Ten křik přišel až příliš rychle. Půlnoc se probudila a spatřila, že ostatní kočky se po sobě úzkostně dívají a ježí srst.
Vyšli z doupěte. Bylo brzo ráno, na nebi pořád svítili hvězdu, ale obzor už se začal zbarvovat do červena. Vzduch byl prosycen příjemnými pachy deště a Půlnoc měla pocit, jakoby to z ní vyčistilo všechny obavy. To kotě si nezasloužilo zemřít, ale netrpělo dlouho, a byla si jistá, že by chtělo radši zemřít, než žít bez matky. To se nedalo říct o tom druhém.
Všechny kočky se řítili do školky, Lístka, Mlha a Větev vyběhli ven celé zděšené.
Chladný měsíc šel uklidňovat Lístku, takže Půlnoc kývla na Bleskovouse a Tmavě Rudou, aby se podívali co se stalo-ona to věděla, ale to oni nevěděli.
Kočky napjatě čekali, přešlapovali a šeptali si. Kapky deště na stéblech trávy se třpytily a osvěžovali jim tlapky.
Půlnoc přímo cítila to napětí, které tu nyní kolovalo. Pak uslyšela, jakoby někdo něco táhl po zemi, a všechny kočky pootočili uši ke školce. Vynořil se z ní Bleskovous, co za zátylek táhl nějaké světle šedé tělo, a za ním se vynořila Tmavě Rudá která v tlamě držela malé kotě.
Položili oba mrtvé před ně a rozhostilo se příšerné ticho. Kočky jen vyjeveně civěli na ty dva. Moc jich Námrazu nelitovalo, ale strachovali se, že to příště budou oni, a byli smutní z toho, že byl někdo schopný zabít kotě.
Půlnoc se sevřeli útroby a odvrátila pohled. Snažila se přesvědčovat o tom, že to kotě by bez matky nechtělo říct, ale bylo to jenom plané přesvědčování.
Chladný měsíc se velmi pomalu zeptal: ,,Je tam někde pach Stíny?"
Bleskovous zavrtěl hlavou. ,,Jenom starý. Pochybuju že se tam vplížila s bahnem na zádech"
Pár koček se nervózně uchechtlo a Půlnoc polkla.
Chladný všechny přejel pohledem, nedůvěřivě je sledoval a pak řekl: ,,Zdá se, že vrah je pořád tady, takže... Stína je nevinná"
Klanovníci si začali šeptat ale Půlnoc se k nim nepřidala. Bylo jen otázkou času, než Chladnému dojde, co se stalo. Nenáviděla Námrazu, a teď ještě víc, kvůli tomu, co provedla její kamarádce. Bylo to tak jasné, že by si toho všimlo i to nejhloupější kotě na světě. Ale Chladnému, jakoby to unikalo-za což byla vděčná. Sledoval jí sice nedůvěřivým pohledem, ale jakoby si nemohl připustit, že by to byla ona.
Půlnoc se najednou v hlavě vynořila vzpomínka, o které ani nevěděla, že jí má.

