Velká skupina koček v čele s Chladným měsícem, probíhala vysokou trávou, přes území Sýkorčího klanu. Nenarazili na žádnou hlídku, což Půlnoc přišlo podezřelé-měla za to, že Sýkorčí budou vůči nim opatrnější. Mohli vědět že Havraní jsou nejlepší válečníci široko daleko, a že si to co udělali-i když to udělala Půlnoc-nenechají líbit.
Museli přeplavat řeku, aby se dostali na část území kde Sýkorčí měli tábor.
Všichni potom měli mokrou srst, ale zase na druhou stranu nešli vůbec cítit.
Najednou uviděli jednoho válečníka Sýkorčích, který okamžitě zařval: ,,ÚTOČÍ NA NÁS!"
A rozběhl se k táboru. Havraní nechali schovávání a vyrazili za ním. Tábor byl ohraničen ostrými keři, ale Havraní byl bojovný klan, a tak jim ta trocha nepohodlí nevadila.
Půlnoc se i s potrhanou srstí vřítila do tábora a zuby se jí zaleskli v úšklebku.
Po svém boku měla Škebli, které oči zářili vzrušením.
,,Za Černovouse! Za Přesličku! ZA HAVRANÍ!" Zvolal Chladný měsíc a skočil na prvního nepřítele, kterého uviděl.
Půlnoc najednou ucítila jak se jí něčí drápy zaryli do zad a ona zavřískala. Otočila se a spatřila Černou smrt, zástupkyni Sýkorčích. Obě dvě válečnice vypadali na chlup stejně. Černá srst a rubínové oči.
Začali kolem sebe kroužit a navzájem se probodávali pohledem. ,,Půlnoc, že?" Zeptala se zástupkyně Sýkorčích a provokativně se ušklíbala.
Půlnoc přikývla a obezřetně jí sledovala.
,,Vypadáš jako někdo, kdo zabil" pokračovala Černá smrt. Půlnoc sebou trhla. Říkalo se, že je ta kočka vnímavější než ostatní, ale nikdy tomu nevěřila.
Neodpověděla, a místo toho vyskočila s drápy vytaženými. Černá smrt byla mimořádná bojovnice, ale nyní nebyla dost rychlá, aby Půlnoci uhnula.
Přesto se pohla tak, že Půlnoc netrefila zamýšlené místo-záda-ale ocas. Honem se jí do něj zakousla a Černá smrt zavřískala. Oči se jí zlověstně zableskli a ona jí oplatila útok. Vrhla se k ní a zakousla se Půlnoci do ramene. Ona jí odkopla od sebe, a letmo pohlédla na zakrvácené rameno.
Pak se rozběhla proti Černé smrti a máchla tlapou aby jí zasáhla do hlavy. Nepřítelkyně se ale hbitě vyhnula a zaútočila na Půlnoc s dravostí, která byla podivuhodná.
Chvíli se tak rvali, bitva se pro Sýkorčí nevyvýjela dobře. Havraní možná neměli největší území, nebyli nejchytřejší a tak, ale rozhodně byli nejlepší bojovníci.
Půlnoc zaryla drápy do srsti Černé smrti, ale ta jí setřásla. Překulila se a to už se na ní zástupkyně Sýkorčích vrhla drápy ostrými jako trny.
Podařilo se jí vykroutit z jejího sevření a okamžitě jí zabořila zuby do masa. Černá smrt zavřískla a Půlnoc hned věděla že se jí podařila zasáhnout citlivé místo a zakousla se ještě víc. Černá smrt znova zaječela, vytrhla se jí a utekla do křoví.
Půlnoc se narovnala a rozhlédla se, takže si všimla že se k ní blíží malý učedník Sýkorčích s očima vykulenýma strachy.
