Další den ráno se Chase hned po snídani vydal na prohlídku svého kotníku. Já se k němu připojila, protože ve společenské místnosti přišel čas stupidních sázek, kterých jsem nechtěla být součástí. On po celou cestu vedle mě poskakoval za pomoci berlí a já se pokusila inteligentně vyjádřit v tom, co jsem mu chtěla říct.

,,Víš, chtěla bych si promluvit o jedné věci, co se nedávno stala," začala jsem s ostychem mluvit, zatímco se na mě brunet podíval, ,,jde o rozhovor, který jsem slyšela. Byl Nicholase a někoho koho jsem nepoznala, neviděla jsem mu do obličeje. Prý, že nechtějí abychom vyhráli."

,,To se jim vůbec nedivím," zasmál se Chase, ,,oni sem přijeli s fyzičkou až v mozku a jejich plány jim začnou ničit dva lidé, co ji mají na samém dně. K tomu jeden z nich si dokáže zakopnout o vlastní nohu, na rovině."

,,Asi máš pravdu, nebudu si tím ničit den," oddechla jsem si s úlevou.

Když jsme došli až ke dveřím s nápisem ošetřovna, mladík vešel a já hned za ním.

,,Tak co kotník?" ozval se místností Marshallův  hlas.

,,Už ho ani necítím," odpověděl mu.

Celou místností probelhal, než se posadil na lůžko, které bylo nedaleko něho. Jeden z přítomných doktorů si k němu klekl a z nohy mu začal odmotávat obvaz.

,,Nechtěl jsem vám to dříve říkat, ale jste první na kom jsme testovalovali nový, tajný druh léčby," podíval se na něj muž stojící vedle něj.

,,N-není to něco nebezpečného?" vyvalil na něj Chase vystrašeně oči.

,,Jste stále při vědomí, tak to vypadá, že nikoliv," ušklíbl se Marshall.

Mladík se na chvíli zarazil, než se strachem sklonil hlavu a sledoval svůj kotník, dokud na něj nedošlápl.

,,Očividně jsme na dobré cestě," podívala jsem se na přítomného přede mnou, který už bez potíží chodil jakoby si kotník předevčírem ani nezranil.

,,Ale j-jak to," vyděsil se brunet, když mu málem strachem zbělal obličej.

,,Je to nějaký prášek, nebo nějaká radioaktivní mastička?" podívala jsem se na Marshalla stojícího opodál.

,,Kdybych vám to řekl, už by to nebylo tajné," usmál se.

,,Ale bylo. Věděla bych to jen já, Chase, vy a ostatní tady v místnosti," všechny jsem si rychle přepočítala, ,,stále je to jen deset lidí."

On s povzdechnutím protočil oči, než jsem se raději já a Chase vydali do společenské místnosti.

,,Já se vám tady svlékat nebudu," vzepřel se Andrew, když seděl s ostatními v kroužku kromě Fredericka, který jen tiše sledoval.

,,Musíš, prohrál jsi," dostalo se mu odpovědi.

,,A-Ale..." pokoušel se ze všeho vykroutit, když jsem sledovala jeho rudnoucí tváře.

,,Máš na to dvacet čtyři hodin, jinak si to uděláme sami."

,,Tady je někdo v pěkný kaši," podívala jsem se na blonďáka s viditelným úšklebkem.

Andrew ještě dlouhých několik minut litoval svého rozhodnutí, než nás vyrušil příchod Marshalla.

,,Tak pojďte, mládeži, dnešní úkol už čeká," projel si nás všechny až moc tajnůstkářsky pohledem.

Všichni jsme se vydali za ním až do místnosti, kde jsme se si brali vybavení na Chaseův osudný paintball. Tentokrát jsme však každý dostali do rukou černý batoh, se kterým jsme vyšli ven z budovy. Naše cílová destinace byl rozlehlý, prázdný hangár. Jediné, co tu bylo, bylo několik krabic náhodně naskládaných na sobě po krajích celé haly.

,,Teď se všichni rozestupte po prostoru. Mezery z důvodu bezpečnosti dodržujte po patnácti metrech," začal Marshall opět vysvětlovat, než se na něj všichni nechápavě otočili, ,,pro méně chápavé se postavíte na ty červené křížky, které jsou naznačené na zemi," povzdechl si, ,,v přední kapse batohu všichni máte papír s dalšími, potřebnými instrukcemi."

Když jsme všichni zaujali pozice, já z batohu vytáhla papír, tedy spíše brožuru na jejíž první straně byly první body ke splnění.

,,Uchopte batoh pevně oběma rukama, tak abyste ho měli dnem opřený o hruď a následně zatáhněte za lanko," začala jsem si mumlal obsah první stránky a taky tak udělala, až na poslední bod, ,,jak mám asi batoh držet oběma rukama a zároveň zatáhnout," zamračila jsem se.

