V klaně nastal chaos. Kočky se na sebe ohlíželi, překřikovali se a Chladný s tím nic nedělal, jelikož tiše mluvil s Lístkou.
Půlnoc si všimla, že se všechny pohledy neotáčí jen k ní, ale i k Tmavě Rudé. Nepředvedla sice v bitvě se Sýkorčími takovou dravost jako Půlnoc, čímž si nyní vysloužila nedůvěřivé pohledy, ale byla silná a bylo známo že je škodolibá a výbušná.
Půlnoc vrhla na Škebli bolestný pohled, a pak přišla k Tmavě Rudé, která vrčela na všechny, co se na ní ohlédli.
Kaštanově hnědá srst jí na slunečním světle zářila červenými odlesky a Půlnoc zalitovala, že nemá její kožich. Pak jí ale došlo, k čemu ten svůj černý má a hned umlčela svoje myšlenky.
Tmavě Rudá se na ní ohlédla a trochu odtáhla. Možná byla větší, ale nic se nemohlo vyrovnat pohledu Půlnoci. Ta chladná lhostejnost a nebezpečná dravost a divokost... Nyní navíc prostoupeno zármutkem nad svou ztrátou...
,,Myslí si že je to jedna z nás" poznamenala hořce Tmavě Rudá.
Půlnoc přikývla a zalhala: ,,Kdybych to byla já, zapamatovala bych si jejich pohledy a zabila je jako první"
Tmavě Rudá se uchechtla. ,,Myslíš že Černovouse a Přesličku nezabili Sýkorčí, ale ten vrah co to na ně nalíčil?" Půlnoc si vždycky myslela že je Rudá blbá, ale tady byl důkaz, jak dokázala být vnímavá.
,,Těžko říct" pokrčila rameny. ,,Ale ten kdo zabil mou učednici, si to vypije" Prohlásila neochvějně a překvapilo jí s jakým klidem dokáže lhát. Smrt Nočního, v ní podpořilo vše co jí předtím nešlo.
,,Vždyť si jí neměla ráda" namítla Tmavě Rudá a v jejím hlase nyní byla nepatrná nedůvěra.
Půlnoc se musela ovládat, aby se nenaježila.
,,To ne" přiznala. ,,Ale pořád to byla moje učednice"
Tmavě Rudá přikývla, ale jinak nic neřekla.
Konečně Chladný měsíc utišil klan. Půlnoc si nemohla nevšimnout, že kočky po sobě vrhají nedůvěřivé pohledy a to jí skýtalo zvrácené potěšení. Učedníci se po sobě nervózně dívali, a v každém pohledu, ať už dospělého válečníka, nebo malého učedníka byl strach.
Měsíc prohlásil: ,,Mám dojem, že za Černovousovu a Přesliččinu smrt může taky ten vrah. Nemám sice přesné důkazy, ale proč by to Sýkorčí dělali? Přinejmenším můžou za smrt Přesličky, jelikož ta se stala obětí až poté, co jsme je obvinili. Ale proč by napadali Černovouse?"
Kočky souhlasně zabručeli a Půlnoc s nimi, aby to nevypadalo podezřele.
Mezitím se dívala po kočkách, které jí nedůvěřivě sledovali. Když se na ně podívala, odvrátili se, ale většinou dokázala odhadnout, kdo všechno jí sleduje. Její útoky nyní nesmí mít žádnou souvislost. Všichni věděli že neměla Červnovouse ráda, stejně jako Přesličku a všichni věděli že bytostně nenávidí vztah Chladného a Lístky.
Proto si vybrala někoho, kdo se tvářil velmi nedůvěřivě vůči ní. Modrook.
Chladný měsíc si odkašlal a pak se rozhlédl po příchozích. Půlnoc na něj obrátila a on jí probodl pohledem. Musela se ovládat, aby nezavrčela. ,,Musím zvolit nového zástupce" pokračoval. ,,Bude to Půlnoc" Vyslovil to se značnou nelibostí.
Půlnoc celá ztuhla a nevěřila svým uším. Chladný měsíc jí jmenoval zástupkyní?! Dalo se to čekat, byla jedna z nejlepších bojovníků v klaně. Ale vzhledem k jeho podezíravosti vůči ní, a staré minulosti, to bylo podivuhodné.
Najednou se v duchu ďábelsky zasmála.
Navenek nic nedala znát, jen přikývla a kočky-trochu váhavě-začali provolávat její jméno.
Většina koček v klanu čekala že jí udělá zástupkyní. Byla jedna z nejsilnějších, a kdyby to neudělal, akorát by si uškodil. Jenže on nevěděl, že si tím, že jí jmenoval zástupkyní, uškodil ještě více.
Půlnoc nyní mohla navrhovat hlídky tak, jak jí to bude sedět, aby je mohla zabít.
Chladný měsíc udělal možná největší chybu svého života. Ach. Vlastně ne. To že mě odmítl, byla jeho největší chyba, pomyslela si s úšklebkem.

