Lidé.

Jedna z nejchamtivějších ras na světě. Chtěli by vše. Vládu nad svým královstvím. Vládu nad ostatními rasami v zemi. Vládu nad přírodou. Absolutní vládu nade vším.

Lidé jsou ambiciózní a vládci, králové, jsou ještě ambicióznější.

Lidský král vládne přísnou rukou nad svým lidem. Mají přísné zákony, stejně jako je jejich král.

Za každý malý přestupek se udávají nepřiměřené pokuty a za ty větší můžete zaplatit i životem.

Lidé jsou zlý národ. Netýká se to sice všech, ale zlý lidé převažují nad těmi se srdcem na pravém místě.

Kentauři.

Laskavý a mírumilovný národ. Hledí si svého daleko na západě na pomezí pohoří, lesích a loukách.

S přírodou jsou v harmonii a jejich Předurčení, vůdci klanů, jsou mírumilovní a spravedliví.

Kentauři milují svobodu a lov. Žijí pro boj. Ale nehrnou se do dobývání jiných míst. Jsou výjimeční bojovníci s neuvěřitelně silným vnitřním duchem.

Bytosti napůl lidé a napůl koně vynikají ve vyprávění příběhů. Jejich vypravěči jsou váženými členy společnosti a dokonce kdysi byli i mezi lidmi.

Mezi kentaury nepanuje téměř žádný rozdíl v postavení.

Je jedno zda jste rytíř, farmář, lovec nebo Předurčený.

Všichni jsou si rovni a Předurčení nestojí o žádné podřadné znaky uctívání.

Bohatě jim postačí, když jim lid skloní hlavu na znamení úcty.

Ale pak přišli lidé do klidného království kentaurů.

Krásné lesy byly vykáceny a vypáleny. Bytosti, které žili své životy s kentaury, byly vyhoštěny a vyhnány ze svých domovů.

Kentauři jsou mírumilovný národ s neuvěřitelnými bojovými schopnostmi, ale nemají rádi, pokud je někdo utlačuje.

Ano, mají rádi boj, rádi se zdokonalují ve svých bojových schopnostech, ale nedělají to pro utlačování ostatních. Ale pro vlastní bezpečnost a bezpečnost bytostí, které žijí v jejich přítomnosti a blízkosti.

A proto se kentauři jednoho dne spojili, aby bránili svou zemi.

Předurčený svolal všechny klany v království.

Kamenný klan, Zářivý klan, Lví klan a hlavní klan - První klan.

Všichni z nich šli do boje. Ale nikdo z boje se už nevrátil zpět domů.

Lidé si sebou přivedli pomoc. Zlé, zvrhlé a podlé vlky. Bytosti o velikosti menších koní.

S drápy jako dýky. Zuby jako menší meče. Žhnoucí rudé oči plné nenávisti a zloby.

Lidský král uzavřel smlouvu s vůdcem těchto krvelačných bestií a za odměnu jim slíbil kentauří zemi.

A vlčí bestie souhlasili.

Byl to nerovný souboj. Hrad kentaurů padl ještě dřív, než kentauři stačili zahájit obranné manévry.

Marný boj. Kentauři neměli sebemenší šanci.

Zatímco královo vojsko a vlčí bestie masakrovali kentaury po desítkách, král vydal rozkaz.

Rozkaz, který zničil přeživším kentaurům život.

Rozkaz, který je měl všechny do jednoho zabít.

Ale ještě předtím, měli být alespoň trochu užiteční.

Jejich úkol se skládal z kopání drahých kamenů a nerostů.

Místo, které mělo zničit jejich těla a nezlomné duše.

Pracovní tábory.

Tábory smrti.

Byly postaveny tři.

V každém bylo několik desítek lidských vojáků a několik kentaurů, kteří byli postupně přiváženi lidmi.

Boj skončil stejně rychle jako začal. Vůdce kentaurů, Předurčený, bojoval udatně, ale proti přesile neměl šanci.

Nakonec podlehl při obraně své jediné dcery. Jeho dědičce. Budoucí Předurčené.

Dívka utekla společně s pár kentaury, ale tato ,,svoboda'' jim byla brzy po útěku odepřena.

Lidé a vlčí bestie naháněli magické bytosti po celé zemi, dokud všichni kentauři nebyli v Táborech.

Nikdo z nich neměl přežít. Všechny stopy, že tu kdy napůl lidé a napůl koně žili, měli být zničeny.

