A pak jsem uslyšel vzlyk. Překvapeně jsem se otočil a nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Sean brečel. No vážně, prostě tam začal tiše plakat.  

***

,,Jsem v pohodě," zavrčel jsem na kolejní a vztekle si otřel slzy.

Znovu se pokusila mi vatičkou otřít a zároveň vydezinfikovat obočí. Protivně jsem cukl. Jen si povzdechla.

,,Tak co se stalo?" zeptala se.

,,Chanelle?" zavolal ředitel.

Ihned šla zpět k Donnovi. v tu chvíli se rozlétli dveře, stála v nich Alessia. Rychle přiběhla k Donnově posteli.

,,Slečno, teď ne!" napomenula ji Hawkin.

Alessia se na něj ještě chvíli vyděšeně dívala, a pak vyhledala pohledem mě. Chvíli se na mě zlostně dívala a pak se na mě vrhla. Začala mě mlátit hlava nehlava. Nebolelo to. Nebo jsem to aspoň nevnímal. Měla na to právo. Fackovala mě a pohlavkovala svýma hubenýma ručičkama a já jen seděl a nechal jí.

,,No tak Alessio," napomínal ji tiše Max.

,,Slečno Zanetti! Okamžitě přestaňte bít svého bratra," napomenula nás Chanelle.

Jemně jsem ji chytil za zápěstí.

,,Myslím, že by jste nám měl pane Zanetti vysvětlit, co se to tu stalo. Proč je pan Cortez v bezvědomí a vy jste také zraněn," zeptal se klidným hlasem ředitel Rogers.

,,Napadl jsem ho," přiznal jsem.

Chanelle si zakryla ústa rukou.

,,Pojďte do ředitelny," řekl Rogers stále stejně klidným hlasem.

Podíval jsem se na Maxe, pak jsem vstal a odkráčel za ředitelem. 

     ,,Pane Zanetti," stále mluvil klidně, zároveň však přísně, ,,na své škole nestrpím žádné násilí, nechápu, jak vás vůbec mohlo napadnout pustit se do mudlovského souboje, nebýt pohotového zásahu slečny Hawkin, Donnatello Cortez by byl mrtvý."

Podíval jsem se z okna. Nebylo to jen díky Hawkin, hlavní zásluhu na tom měl Max, ale to jsem mu nehodlal říkat. Jak jsem se mohl přestat takhle kontrolovat? Jak jsem mohl dopustit, že udělám něco takového? A ještě ke všemu Donnovi. Sestra ho miluje a já... Otočil jsem hlavu zpět a zjistil, že mě Rogers pozoruje.

,,Myslím si, že vás budu muset vyloučit," řekl nakonec.

Nepřekvapilo mě to, nepřekvapilo by mě ani kdyby řekl, že mě musí poslat do Azkabanu. 

,,Povězte mi, co vás vedlo k takovému činu?" zeptal se nechápavě, když jsem stále mlčel.

Tohle jsem mu přeci říct nemohl.

,,Pane Zanetti, radím vám dobře, odpovězte mi a popravdě," řekl výhružně.

Jeho hlas byl tak pronikavý, o jeho pohledu nemluvě, odpověděl jsem dřív, než jsem si to promyslel.

,,Načapal jsem ho v posteli s mou sestrou," odpověděl jsem.

,,Ah," vydechl ředitel.

Mlčel a díval se do stolu, já taky. Po nějaké době vstal.

,,Budu muset poslat pro vaše rodiče a také pro Cortezovi, počkejte zde."