Byl jasný, den, slunce hřálo, ptáci zpívali v korunách. Noc byla tehdy učednicí, ležela se Škebličkou před doupětem a obě se vyhřívali.
Najednou k nim zamířil Černovousek se samolibým úsměvem.
,,A jéjé" poznamenala Škeblička a zamrskala ocasem. Noc se ušklíbla a sledovala černého učedníka.
Když se před nimi zastavil, Noc si všimla jak na něj Škeblička civí. Pod lesklou kůží se mu vlnily svaly, a to byl jen o něco starší, než ony.
,,Tak co Noc?" Zazubil se Černovousek, ale ne hezky. Tvářil se zlomyslně. ,,Slíbila jsi mi souboj. Nebo se bojíš?"
Noc si vzpomněla na včerejší den. Hádala se s Černovouskem a on na ní vykřikl, že si zítra zabojují, aby se ukázalo kdo je lepší. A ona souhlasila.
Zvedla se a nebojácně mu pohlédla do očí. ,,Cítím tu vibrace strachu" poznamenala. ,,A nevychází ze mě"
Černovousek zavrčel a mrskl ocasem. ,,Tak pojď! Rozmáčknu tě jako hada!"
,,Kterého jsi nikdy nechytil" rýpla si Noc a Černovousek se zamračil a vycenil tesáky.
Pak se otočil a vyrazil doprostřed tábora. Noc to zarazilo. To budou bojovat všem na očích? Pokud prohraje, ztrapní se, ale pokud vyhraje...
Oči se jí zlověstně zableskli a vyrazila za ním.
Postavili se naproti sobě a mrskali ocasy.
Po chvíli kolem sebe začali kroužit, Noc pozorně sledovala jeho pohyby, studovala tvář protivníka. On se šklebil, ona sama nasadila výraz lhostejnosti. Najednou Černovousek škobrtl o kámen-byl to nepatrný pohyb, ale Noc si ho všimla a vyrazila. Vyskočila do vzduchu, ale drápy nevytáhla. Nebyl to souboj na život a na smrt, a tudíž mu nemohla ublížit.
Přesto drápy musela trochu vytáhnout, aby se na zmítajícím se Černovouskovi udržela.
Malý učedník zavrčel a shodil jí. Noc dopadla na záda, ale než se stačila zvednout, stál nad ní Černovousek, s tlapkami na její hrudi. Samolibě se culil a Noc zavrčela. Začala sebou mrskat, ale učedník do ní zaryl drápy. Pak jí napadla lest. Povolila v ramenou, přestala sebou cukat, a Černovousek si pomyslel, že vyhrál.
Přesně ve chvíli, kdy polevil v opatrnosti se vymrštila srazila ho na zem, přesně jako před chvílí on jí.
Stála nad ním a v srdci jí plál pocit uspokojení.
,,Skvělé!" Zvolal někdo, a Noc si všimla, že se kolem nich shromáždila skupina koček.
Černovousek sebou cukal, a tak ho pustila, sedla si, a obtočila si ocas kolem tlapek.
,,Vyhrála jsem" řekla klidně a Škeblička se ušklíbala.
Černovousek zabručel a odešel...
Později ten večer, když šli všichni spát, slyšela Noc a Chladného-který byl tehdy učedníkem a nesl jméno Snížek- si povídat.
Dělala že spí, ale poslouchala je.
,,Porazila mě" zavrčel Černovousek a ona se nepatrně ušklíbla.
Snížek něco zabručel. ,,Nedává to smysl. Já nevěřím že by to dokázala znovu..."

Půlnoc potřásla hlavou. Už jí to bylo všechno jasné. Chladný nikdy nevěřil že by něco dokázala. Proto nyní nevěří že je dost silná, aby zabila členy jeho klanu.
V duchu se zasmála. Pěkně se mýlí...

Když vyšlo slunce, Chladný měsíc vydal rozkazy. Námrazino poslední kotě přišlo do péče Lístky, která nevypadala, že by jí to vadilo.
Půlnoc vyrazila spolu se Škeblí a Tmavě Rudou na hlídku, ale vůbec se s nimi nebavila. Koho zabije jako dalšího..?
Rozhodla se nechat válečníky na pokoji, jinak by už nezbyl skoro nikdo, kdo by za prvé chránil klan, a za druhé... Kdyby nezbyli silní válečníci, všechna podezření by padla na ní.
Rozhodla se zaměřít na učedníky. Nejstarší byla nyní Močálka, jelikož Chlup, Blesková bouře, Černoběla a Chladný vítr se stali válečníky.
Takže Močálka, pomyslela si, a snažila se vymyslet svůj plán. Najednou se sama pro sebe ušklíbla, jelikož jí napadlo něco dokonalého.

