,,Jo mami, jasně mami," protočil jsem očima a rychle prošel přepážkou, abych ji neslyšel. ,,Mami, neztrapňuj mě!" slyšel jsem ještě sestru a pak už jsem se objevil na nástupišti. Široce jsem se usmál a věděl jsem, že mám ve tváři dolíčky, prohrábl jsem si tmavé vlasy, už tak dost rozcuchané a oběma rukama chytil vozík, na kterém byly moje i sestřiny kufry. Červená lokomotiva upustila páru, takže mi lehce zavlála s bílým trikem, které se následně nalepilo na moje tělo.

,,Sio?" zašeptal jsem, když jsem ucítil, že už stojí za mnou, pohled jsem upíral s úsměvem na lokomotivu.

,,Jo, koukají se na tebe, skoro všechny," odvětila znuděně.

Úsměv se mi rozšířil ještě víc. Ani jsem se jí nemusel ptát, věděl sem, že se dívají, jednak se dívaly vždycky a jednak jsem ty pohledy cítil.

Alessia mě předešla a už si to rázovala přede mnou, jel jsem za ní. Zastavili jsme se u hloučku dívek, které začaly Alessiu objímat, jako kdyby ji viděly naposled před rokem, pak si všimly mě. Charlotte, Thalia, Ria, Antonia, Vanessa a ještě několik dalších, které jsem podezříval z toho, že jen náhodou stály vedle a šly se připojit k objímání, všechny mě objaly a já je letmo políbil na tvář. Člověk by nevěřil, kolik z nich zrudne, i přesto, že to dělám už od prvního ročníku.

,,Takže," luskla Sia, ,,my jdeme. Ty," ukázala na mě, tvářila se jak typická pipina z filmu o střední, ale věděl sem, že to jen hraje, ,,se mi postaráš o kufry, a my," teď ukázala kolem dokola na svoje kamarádky, ,,si půjdeme zabrat nejlepší místo."

,,Jo," všechny luskly a našpulily rty, a pak se také všechny rozesmály, Alessia se mi vrhla kolem krku.

,,S těmi kufry jsem to myslela vážně," špitla nakonec a rychle se všemi odběhla co nejdál ode mě.

,,Kde je Alessia?" ozval se za mnou mamčin hlas, otočil jsem se.

,,Šla s holkami zabrat kupé," pokrčil jsem rameny.

,,Ale vždyť tu má kufry, to si jako myslí, že je budeš tahat ty?" pozvedla obočí.

Usmál jsem se na ní, bylo milé, že se mě zastává, taky mohla prohodit něco o tom, že jsem starší bratr a bla, bla bla. Mávl jsem rukou.

,,To je v pohodě mami," ujistil jsem ji.

Naklonila hlavu a usmála se na mě.

,,Dobře zlato, takže...."

,,Dávej na sebe pozor," skočil jsem jí do řeči, ,,neflirtuj s holkami jako vždy, pravidelně mi piš, necpi se jen sladkým jídlem, dávej pozor na sestru, ale nepřeháněj to, vždyť se znáš," vypočítával jsem to na prstech, ,,a taky se dobře uč a hlavně každý den spi aspoň devět hodin, dále..." mamka mě plácla do ramene, ale smála se.

Objal jsem ji, měla slzy v očích.

,,Mám tě rád mami," zašeptal jsem.

,,Já tebe taky," přikývla a pustila mě, ,,jdu se ještě rozloučit s Alessiou, opatruj se a pamatuj si. Jestli mi přijde jediný dopis o tom, že jste s Maxem vběhli do Zapovězeného lesa, vkradli se učiteli do kabinetu nebo..., ,,nebo vlezli dívkám do umýváren," doplnil ji Max, který se najednou jevil za jejími zády a široce se usmíval. Mamka ho taky objala. ,,Prostě se chovejte slušně vy dva," zavrtěla nad námi hlavou, naposled se rozloučila a pak šla hledat Alessiu.

Pohledem jsem vyhledal Paula, kývl jsem na Maxe a šli jsme za ním. Netrpělivě nás vyhlížel u jedněch dveří vlaku, kterým se hrnula vlna studentů.

,,Nekecám, byl by si z ní hotovej, Seane!" ujišťoval mě zrovna Ashren, když jsme seděli v kupéčku.

,,Blondýna?" povytáhl jsem obočí, ,,pochybuju, že bych z ní byl tak na větvi jak vyprávíš."

,,Fakt!" ujistil mě.

,,Což mi připomíná, že mi tu někdo dluží galeon," vítězně jsem se zazubil na Donatella.

,,Nám všem," zasmál se Max a všichni až na Ashrena jsme natáhli k Donovi ruku.

,,Za co? Já chci taky galeon!" vykřikl Ash, zatímco Donatello začal nabručeně lovit ve svém kufru peněženku.

,,Vsadil jsem se, že s ní začneš chodit do konce prázdnin. Fakt díky, jsi kámoš," odsekl uraženě a každému nám do dlaně vtiskl po jednom galeonu.

,,S kým?!" nechápal Ashren a vyjeveně na nás civěl.

,,S kým asi, s Charlotte," drcl jsem ho loktem do žeber, ,,a varuju tě, jestli to nedopadne tak, jak jsem si vsadil já, tak jdu po ní, přenechávám ti jí už dost dlouho a nehodlám kvůli tobě přijít o galeony a ještě z toho nic nemít," zasmál jsem se a se mnou celé kupé.

,,S tebou by tak něco měla," odsekl Ashren.

,,Víš, náš drahý Sean žije ve vymyšleném světe, kde by s ním něco měla každá," zachechtal se Wallace, čímž si vysloužil, abych po něm mrštil první věcí, kterou popadnu, což bylo moje pití.

Společně s Paulem a Maxem jsme kráčeli dobře známými chodbami hradu.

,,Konečně do postele," protáhl se Paul, který přes prázdniny neuvěřitelně vyrostl, člověk by to do něj ještě v červnu neřekl, ale teď byl stejně vysoký jako my.

S nenápadným úšklebkem ve tváři jsme se na sebe s Maxem podívali. Paul se okamžitě přestal protahovat, ruce mu spadly podél těla, narovnal se a podíval se na nás.

,,Ne, to ne! Už zase? Ale no tak, kluci! Hned první den školy?" kňoural, ale měl smůlu, už jsme si to mířili ke dveřím kabinetu Antonie Faraway, která právě teď někde vysvětlovala malým háďatům, jak se mají chovat.

Max se s úšklebkem rozhlédl a já začal připravovat pod pláštěm bombu hnojůvku.

,,Já otvírám, ty házíš, Paul hlídá," šeptl Max a se stále stejným úsměvem se ještě jednou rozhlédl.

Téměř jsme se nezastavili, ve chvíli kdy jsme se přiblížili ke dveřím udělal Max jeden krok přede mě a otevřel dveře, já tam bombu hodil, Max dveře zavřel a Paul na nás koukal. Rozhodl jsem se, že slovo hlídat mu i letos vysvětlím raději víckrát. S hlasitým smíchem jsme se rozeběhli a běželi do naší společenky.

Doběhli jsme ve stejném pořadí jako vždy. Já, v těsném závěsu Max a v ještě těsnějším Paul, který se v běhu tak vytrénoval jen díky tomu, že se vždycky tolik bál aby ho nechytli, radši se naučil běhat.