky pod nohy. Na místě už na nás čekal Marshall a podle jeho výrazu bych usoudila, že je na řadě další jeho strhující řeč.

,,Myslím, že nemusím zmiňovat, že získávání informací od kohokoliv a kdekoliv je důležité nejen v práci agenta. Sami musíte dokázal vyvinout nátlak pro získání toho čeho potřebujete. Faktů. Samozřejmě takový nátlak musíte být i schopni vydržet, pokud vás někdo bude vydírat, třeba o důvěrně tajné informace. A o tom bude dnešní test," začal procházet s rukama spojenýma za zády a vypnutou hrudí mezi námi přítomnými, co jsme v pozoru stáli v řadě, ,,za chvíli si vás budeme volat do támhleté místnosti, kde je člověk přivázaný k židli. Dejme tomu, že je to váš podezřelí a vy potřebujete získat informace. Každý dostanete pokyny s tím, co se potřebujete dozvědět. Podle toho, kolik se toho dozvíte, tolik vám pak bude přiděleno bodů. Nutno dodat že vaši "zajatci" jsou vyškolení profesionálové, takže bych poprosil moc nám je nezničte," nenápadně se muž pousmál, když si nás všechny před projel pohledem a následně odešel.

,,Čekal jsem to složitější," pousmál se Frederick, když si sedl na plastovou židli vedle mě.

V celé místnosti se rozhostil šum a i částečná nervozita, ale nikdo nechtěl dát veřejně najevo, že má z úkolu jako je tenhle strach. Když bylo pár minut pryč, z jedněch dveří, co byli v místnosti vyšel muž a přečetl první jméno ze seznamu.

,,Frederick Tyler."

Celá místnost najednou utichla. Brunetovi sedícímu vedle mě se během vteřiny orosilo čelo, a když se křečovitě zvednul, vydal se směrem ke dveřím.

Mně už se také začala zmocňovat úzkost, ale tohle je přesně to, co musí udělat, aby si splnila sen, tak jen zatnula zuby a čekala až uslyším vlastní jméno. Po asi patnácti minutách se Frederick vrátil. V obličeji úplně bílý. Hned na to si do místnosti zavolali další jméno a dveře se opět zavřeli.

,,Tak co?" chytl ho za ramena jeden z přítomných, co stál u něj a nechal ho sednou na svou židli, když viděl, že je bílý jako stěna.

,,N-neříkalo se náhodou, že pokud z jednoho úkolu dostaneme nula bodů, tak jsme automaticky neuspěli v celý zkoušce?" těžce Frederic polknul, když se nepatrně klepal.

,,Říkalo," naklonila jsem se k němu se starostí v očích.

,,Mám nulu," špitl tiše brunet.

,,Cože!?" vyvalil na něj oči další člen skupinky postávající okolo.

,,Je to tak. Mám nula bodů," sklonil pohled, když si začal žmoulat lem trička.

Teď už se mezi přítomnými dala nervozita krájet. Frederic byl prozatím jeden z nejlepších, protože v prvním úkolu si vedl obstojně, a tak se ostatní začali obávat. Když se vrátil i další člověk, všichni se hned začali vyptával. Také měl nula bodů. Od té chvíle v místnosti nikdo nepromluvil. Jediná chvíle, kdy bylo ticho prolomeno, bylo, když se vracel další ubožák s opětovnými nula body a další se vydal na smrt. Po asi třech hodinách se vystřídala většina lidí v místnosti. Až na jednoho.

,,Megan Harrowerová."

,,Hodně štěstí," ozval se Chase, když jsem šla za mužem do dveří.

,,Tak vy jste poslední," zadíval se na mě Marshall, který byl jedním z několika mužů v jakési předsíni, ,,v Buckinghamském paláci byla umístěna bomba, která za dvacet minut exploduje. Aby jste tomu předešla musíte zjistit, kde se bomba přesně nachází a jaký je kód pro její deaktivaci. Ihned potom, co se tu za vámi zavřou dveře, začíná se vám počítat čas po dobu dvaceti minut. Až čas vyprší, v místnosti zhasnou světla. Pokud se vám podaří získat odpovědi dříve, než vypršení čas, jednoduše odejděte. Je vše jasné?"

Já bez jediného slova kývla.

,,Dobře. Tak tudy prosím," udělal muž pár kroků a otevřel dveře naproti těm, kterými jsem poprvé vešla.

Zhluboka jsem se nadechla a vstoupila. Když se za mnou klapli dveře, rychle jsem se rozhlédla po místnosti. Šedé stěny do čtverce. Nebylo tu ani okno, jen ze stropu visela žárovka a nad dveřmi byla odvětrávací šachta. Uprostřed místnosti pod osvětlením byl stůl s dvěma židlemi. Jedna byla prázdná, tudíž určená po mě, a druhá už byla obsazená stávajícím úkolem.

,,No ahoj," zašklebil se na mě muž sedící a zároveň přivázaný na židli za stolem naproti.

Měl kulatější obličej, kratší hnědé vlasy a na sobě oblečení s maskáčovým vzorem.