Ještě ten večer, řekla Chlupovi a Močálce, že půjdou spolu s ní na hlídku. Nevypadali zrovna dvakrát nadšeně, ale bylo jí to jedno.
Vyšli z tábora, slunce zapadalo a ozařovalo jejich kožíšky.
Když se dostali docela daleko, Půlnoc najednou schválně nastražila uši. ,,Slyšeli jste to?" Zeptala se. Močálka a Chlup se zatvářili nechápavě. ,,Počkejte tady" nařídila jim Půlnoc a vydala se k řece. Když byla z dohledu, vyválela se v blátě a pak svým hlasem vykřikla: ,,Pomoc!"
Rozběhla se k těm dvěma, a musela vypadat hodně strašidelně, jen jako hrouda bahna.
Močálka a Chlup se zastavili těsně před ní a tvářili se smrtelně vyděšeně.
,,Kde-kde je Půlnoc?" Vykoktal Chlup a snažil se vypadat statečně. Močálka vedle něj, se třásla strachy.
,,Půlnoc?" Zeptala se hlasem, který vůbec nepatřil jí. ,,Ta černá kočka?"
Chlup pomalu přikývl. ,,Ha!" Vykřikla Půlnoc zase tím jiným hlasem.
,,Polehává v bezvědomí u řeky" zavrčela a Chlup s Močálkou ucouvli. Přesně v tu chvíli Půlnoc vyrazila. Vyskočila do vzduchu, s tlapami nataženými a přistála přímo na Močálce. Malá učednice vykřikla a Chlup se vrhl na Půlnoc. Přistál jí na zádech, ale ona ho shodila a rychle Močálce prokousla hrdlo.
Rudá krev zbarvila trávu a Chlup jí zděšeně pozoroval, když odstoupila od její mrtvoly a olízla si tlamu.
,,Co tu ještě děláš?!" Zaburácela a Chlup se honem otočil a rozběhl k táboru pro pomoc. Půlnoc čekala, dokud jí nezmizí z dohledu, a pak vyrazila k řece. Bleskurychle ze sebe omyla krev a bláto, pak si lehla na kraj řeky, a dělala že je v bezvědomí.
Neslyšela nic, než burácení vody, ale pak, jakoby se začala chvět země.
Nemusela otevřít oči, aby se dozvěděla, že jsou to členi jejího klanu.
,,Půlnoc!" Vykřikl nějaký hlas, a ona v něm poznala Škebli. Za chvíli se pár koček dostalo k ní, a ona naoko malátně zvedla hlavu a otevřela oči.
,,C-co se stalo?" Nechápala se dělala zmatenou.
Viděla Škeblinu ustaranou tvář, Chlupův provinilý výraz a ještě pár dalších.
,,To bych se chtěl zeptat spíš já" ozval se nějaký chladný hlas, který do ní zajel jako drápy. Pootočila hlavu, a spatřila Měsíce, jak stojí nedaleko ní. Měla chuť mu ten nevýrazný obličej rozdrápat, ale ovládla se.
,,Šli jsme na hlídku, a já něco slyšela u řeky" říkala, a dělala, že každé slovo jí činí námahu.
,,Pak se naproti mě, objevil někdo, pokrytý bahnem. Nestihla jsem nic dělat, omráčil mě" pokračovala a pak se otočila na Chlupa. ,,Co se stalo? Kde je Močálka?"
Kočky se po sobě nervózně podívali, a ona v jejích očí viděla smutek. Byl tam už dlouho, byl tam od doby, kdy začali ty vraždy. Na chvíli se cítila provinile.
,,Je mrtvá" řekl Chladný měsíc, a mračil se.
Půlnoc sklonila hlavu, aby vypadala smutně.
Její plán vyšel, ale netušila, že se to všechno, za chvíli změní...

Táááák lidičky, blížíme se ke konci XD
Neříkám že hned příští kapitolou tu skončí, ale už jsme skoro u konce XD
Jak jsem říkala, je to jen taková povídka, ale všechno vám řeknu v PODĚKOVÁNÍ XD.

Zatím ahuuj^^