,,Nesmysl, jsi skvělá holka, mám tě moc rád, Rio," zvedl mi bradu a otřel mi slzu, ,,no vážně," usmál se a já se taky usmála, což je úsměv ještě rozšířilo, ve tvářích měl ďůlky.

Začal mě líbat.

***

Seděli jsme s Maxem na ošetřovně, opření o opěradla židle, unavení a smutní. Celou noc jsme se odtamtud nehnuli, nejdřív jsme se kvůli tomu šíleně pohádali s ošetřovatelkou a nakonec jsme tam museli stejně tajně proklouznout, ale byli jsme tam. Na Paula totiž spadl lustr.

Hele, já vím, že to zní směšně, ale to ještě nevíte všechno. Paul se trochu opil, no s tou jeho tanečnicí se ani nedivím, a když šel chodbou, nevšiml si, že Chris, který se hodně opil, visí na lustru. Houpal se tam jak magor, lustr se utrhl a oni oba zůstali pořezaní, polámaní a otřesení na ošetřovně. Hlavně trvalo asi dvacet minut, než si jich Max všiml. 

,,Co myslíš? Bude v pohodě?" zeptal se Max už asi po sté.

,,Enrico," zavrčel jsem.

Max jen mlaskl, aby naznačil nesouhlas s oslovením druhým jménem.

,,No jo," povolil jsem nakonec a otočil se na Maxe, nechtěl jsem být protivný, ,,jasně, že bude."

Nevěděl jsem to ale jistě. 

,,Měli by jsme se jít najíst, než se tu o něj postarají, a pak se  němu vrátit, co říkáš?" navrhl tiše Max. 

Jen jsem přikývl. Vyšli jsme z ošetřovny, dav žáků se hrnul ven.

,,Tak co kluci jdete s námi fandit? Dnes hraje Mrzimor proti Zmijozelu!" zaječela na nás dva nějaká zrzavá slečna.

,,Úplně jsem na to zapomněl," zamumlal jsem.

,,Klidně běž, já nepůjdu," řekl Max a podíval se na mě.

,,Hm, já asi taky ne," zavrtěl jsem hlavou.

Prázdnými chodbami jsme se vydali nahoru do společenské místnosti, která byla úplně prázdná. Rozvalili jsme se na křeslech.

,,Ani jsi mi neřekl, jak jsi dopadl s Riou," řekl Max, který si lehl a zavřel oči.

,,No, docela dobrý,"

,,Co to znamená?" zamumlal se stále zavřenýma očima.

,,Líbali jsme se," přiznal jsem.

,,No nekecej, a dál?"

,,Hm, hele mám nahoře máslový ležák, zajdu pro něj, jo?" změnil jsem téma.

Nechtěl jsem to teď řešit. Vyšel jsem po schodech nahoru a otevřel dveře od své ložnice. Srdce se mi zastavilo. Na Donnatellově posteli ležela Alessia. Na sobě měla jen černé spodní prádlo a ruce měla přivázané k posteli kravatou. Donnatello byl nad ní a zrovna ji líbal na... no...

,,To si děláte prdel!" zařval jsem tak hlasitě, jak jen to šlo. Oba se po mě vyděšeně podívali, Donnatello okamžitě seskočil.

,,Seane počkej, já..." 

Nečekal jsem, jasně že jsem nečekal. Takhle jsem nebyl snad ještě nikdy naštvaný. Nehty mi zmodraly, tak jako vždycky, když mě něco extrémně rozčílilo. Vrhl jsem se k němu.

,,Seane!" zařvala Alessia, která by se mě pokusila jistě zastavit, nebýt připoutaná k té posteli. 

Postel jsem přeskočil, ale Donnatello běžel k další a také ji přeskočil.

,,No ty vole," slyšel jsem Maxův hlas ode dveří.

Donn, který na sobě měl jenom bílé boxerky přeskakoval postele a snažil se přede mnou zdrhnout, pak proklouzl kolem Maxe a vyběhl ven ze společenky. To mě ale nezastavilo. Běžel jsem za ním. Přál jsem si zlámat mu každou kost v těle. A nejvíc ze všeho vaz. Přál jsem si aby ho to bolelo, aby ho to hodně bolelo a na konci aby cítil jen pomalou a bolestivou smrt. Ani jsem netušil, že v sobě mám někde tolik špatného.

,,Ty hajzle! Ty idiote!" řval jsem na něj.

,,Seane uklidni se! Je snad dost stará, aby..." mlel nějaký blbosti, ale nepřestával utíkat.

Byl jsem rychlejší, mnohem rychlejší, ale tím řvaním jsem se unavoval, takže jsem ho doběhl až před Velkou síní, skočil jsem na něj.