Další vánoční příběh, tentokrát na přání (opět :D) a vy si můžete vybrat, jaký ze dvou vánočních je pro vás ten záživnější.

Protože tenhle ten bude, no... Jiný.

Užívejte! :3

V zapadlé vesničce uprostřed zasněžených a lesnatých hor, se pokojně žilo trojici mladých lidí, kteří byli ale úplnými blázny do vánočních svátků.

Každým rokem si nazdobili svůj společný dům (který byl mimo jiné stále čistý a vyšperkovaný jedním z nich, za chvíli se dozvíte) a napekli hromadu cukroví, které jedli až do dalších svátků (pro nás nepodstatných).

Kdo s touhle tradicí začal, se sice neví a asi nikdy nezjistí, ale pro Jungkooka (jakožto nejmladšího člena téhle ,,rodiny"), to bylo období, kdy se mohl zase vrátit do svého dětství (ne že by se pořád choval jako dítě, to teda ne).

Dalším komplicem v téhle ,,skupině" byl Jimin. Byl o pár let starší, ale zato divočejší maniak. A jak tedy moc? Tak moc, že nejstarší individium (on má jméno, nebojte!) tajně doufá, že jednou se stane taková menší nehoda a oba dva pakoši pojdou.

Min Yoongi. Nejrozumnější a nejlínější člověk, kterého v celém okolí najdete. Trpěl silnou touhou někoho zabít a bral prášky na nervy. Třikrát denně.

---

Tahle rodinka se snažila spolu nějak vycházet, což byl někdy pořádný oříšek, ale zatím žádné zmizení jednoho z nich nebylo ohlášeno. Aspoň se v to tedy doufá. My totiž už přece víme, kdo by byl viníkem, ale mlčet musíme.

Do startu vánočních svátků zbývalo pár dní (konkrétně pět) a v domě to žilo. Hrála hudba, vůně cukroví se nesla celým obydlím a nadávky přicházely ze všech stran. A vy máte tři pokusy na to přijít, kdo si vyřvává úplně zbytečně hlasivky.

,,Jimin-ssi, Jungkook-ssi! Okamžitě sem dolů!"

Ano, Yoongi. Chudák zase našel v obýváku něco, co tam nemá co dělat. Že se na to soužití s mladšími členy radši nevyprdnul a nešel třeba bydlet... Do domova důchodců, když si pořád stěžuje, jak moc se cítí slabý a starý.

,,Copak, Yoongi-ah?" přiřítil se jako první Jimin a v závěsu hned Jungkook. Jeden bílý od mouky, druhý ověšený světýlky.

Yoongi se postavil, napřímil se, nabral do plic dostatečné množství vzduchu a spustil: ,,Kdo z vás dvou debilů mi moje perníky posypal rozdrceným práškem?!"

Ehm, ano, tak trošku se zapomnělo zmínit, že někdo z nich (opět tři šance), tak nějak spotřebovává zásoby trávy. Trošku jiné, ne té, která roste před domem.

,,Já si říkal, kam se to podělo. No nic, tak se to sní takhle", promluvil úplně na pohodu Jimin.

,,Ty?! To jsi byl ty? Já tě přefiknu!" vybuchl starší a bouchnul pěstí do stolu. Jediným štěstím bylo, že je dřevěný. A pevný.

Jungkook nehnul žádným svalem v obličeji, zato Jimin vyděšeně nadskočil a opatrně udělal tři kroky vzad. Bál se Yoongiho.

,,Ale notak. Vždyť o nic nejde. Pokud je nechceš, tak je společně s Jungkookem sním a já ti udělám nové", snažil se situaci zachránit. Pokud to teda nějak šlo.

Yoongi se po chvíli uklidnil a sedl si zpátky. Potřeboval by týden dovolenou, aby si odpočinul od těchto dvou pakošů.

Proč jen je má na starost on a ne Jhope s Namjoonem?

---

A abychom byli v obraze a věděli, koho že to Yoongi zmínil, tak se musíme přesunout na jiné místo.

O trochu níže, do budovy, kde měli oba dva jmenovaní mladíci noční službu. Jung Hoseok a Kim Namjoon.

Jeden až přehnaně sršel optimismem a druhý si vytrhával vlasy každou chvíli, kdy mu na stůl přistál nový případ.

Bylo zajímavé, že i v takové zapadlé vesničce, se stávalo tolik případů. Po loupeže až k vraždám. Což jeden z nich silně nedával.

,,Hobi, máme tu zase něco nového. Ale nejspíš se stále zajímej jenom o tu krádež v tom malém krámku, protože tohle bys asi nerozdýchal."

Hobi se přiřítil jak raketa a čekal na další informace. Byl do téhle práce blázen, ale mělo to i své mouchy.

,,O co jde? Povídej."

