Lov

Z pohledu Sisi, Omegy

Sluneční paprsky doputovaly až k pelíšku malé černo-zrzavé vlčice. Sluneční paprsky jí pohladily po tváři a ona pomalu otevřela zelené oči.

Otevřela jsem oči a slunce mě na chvilku oslepilo. Eeh, další ráno plné běhání a pokřikování. Já chci odtud pryč. Chci někam kde bude bez-

,,Omego!" zakřičel Alfa. Omega okamžitě vystřelila z vyhřátého pelíšku a utíkala za Alfou. ,,Co potřebuješ, Alfo?" zeptala se se staženým ocasem a svěšenou hlavou na důkaz podřízenosti.

,,Dneska vyjímečně půjdeš s lovci na lov. Bella a Kirel jsou nemocní a Gala nenasytí celou smečku. Půjdou s tebou ještě Kriča a Norman."

,,Ano Alfo Bereku. A kdy půjdeme?"

,,Až bude slunce nejvýše. Do té doby musíš stihnout všechny své úkoly. Když ne... bude trest. Ale to víš. Teď jdi." rozkázal Alfa.
Omega jen poslušně sklonila hlavu ještě níže, skoro až k zemi a odběhla dělat svou každodenní rutinu.

Odběhnout do lesa. Nasbírat mech. Běžet zpátky a vystlat všem pelíšky. Nejdřív Aflovi a Betě. Odběhnout do lesa. Nasbírat mech. Běžet zpátky. Potom lovcům. A ještě zbývají hlídkaři.

Zvedla hlavu a zadívala se na polohu slunce. Musím si pohnout nebo to nestihnu.

Sotva donesla poslední kousek mechu už svolávala Gala k lovu. Utíkala ke Gale, která na ni už čekala, aby jí řekla kam se půjde.

Gala byla jediná, která se s ní tak nějak bavila a nebrala ji jako postradatelnou pro smečku.

,,Omego! Kde zase vězíš? Už tu na tebe čekáme."

,,Promiň Galo, ještě jsem musela vyměnit mech Brunovi. A než jsem ho dostala z pelechu tak to chvíli trvalo."

,,V pořádku Sisi, vím sama jak těžké je dostat toho lenocha z pelechu." a zasmála se. Gala jako jediná jí říká jménem.

,,Galo? Proč vlastně Alfa požádal mě? Vždyť Bruno je určitě lepší lovec než já." optala se zvědavě Omega.

,,Protože Bruno neumí chodit potichu a nemá tak dobrý čich jako ty. A navíc než bychom ho dostaly z pelechu... ty jsi lepší společnice. A myslím, že neumí lovit lépe než ty."

,,Vážně? A já si myslela, že mě vybral, protože se nikomu nechtělo. A taky, protože si na mě zasedl." poslední větu jen zableptala. Ale Gala ji přesto slyšela.

,,Hele vím, že nemáš Alfu ráda a taky vím, že si zato může sám, ale nesmíš se tak podceňovat. Věř si trochu." snažila se povzbudit Gala svou kamarádku.

Gala zvýšila hlas, aby ji bylo slyšet. ,,Dneska to uděláme trošku jinak. Každý poběžíme někam jinam a budeme se snažit donést co nejvíce kořisti."

Každému zadala nějaké místo na jejich území kam poběží. ,,A Omega zkusí štěstí na Květinové louce." Omega jen pokývala hlavou a rozběhla se pryč z tábora. Ach jo, proč zrovna já musím na Květinovou louku. Tam skoro nikdy nic není. Jen králíci.

Běžela s čumákem u země a její černo-zrzavá srst se na poledním slunci jen leskla. I když začalo období sněhu a ledu, jí zima nebyla. Její dlouhá srst jí bezpečně držela v teple.

Doběhla na Květinovou louku, ale to co spatřila nečekala. Před sebou spatřila stádo pasoucích se a nic netušících srnců. Tak jo tak jo, to chce klid. Takže jak to je? Jo přikrčit se, přiblížit co nejblíž a pak skočit. Jasně. Brnkačka. Nic na tom není.

