,,Něco tady musí být, kamery vypadají jako nové," ukázala jsem do rohu místnosti a následně se zarazila, ,,kamery!" vyběhla jsem směrem k ní.

Byla to ta kamera, která nás sem přivedla, protože měla nasazený kryt objektivu. Během chvíle jsem vylezla na židli a kryt sundala.

,,Nedivila bych se, kdybys mě neviděl, protože je tu tolik prachu, že by se dal krájet," zadívala jsem se do kamery.

,,Myslím, že se ti na čele dělá akné," dostalo se mi odpovědi z vysílačky, když jsem stále sledovala kameru.

Já se zarazila, když se za mnou ozval Andrewův úšklebek.

,,A ty se moc nesměj, ty kamery si jistě dělají záznamy, na kterých bude ta tvoje noční procházka na ostro," vyjela jsem na něj a on bez dalšího slova zacouval.

Když jsem slezla, začali jsme celý prostor prohledávat. Od poliček, po skříň, která zde taky stála včetně zaprášených koutů, ve kterých se nacházel nejeden pavouk, na kterého nás upozornily Nicholasovy skřeky. Ani po dobrých dvaceti minutách jsme neměli nic, co by nás dostalo konci, proto jsem si jen zoufale sedla na zem a začala bědovat.

,,Nic tu není, jsme tu úplně zbytečně," zakňourala jsem, ,,nevím co máme dělat. Možná to byl špatný nápad si myslet, že se mi tenhle výcvik podaří dokončit."

,,Vždyť jsi doteď byla jedna z nejlepších, Megan," přisedl si ke mně Frederick, ,,teď to nemůžeš vzdát, nikdo z nás to teď nemůže vzdát."

Já jsem si jen povzdechla a sklonila hlavu do klína.

,,Copak ty víš, jak se odtud dostat? Všechno je k ničemu, jsem úplně na dně."

,,Je dobře, že jsi na dně, protože od teď už vede cesta jen nahoru a jediné, co tě limituje jsi ty sama," podíval se na mě, ,,tak neříkej, že to nejde, když už jsi se dostala až sem."

Já k němu zvedla hlavu a s nepatrným pozvednutím koutků jsem si s ním vyměnila dlouhý pohled z očí do očí. Pár okamžiků jsem ho sledovala tak jako on mě, ale ani po těch pár vteřinách se z toho všeho nestala ta trapná situace. Z mého zahledění mě vyrušily až jeho vlasy, které se mu mihotaly jako při lehkém vánku. Během okamžiku jsem vystartovala na nohy a rozléhala se okolo sebe.

,,Průvan," zadívala jsem se ke dveřím, kterými jsme přišli, ,,je tu průvan. Zacpěte všechny mezery ve dveřích, jak práh tak klíčovou dírku," přikázala jsem všem ostatním, kteří už také vzdávali své naděje, ,,a ty se Fredericku ani nehni."

I přesto, že dveře byly utemované několika hadry, které jsme tu po prostoru našli, brunetovy vlasy se stále neposedně pohybovaly. Po chvíli přemýšlení, kdy mě všichni ostatní sledovali jsem Frederickovi strčila prst do vlasů a z nich si naznačila pomyslnou přímku až ke skříni, která byla hned naproti. Tam odtud se vánek bral, přesně z tohoto úhlu. Zaprášené poličky skříně jsem si prohlédla než jsem usoudila jediné - to co hledám není v ní, ale za ní. Postavila jsem se vedle skříně a zatlačila na ni. Okamžitě se hnula a začala se posouvat směrem, kterým jsem potřebovala. Všichni ostatní se na mě zmateně dívali a já si pravděpodobně skříň posouvala jen pro vlastní zábavu.

,,Heleme se, cesta do Narnie," usmála jsem se a dala si ruce v bok při pohledu na kovové dveře za skříní, ,,a dokonce už tu dali něco i pro Nicholase," ukázala jsem na výstražnou cedulku POZOR SCHOD.

On na mě samozřejmě hodil svůj naštvaný pohled a dveře bez prodlení otevřel.

,,Za to já nemůžu, byla tam tma a nic jsem neviděl," odsekl a hned udělal krok do neznáma, ale během vteřiny se vyděšeně vrátil zase zpět.

,,Myslím, že tudy cesta nepovede," podíval se na mě a následně zacouval.

,,Nehraj to na mě," přimhouřila jsem oči a vydala se do dveří, ve kterých jsem se hned zarazila.

Místo toho, abych viděla to, co jsem vidět chtěla, se přede mnou vlastně nenacházelo vůbec nic. Za dveřmi nepokračovala zem, byl tam předěl mezi budovami a já se mohla klidně propadnout do deseti metrové hloubky pode mnou.

,,Pro jednou s tebou musím vážně souhlasit," otočila jsem se zpět na Nicholase a ostatní.

Když se i zbytek skupiny podíval, že vše není tak lehké jak se zdá, všimli jsme si malého žebříku, který byl upevněný nad dveřmi a vedl až ke dveřím druhým, které byly deset metrů před námi. Naopak na zemi, na kterou jsme si netroufli z takové výšky seskočit nikdo, byl pravděpodobně klíč ke dveřím před námi, které jsme hypnotizovali.

,,Myslím, že jsem něco našel," ozval se Andrew když listoval jednou z knížek, která byla v poličce a vyndal z ní papírek s nápisem Nápověda a dalším textem z druhé strany:

Pro dokončení úkolu je potřeba:
~ lano
~ postroj
~ přeska

Potřebné věci najdete také v
místnosti, kde jste začínali.

