Subjekt byl dopraven na nejbližší pouťové atrakce, kde si na vlastní kůži zažije, jaké to je se točit a trávit zároveň. Dali jsme mu na výběr ze tří atrakcí: koruna (náš favorit), obyčejný řetězový kolotoč a zvonkohra. Subjekt, neovlivněn názory ostatních lidí v místnosti, zvolil zvonkohru, protože údajně zní nejmilosrdněji.

Přehrávám nahrávku z Testu 0.2…

„To nevypadá jako ta rostlina ze zahrady,“ zamumlal subjekt zklamaně, jakmile mu naše statečná oběť – tentokrát v sobě neměl tolik alkoholu jako obyčejně, protože musel subjekt hlídat venku – ukázala atrakci, kde stráví pět zajímavých minut svého dlouhého života.

„Při troše představivosti… a když zavřeš oči a kopneš do sebe patnáct piv, bude ti to fuk,“ odvětila oběť a jediným plácnutím do zad poslala subjekt blíže k atrakci.

(Pozn. Pořídit pásku na oči)

„Nelíbí se mi to,“ odsekl.

„Sklapni a jdi, dokud to v tobě šplouchá,“ vrátil mu alkoholik a sevřel mu rameno v prstech, aby ho mohl tlačit dál.

Subjekt šel až překvapivě poslušně. Tentokrát nebylo třeba žádné výhružky smrtí, ale děsu v jeho očích se nedalo nevšimnout. Zjevný strach z toho, co na něj čekalo, se odrážel nejen v lesku, ale také v tom, jak se začal třást.

Tím, že se nezmohl na odpor, podepsal ortel svému žaludku. Nejsme si jistí, jestli bude tento orgán fungovat stejně jako u lidí, když po vydatném obědě nastoupí na cokoli, co se točí – podle statistik se lze nejčastěji setkat s kolotoči v zahrádkách hospod –, ale očekáváme jen úspěchy. Selhání není možnost.

Jakmile byli oba nastoupeni u sedadla, došel k nim jeden z pracovníků v červeném stejnokroji – a zelených šortkách, které naši oběť zaujaly natolik, že chvíli držoval tím, že se ptal, kde je sehnal – a posadil je. Než stačil subjekt něco namítnout, připoutal je, vyzkoušel pevnost zábradlí a opět se vzdálil.

„To se mi taky nelíbí,“ ozval se subjekt, jakmile osaměli.

„Opovaž se opustit tohle tělo, Casi,“ zavrčela oběť okamžitě.

(Pozn. Zajistit – jakkoli –, aby zůstal anděl ve schránce)

„Říkal jsi, že to bude zábava,“ namítl a zaškubal sebou, aby bezpečnostní závoru uvolnil, ale i tentokrát marně.

Kvůli výtržnostem nedorostlých adolescentů a podobných entit, které vidí zábavu pouze v ničení cizího majetku, byla zábrana posilněna. Subjekt, čekaje, že se jedná o jakési kouzlo, si tyč prohlížel tak pečlivě a okatě, že to alkoholikovi nedalo a popadl ho za límec trenčkotu, který se stal výborným nástrojem k tomu, aby ho přišpendlil zády k opěradlu.

„Jsi horší než malý děcko. Seď a užívej si,“ zavrčel na něj netrpělivě a znovu jím praštil o opěradlo, když se subjekt pokusil vymanit.

Nesměli jsme čekat, až se jeho snaha vyplatí a dostane se z atrakce, proto jsme poprosili personál poutě, aby zvonkohru aktivoval ihned. Bohužel, tímto nebyla připravena ani oběť, jejíž obě paže, zvednuté do výše očí, udeřily subjekt do nosu. Naštěstí ani jeden z nich neutrpěl vážná zranění.

Rozhovory, které probíhaly v následujících pěti minutách záznamu, zanikaly ve křiku obou účastníků. Ovšem navzdory tomu, že křik oběti sílil a stával se žalostnějším, subjekt se brzy uklidnil a promnul si místa, kam jej alkoholik udeřil.