Na okraji stáda stála laň s chromou nožkou. Tak tahle je moje. Jestli ji neulovím, tak ať mi vypadají všechny zuby, zamudrovala si pro sebe.

Pokládala jednu tlapu před druhou a opatrně našlapovala. Přikrčená pomalu postupovala vpřed a plížila se k nic netušící srnce. Před sebou spatřila klacík a opatrně ho obešla.

Už byla skoro u ní. Ještě víc se přikrčila a vysoká tráva ji ještě více skryla. Byla od ní na jeden velký skok. Tohle zvládnu. Tohle dám, povzbuzovala se.

Párkrát zahýbala rameny a napjala všechny svaly v těle. Skočila. Vycenila smrtící tesáky a mířila srnce na krk.

Srnka se lekla a chtěla se dát na útěk. Ale pozdě. Těžké vlčí tělo ji zalehlo a zatnulo tesáky do krku. Srnka se ještě chvíli kroutila, ale nakonec podlehla.

Tohle do tábora sama asi nedotáhnu. Ale zase kdybych přivolala napomoc někoho ze smečky, vychloubal by se, že to ulovil on a ne já. Takže to tam dotáhnu. Musím. To zvládnu, míhaly se jí myšlenky hlavou.

Chytla srnku za zadní nohu. Napjala se a zabrala. Srnka se pohnula a s ní i Sisi. Táhla za sebou srnku ze všech sil a v duchu se pořád povzbuzovala.

Po spoustě nadávkách a vrčení na mrtvou srnku se konečně dostala do tábora. Táhla srnku napříč táborem a všichni na ní koukaly jako na Svatého vlka.

Dotáhla úlovek doprostřed tábora a s vyplazeným jazykem se svalila vedle ní. Byla poslední, taky se není čemu divit. Už se pomalu stmívalo. Za chvilku bude čas na společné jídlo.

Alfa vyšel z nory, kterou má společnou s Betou a propálil ji pohledem.

,,Kdes to našla?" vyštěknul na nebohou a unavenou Omegu.

,,Na Květinové louce bylo stádo a tady ta měla chromu nohu a byla snadnou kořistí. A s trochou štěstí se mi ji povedlo chytit." poslušně odpověděla Sisi a postavila se.

,,Tssc. Noo když je to tedy tak, pak tedy dobrá práce, Omego. Tohle jsem opravdu nečekal." a zákeřně se usmál. V tom úsměvu bylo něco nebezpečného.

,,Děkuji Alfo." Pomalu došla do své nory, kde se svalila na zem. Nemohla uvěřit, že ji Alfa! Alfa pochválil. Za tím něco bude. Bojím se co na mě ušil tentokrát.

Po chvíli zavyl Alfa na společné jídlo a ostatní se začali shromažďovat u dnešní kořisti. Všichni si sedli kolem večeře. Jako poděkování Svatým vlkům Berek ukousl kousek toho nejlepšího masa a zahrabal ho. Pak se sám pustil do jídla. Každý jedl podle postavení. Takže Alfa jako první, po něm Beta, pak lovci a pak hlídkaři a nakonec Omega.

Na Omegu zbylo jedno celé srnčí stehno což je pro někoho jako ona v tomto postavení téměř hostina. Vrhla se na maso a zhltla ho. Alfa počkal než všichni dojí a pak se rozešel s Betou k nim do nory. Sisi se sotva doplazila do své nory.

Dneska už nic nedělám. Jsem úplně mrtvá. A s tímto usla poklidným spánkem.

Ale to nevěděla, že její poslední myšlenka se jí může splnit. A dříve než by si myslela. Než by si myslel kdokoli z jejich smečky. Tedy kromě Alfy Bereka, který ví přesně co se zítra stane...

---------------------------------------------------------
Obrázek nevlastním.
Nahoře v médiích je Sisi.

Vaše novoni447