Půlnoc se protáhla a zívla. Vzápětí se z léčitelského doupěte ozvalo tlumené vzlykání.
Vyměnila si pohled se Škeblí, která vypadala stejně nechápavě. Obě kočky se proto zvedly a opatrně přeskočily ještě dřímající válečníky.
Vyběhly z jeskyně a rozhlédly se-svítalo, ale bude ještě chvílo trvat, než se slunce vyhoupne na oblohu a bude hřát.
Na nebi byli ještě vidět hvězdy a Půlnoc na ně fascinovaně hleděla. Škeble do ní strčila a ona se okamžitě vrátila do přítomnosti, kývla a společně vyrazily k léčitelské jeskyni.
Když procházely kolem učednického doupěte, musela se Půlnoc uchechtnout-učedníci spali jako polena.
Když konečně vstoupili do léčitelské jeskyně, spatřili tři kočky.
Černou léčitelku Divokou Zlatku, která seděla u nějakého kocoura-Půlnoc v něm poznala Rudého měsíce, jejich velitele. Kousek od něj seděl Chladný Sníh, zástupce, a když ho Půlnoc viděla, rozbušilo se jí srdce. Byla do Sněha zamilovaná už několik let, ale tušila že to není oboustranné.
,,Co se děje?" Zeptala se Škeble a její sestra léčitelka se k ní otočila s uslzenýma očima. ,,Nedokázala jsem ho zachránit" špitla. Půlnoc se zatoulala pohledem k Chladnému-vypadal ledově nepřístupně, ale jeho oči říkali vše.
Přála si ho utěšit, ale věděla že by jí odmítl.
,,Rudý měsíc... Je mrtvý" řekla Zlatka chvějícím se hlasem.

Když tu novinu oznámili klanu, začalo se ozývat smutné mňoukání.
Pak Chladný Sníh vyrazil do hor, aby našel Hvězdný Safír-třpytivý modrý drahokam, díky kterému se kočky spojovali s Hvězdným klanem a velitele nebo velitelky dostali devět životů. Půlnoc si přála ho doprovázet, ale on jí odmítl-před celým klanem. Tlumeně zavrčela a odkráčela s hlavou hrdě zdviženou. Vydaly se spolu se Škeblí na lov, a její kamarádka jí domlouvala: ,,Chladný měsíc je citlivý asi jako pařez! Zatímco ty máš oči jen pro něj, je tu mnoho jiných kocourů!" Půlnoc ale zavrtěla hlavou. ,,Proč se mi to snažíš rozmluvit? Miluji Chladného celým svým srdcem, a nic mě nezastaví" pronesla to podivným hlasem, až se Škeble překvapeně zastavila. Když jí dohnala, prohodila: ,,Já ti nevím, snažím se ti pomoct! Copak sis nevšimla jak furt mrká na Lístku?" Půlnoc se před očima vybavila scéna včerejšího dne, kdy se na bílou válečnici se zelenýma očima Sníh usmál. Odfrkla si. ,,Ona nemá šanci. Je moc milá, Chladný potřebuje někoho jako jsem já"
Škeble namítla: ,,A to je právě ono! On chce někoho hodného, copak sis toho nevšimla?" Půlnoc přeskočila spadlý strom a šum řeky se vzdaloval, jak pokračovali hlouběji do lesa. Celou dobu větřila, jestli neucítí pach kořisti, popřípadě nepřátel. ,,Vezmi si třeba Tmavě rudou" pokračovala Škeble. ,,Ta je zlá, drzá a škodolibá, a nedávno spadla do nějaké díry. Když jí Sníh vytahoval ven, řval na ní že je tupá jak poleno-"
,,To je pravda" skočila jí do řeči Půlnoc a Škeble se ušklíbla. ,,A když spadla do podobné díry Větev, ta optimistka, honem se staral jestli se jí něco nestalo. Skoro celý život se staráš jen o Chladného a uniká ti spoustu jiných kocourů"
Půlnoc jí neodpověděla-věděla že má její kamarádka pravdu, ale nechtěla si to připustit. Sníh byl jediný, do kterého se kdy zamilovala, a nikdy to nebude nikdo jiný.
Škeble ve svém proslovu pokračovala: ,,Chladný chce někoho hodného, protože on sám je prostě..." Podívala se na Půlnoc a hledala to správné slovo, kterým by jejího miláčka neurazila.
,,Chladný" dokončila za ní Půlnoc spokojeně. Škeble váhavě přikývla. ,,Proto chce někoho hodného, aby neztratil svou autoritu"
Půlnoc zavrčela a dál se k tomu nevracela.

Uběhlo od smrti Rudého už několik dní, a Sníh měl nyní nové jméno: Chladný měsíc. Zástupcem se stal Černovous a nic zajímavého se nedělo...

Uběhlo už pár měsíců, a každý v táboře si všiml prohlubujícího se vztahu mezi Lístkou a Chladným...