,,Já se tam nevrátím," zaúpěl Frederick.

,,Mají na mysli tuhle přezku?" vytáhla jsem si z kapsy karabinu, kterou jsem si sebou vzala po přehrabování krabic na samotném začátku dnešního dne.

,,Nechápu jak to děláš," podíval se na mě jeden z přítomných.

,,Dělám co?"

,,Máš takové štěstí."

Já se sama pro sebe usmála sledujíc Andrewa, jak prohledává i zbytek skříně, zda v ní ještě někde není nápověda. Když se dostal až k šuplíkům, které ze začátku trochu drhly, opět se mu do očí dostalo pár jiskřiček po dobře odvedené práci. Našel dvě zbývající věci ze seznamu na nápovědě. Zamyslela jsem se a vše mi začalo zapadat do sebe. Mezitím se ostatní odhodlávali, kdo po žebříku přeručkuje na druhou stranu a zjistí, zda jsou dveře na protější stěně odemčené. Nakonec se odhodlal Frederick. Cestu tam zvládal po dvou šprušlích, zatímco já nedokázala myslet ani na to, že bych se dobrovolně pověsila nad desetimetrovou hloubku bez jistější. Cestou zpět už jsem měla orosené čelo, i já když se chvílemi zastavoval a já se bála, že ho ruce neudrží a on spadne.

,,Ty dveře jsou zamčené, musíme dostat ten klíč, který je dole," začal vyčerpaně oddechovat, než nás Andrew vyrušil svým uvažováním a neustálým sledováním věcí, co měl v náručí.

,,A co když ten postroj je na to, abychom k němu přivázali lano a slanili se až ke klíči."

,,Přesně tohle jsem chtěla říct," střetla jsem s ním pohled a znovu si objasnila, proč jsem vyslovení svého plánu nechala na někom jiném - abych jej nemusela sama se svým strachem z výšek absolvovat.

Všichni ostatní od dveří odstoupili a nechali blonďákovi volný průchod s jeho zoufalým povzdechnutím. Když se do postroje se stálými výmluvami nasoukal, připevnili jsme na něj lano společně s přezkou. On se následně vydal stejnou cestou jako Frederick, jen se zabezpečil na jedné ze šprušlí žebříku a mi ho tak mohli spustit až ke klíči, kde se však vyskytl problém, hned když jsme Andrewa bezpečně spustili.

,,Je zamčený," zaklonil hlavu a podíval se na mě, když jsem vykukovala ze dvěří zatímco ostatní drželi lano.

,,Zamčený?"

,,Je okolo něj sklo a opět tu je nějaký číselník pro kód."

,,Chasi, dokážeš otevřít to pouzdro s klíčem?" vzala jsem vysílačku do ruky.

,,Podívám se na to," odpověděl já už slyšela jen klepání do klávesnice, ,,otevřít to dokážu, ale tím se všichni ostatní dozví vaši polohu. Pak bych odhadoval, že na vše máte dobrých dvacet vteřin, než se k vám dostanou."

,,Budeme to muset zvládnout, až bude Andrew připravený, dám ti vědět," odpověděla jsem a podívala blonďáka pode mnou, ,,Andrew, až Chase odjistí ten klíč, máš dvacet vteřin, aby ses dostal zpátky nahoru, odemknul ty dveře a udělal, co je třeba."

,,To zní vcelku pozitivně," podrbal se s obavami ve vlasech než se připravil.

,,Chasi, můžeme," opět jsem vzala vysílačku.

Andrew chvíli sledoval číselník než opět zeleně bliknul a on vzal klíč. My ho okamžitě vytáhli zpět a on doručkoval až na druhou stranu, kde odemknul dveře.

,,Nic tu není, jen pár krabic," zakřičel zpět, když stál v místnosti, která byla menší než ta ve které jsem byla já se zbytkem týmu.

,,Ať už tam budeš dělat cokoliv, hlavně rychle," odpověděla jsem mu, když už se nám do dveří snažili dostat naši nepřátelé.

Už od začátku jsem viděla, že se po prostoru motá jako zmatená včela, ale doufala jsem, že něco najde. Z mého ztuhlého sledování mě vyrušila rána do dveří.

,,Ruce nad hlavu," vešlo jimi dobrých deset postav v černých kombinézách.

Všichni ztuhle sledovali s rukama nad hlavou, než jsem si všimla, jak všem nově příchozím začaly ubývat všechny životy až na nulu.

,,Zabralo to?" ozval se Andrewův hlas.

,,Nevím co jsi udělal, ale ano," usmála jsem se.

Během okamžiku blonďák doručkoval zpět a slavnostně se na mě podíval.

,,Zmáčknul jsem čudlík," pochválil se.

Během chvíle do místnosti vešel Chase a Marshall s možná až vážným výrazem a ještě vážnějším projevem. Prostorem udělal několik kroků ke mně a vtiskl mi papír s nápisem Prospěla.

,,Kdyby bylo na mně, jediná by tu po dnešku zůstala. Být tu pouze vás ostatních, Whitley, kterému bych rád poděkoval za ranní spolupráci, by už byl dávno mrtvý hlady i žízní a vy byste tu běhali jako neandrtálci s klacky v zadcích v domněnce, že vám odpověď spadne přímo na hlavu," podíval se na nás vážně, ,,nicméně, i tak se vám misi podařilo dokončit za šest hodin a dvacet minut. Zbytek dne máte volno a teď bych vám doporučil si zajít na oběd," odmlčel se a následně se usmál s dodatkem, ,,doufám, že máte rádi špagety."