Půlnoc probudilo hrozivé zaječení. Zvedla hlavu a podívala se na Škebli, která pokrčila rameny. Půlnoc se vybavila včerejší noc, a dalo jí to práci, se škodolibě neusmát.
Vyšla spolu s ostatními válečníky z doupěte a musela přivřít oči, aby přivykla ostrému světlu. Hned na to spatřila Větev, mladou hnědou válečnici, která se skláněla nad něčím tělem.
Půlnoc si honem zakryla srstí ránu kterou jí Černovous udělal a s uspokojením sledovala, jak se na sebe kočky vyděšeně dívají. Rozhlehl se všeobecný ruch, dokud je Chladný neokřikl: ,,Ticho!"
Klanovníci ztichli a upřeli pohled na svého velitele. ,,Co se stalo?" Zeptal se Větve která roztřeseně zvedla hlavu. ,,Š-šla jsem s Modrookem na hlídku, a když jsme procházeli u hranic se Sýkorčími, našli jsme tam Č-Černovouse" vykoktala.
Měsíc nemohl utišit pobouřené výkřiky, které se začali ozývat. Půlnoc se k nim přidala, aby to nevypadalo podezřele.
,,Zabili ho Sýkorčí!" Vykřikl nějaký kocour a klan souhlasně zamručel. Když se neměli k tichu, velitel zařval: ,,DOST!"
Všichni umlkli a vzhlédli k němu. ,,Na dnešním Schromáždění si o tom s nimi promluvíme. Teď, musím zvolit nového zástupce. Bude to Noční Oheň"
V této situaci by měli všichni provolávat jeho jméno, ale nikdo se k tomu neměl. Noční Oheň jen přikývl a pak nervózně začal rozdělovat hlídky. Pověřil také dvě kočky aby pohřbili Černovouse a zatímco udával rozkazy, jeho hlas nabíral na síle.
Půlnoc měla jít cvičit se svou učednicí a tak jí řekla aby šla za ní. Přeslička byla příšerná učednice. Neuvěřitelně egoistická, neschopná a namyšlená. Půlnoc hned věděla kdo bude další oběť... Dnes jí ale zabít nemohla, bylo by to moc podezřelé.
Proto musela snést kecy své učednice.
,,Jako nechápu proč Sýkorčí zabijí Černovouse. Pokud nás chtějí oslabit, tak jsou na omylu. Dokud jsem tu já, mají smůlu, beze mě, by náš klan nepřežil ani na chvilku. Víš, já jsem totiž nejlepší, to samozřejmě víš, ale já se jen chci ujistit že se dostalo k tvým uším, protože jsem velmi skromná a nevychloubám se. Pamatuješ jak jsem ulovila to srnče? Ha, nikdo jiný to z učedníků neudělal a pochybuju že by byli dost chytří aby..."
,,Můžu tě poprosit o pár věcí?" Přerušila jí Půlnoc zamračeně. Přeslička k ní otočila černou hlavu a pohlédla na ní smaragdovýma očima. ,,O radu? Samozřejmě, je přirozené že ke mě vzhlížíš, i když si moje učitelka"
,,Tak za prvé: nevzhlížím k tobě. Za druhé: to srnče si neulovila ty, ale já. Za třetí: Černobělka a Chloupek ulovili srnče bez pomoci, takže jsou toho schopni. A za čtvrté: mohla by si zavřít zobák a dělat něco jiného než žvanit?" Utrhla se na ní.
Přeslička se nejdřív zatvářila ohromeně, že jí tohle říká a pak pyšně zvedla hlavu a urazila se.
Půlnoc protočila očima a pokračovala dál...

Když se setmělo, Měsíc svolal klan, aby oznámil kdo všechno půjde na Shromáždění. Samozřejmě že chtěli všichni, aby si ze Sýkorčími osobně vyřídili účty, ale někdo musel zůstat v táboře.
Půlnoc potěšilo že jí vybral na dnešní Shromáždění a Škeble mezitím smutně mručela, když ona nešla. ,,Všechno ti řeknu" slíbila své kamarádce, když se vybrání členové klanu uspořádali u řeky. Škeble si povzdechla a pak se pousmála. ,,Nandej jim to za nás!" Zvolala a Půlnoc se uchechtla. Táborem proletěl horský vítr a rozčísl všem srst, čímž odhalil její ránu. Půlnoc si jí honem zase zakryla a doufala že jí nikdo nezahlédl. To se ale měla na omylu...