Chvíli jsem přemýšlela, než jsem požádala o pomoc Fredericka, který stál na červeném křížku vedle mě.

,,Prosím tě, nezasáhl bys za to lanko?" podívala jsem se na něj, když jsem měla přitisknutý batoh na prsou.

On tak udělal a já okamžitě na hrudi ucítila tlak, který mě odhodil a já spadla dobrý metr od místa kde jsem stála.

,,Možná jsem se zapomněl zmínit, že je tam trochu zpětný tah," rozezněl se hangárem Marshallův hlas, když seděl na jedné z pyramid utvořené krabicemi.

,,Velmi dobrá poznámka," odfrkla jsem si, když mi Frederick pomáhal na nohy.

,,Nestalo se ti nic?"

,,Ne, jsem v pořádku," odpověděla jsem, když jsem se oprášila a následně se podívala před sebe, ,,c-co to je?"

,,Vypadá to jako padák," poznamenal brunet vedle mě při těžkém polknutí a letmém prolistování vlastní brožury, ,,a my ho musíme složit zpět."

Já se jen otočila za sebe a zoufale se podívala na Chase. Když jsem si prolistovala návod, který jsem měla v brožurce, tělem mi projela bezradnost s tolika nesmyslných čar a popisků. Na vše jsme měli tři hodiny, ale i to mi přišlo málo. Pokoušela jsem se postupoval podle návodu, tak jako ostatní, ale čím víc jsem postupovala, tím nesmyslnější vše bylo.

,,Dokázala jsem to," projelo mi hlavou, když jsem nechala návod návodem a použila hrubou sílu.

I ostatní byli úspěšní, ale jediné, co mě nepřestávalo fascinovat, byl Marshall, který nás neustále s pobavením sledoval a místy se neubránil ani smíchu.

,,Více méně se vám to všem povedlo," usmál se muž při opětovném prohlížení celého hangáru, ,,což se na první pokus rozhodně cení."

Následně jsme se všichni vysíleně vydali zpět do budovy, kde jsme se shromáždili v místnosti, kde bylo nespočet židlí. Každý se na jednu posadil a doufal, že na dnešním plánu už není další fyzická aktivita. Nakonec se ukázalo, že se budeme koukat na film. Na film, který ve mě vyvolal víc nejistoty jako v Lukovi, když zjistil, že Darth Vader je jeho otec.

,,P-proč nám pouštěl bezpečnostní video pro skok padákem?" začala jsem se až úzkostlivě vrtět, když jsem sledovala svůj talíř s obědem.

,,Neříkám, že mě to nenapadlo při prvním úkolu, ale přišlo mi, že na to jsme tu možná až moc amatérsky založení," poznamenal Chase.

,,Já nevím jak vás, ale mě už přešla chuť," povzdechl si Andrew.

A opravdu. Naše obavy se naplnily, když jsme se šli převléci do příhodného oblečení, každý jsme dostali batoh a vydali se k letadlu, ve kterém jsem alespoň já viděla jistou smrt.

,,U-u-už jsem se z-zmiňoval, že se b-bojím výšek?" vykoktal ze sebe Chase, když si nás všechny Marshall přepočítával.

Celé letadlo se po chvíli zvedlo a já už jen přemýšlela, jak rychlá smrt to bude. Po dobrých deseti minutách letu jsme byli na místě.

,,Zrovna se nacházíme ve výšce pěti kilometrů nad zemí. Vždy budete seskakovat ve dvojicích. Vaším úkolem bude doskočit na dané místo. Na zemi přesně pod námi jsou na louce vyznačené barevné, kulaté terče, do kterých vy musíte doskočit, pro každého máme jeden abychom nenarušovali váš osobní prostor," odmlčel se přítomný s úšklebkem, když procházel uličkou mezi námi, ,,každý cíl doskoku se dělí na tři obvodní kruhy - modrý, červený a žlutý. Modrý má okolo osmi metrů, červený okolo čtyř a žlutý jakožto střed jeden. Čím blíž budete ke středu, tím víc dostanete bodů."

,,A musíme doskočit živí?" podívala jsem se na něj vyděšeně.

On se až potěšeně usmál, ale na otázku mi neodpověděl.

,,Teď si nasaďte helmy, které máte po své pravici. Na obou stranách máte páčky na regulování vzduchu. Vezmeme to už tradičně podle abecedy," sklonil hlavu na papír, který držel v rukou, ,,jen od zadu. Whitley je jako první."

,,V-víte, j-já si to rozmyslel. N-nějak n-nemám v plánu umřít," vykoktal přes helmu.

,,Narozdíl od vás jsem dnes vstal dobrou nohou, takže si vyberte dvojici a pojďte skočit, nebo vás vyhodím vlastnoručně," podíval se na něj dlouze.

