Jako vždy, se nic z toho, co nyní dělala, nemuselo podařit.
Půlnoc prostě musela doufat, že jí to výjde stejně, jako jí zatím vycházelo všechno ostatní. Její plán byl složitý, ale nic lepšího jí nenapadlo.
Nejdřív ze sebe smyla bláto a byla šťastná jako nikdy, že jí voda proudí kolem těla, a pak vyrazila k horám.
Místo toho ale, aby zamířila k táboru, šla si to cestou, jakou kráčela ještě nedávno s Nočním Ohněm.
Zanechávala všude kolem svůj silný pach-byla to pojistka, kdyby jí Chladný nevěřil.
Rána na čele jí tepala bolestí, a ona se snažila to nevnímat.
Několikrát si to prošla různými stezkami, a pak se vrátila na tu hlavní. Našla tam ostrý kámen a podívala se na něj. Zhluboka se nadechla a pak si vynadala za svůj strach-vždyť zažila horší věci. Jenže si nikdy neublížila záměrně.
Přiložila tlapku k špičce kamene a probodla si polštářek. Rána bolela, ale ne moc.
Na kameni zůstali stopy její krve a ona se na ně se zájmem dívala-ani nevěděla proč. Hory se nad ní hrozivě tyčily, jakoby věděli, že dělá co nemá. Mimoděk se naježila a radši vyrazila pryč. Když se vracela, musela jít po třech a potřásat tlapkou, aby na zemi nechávala krvavé kapky-to vypadalo věrohodně.
Také se trochu vyválela v prachu, takže vypadala jakoby se odněkud skutálela-což byl účel.
Její plán se zdál být dokonalý, ale všechno se mohlo pokazit.
Když vyšla z hor, ulevilo se jí, a ani nevěděla proč. Tlapka už jí ani nebolela a normální tedy mohla jít.
Začalo svítat, a došlo jí, že nějaká skupina koček stojí před doupětem válečníků a rozhořčeně na sebe pokřikují.
,,Je mrtvá?!"
,,Ne ty blbečku! Dýchá!"
,,Neříkej mi tak!"
,,Buďte zticha!"
,,Už se probouzí!"
,,Ne, to se ti jen zdá!"
Půlnoc se v duchu zachechtala a pak nasadila bolestný výraz. Přeplavala řeku a přímo před ní se objevil Clup a zařval: ,,HA!"
Půlnoc sebou cukla, ale to už Chlup volal všechny kočky.
Když se u ní většina shromáždila, naokamžik jí ovládli pochybnosti.
Když ale spatřil výraz Chladného-ten hnusný, podezřelý a chladný výraz- dodalo jí to odvahu.
Chladný měsíc před ní předstoupil: ,,Oblázek a Modrook se ještě nevrátili. Zabila si je?"
Půlnoc se uvnitř celá chvěla, ale navenek nedala nic znát. Měla pocit, že nemůže uniknout těm jeho nedůvěřivým očím.
,,Ne" řekla odvážným hlasem.
Chladný měsíc se zamračil a kočky kolem něho něco zamumlali.
,,Tak proč si byla mimo tábor?"