Ještě ten den řekla Modrookovi, aby šel na noční hlídku.
Velitel nyní rozkazoval, aby chodili minimálně ve dvojicích, a šli vždy jen s tím, komu bezmezně důvěřovali.
Půlnoc se nyní musela poprat také s Oblázkem.
To nebyl problém. Oba dva-Modrook i Oblázek- byli slabý a nemohli se jí rovnat.
Jenže jeden z nich by také mohl jít pro pomoc.
Ležela s hlavou na tlapách, ale nespala-i kdyby chtěla, nedokázala by to. Oči měla zavřené, aby to nevypadalo podezřele a v hlavě se jí rodil plán.

Když padla hluboká noc a ona slyšela, že Oblázek s Modrookem vyrazili na hlídku zvedla se tak tiše, jak jen dokázala.
Před doupětem seděla Škeble a Půlnoc si vzpomněla, že Chladný také nařídil, aby u každého doupěte-kromě učednického, protože žádný učedník by nebyl schopný zabít Černovouse-hlídala stráž. Střídali se, a hlídali, aby nikdo nevyšel ven bez svolení.
Půlnoc se opatrně proplížila za ní a viděla, že ostatní stráže se nyní nedívali k ní. Nechtěla to dělat, ale musela.
Děkovala štěstí, že se jí podařilo Škebli omráčit, a ostatní si toho nevšimli. Taky nyní byla ráda než kdy dříve, za svou černou srst.
Ocitla se před řekou, což byl problém. Nedokáže jí přeplavat tiše. Zamračila se, ale najednou, jakoby se před ní objevili dva kameny, jen pár kroků od břehu.
Půlnoc překvapeně zamrkala. Nikdy si jich nevšimla, ale nyní za ně byli vděčná.
Opatrně skočila na první kámen, pak na druhý a nakonec se dostala na břeh.
Pořád si nikdo nevšiml že zmizela. Bylo to až moc podezřelé. Čekala že za chvíli se před ní někdo objeví a odhalí jí.
Nic se však nestalo, noc byla tichá. Měsíc byl částečně zakrytý mraky, a tak Půlnoc špatněji viděla a to i se svým ostrým nočním viděním.
Vyválela se v nejbližším blátě a vydala se po stopě těch dvou. Cítila jejich strach, nemohli vědět jestli na ně někdo nezaútočí.
Za chvíli je spatřila a pomalu je následovala.
Modrook šel neochvějně vpřed, ale ježila se mu srst na zátylku, zatímco Oblázek se ostražitě rozhlížel.
Půlnoc měla pocit že na chvíli utkvěl pohledem na místě, kde se schovávala, a zatajila dech.
Pak zase otočil hlavu a Půlnoc si tiše oddechla.
Její plán nemusel vůbec vyjít. Všechno se mohlo pokazit ale kdyby se tak stalo, zkrátka uteče.
Trochu je předběhla, skryla se v křoví trochu dál, takže je neviděla, jen cítila.
Když byli na místě, kde potřebovala, nasadila písklavý, tón kotěte a ostře zamňoukala.
Doufala, že jí nepoznali, a čekala na jejich reakci.
Cítila že se zastavili a slyšela jejich hlasy: ,,Co to bylo?" To řekl Oblázek.
,,Nemám tušení. Jdu to zkontrolovat" opáčil Modrook.