Tato země měla navždy patřit vlčím bestiím.

A nikomu jinému. Kentauři byli zapomenuti. Všechny spisy byly spáleny. Každý, kdo se jen zmínil o jejich existenci byl popraven i se svou rodinou.

Ale ne každému se líbil tento způsob vlády tohoto lidského krále.

A tak se v temném lidském království pomalu ale jistě začalo šířit jisté společenství.

A to společenství, odboj chcete-li, mělo špehy všude. Mezi běžnými lidmi. Mezi vojáky. A mezi lidmi na dvoře.

A pomalinku začalo vytvářet plán.

Jaký plán?

Povstání. Plán na osvobození přežívajících kentaurů.

Ale stejně jako na lidském dvoře jsou zrádci z řad tajemného společenství, tak i ve společenství se najdou tací, kteří raději zradí všechny, i své vlastní rodiny, než aby přišli o tučný zisk z královské pokladnice...

///////////////////

Před třemi lety

Právě přicházela další skupina lidí, kteří vedli odchycené kentaury. Už procházeli bránou. Vedli dalších pět kentaurů. Z toho jedna byla ženského pohlaví.

Kentauřici vedli v řetězech a kolem ní byl tucet lidí jako ochrana. Nikoho za celých šedesát let, kdy existují Tábory smrti, nevedli s tak velkou ochranou. Čím pak si ji asi vysloužila, ptali se kentauři v táborech.

A jedna postarší kentauřice vysvětlila mladým. ,,Vidíte tu barvu vlasů a srsti? A ty rousy nad kopyty? To je znak Předurčených. Jsou to výjimeční bojovníci a skvělý vůdci. Jen je zvláštní, že je to dívka."

,,Co je tak zajímavého na tom, že je to dívka? Vždyť ženy nemají přece zakázáno bojovat." Zeptala se zvědavě jedna mladá kentauřice.

,,To je právě ono. Nikdy se nenarodila dívka, která by měla být Předurčená. A s tak čistou srstí."

Předurčení byli velcí vůdci kentaurů a jejich království. Bohužel království před šedesáti třemi lety zaniklo, kvůli nájezdu lidí a vlčích bestií, kteří si mysleli a pořád myslí, že jsou něco víc.

Kentauři měli příliš málo času na přípravu, a tak útok neodrazili a byli poraženi a připraveni o svobodu a jakákoli práva.

Lidé zbudovali Tábory smrti, čímž se pomalu, ale jistě zbavují kentaurů. Předurčení byli králové Railu, s výjimečnými bojovnými schopnostmi. Nikdo nebyl lepší bojovník, než-li Předurčený.

Kentauřice s bílou srstí bez jediné skvrny, dlouhým bílým huňatým ocasem zapleteným do copu až na zem a zrzavými vlasy pod lopatky.

Teď byla její bílá srst zacuchaná a celá špinavá, zaprášená a nebylo poznat, že kdy byla bílá. Její vlasy původně v upraveném culíku teď byly všude možně, jen ne v culíku.
Její tvář byla pokryta modřinami a oděrkami, a zbytek těla na tom nebyl lépe.

V řetězech byla vedena k dolům. Má méně než mizivou šanci na život a na to, že přežije další měsíc.

Bílá kentauřice jménem Lucy, se nechala odvést dolů, kde jí přidělili místo, kde bude po zbytek života, a že nebude moc dlouhý, pracovat - kopat krumpáčem do zdí a dolovat drahé kameny nebo cokoli, co má nějakou hodnotu.

Lucy si jen vzala do ruky krumpáč, zaleskly se jí oči slzami, ale jinak nedala najevo jak se cítí.
Odevzdala se tvrdé práci a den za dnem přestala doufat, že se vrátí ke svému starému životu. Nebyla šance, že by odsud kdy mohla utéct ona, nebo kdokoli jiný.

Na světě už pravděpodobně nejsou žádní kentauři, kteří by je mohli vysvobodit. Podle posledních zpráv, už zbývá snad jen tucet kentaurů.

Není nikdo kdo by se lidem mohl postavit.

Slza jí stekla po tváři a kapla na zem, kde se chvíli držela na povrchu, než se vsákla hluboko do země.

Ta slza byla vše, co byla ochotná obětovat pro svou budoucnost.

Zatvrdila se, že už nikdy víc nebude plakat a nebude prosit o milost žádného člověka.

Nikoho.

Nikdy.

V.

Životě.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Obrázek není můj.

Vaše novoni447