Půlnoc ho snadno srazila na zem. ,,Tohle není nic pro tebe" mňoukla a pustila učedníka, který se rozběhl se pomoct svému kamarádovi, který bojoval s Černobělkou. Malá černobílá učednice byla mrštná a dokázala čelit dvoum útokům naráz z neuvěřitelnou silou, ale čím déle na ní dva učedníci doráželi, tím více byli její pohyby pomalejší.
Půlnoc už už se rozběhla na pomoc, ale to už k Černobělce dorazil Chloupek a síly vyrovnal. Půlnoc viděla jednu šedou matku Sýkorčích, která se prala se Škeblí. Černá válečnice měla převahu, ale najednou jí nepřítelkyně škrábla do oka, a Škeble bolestně zavřískala.
Půlnoc se k ním zlostně vrhla, a zakousla se šedé matce do ramene, zatímco Škeble se potácela bolestí. Matka vyjekla, a snažila se jí shodit, jenže Půlnoc držela pevně. Představovala si že drtí Lístčiny kosti... Zakousla se ještě pevněji a šedá kočka zakňourala. Představovala si Chladného výraz, až by viděl svou družku mrtvou...
,,Půlnoc!" Okřikl jí někdo a tím jí vrátil do reality. Byl to Chladný měsíc a přísně se na ní díval. Půlnoc matku pustila a ona okamžitě zdrhla pryč. Odrazila útok dvou válečníků a obrátila se ke Škebli. Celé oko měla zakrvácené, ale nepoškozené. Půlnoc jí řekla aby utekla. Dívala se jak se Škeble plahočí bitvou, a dokud nezmizel její ocas, nepohnula se. Zahlédla Chladného souhlasný výraz, což Půlnoc potěšilo a vrhla se do bitvy s ještě větší vervou.
Kdokoliv se jí připletl pod drápy toho litoval, protože o chvíli později s vřískáním utíkal pryč. Půlnoc cítila na sobě pohledy ostatních koček, z nichž většina byla obdivná ale některá podezíravá.
Půlnoc si uvědomila, že vypadá jako stroj na zabití, a že kdyby jí kód válečníka-který stejně porušila zabitím Černovouse a Přesličky, jenže to oni neví- nebránil zabijet, každý kdo by se jí připletl do cesty by byl mrtvý. To vědomí jí potěšilo a zároveň znervóznilo. Musím se zklidnit, pomyslela si. Jinak až se zjistí že ty dva zabil někdo z našeho klanu, obvinění padne na mě.
Přesto se jí nedařilo bojovat s menší vervou, a tak prostě nechala svého snažení, zatínala drápy do masa, kousala a trhala.
Když konečně uběhl nějaký čas a nebylo znát, která strana vyhraje-i když by to byli nepochybně Havraní- Chladný zavelel: ,,Už je necháme na pokoji! Zpátky!"
Kočky Havraních se poslušně začali stahovat a cestou ještě syčeli na Sýkorčí posměšné nadávky, z nichž jedna byla trefnější než druhá.
Škeble na ně čekala nedaleko tábora, sotva se udržela na nohou, a tak jí Půlnoc musela pomáhat. Když plavali v řece, chytla Škebli za zátylek a sama vyrazila ke břehu.
Běželi územím Sýkorčího klanu a v hrudi je hřál příjemný pocit vítězství. Havraní jsou možná nejlepší bojovníci, ale nejsou nelítostní. Nechali Sýkorčím jejich tábor, i když bylo jasné, že ho klidně mohou dobít.
Chladný měsíc zadumaně kráčel vepředu a Půlnoc zajímalo, co se mu asi honí hlavou.
Když se jí konečně dostali na své území, všichni se uvolnili, jelikož být na nepřítelově území není nic hezkého, i když je porazili a nehrozilo jim žádné nebezpečí.
Půlnoc si všimla že i když vyhráli, hodně koček je zraněných a potřebuje ošetřit. Mezitím si mezi tou skupinou válečníků vybírala koho zabije dál.
Jako první jí napadla Lístka, ale pak se rozhodla, že bude sledovat jak ona, a její druh budou žít ve strachu mezi válečníky, o kterých neví jestli jsou věrohodní.