Já a Chase jsme si vyměnili pohled z očí do očí, než jsme se zvedli a došli až k Marshallovi. Mezitím se otevřela zadní část letadla a já už viděla tu hloubku pod námi. Oba jsme se s brunetem postavili na sklopenou plošinu.

,,Rád bych slyšel, že jste při videu dávali pozor, protože pokud ne, doufám, že máte napsanou závěť," ušklíbl se.

,,A co něco, co dokáže člověka uklidnit?" ozval se Chase stojící vedle mě.

,,Můžete tomu říkat skok důvěry."

,,Protože skáčeme ve dvou?"

,,Ne, protože máte padáky, které jste si dnes ráno skládali."

Mě okamžitě projel mráz po zádech, ale během vteřiny už bylo pozdě cokoliv říkat. Plošina, na které jsme stáli se pod námi podlomila a my jsme volným pádem padali přímo k zemi. I když jsem srdce cítila až v mozku, pokusila jsem se zachovat relativní klid a zaujmout pozici, kterou popisovalo video, které jsem dnes měla šanci vidět a neustále sledovala ukazatel výšky, který jsem měla na ruce.

,,Chasi, uklidni se!" zakřičela jsem přes helmu na druhého přítomného, který okolo sebe máchal rukama jako splašený, ,,musíš se uklidnit, pak už to bude v pořádku!"

,,Já tady umřu!" byl přes helmu slyšet jeho hysterický křik.

Pomalu jsem k němu v až ztuhlé pozici doplachtila a silně ho chytla za zápěstí.

,,Podívej se na mě. Nikomu se nic nestane. Jen dělej, co ti řeknu. Ale musíš si věřit."

,,D-Dobře, zvládnu to," uklidnil se.

Já se na něj i přes všechen strach v sobě usmála, zatímco on si celou dobu srovnával svou pozici pádu.

,,Až budeme v posledních sedmi stech metrech, tak oba zatáhneme," poukázala jsem na lanko, které nám oboum viselo z batohu a následně i na zbylé dvě, ,,pak si těmi zbylými budeme regulovat směr abychom dobře přistáli."

Oba jsme celou dobu cítili strach jeden druhého, ale snažili jsme se na něj nemyslet, až do poslední chvíle, kdy jsme se dostali do posledního kilometru pádu.

,,Chasi, můžeme?"

,,M-můžeme," vykoktal ze sebe.

Já mu bez otálení zatáhla za lanko a jeho padák ho poryvem větru zvedl dobrých deset metrů zpět do vzduchu. Já svůj padák rozevřela hned po něm.

,,Už je to v pořádku, už se nám nic nemůže stát," uklidnila jsem přítomného, který sledoval zem, na které se začaly objevovat naše dopadové plochy.

Už jsme jen doplachtili až na zem, kde se nám podařilo i s nepatrnými poryvy větru přistát do červeného pole. Už jsme jen počkali na ostatní, kteří také neměli dopad nejměkčí, ale naštěstí se nikomu nic nestalo. Jako poslední dopadl Marshall s až moc velkou ladností. My všichni jsme po dopadu udělali několik nepovedených kotrmelců, zatímco on si mohl dopřát i pukrle při došlápnutí do samého středu dopadliště.

,,Jsem rád, že se vám nikomu nic nestalo. Víceméně," prohlédl si nás všechny a pohledem skončil na pár lidech, kteří byli zamotaní v lanech padáku.

,,To se divím," ozvalo se z davu.

,,Musel jsem vás trochu popohnat, pak byste nebyli vycepovaní do budoucna. Na strach a podtlak si musíte zvykat, nejen ode mě," pousmál se.

~

Večer jsem si konečně mohla oddychnout, když jsem si lehla do postele. Zvládla jsem to o čem jsem v životě ani neuvažovala, proto už teď zvládnu vše. Když už jsem byla v nejlepším ve svém sladkém usínání, vyrušil mě hluk z chodby.

,,A-ale no tak, můžeme se přece nějak dohodnout," zaslechla jsem tlumený hlas, když jsem vykoukla z pokoje.

V celé chodbě bylo relativní přítmí, které však netrvalo dlouho.

,,Sázka je sázka, Jacksone, a ty jsi prohrál."

,,Ještě m-mám ale čas," zaskučel Andrew, když ho několik lidí pevně drželo a ostatní z něj rvali oblečení jako hladový tygr maso z kosti.

Během okamžiku už na sobě neměl vůbec nic a na pokusy zakrytí čehokoliv mu zbyly jen ruce.

,,A teď utíkej, jsi volný," zvolal někdo až poeticky a chudáka Andrewa švihl jeho vlastním tričkem do zad a on raději začal utíkat na druhý konec chodby.

,,Pěknej zadek," zavolala jsem na něj s pobavením v hlase v polovině jeho běhu.

,,Myslíte si, že se ještě někdy vrátí?" zasmál se jeden člen skupiny.

,,E.T. si domů cestu vždycky najde," uculil se Frederick.