,,Byla jsem v horách" odpověděla a klanem to zašumělo.
Chladný měsíc nedal najevo žádnou reakci, jeho tvář byla jako vytesaná z kamene. No. Když nad tím tak Půlnoc uvažovala, i ten kámen byl citlivější než on.
,,V horách?" V jeho očích nebylo nic jiného, než podezření. ,,Co by si tam dělala"
Půlnoc doufala že to výjde. Teď nebo nikdy.
,,Hledala jsem Nočního Ohně" pokrčila rameny.
Klanovníci třeštili oči a šeptali si. Jen Měsíc nic nedal najevo, ale Půlnoc ho dobře znala. Byl překvapený. ,,Proč by jsi ho hledala? Říkala si že spadl"
Půlnoc se pousmála. ,,Ano spadl. Ale mohl to přežít. A proč bych ho hledala? To je jen a jen moje věc"
A tehdy to všem došlo-aspoň si mysleli že jim to došlo.
Pár koček dojatě vydechlo, všichni se na sebe culili jak blbečci a podivně se chichotali.
Půlnoc doufala že v očích velitele uvidí zlost, závist, cokoliv, co by jí řeklo, že jí má rád. Jenže ani jedno z toho tam nebylo, a to jí podpořilo v rozhodnutí, že zabijet ty, kteří mu jsou nejbližší, je správné.
Chladný se ale nemínil vzdát. ,,Co ta rána?"
I na to byla Půlnoc připravená. ,,Když jsem šla zpátky, zakopla jsem a narazila čelem na ostrý kámen" řekla a vyzývavě pohlédla Měsíci do očí.
On se otočil k Bleskovousovi a Černoběle se slovy: ,,Jděte to zkontrolovat"
Ti dva jen přikývli a vyrazili pryč.
,,Nevěříš mi?" Chtěla vědět Půlnoc. Dopředu znala odpověď, ale stejně jí to nedalo.
Chladný zavrčel. ,,Ne"
,,Tak proč si mě udělal zástupkyní?" Nevinně zamrkala.
,,Nejde o to, co si myslím já. Udělal jsem to, co je dobré pro klan"
Půlnoc pokrčila rameny, ale Měsíc pokračoval: ,,Proč byla Škeble omráčená?"
,,Musela jsem se nějak dostat ven, a vy byste mi to nedovolili" Odsekla Půlnoc.
Chladný na ní jen bezvýrazně hleděl, ten pohled jí rozčiloval. ,,Jak to můžeš vědět? Podpořil bych tě v hledání Nočního"
Půlnoc tlumeně zavrčela: ,,Tak promiň že nečtu myšlenky"
Několik koček kolem ní zalapalo po dechu, že se s ním tak opováží mluvit.
Chladný měsíc se napřáhl a uštědřil jí pohlavek. Pro Půlnoc by bylo snadné se vyhnout, ale neudělala to.
,,Uvědom si kdo je tu velitel, a kdo ne" prskl, otočil se a odešel.
Půlnoc zamířila do léčitelského doupěte a tam jí Zlatka ošetřovala. Byla docela nerudná, jelikož se k ní zřejmě dostalo, že to ona omráčila její sestru.
Řekla jí, že si tu asi den, poleží, a tak si Půlnoc dala hlavu na tlapy a usnula. 