Kočky vyrazili přímo skrze své území podél řeky. Za chvíli spatřili obrovské jezero, u kterého už byl Orlí klan. Když Havraní dorazili, velitel druhého klanu, Zlatý měsíc se na Chladného tázavě podíval. Ten mávl ocasem na znamení, že se to dozví později a Měsíc nic nenamítal. Jeho světle zrzavá srst vypadala spíše jako zlatá, taková kterou mohl každý závidět.
Velitelé obvykle usednou na jeden z kamenů uprostřed jezera, a klany se shromáždí na břehu, ještě ale nezačalo Shromáždění, takže si kočky otevřeně povídali.
Když dorazili i Soví, Havraní a Orlí je normálně pozdravili a zapojili je do rozhovoru. Půlnoc napjatě čekala na Sýkorčí.
Když i oni přišli, v čele se svým velitelem Temným měsícem, od Havraních se začali nést hromady nadávek. Orlí a Soví se tvářili zmateně, stejně jako samotní Sýkorčí.
Chladný měsíc ani nepozdravil Temného, skočil do vody, stejně jako Hvězdná záře, velitelka Sovích a po něm následoval Zlatý a i Temný.
Když se posadila na kameny, v rychlosti si olízli srst a čekali až bude měsíc vysoko na obloze. Havraní si normálně povídali s dvěma jinými klany, ale Sýkorčím se buď vyhýbali, nebo je úmyslně provokovali.
Půlnoc seděla na kraji břehu, ocas omotaný kolem tlapek a napjatě vyčkávala. Její rubínové oči ve tmě zářili a ona na ně byla hrdá. Vždycky jí přišli zlé, nikdo se na ní nechtěl skoro ani podívat, ale nyní jí to bylo jedno.
Zlatý měsíc vydal hrozný skřek, čímž zahájil Shromáždění. Kočky ztichli a upřeli na něj pohledy různorodých očí. Světle zrzavý kocour jim oznámil kolik koťat se narodilo, kolik se jich stalo učedníky a kolik válečníky.
Orlí klan byl jeden z nejsilnějších klanů. Měli totiž na svém území moře a z toho lovili ryby. Mimo lesu také měli úrodné louky, kde byli mnoho myší a podobných hlodavců. Jejich největší nevýhoda spočívala v tom, že kdyby se moře rozbouřilo, zalilo by iejich tábor, který se nachází ve Třech skalách u moře.
Po něm následoval Soví klan. Hvězdná záře měla krásnou, černobílou srst, a pronikavé zlaté oči zabodávala do všech přítomných. Byla moudrá, to ano, ale Půlnoc jí neměla moc ráda. Udělala by všechno pro dobro Sovího klanu, a bylo by jí jedno, co by proti ní stálo. To je sice obdivuhodné, ale Půlnoc měla pocit, že chce tato mladá velitelka všem ukázat čeho je Soví klan schopný, a je jí jedno, jak toho dosáhne. Jejich území bylo kromě řeky celé pokryté lesy, žilo tam docela dost zvířat a oni vynikali ve šplhu na strom. Měli ale jedno z nejmenších území-ztratili kus při bitvě proti Zlatým.
I Hvězdná záře oznámila kolik novinek se stalo. Následoval Temný měsíc-nebyl už nejmladší, ale tmavě šedou srst měl jako vždy pečlivě udržovanou a oranžovýma očima brouzdal po okolí. I on jim řekl kolik koťat se narodilo a kolik se stalo učedníky nebo válečníky.
Území Sýkorčích se rozkládalo vedle Havraních a Orlích, byli na tom docela podobně, jako Havraní klan. Les, řeka, pole, hory.
Půlnoc málem slyšela jak jí srdce buší v hrudi. ,,Před pár dny" začal velitel Havraních chladně, ale jeho oči prozrazovali nesmírný smutek. ,,Zemřel náš velitel Rudý měsíc na nemoc. Jeho nástupcem jsem se stal já a mám nové jméno-Chladný měsíc. Svým zástupcem jsem jmenoval Černovouse"
