Doběhli jsme ve stejném pořadí jako vždy. Já, v těsném závěsu Max a v ještě těsnějším Paul, který se v běhu tak vytrénoval jen díky tomu, že se vždycky tolik bál aby ho nechytli, radši se naučil běhat.  

***

,,Děláte si srandu?!" vykřikl jsem.

,,Ne pane Zanetti, rozhodně si nedělám legraci," ujistila mě profesorka DeSauvaterre, která zrovna chodila kolem nás a rozdávala nám rozvrhy hodin.

Okamžitě jsem zapomněl, co mě to tak rozčílilo, naší kolejní bylo okolo třiceti a byla to Francouzka. Opravdu pěkná Francouzka. Nasadil jsem milý úsměv, prohrábla jsem si vlasy a už, už jsem otevíral pusu, když mě předběhl Max.

,,Víte paní profesorko," položil mi ruku na rameno a druhou si dal ke koutku úst, jako kdyby chtěl vytvořit zeď, přes kterou se jeho hlas nedostane, malinko šeptal, ale stále to bylo dost nahlas, takže ho slyšeli všichni v okruhu třiceti metrů, ,,on je Sean po těch prázdninách lehce rozhozený, ale slibuji, že ho srovnám," nakonec mrkl na profesorku jedním okem a usmál se tak, že zkroutil jeden koutek do lehkého úšklebku.

Trochu mě to rozčílilo, protože to jsem chtěl udělat já, ale stále tam profesorka stála, a tak jsem se na ní jen andělsky usmál a periferně jsem viděl, že Max udělal to samé. Paul jen protočil očima a ušklíbl se, když viděl, jak se oba tváříme jako dvě nejmilejší dítka ve školce, culíme se a koukáme se na Chanelle-naší kolejní. Ta jen zavrtěla hlavou, zasmála se a pokračovala v rozdávání.

,,Ale Sean má pravdu," řekl s nakrčeným nosem Paul, který zrovna zvedl pohled od rozvrhu, Max naopak pohled k rozvrhu sklonil.

,,Děláte si srandu?!" vykřikl.

 ***

,,Pssst," zašeptal Paul a hlavou kývl směrem k dvou dívkám, které seděly pod stromem u jezera.

Melodyana ležela na zemi a hlavu měla položenou na nohách Nailah, která se opírala o strom a něco četla z knížky. Max se ušklíbl a taky začal potichu našlapovat, takže jsem se prostě nemohl nepřidat. Paul tiše rozšroubovával svoje pití a už byl nad Nailah, když se otočila. Já i Max jsme se přitiskli na kmen stromu, ale Paul nad ní stál s nataženou rukou, ve které svíral pití.

,,Ani na to nemysli!" vykřikly obě a postavily se, Nailah chytla Paula pod krkem a narazila s ním na kmen, zatímco my jsme tiše strom obcházeli. Když jsme se objevili za jejich zády, Nailah mu držela hůlku u krku a Mel stála za ní.

,,Nazdárek, Nailah!" vykřikl jsem nadšeně a ve chvíli, kdy se obě otočily jsme jim s Maxem vychrstli svoje pití na tvář. Max Mel a já Nailah.

A pak už si nic nepamatuji, jen obrovský řev a mě a Maxe jak se smíchem běžíme přes pozemky hradu, pak ještě vím, že jsem vedle nás zahlédl Paula, který nás doběhl, a že kolem nás létaly barevné paprsky, dokud jsme nedoběhli do kumbálu. Tohle jsme byli prostě my tři, trápili jsme koho jsme mohli.

***

Ani nevím, jak jsem se tam dostal, ale najednou jsem seděl na hodině věštění. Usmíval jsem se na všechny holky okolo a neustále si prohraboval vlasy, ale ve skutečnosti jsem si ze všeho nejvíc přál spát. Kdo sakra vymyslel, že hned první hodinu v pondělí bude věštění?

,,Buďte rádi, že máme věštění," řekl Paul tiše a zívl si, jako kdyby mi četl myšlenky.

Já i Max jsme zvedli obočí a podívali se na něj, abychom zjistili, jestli to myslí vážně.

,,No co?" pokrčil rameny, ,,aspoň se tu vyspíme, hned při pondělku mít něco náročného," ušklíbl se a trochu víc se rozvalil.

,,Pane Hardene!" okřikla ho ihned profesorka Walters a Paul se lekl tak, že sebou poděšeně škubl a rychle se zas narovnal, v tu chvíli však už zazvonilo.

DÁMY A PÁNOVÉ, V LETOŠNÍM ŠKOLNÍM ROCE 2016/2017 SE V NAŠÍ ŠKOLE USKUTEČNÍ NĚKOLIK AKCÍ. STANE SE TAK NA PŘÍKAZ MINISTERSTVA KOUZEL, KTERÉ ZAHAJUJE PROGRAM PRO ROZVOJ ORGANIZAČNÍCH SCHOPNOSTÍ ŽÁKŮ. JAK JIŽ NĚKTEŘÍ Z VÁS JISTĚ POCHOPILI, VĚTŠINU AKCÍ BUDETE POŘÁDAT VY SAMI. INFORMACE SLEDUJTE ZDE VE SPOLEČENSKÉ MÍSTNOSTI NA NÁSTĚNCE, BUDOU SEM PRAVIDELNĚ PŘIDÁVÁNY.

Podepsána Chanelle De Sauvaterre, kolejní Nebelvíru