,,Ten chlapec nám přizabil syna a my mu máme zakázat Prasinky?" pan Cortez začal zvyšovat hlas.

,,Tohle je samozřejmě jen na Vašem rozhodnutí," odpověděl mu klidně ředitel.

,,Ale my už jsme se rozhodli! Vylučte ho!"

***

Sestra jela na Vánoce domů, já chtěl ale zůstat. Nevěděl jsem, jak dlouho tu ještě budu a každou chvíli jsem si chtěl užívat. Nemluvě o tom, že Alessia na mě buď křičela nebo mi nadávala. Nepotřeboval jsem jí zkazit Vánoce ještě víc.

     Paula pustili domů, takže i s Maxem odjeli. Myslel jsem, že když říkal, že si ještě pár dní poleží, zůstane tu se mnou... Ale je fakt, že jsem mu to přál. 

      Vzbudil jsem se v šest ráno, na posteli se mi válela hromada dárků, padaly z postele a byly prostě všude. Promnul jsem si oči, posadil se a podíval se na ně. Každý v jiném obalu, s mašličkou a mým jménem. Stáhl jsem ze sebe deku, takže dárky, které na zemi ještě nebyly jsem shodil. V ložnici jsem byl sám, svlékl jsem si triko a postavil se k oknu. Na sobě jsem měl jen šedé pyžamové kalhoty. Chvíli jsem tam tak stál a přemýšlel a nakonec si šel zacvičit. Nedělal jsem prostě nic zajímavého. Po cvičení jsem zase zalezl do postele a zůstal tam.

Vzbudil jsem se až ve čtyři večer, celá místnost voněla cukrovím a punčem. Všude to bylo vyzdobené a na posteli naproti mě seděl Paul, Max, Ashren, Kenny a Wallace.

,,Kluci? Co tu děláte?" zamrkal jsem překvapeně, posadil se a prohrábl si vlasy.

,,Co tu děláš ty? Jak to, že neslavíš Vánoce?"

,,Vždyť víte...," lehl jsem si zpátky do postele se svraštělým obočím, ,,jsem idiot."

,,Jo, to jsi," přikývl Kenny.

,,Ale to už jsme věděli," pokrčil rameny Wallace.

,,Takže se teď koukej zvednout a jdeme za Donnem."

,,Cože?" prudce jsem se posadil.

,,Hele, Donnatello se probral dnes kolem desáté, jeho rodiče odjeli před hodinou a teď je na ošetřovně s Chrisem, který tam stále spí. Myslíš si, že si nezaslouží aby jsme za ním šli?" pozvedl Paul obočí a lehce se ušklíbal.

,,To netvrdím, tak jsem to nemyslel. Jistě, že si to zaslouží, ale já bych mu náladu jen zkazil, běžte beze mě," podložil jsem si záda polštářem a opřel se.

    Ashren protočil očima.

,,Oblíkej se a pojď, Donnatello je náš kamarád a stejně se jednou musíte vidět?"

A tak jsem šel. Klepal jsem se nervozitou jako nikdy, Max šel za mnou, protože mi nevěřili, že jim neuteču. No utekl bych.

,,Nazdar kluci!" slyšel jsem zachraptět Donnatella.

,,Ahoj." ,,Čau brácho."

Všichni se s ním začali zdravit, jen já jsem stál za dveřmi, Max za mnou. Srdce mi tlouklo jako o závod.

,,Pojď se," křikl Ashren.

Pomalu jsem se vynořil ve dveřích. Zírali jsme mlčky na sebe. 

,,Já... měl bych asi....," ukázal jsem za sebe.

,,Heleďte vy dva," Kenny se posadil na židli, ,,třeba se pohádejte, ale vyjasněte si to, jo?"

,,Uhm, asi... asi má pravdu," přikývl pomalu Donn.

,,Omlouvám se, tohle jsem nechtěl. Ztratil jsem nad sebou kontrolu, ale nikdy bych ti tak moc úmyslně neublížil."

,,Seřezal si mě jak psa," ušklíbl se Donn.

,,Jo, já vím," sklopil jsem hlavu, ,,vyloučí mě za to."

,,Ještě to není rozhodnuté, Rogers se tě zastává," pokrčil rameny Donn.

,,Ne Donne, já si to zasloužím, ublížil jsem někomu, komu jsem ubližovat neměl. Radši bych se zabil, než abych udělal něco svýmu kamarádovi a pak... pak málem zabiju tebe."

Max se kolem mě protáhl a posadil se ke zbytku kluků. Seděli a sledovali nás. 

,,Dost jsem přemýšlel a jasně, nejdřív jsem tě chtěl zabít, ale... měl jsem ti to říct, kamarád se nevyspí s kámošovou sestrou, aniž by ho uvědomil."

,,Takže...?"

,,Zkusím naše přemluvit a ty... chci abys věděl, že ji mám fakt rád, že to nebyl úlet, a že... že s ní chci chodit," zamrkal na mě.

,,Bože," rychle jsem si utřel slzy, ,,já mám tak skvělé kamarády," zasmál jsem se.

,,A teď si dáme whisky!" vytáhl Ashren láhev.

V tu chvíli se Chris probudil.