Já se rychle vzpamatovala a pokusila se vymyslet první krok za pomoci ženské logiky, spojené s tou mojí, co vlastně udělat a vypadat při tom sebejistě a ne jako trotl.

,,Víš, nechci to nějak prodlužovat, tak to zkusím tou nejrychlejší cestou," vykročila jsem směrem k volné židli, na kterou jsem se posadila a začala si stahovat tričko a tím odhalovat rameno, ,,takže kde je vlastně ta bomba schovaná?" pokusila jsem se na něj udělat psí oči.

,,To bych ti řekl moc rád, ale mám přítelkyni," uculil se na mě muž, ,,a nemysli si, že ti to jen tak z milosti řeknu, když tu jako jediná nejsi chlap," uchechtl se následovně.

,,Dobře, pokus byl," projelo mi hlavou, když se opět zvedla a přešla za záda přítomného.

,,Takže to vezmu popořadě," chytla jsem ho za ramena, ,,dobrovolně mi to neřekneš, takže musíme přijít na jinej způsob," oddechla jsem si při uvědomění, že na všechno mám jen dvacet minut.

,,Myslím, že nic jinýho ti ani nezbývá," pousmál se, když jsem mu ramena pustila.

,,Takže, když už jsi ty, nebo někdo jinej dal někam bombu, tak od ní někde musí být i ovladač, nebo něco podobnýho," ťukla jsem se při svém přemýšlení do čela a začala jsem sedícímu prosahávat bundu a následně se mu ji pokusila i sundat. To mi bohužel nevyšlo přes jeho přivázané ruce.

,,To by nebyl špatnej nápad, kdybych ten ovladač měl."

,,A proč bych ti měla věřit?" strčila jsem před něj hlavu a podezřele jsem se mu podívala do očí.

Brunet se usmál, ale už nic dalšího neřekl. Já jsem mu prolezla všechny kapsy až k těm nejspodnějším společně s těmi na kalhotech, kde jsem na jeho zadní straně levé boty našla kapesní nožík.

,,Výborně. Za to jsou body navrch. Ale stejně jsi furt nezjistila to hlavní," ozval se, když jsem si svůj úlovek se zájmem prohlížela.

,,Alespoň, že už nemám nulu," projelo mi halou, a když jsem se postavila, něčeho jsem si všimla. Část zad kterou nezakrývalo bílé tílko, co měl pod bundou měl potetovanou. Kapitán Amerika, Iron Man... měl tam skoro všechny Avengers. V tu chvíli se mi v hlavně zrodil nápad.

,,Tak ty máš rád superhrdiny, co?" ušklíbla jsem se a šla se posadit na židli naproti.

,,Je to jen volnočasovej koníček," pousmál se, ,,vážně se tu teď chceš začít bavit zrovna o tomhle?"

,,Pokud mi nechceš říct kde leží bomba, a jak ji deaktivovat tak nemám na výběr," podepřela jsem si hlavu a nevinně jsem se na něj podívala.

On už mi neodpověděl. Já si mezitím v hlavě sesumírovala vše co vím, protože nejen James Bond je moje slabina.

,,A už jsi viděl Avengers?" nenápadně jsem se usmála.

,,Viděl," odpověděl mi stále nechápajíc můj plán.

Já jsem si pomalu prokousávala cestičku naší konverzací, a postupně zjišťovala kde v budoucnu můžu bodnout.

,,No tak, nebuď svině," zaúpěl po asi pěti minutách, co jsem mu začala pomalu prozrazovat děj všech Marvel filmů, o kterých jsem zjistila že neviděl.

,,No, to už jsme si řekli Thora, Amazing Spider-Mana, Hulka... a teď si to užiju," naklonila jsem se nad něj s chtíčem v očích, ,,ten poslední film, co změnil celý univerzum. Avengers: Infinity War," pomstychtivě jsem se nadechla.

,,Tohle neuděláš. Tohle mi nemůžeš udělat," syknul brunet, když se na mě zadíval.

,,Ale ano. Můžu," zasmála jsem se a začala mu mučivým tempem vše prozrazovat.

Už jsem byla skoro u konce, když už jsem byla u vyjmenovávání postav, které nepřežijí a on se s hustě oroseným čelem konečně ozval.

,,Dobře! Už mlč! Všechno ti řeknu," zhluboka se nadechl.

,,Poslouchám," naklonila jsem se k němu.

,,Bomba je v hlavním sále a deaktivační kód je osmdesát dvacet pět čtyřicet," vychrlil ze sebe.

,,No vidíš. Ani to nebolelo," škodolibě jsem se na něj usmála a vydala se slavnostně směrem ke dveřím.

,,Ještě máte pět minut. Vzdala jste to?" zadíval se na mě Marshall pravděpodobně s už nacvičenou větou s předchozích neúspěchů, když jsem za sebou zavřela dveře.

,,Hlavní sál. Osmdesát dvacet pět čtyřicet," podívala jsem se mu do očí, ,,a tohle se pravděpodobně taky počítá," podala jsem mu skládací nožík a bez dalšího slova se vydala ven za ostatními.