Namjoon mu podal štos papírů a on si je se zájmem prohlédl. Po chvíli se zastavil ve čtení a podíval se na vyššího. Ten mu pohled opětoval.

,,Jo, máme tady asi sériového vraha", vypustil Namjoon z pusy a napil se studené kávy.

,,Ale vždyť jsou za chvíli Vánoce. To nám je musí kazit?" nechápal Hoseok a povzdechl si.

,,Asi jo. Já mu do hlavy nevidím."

---

Yoongi se vyčerpaně svalil na postel a dlouze zívnul. Potřeboval spánek. Hodně spánku.

,,Yoongi! Došel šampon na vlasy!" zakřičel Jimin z koupelny a o chvíli se objevil ve dveřích do Yoongiho pokoje. Asi se dokázal teleportovat nebo co.

,,Tak koupíme, proboha. Zítra."

Jimin se zamračil a s fénem v ruce odešel pryč. Miloval Yoongiho mrzutou náladu. Vždycky mu ta jeho klesla o stupeň dolů.

,,Yoongi, došly-"

,,Zítra někdo z nás skočí do obchodu a koupí vše, co bude potřeba, jasný?! A už mě nechte načerpat energii."

Jungkook, který chtěl pouze staršímu ohlásit, že došla docela důležitá dekorace k Vánocům, se jen otočil a rychlým krokem zmizel od Yoongiho dveří. Měl zkušenosti, že zahrávat si s ním, když je unavený a bez chuti do života, není nejlepší nápad. Mohlo to mít i fatální následky.

Se smůlou sešel schody dolů a položil poslední svíčku na stůl. Možná by si mohl pustit vánoční písničky a uklidit v kuchyni.

---

Další den ráno se Yoongi probral s obří bolestí hlavy. Držel se za ni a snažil se vzpomenout, proč ho kurva bolí. Ale k jeho smůle ho žádné smysluplné nápady nenapadly.

Opatrně tedy vylezl z postele a ještě opatrněji slezl ze schodů. Musel se oběma rukama přidržovat zábradlí, jinak by sletěl pěkným kotrmelcem dolů. A to dost bolestivě.

Když se dopotácel do spodního patra, ustrnul v pohybu a zaposlouchal se. Ticho. Klid. Nikde nikdo.

,,Kam se ti dva poděli? Nešli doufám do obchodu sehnat ty ,,velmi důležité" potřeby, bez kterých se podle nich nedají přežít svátky? Že ne?

Ale jako na potvoru se přesně tohle stalo. Pravděpodobně.

,,Nu což. Aspoň mám chvíli pro sebe."

A co by mohl Yoongi udělat jako první, když zjistí, že je doma sám? Jít si lehnout zpátky do postele a dospat to.

Jenomže nespal moc, pořád se otáčel ze strany na stranu nervózně mlel nesmysl. Něco mu nedalo spát.

Vylezl z postele a zamířil dolů do obýváku, kde měl položený notebook. Otevřel ho a napsal do vyhledávače ,,Sériový vrah."

Ještě musel upřesnit údaje, kde přesně se potuluje a hned po tom mu vyskočilo několik článků, obrázků a videí. Měl dva dobré kamarády u policie, takže o tomhle pánovi, který rád bral lidem život, toho dost věděl a pochytil. Třeba by mohl Namjoonovi a Hobimu pomoct.

,,Abych toho ale pak nelitoval," zamyslel se. ,,Ale co už, ztratím život a nebudu se tím nijak zaobírat."

Jo, jeho myšlenky by chtěl mít asi každý. Ještě že se tak často nestýká s lidmi.

O necelou půlhodinu už našel dostatek potřebných údajů, aby si je mohl poukládat, napsat a podložit jim. Byl šťastný, aspoň se nějak činil. Ale stále byl doma sám. Chybí ta mladší společnost.

,,Kde vězí? Doufám, že ten obchod nevykoupí, nemám zas tolik peněz naspořených. A navíc je mám pro své účely."

Yoongi zaklapl notebook a s papírem se vybral do předsíně, kde se oblékl a vyrazil směrem na policejní stanici. Má co dělat, dneska zase sněží a jistě bude brzy tma. Nechtěl by se takovou dálku vracet za tmy a ještě kolem lesa.

---

,,Díky moc. A opravdu tady nechceš přespat. Je už pozdě a nikdy nevíš, co tě může venku potkat."

Hobi se ho snažil přesvědčit, ale marně. Chtěl se vrátit zpátky a děsilo ho více uvědomění, že se Jungkook s Jiminem ještě neozvali, než že půjde cestu kolem děsivého a lačnícího lesa.

,,Ne, díky za nabídku, ale zvládnu. Nejdu takhle poprvé."

Vstal ze židle a zamířil ke dveřím. Naposledy se podíval na starostlivě opřeného Hobiho a Namjoona, který něco ťukal do mobilu a nevěnoval mu pozornost.