Půlnoc si navíc uvědomila, že kdyby zabila Lístku, Chladný by poznal že to udělala ona, jelikož všichni ostatní jí mají rádi. Neříkala že jí později nezabije-na její smrt se bude těšit-ale nebude to hned.
Museli zase přeplavat řeku aby se dostali do tábora, a když to udělal, Půlnoc která podpírala Škebli s ní rychle vyrazila do léčitelské jeskyně. Jak čekala, Zlatka polohlasně vykřikla, když uviděla svou sestru takhle zuboženou a dala se hned do léčení.
Půlnoc měla jen pár škrábanců, takže to nechala být. Tiše si lízala rány a sledovala jak dva válečníci pohřbívají Přesličku. Na okamžik v jejím srdci zavládla lítost-už nikdy neuslyší ten její protivný hlas, nikdy neuvidí její pyšné zelené oči a už jí nikdy neseřve. Honem se okřikla a zadupala tyhle pocity hluboko do sebe. Když necítila nic jiného, než uspokojení s prolité krve, pousmála se.

Když se setmělo, Chladný měsíc svolal kočky na klanové schromáždění.
Půlnoc se posadila vedle Škeble, která měla na oku obklad, ale jinak byla v pořádku.
,,Vy dva, Chloupku a Černobělko, jste dnes prokázali obrovskou odvahu. Bojovali jste dobře" řekl Chladný měsíc. Dva učedníci se na sebe nadšeně podívali.
Chladný zvedl bradu a upřel pohled na pruh hvězd, které se říkalo Stříbrná kožešina a pak promluvil. Jeho hlas se rozhléhal horami.
,,Já, Chladný měsíc, velitel Havraního klanu, žádám své předky válečníky, aby shlédli na tyto dva učedníky. Prošli tvrdým výcvikem, aby pochopili naše ctihodné zákony a já vám je nyní doporučuji k přijetí mezi válečníky" Zadíval se znova na Chloupka a Černobělku a pak pokračoval: ,,Černobělko, Chloupku, slibujete, že budete zachovávat válečnický zákoník a chránit tento klan, i kdyby vás to mělo stát život?"
Někde zahoukala sova, a Půlnoc je všechny tiše sledovala. Připomnělo jí to její jmenování, tehdy byl ještě velitelem Rudý měsíc a zástupce. někdo, kdo už dnes nežije.
,,Slibuji" přísahala Černobělka slavnostně a hrdě vypjala hruď. Půlnoc zalitovala, že to není její učednice. Černobělka byla nejsilnější ze všech učedníků, a ani se nedivila, když její učitel byl Chladný měsíc.
,,Slibuji" řekl Chloupek a vzrušeně kulil oči.
,,Pak vám z moci Hvězdného klanu dám válečnická jména. Ty, Chloupku, budeš ode dneška zván Chlup. Hvězdný klan oceňuje tvou statečnost a sílu a přijímá tě mezi válečníky Havraního klanu" Chladný měsíc vykročil k Chlupovi a položil mu hlavu na skloněné temeno. Chlup se sehnul ještě o něco níž, aby mu mohl uctivě olíznour rameno, pak se napřímil a odešel k ostatním válečníkům.
,,Černobělko, od této chvíle ti budeme říkat Černoběla. Hvězdný klan oceňuje tvou statečnost a sílu a přijímá tě mezi válečníky Havraního klanu" Dotkl se její hlavy stejně jako Chlupovi, Černoběla mu olízla rameno a sedla si vedle svého kamaráda.
Dav koček vzdával novým válečníkům hlasité pocty a ztichlým nočním nebem se neslo skandování jejich nových válečnických jmen: ,,Chlup! Černoběla! Chlup! Černoběla!"

Další kapitola je tuuuu!
Jako nic moc, ale brzo to bude lepší, to slibuji😈😈😈