Havraní přímo hořeli vzrušením a napjatě čekali co bude dál. ,,Jenže ten tu není. Proč? Dnes ráno šli dva z mých válečníků na hlídku" pokračoval Chladný měsíc a Půlnoc se zachvěla. Už je to tady... ,,Když procházeli kolem vašeho území" kývl na Temného měsíce. ,,Našli tam Černovouse. Byl mrtvý. Měl spoustu škrábanců a ran, takže zemřel násilnou smrtí. A nacházel se u Sýkorčích!"
V tu chvíli se stali dvě věci najednou. Havraní začali na Sýkorčí nadávat, zatímco ti se ohrazovali že oni to nebyli.
Půlnoc se přidala k nadávkám a s uspokojením sledovala ten zmatek který nastal.
Chladný měsíc mezitím mluvil s Temným, oba dva velitelé se tvářili ledově, ale srst na zátylku měli zježenou.
,,TICHO!" Zařval Zlatý měsíc, a nikdo mu nevěnoval pozornost, dokud je neokřikla i Hvězdná záře.
,,Na čest Sýkorčího klanu, přísahám že mi to nebyli" ozval se Temný měsíc a jeho chladné oči prozrazovali nesmírnou zlobu. Kočky napjatě mrskali ocasy a upírali na ně zrak.
,,Tak proč se Černovous nacházel u vás?" Dožadoval se odpovědi ostře Chladný.
,,Jsi velitem jenom pár dnů a už si takhle vyskakuješ?" Napjal se Temný a tlumeně zavrčel. Chladný měsíc mu zavrčel nazpátek, čímž jakoby vydal neviditelný rozkaz. Havraní se vrhli na Sýkorčí, toužili po odplatě.
Orlí a Soví se je od sebe marně snažili odtrhnout, zatímco Chladný bojoval s Temným. Oba dva spadli do vody a plavali kolem sebe.
Půlnoc pohlédla na měsíc. Pokud tohle Hvězdný klan vidí, proč to nezastaví? Nechápala a pleskla jednoho ze Sýkorčích. Bylo jí celkem jedno, jestli to Hvězdní vidí, nebo ne, ale vrtalo jí to hlavou.
,,NECHTE TOHO!!! SHROMÁŽDĚNÍ MAJÍ PROBÍHAT V MÍRU!!!" Rozkřikl se Zlatý měsíc. Temný a Chladní vylezli zpátky na kameny, a Půlnoc si všimla že každý má pár řezných ran.
Kočky se přestali rvát, olizovali si zaprášenou srst a přitom sledovali velitelé, co se začali hádat.
,,Proč jste zabili Černovouse?"
,,Nikoho jsme nezabili"
,,Tak proč byl u..."
,,Jak to mám sakra vědět?!" Zaprskal Temný měsíc výhružně a Chladný se napjal.
,,Nechte toho vy dva" okřikla je Hvězdná záře. Její klidný hlas mluvil za vše. Bylo jí jedno co si Sýkorčí a Havraní udělají, pokud se to nebude týkat Sovích.
Najednou měsíční světlo zesláblo. Kočky se podívali na oblohu a poděšeně zjistili, že měsíc zakryl obrovský, černý mrak, který se očividně neměl k odhodu.
,,Shromáždění je z vůle Hvězdného klanu u konce!" Zvolal Zlatý měsíc a přeplavil jezero, stejně jako Hvězdná záře. Temný a Chladný na sebe chvíli ještě vrhali zlostné pohledy, ale pak se obrátili a napodobili je.
,,Havraní, ke mě!" Zvolal jejich velitel. Zase se tvářil chladně, ale jeho oči zuřili. Půlnoc se musela ovládnout, aby se škodolibě nezachechtala.
,,Jdeme" prskl a rozběhl se zpátky na své území, k jejich táboru. Havraní ho ostražitě následovali, a mnoho zvedalo hlavy aby kontrolovali černý mrak nad sebou.

Konečně kapitola! XD
Tady máte mapu⬆⬆⬆. (Místo toho Sýkorový, má být Sýkorčí, ale nechce se mi to opravovat XD)
Dnes žádné, nijak zvlášť krvavého střety, ale nebojte se, dočkáte se XD

A co myslíte? Poznají Havraní že jsou Sýkorčí nevinní? A jak to vlastně dopadne?

Budete si muset počkaaaat XD

Zatím čuuuuus!