,,Ne! Nepřidá," vstala jsem a popadla knihy, ,,pojď Rio, čeká na nás Charlotte," a už jsem jí táhla přes pozemky do hradu.

Ria se však ještě otočila a pokrčila na svého nápadníka rameny. No co? Když mi hodlá všechno kazit on, tak já jemu taky!

***

,,Vzhledem k tomu, že je tato akce první, necháme vás, aby jste se rozdělili sami, ujišťuji vás však, že to tak nebude pokaždé," řekla kolejní a změřila si nás pohledem, ,,první akci pořádají páté až sedmé ročníky, takže se prosím rozdělte do trojic, urychleně," tleskla.

Všichni se rozlétli po společence, nastal nekontrolovatelný šum a dokonce i pár hádek. Jen já, Max a Paul jsme stále seděli na stejných místech, hlavu opřenou o hlavu a oči upřené na profesorce, která zatím udělala tak zvaný facepalm. Když se konečně všichni utišili, pokračovala Chanelle ve výkladu.

,,Každá trojice z vás bude chodit k jednomu profesionálovi, teď mi nahlásíte vaše trojice a já vám vylosuji jméno toho, s kým budete chodit do konce roku dvakrát týdně na hodinu. Všichni to jsou profesionální organizátoři, kteří se podíleli na plesu pro ministra kouzel."

,,Sean, Paul a já," řekl se sladkým úsměvem Max, když přišla řada na nás.

Chanelle pozvedla obočí a z poza papíru zpražila Maxe pohledem. S povzdechem, jakože je můj kamarád vážně nemožný jsem nad ním zavrtěl hlavou a zamžikal svými tmavými řasami, pak jsem se otočil na profesorku.

,,Sean Pietro Zanetti, Paul Timothy Harden a Max Enrico Berlusconi," zamžikal jsem i na profesorku.

Ta se jen pokusila skrýt úsměv jako vždy a zapsala to, pak sáhla do nádoby a najednou ztuhla. Zírala na lísteček ve svých prstech a párkrát zaklapala na prázdno pusou, nakonec polkla a pevně stiskla rty.

,,Myslím, že budeme losovat ještě jednou," řekla a celá společenská místnost se na ni nechápavě podívala.

,,Proč? To není fér," zaprotestoval Max, vstal jsem a šel k profesorce, která už zase zírala na lísteček a evidentně se snažila něco vymyslet.

,,No ty...," začal jsem, ale ihned jsem se zarazil, spadla mi čelist, profesorka se hned pokusila lísteček skrýt, ale už bylo pozdě, ,,Calypso Leventis!" zařval jsem nadšeně a zvedl ruce.

Kluci se rozzářili, několik z jiných skupinek jich zapískalo a pár jich i se smíchem zatleskalo.

,,Pánové!" řekla ostře Chanelle a probodla nás všechny tři pohledem. ,,Nejsem si jistá, zda je to dobrý nápad..."

,,Ale to víte, že je to dobrý nápad," sotva jí to nechal doříct Max.

,,Podívejte se, paní starostka Homeway Valley," polkla a podívala se po všech přítomných, ,,chci říct, že je to velmi atraktivní dáma a..." nadechla se a pak rychle řekla: ,,A znáte se."

To mě rozesmálo. Ano, znali jsme se.

,,Krůůůůůůůůůůůů," začala šeptat celá společenská místnost a s každý ů svůj hlas o něco zvýšili, až jsme všichni společně zakřičeli ,,....ci kluci!"

Chanelle se jen bezmocně zadívala na lísteček ve své ruce.

***

Zatímco mi Max upravoval kravatu, oprašoval jsem mu ramena, aby neměl bílá smítka na svém černém saku. Paul si jen povzdychl a pozvedl obočí, oba jsme se na něj otočili, pustili toho druhého a vrhli se v upravování jeho.

,,Hej, kluci, nechte toho," bránil se a přivíral oči, hlavu se snažil odklonit, abychom na něj nemohli, ,,no tak dost!"

Jen jsme se zasmáli.

,,Tak jo, já jdu první," udělal jsem krouživý pohyb rameny a odkašlal si.

,,Tak to teda nejdeš!" bránil se Max.

Pustili jsme se do hádky, Paul si znovu povzdechl a vzal za kliku.

,,Dobrý den," pozdravil milým hlasem.

Ten kluk se učí fakt rychle... no dobře, ne zas tak rychle, ale tohle jsme od něj nečekali. Nechápavě jsem zamrkal, ale to už jsem viděl, jak se Max nepatrně pohnul a tak jsme se oba ve stejnou chvíli prorvali rámem dveří. Paní starostka jen s lehkým úšklebkem pozvedla obočí, byla to vysoká blondýna s dlouhýma krásnýma nohama. Hubená a půvabná.

,,Já jsem Paul Timothy..."

,,Harden," dokončila za něj a přijala jeho ruku, ,,a vy musíte být Sean," podívala se na Maxe.

Asi tak ve výšce svých očích jsem zamával ukazováčkem, jako kdybych se hlásil a ihned natáhl svou ruku k ní. Krátce jsem ji stiskl a pustil. Měla vážně jemné ruce.

,,Pietro Zanetti," představil jsem se a usmál se způsobem, o kterém jsem věděl, že mi vykozlí důlky v tvářích.

,,Max Enrico Berlusconi," usmál se a také si s ní potřásl rukou.

    Seděli jsme tam, pili kávu a se zaujatými výrazy poslouchali, co nám profesorka říká. Nebo teda já a Max se tvářili, že posloucháme a Paul nejspíš vážně poslouchal, protože mám dojem, že se párkrát i vyjádřil k jejímu... mluvení. Já měl hlavu plnou představ a musím říct, že velmi zajímavých. Prohlížel jsem si ji s jedním okem lehce přimhouřeným a malinko nakloněnou hlavou. Vsadil bych svou hůlku, že Maxovi představy byly těm mým podobné.

,,Dobrá, děkuji vám za dnešní schůzku, příště už vám dám termín akce a dohodneme se, co to bude obnášet, jsem ráda, že jste mě dnes vyslechli," věnovala nám krásný úsměv, podala ruku a nechala nás opustit její dočasný kabinet, učebnu nebo kde jsme to byli.

,,Tak dlouho ticho jsem vás snad nikdy neslyšel, a to spíme v jedné místnosti," zavrtěl hlavou Paul, když jsme šli chodbou ve čtvrtém patře, ,,čekal jsem, že budete furt žvanit a flirtovat."

,,To víš, nová metoda, poslouchat a ze začátku moc nemluvit" ušklíbl se Max a já přitakal

,,No... a co že nám to vlastně říkala?" svraštil jsem obočí a oba jsme se otočili na Paula.