,,Hobi se jen snaží říct, že venku pobíhá krvelačný vrah, který se přímo vyžívá v trápení svých obětí. Zvaž tu nabídku," varoval ho naposledy Namjoon.

Yoongi pootevřel dveře, zkontroloval počasí a zase je zavřel.

,,Není tam taková tma. Budu rychlý. Třeba mi půjdou naproti."

Tajně v to doufal, i když odpověď znal. Dnes už se nevrátí.

,,Proč bydlíte tak daleko?" zeptal se Hobi a objal Yoongiho pořádným přátelským stiskem.

,,Nevím, asi si užíváme výhled na městečko. A na vás. To víš, kontrolujeme a hlídáme to zase z vrchu," mrkl na něho starší a opravdu už odešel.

,,Mám o něho obavy, Joone."

,,Je to Yoongi. Tvrdohlavý člověk. Připrav se, za chvíli vyrážíme."

,,Kam?"

,,Do jeho doupěte."

---

Mladík spěchal domů, aby se zahřál. Mráz mu prostoupil i do těch nejzazších míst těla a on začínal být asi paranoidní. Větve stromů vrhaly stíny, vítr zesiloval a začínalo zase pomalu sněžit.

Slyšel pouze meluzínu, kroky ve sněhu a svůj teplý dech.

Jenomže to nebyly jediné kroky, které slyšel. Když se otočil, spatřil temnou postavu zahalenou v černém plášti s baterkou v ruce.

,,Co potřebujete? Ztratil jste se?" zvolal Yoongi a opatrně se k němu přibližoval. Stále nevěděl, jestli to není jen nějaká past.

,,Haló. Slyšíte mě?" zkusil ještě jednou, stojící pár metrů od něho.

,,Bytost zvedla hlavu a sundala si kapuci. Měla zářivě fialové vlasy s tím nejvíce zvráceným úsměvem, který kdy Yoongi spatřil. Až teď, pozdě, si uvědomil, že měl zdrhat.

,,No do svaté vodky."

Na nic nečekal a běžel. Běžel směrem nahoru, do kopce. Hlavně nesměl změnit směr, jinak by se dostal do lesa a to by ho už tuplet nikdo nenašel. Nedíval se za sebe, ani nechtěl.

,,Tak takhle umřu? Jako debil? Ach, kdybych aspoň pro to přežití něco udělal."

Nakonec se přeci jen rozhodl. Zastavil se, otočil a z kapsy vytáhl mobil a udělal si fotku.

,,Tak si pro mě pojď, Kime Taehyungu," a napřáhl ruce pro objetí.

---

Jimin měl zase starosti s někým úplně jiným. Jungkook (to divé zvíře, které si zase otevřelo flašku whiskey, se válelo na zemi před zavřeným obchodem) a spal. Jakože fakt tvrdě.

No a protože Jimin držel v obou rukách tašky s ,,vysoce důležitým zbožím", tak ho nemohl nijak vzít. Setmělo se a teplota klesla o několik stupňů. Pokud tady zůstane stát ještě chvíli, tak se z něho stane sněhulák.

,,Ty ochlasto! Vstávej!" kopal do něho a doufal, že se probere. Marně.

,,Já se na to nakašlu."

---

Celý tenhle příběh jsem vyprávěl já, Kim Seokjin, neboli také ,,ten poslední, kterého byste chtěli potkat".

Celé tohle byla obyčejná hra, která se točila jakože kolem Vánoc. Všichni, kteří se zde objevili (amatérští herci prosím), neutrpěli žádná zranění, jak fyzická, tak psychická.

V tom městě skutečně žijí, žijí spokojeným životem, no a potom sem vtrhnu já a ještě to ani nedokončím.

Ale nebojte, povím to ve zkratce:

Yoongi a Taehyung měli zahrát scénu sériového vraha, který nahání a následně zabije svou oběť. Bohužel to nevyšlo z důvodu nedostatku falešné krve a Yoongiho přicházející chřipce.

Takže na to jsme se vykašlali.

Dvojice, Namjoon a Hobi, si zase mohli vyzkoušet roli vyšetřovatelů, kteří měli Taeho činy vyšetřovat. Myslím, že měli našlápnuto skvěle.

No a posledními, kteří to totálně podělali (teda hlavně ten jeden, že Jungkooku?!), se zase měli dostat do řady a být po Yoongim Taeho další oběti. Jak ale vidíte, tak jeden z nich by zemřel dříve, než by se s ním setkal, no a ten druhý by se na to vykašlal a prostě by řekl: ,,Víš co, pošli mě za něm."

Takže nějak takhle bych završil tenhle krátký film, který se ani nijak neukončil.

Hlavním smyslem bylo, abyste zapojili hlavy a třeba si sami vymysleli pokračování. Fantazie se meze nekladou a já věřím, že někdo se toho chopí a třeba to dodělá.