Jak čekala, druhý den jí vzbudil ruch. Vyšla z léčitelské jeskyně a zahlédla kočky shromážděné do kruhu-tušila kolem čeho. Protlačila se davem a zahlédla mrtvoly Oblázka a Modrooka, nad kterými se skláněl Chladný měsíc.
Když jí spatřil, zvedl hlavu a nedůvěřivě přivřel oči. Půlnoc se na něj jen chladně dívala, a on po chvíli promluvil.
,,Zdá se... Že náš nepřítel je silnější než jsme si mysleli" řekl pomalu s pohledem pořád upřeným na Půlnoc. Kočky se po sobě začali dívat, a v jejich očích byl strach a ostražitost.
,,Chladný měsíci!" Ozval se čísi hlas a Půlnoc v něm poznala Námrazu.
Světle šedá kočka vystřelila ze školky a hustá srst jí vlála. V oranžových očích se jí zračila výhra a vyzívavě se podívala na Půlnoc. Ta přimhouřila oči, a přemýšlela, co má ta egoistická matka zalubem.
Její dvě koťata, kterým už bylo skoro šest měsíců, cupitali za ní, a tvářili se rozpačitě.
Chladný měsíc na ní pohlédl s otázkou v očích a naklonil hlavu na stranu.
Půlnoc spatřila Stínu, která vystřelila ze školky, tlapky měla od krve. Tohle bylo divné...
,,Už vím kde je ten vrah!" Zvolala Námraza důležitě a kočky kolem ní, zalapali po dechu.
Půlnoc se stáhlo hrdlo, a snažila se ujišťovat, že ta matka nic neví, jen se snaží vypadat chytře.
Chladnému měsíci zajiskřili oči. ,,O kom mluvíš? A máš nějaké důkazy?"
Námraza horlivě přikývla a vzrušeně mrskala ocasem. ,,Důkazy mám a je to..." Odmlčela se, aby nechala všechny napjaté. ,,STÍNA!"
Klanovníci se otočili na černou matku a když viděli její tlapky od krve, začali křičet jeden přes druhého.
Půlnoc se Škeblí-která už byla v pořádku, a zdálo se, že jí odpustila-se na sebe ustrašeně podívali a Půlnoc vyhrkla: ,,To je nesmysl! Jaký máš důkaz?!"
Námraza jí samolibě sledovala, a čekala až se ostatní zase utiší. ,,Stína nikdy neměla Oblázka ráda" To byla pravda. Když byli účedníci, ti dva se začali nenávidět-proč, to nikdo nevěděl. Škeble vykřikla: ,,No a co?! To že ho neměla ráda, neznamená že ho zabila! Já tě taky nemám ráda a žiješ!"
,,Nemá jí rád nikdo" zamumlala Tmavě Rudá a pár koček kolem ní, se tiše uchechtlo.
,,To ano" přiznala Námraza. ,,Jenže Stína nebyla včera v noci ve školce. Nevšimla jsem si toho, dokud se nevrátila Půlnoc, ze své dojemné výpravy za ztracenou láskou" Půlnoc zaryla drápy do země, ale držela jazyk za zuby.
,,To pořád nic nedo-" začala Škeble ale Námraza jí okřikla: ,,Mlč!"
Škeble zavrčela ale už jí nepřerušovala.
,,Navíc, Stína má na nohách kočičí krev" pokračovala, a několik koček si přičichlo k jejím tlapkám, a souhlasně přikývlo.
,,V doupěti jsem nebyla, protože jsem si šla odskočit" zabručela Stína naježeně a mrskala ocasem. ,,A nevím jak se mi na tlapy dostala ta krev, ale já je nezabila"
Nastalo rozpačité ticho, Námraza se pořád samolibě šklebila, kočky střídavě sledovali jí a Stínu.
,,No" přerušil ticho Chladný měsíc. ,,Všechny důkazy říkají opak"
Zhluboka se nadechl. ,,Je mi to líto Stíno, ale jsi vyhoštěná. Pokud tě tu zítra někdo uvidí... Má právo tě zabít" Zněl, jakoby ta slova říkal těžko.
Tehdy se stalo několik věcí naráz.
Dvě Stínina koťata propukla v pláč, kočky stáli jak na straně Námrazy, tak na Stínině.
,,Správně! S vrahem pryč!"
,,Vždyť má koťata!"
Půlnoc stála jako přikovaná k zemi. Mohla se přiznat. Mohla kamarádku zachránit. Ale neudělala to, a proklínala se za to. Ne, musí dokončit co začala.
Podívala se na Stínu a řekla: ,,Je mi to líto"
Černá kočka jen zavrtěla hlavou, a v očích se jí zračila chladná zlost. ,,Ať si myslí co chtějí"
,,Já věřím že si to neudělala. Ne. Já to vím" ozvala se Škeble rozhodně a vrhla na Půlnoc rychlý, skoro neznatelný pohled.
Začalo v ní klíčit podezření, jestli její kamarádka náhodou něco netuší...
Stína se k nim naposledy přitulila a pak vyzvala v tom zmatku a chaosu, své dvě koťata, aby šli za ní, a vyrazila z tábora. Navždy.

Další kapitola je tu, a byla vyhnána nesprávná osoba XD

Myslíte si že Škeble něco ví? XD
A hádejte kdo bude další na seznamu MRTVÝCH XD.

Vodítko: Stína je její kamarádka a ví že ona to neudělala

Zatím ahoooj! XD