Půlnoc se nadechla nočního vzduchu a pohlédla k měsíci, který byl skoro v úplňku.
Červenýma očima přejela po okolí a pousmála se. Milovala noc. Cítila se volná, a svobodná.
Najednou ucítila něčí pach. Chladný, rozpoznala a srdce se jí zatetelilo. Jakmile ale trochu zafoukal vítr, donesl k ní další pach. Lístka! Co tu dělá?! Odfrkla si a vzápětí zahlédla dvě bílé kočky jak se brodí řekou pryč z tábora. Půlnoc chvíli váhala, ale pak se rozhodla a vyrazila za nimi. Uvědomila si že mokrá srst zakryje její pach-fungovalo to samozřejmě oboustranně, takže Půlnoc měla problém ty dva sledovat, ale vždycky měla lepší smysly než ostatní.
Tiše se prodírala křovímy, zastavovala se vždy, když jí přišlo, že je dvojice moc blízko.
Najednou se zastavili, na mýtině v lese. Půlnoc se schovala za strom a špicovala uši.
,,Ehm" začala Lístka, a jako vždy, když Půlnoc slyšela její hlas se musela přemáhat, aby nezavrčela.
Chladný měsíc se na ní usmíval, což nedělal skoro nikdy, vlastně vůbec. Půlnoc prohnětla v drápech jehličí. Vždycky když se na někoho jejich velitel usmál, zlepšil dotyčnému den. Jenže na Půlnoc se nikdy neusmál. Nikdy mu za to nestála. Nebyla pro něj důležitá. Když si to uvědomila, sevřeli se jí útroby. Ne! Okřikla se, ale věděla že je to zbytečné, jelikož to co jí došlo, byla pravda. Nikdy jí nebude milovat.
Její slova se potvrdila o chvíli později.
,,Chtěla jsem ti říct že...že..." Lístce se třásl hlas ale její oči se na Chladného usmívali. Půlnoc jí nyní ty něžné, čisté, zelené oči záviděla. Ona sama měla oči jasně červené, plné divokosti a vzpurnosti. Bylo tohle snad důvod, proč jí Měsíc nemohl milovat?
Z přemýšlení jí vytrhla Lístka: ,,Že tě... Miluji"
Půlnoc málem omdlela. Chtělo se jí křičet, řvát, zabijet... Neudělala ani jedno z toho, jen napjatě čekala Chladného reakci. Myslela si že jí okřikne, vysměje se jí nebo něco takového. To co řekl jí vzalo dech. A chuť do života.
,,Já tebe taky" usmála se a dotkl se svým nosem jejího. Půlnoc slyšela předení Lístky až k sobě, ale sotva ho vnímala.
Slova Chladného jí zněla v hlavě. Doufala že je to jen noční můra, vtip nebo cokoliv jiného! Jakoby jí někdo roztříštil srdce na milion kousků, a každý ten kousek krvácel. Oči se jí zamlžily slzami a ona tomu nemohla uvěřit. Celé ty roky! Milovala Měsíce už jako učednice. Matně si vzpomínala že byli nejlepší kamarádi, ale postupně se její vztah k němu zvětšoval. Jenže to nebylo oboustranné.
Jednou se svěřila o své lásce k němu Škebli, jenže zrovna kolem procházel Černovous-tehdy Černovousek- a řekl to Chladnému, který jako učedník nesl jméno Snížek.
Zpřetrhal jejich přátelství, kdykoliv se na ní podíval, v jeho očích byl chlad. A když se stali válečníky, tehdy do klanu přišla Lístka. Byla zraněná, slabá a vyčerpáná. Pocházela z krajin daleko za horami, ale nic víc jim o sobě neřekla. Později se přidala k nim do klanu, a tehdy začalo další přátelství-tentokrát s Lístkou.
Dlouhou dobu byli jen přátelé, a to i když se Sníh stal zástupcem. Uplynulo sotva pár měsíců a velitel dostal nějakou neznámou nemoc. A tehdy zemřel a jeho nástupcem se stal Chladný.
Půlnoc se musela někde vybrečet, tak vstala-bylo už jí jedno jaký dělá hluk- a vyrazila pryč.

Uplynuly dva měsíce a Půlnoc plnila své povinnosti jako tělo bez duše. Škeble jí přesvědčovala, že to musela tušit, že svět se nezboří, ale Půlnoc jí nevnímala. Připadala si zraněná, chtěla zemřít.
Jako slova co Měsíc pronesl k Lístce a které odvanul vítr, odvanul i kus její duše. Kus, který z ní dělal veselou a hodnou bytost.
Pak jí čekal další šok-Lístka porodila tři koťata.
Půlnoc nyní jako před dvěma měsíci seděla před jeskyní, jemný noční vánek jí pročesával srst a ona s hlavou zvednutou hleděla k obloze.
Proč si mě zradil, Hvězdný klane?! Zuřila tiše a její rudé oči se zaplnili hněvem.
Sklonila hlavu a spatřila Lístku, která přenáší tři koťata z léčitelského doupěte a Chladný jí s hrdým výrazem pomáhá.
Vjel do ní vztek. Chtěla zničit vše co Měsíc miloval! Chtěla zabít jeho koťata! Chtěla vidět jeho výraz, až bude prolévat krev členů jeho klanu. Chtěla vidět jak jí bude prosit, aby nezabila Lístku.
A tehdy se rozhodla. Chladný jí připravil o všechnu lásku v jejím srdci. A ona ho připraví o členy klanu, zabije je jednoho po druhém.
Jakmile ocas Měsíce a Lístky zmizel ve školce, ona se děsivě zasmála a s tímto utěšujícím vědomím se vrátila do doupěte.
Půlnoc, milující Chladného měsíce byla pryč. Nyní tu byla nová Půlnoc-ta co se pomstí a zabije všechny na kom její lásce záleží.