Koncem druhé minuty jsme byli schopni rozlišit od křiku i slova. Nepadalo však nic, co bychom nemuseli cenzurovat, proto nemůžeme nic z toho zmínit, snad pochvalu alkoholikovi za bohatý slovník vulgarismů.

Po přiblížení kamery můžeme pozorovat, že oba zúčastnění mají nezvykle velké oční bulvy – což bylo u subjektu běžné, tudíž se to nemohlo počítat do příznaků nevolnosti –, bledé obličeje (stejný případ) a rty pevně semknuté k sobě, připravené zastavit cokoli, co by se jimi chtělo prodrat ven.

Po další dvě minuty jsme pozorovali jakýkoli náznak, ale subjekt se držel statečně. Pomalu jsme ztráceli víru v hovězí plátek s kaší, dokonce i v kombinaci s nápojem z podivně vypadajícího prášku, ale ještě stále jsme se nehodlali vzdát.

Zbývala jedna minuta a výsledek nevypadal nejlépe, proto jsme poprosili pracovníka, který atrakci hlídal, aby ji zrychlil. Stálo nás mnoho úsilí ho přesvědčit, že je to pouze za účelem experimentu a že můžeme hrozící nebezpečí nebezpečí zastavit, nakonec se nám i podařilo ne příliš moudrého a zkušeného hippie přemluvit.

Zvonkohra, která v tuto chvíli připomínala spíše odstředivku, dostála svého jména, když se ozvala rána – pravděpodobně za to mohl subjekt, ale v této situaci si nemůžeme být jistí ničím – a následně i zvuk úspěchu, který jsme očekávali.

Po uplynutém finále se atrakce zastavila. Litovali jsme toho, že jsme nemohli být svědky pokoření andělského žaludku, ale mohli jsme být klidní – záznam, který byl pořízen, má mnoho důkazů, jimiž smíme podložit další krok k lidskosti, jenž byl subjektem učiněn.

Dokonce i známý puch nám dával za pravdu. Ovšem to, co jsme zjistili ihned po kontrole subjektu, nás přesvědčilo o opaku.

„Už nikdy… nikdy víc,“ zachraptěl alkoholik, který si odlepoval vývržky z košile.

„Já bych si to zopakoval,“ ozval se subjekt, očividně vůbec neotřesený z právě prožitých pěti minut – smrtících pro trávicí systém každého člověka.

Po prozkoumání obsahu vývržků na né tak bílé košili subjektu jsme došli k závěru, že v něm sice byla trocha kaše, ale našli jsme tam mnohem více důkazů o tom, že jakékoli sousto proléval pivem, proto jsme museli uvážit i tu možnost, že oběť při předchozím pokusu neodolala a ochutnala kaši v pokusu o „návrat do starých dobrých let“.

„Jsi magor,“ dodal ještě alkoholik, když se zvedl a motavou chůzí se vydal pryč.

„Splnil jsem úkol?“

Odpovědí mu bylo pouhé mlčení.

„Deane?“

„Táhni do pekel!“ bylo to poslední, co jsme na nahrávce zachytili, než se i subjekt zvedl a s vlající kravatou za sebou utekl za svým společníkem.

Subjekt byl očištěn a ošacen do čistého prádla. Ačkoli nejsme úplně spokojeni s výsledkem – potvrdili jsme pouze lidskost oběti –, budeme se snažit i nadále. Kombinace vydatného obědu ze školní jídelny a rotační atrakce očividně na takové bytosti nepůsobí. Doufáme, že na něj zabere známé „nesmíš do vody minimálně hodinu po jídle“. Budeme však muset připravit novou dávku pokrmu, který se stal denní stravou našeho subjektu.

Mile překvapeni jeho vůlí jsme se rozhodli v našich testech pokračovat, dokud se nedočkáme pořádného úspěchu.

MIR konec.