,,Co když je to past?" Namítl jeho společník.
Modrook si odfrkl. ,,Znělo to jako kotě. Co myslíš? Zabije mě hrůzostrašné kotě s ostrými zuby? Možná je to velitelův syn. Zůstaň tu, zas tak slabý nejsem"
Půlnoc se ušklíbla a cítila, jak se Modrookův pach přibližuje.
Když už stál těsně u ní, zorničky se mu zvětšili ještě víc a pořádně zavětřil.
,,Půl-" začal, ale víc už nikdy neřekl. Půlnoc přesně v tu chvíli vyskočila z křoví, s drápy vytaženými.
Modrook byl tak zmatený, že ani nevykřikl a to už ho Půlnoc omráčila.
Zavětřila, aby zjistila jestli se k ní neblíží Oblázek a pak prokousla válečníkovi hrdlo.
Jeho horká krev jí stékala do krku a ona ani nevěděla, jak moc jí to chybělo.
Krev zabitých obětí byla její nová závislost-měla pocit, že bez ní by se zbláznila.
Půlnoc měla nyní tlamu od krve a zvedla oči. Přes Modrookovu mrtvolu toho moc necítila, a tak si nevšimla, že se k ní Oblázek ze zadu blíží.
Zjistila to, až když jí zaryl drápy do hřbetu. Zavřískala, ale nyní děkovala pronikavé vůni bahna, smrti a krve.
Díky tomu jí Oblázek nemohl cítit. Byl ale menší, takže ho snadno setřásla a pak mu skočila na hrudník.
Její rubínové oči pohlédli do těch smaragdových a viděla v nich strach.
Bodli jí výčitky svědomí, jenže najednou se po ní Oblázek ohnal a rozsekl jí tvář.
Bolestně zavřískala a teď se opravdu naštvala.
Drápala černošedého válečníka, nechala ho umírat pomalu.
Pak mu prokousla hrdlo, stejně jako Modrookovi a z jeho očí se vytratilo světlo.
Půlnoc ho pustila a snažila se nevnímat krev, která jí kapala do oka.
Zavětřila jestli tu nezůstal její pach, a pak vyrazila pryč, k řece.
Naštěstí měsíc vykoukl z pod mraků, a Půlnoc tak-ale mlhavě-viděla svůj odraz na hladině klidné vody.
Měla nad pravým okem docela velkou ránu, a věděla, že tu nezakryje.
Základní bylinky znala, tak si udělala primitivní obklad a namočila si do něj škrábanec. Vypadala jako blbec, ale nic jiného dělat nemohla.
Pak si tam dala pavučiny a přemýšlela co si vymyslí, když jí léčitelka uvidí.
Nezkušené oko by mohlo říct, že se třena škrábla o kámen, ale ti co zažili nějaké bitvy věděli, že je to rána drápem.
Půlnoc tlumeně zavrčela-čas jí protiká mezi zuby, a kdokoliv jí tu může objevit.
Znenadání pomyslela na Nočního Ohně-a tehdy dostala nápad.

Po delší době zase další kapitola! XD
Musela jsem si dát pauzu, jelikož jsem ty kapitoly chrlila jednu za druhou, a pak to nemělo takový výsledek, jaký by se mi líbil.

Opravovat to nebudu, ale určitě se budu už více snažit XD

Budu ráda za upřímnou kritiku, nějaký ten komentář nebo hvězdička, vždycky potěší 😘

Zatím ahuuuj^^