Smrt.

Krev.

Slzy.

Bolest.

Křik.

To vše provází bojovníka skrz bitevní pole.

Smrt, kterou vidí, když obchází mrtvá těla a sbírá si jejich duše do podsvětí, kam je odnese všechny do jednoho až bude hotová.

Krev, řinoucí se z otevřených ran bojovníků.

Slzy, které tečou ze smutných ztýraných očích a zhasínající naděje z očí válečníků.

Bolest, jenž provádí bojovníky jejich posledními chvílemi života na tomto světě, než ulehnou k věčnému spánku, ze kterého již není návratu.

Křik, unikající z umírajících bojovníků a těch, kteří vidí, jak jejich přátelé, bratři ve zbrani, umírají.
To vše je něco na co se nedá zapomenout. Mnozí tvrdí, že se z války vzpamatovali.

Výkřiky, poslední marné nádechy odcházejících na onen svět. Mrtvé pohledy zírající do míst, kam živí nevidí.

Můžete se z války zotavit; vaše zranění se zacelí a zbydou po nich jen jizvy na těle. Ale toho pocitu, se nezbavíte nikdy.

Jaký pocit?

Ten pocit, když vidíte jak se na vás řítí mnohonásobně větší armáda než je ta vaše, jak si Smrt zpívá píseň, při které tuhne krev v žilách. Ten pocit, kdy víte, že jste další na řadě. Že jste ti další, co budou kráčet v zemi mrtvých.

A právě toto cítila i jedna dívka. Vlastně žena. Dívkou přestala být tehdy, kdy vzala osud do svých vlastních rukou a zpřetrhala nitky svých pánů, které za ně tahaly.

Žena v černém plášti pocákaném krví, se oháněla velkým mečem, zbarveným karmínovou barvou; krví jejích nepřátel.

Oblečená byla v obyčejných hnědých kalhotech a přiléhavé košili s vysokými tmavě hnědými botami. Vypadala jakoby se sotva probudila.
Vlasy volně plály ve větru a její magie umírala touhou brát životy těch, kteří se opovážili vtrhnout do její domoviny.

A vlastně ano. Žena na bojišti, měla hodinu, pouhou hodinu, aby sehnala vojsko, spojence a připravila svou armádu k bitvě.

Ale řeknu vám, že i přes vynikající schopnosti této ženy, ať byly sebelepší, neměla šanci.

Nepřátelé, odění v černých a šedých barvách, smetli jakýkoli odpor nebo jej zničili ještě v počátku.

Žena viděla, že tento boj nemá cenu. Nebyla připravená, a tak její lid utrpěl ztráty. Ztráty, které se nedají vyčíslit.
Ale slíbila si, že příště bude. Její lid a domov možná padl, ale dokud ona bude žít, ten malý plamínek naděje, bude stále plát nehasnoucí smrtonosnou silou.

Ztratila svůj lid, své království, svou rodinu. Ale získala něco, co se nedá jen tak spoutat. Získala svobodu.
Nech kořen plevelu v zemi, a vyroste ti znova.

Nech jedinou dívku naživu, a rozpoutá ti válku, jakou svět neviděl, protože tahle dívka udělá pro svou zemi vše...

---------------------------------------------------------
Taaaaak! Snad se těšíte na nový a přepracovaný příběh! 😁

Kronika ohně, srdce a ledu je tu!
Pevně věřím, že se vám to bude líbit a za všechny komentáře, hvězdičky, prostě za cokoliv budu ráda!!❤️❤️

Děkuji a užívejte příběh i dne!

Vaše novoni447