Ten večer si Půlnoc všimla, že napjatá atmosféra v táboře zmizela. Bleskotlapka a Chladivý větřík se mohli stát válečníky, Větev oznámila že čeká koťata, takže se přemístila do školky, tři potomci Mlhy se dnes stanou učedníky a vrah byl odhalen-aspoň si to myslí.
Mlha seděla vedle svých koťat, které vzala do parády, takže měli srst měli pečlivě ulízanou.
Námraza probodávala egoistickým pohledem Škebli a Půlnoc, které seděli docela kus od sebe.
Nějak spolu nemluvili. Půlnoc netušila proč, ale nijak zvlášť jí to nevadilo.
,,Slibuji" řekla Bleskotlapka a Chladivý větřík jí napodobil.
,,Pak vám z moci Hvězdného klanu dám válečnická jména. Ty, Bleskotlapko, budeš ode dneška zvána Blesková bouře. Hvězdný klan oceňuje tvou statečnost a sílu a přijímá tě mezi válečníky Havraního klanu" Chladný měsíc vykročil k Bleskové a položil jí hlavu na skloněné temeno, zatímco mu mladá válečnice uctivě olízla rameno.
Chladivý větřík získal jméno Chladný vítr, a oba dva se posadili k válečníkům-pak budou celou noc bdít.
To, že se další učedníci stali válečníky, byli dobré posilnění, jelikož Havraní klan byl útoky vraha oslaben.
,,Mlžina koťata dosáhla šestého úplňku a jsou připravené stát se učedníky" prohlásil Chladný měsíc a shlédl na ty tři. Všichni měli šedou srst, a Půlnoc došlo, že Mlžin druh, byl Modrook. Bodli jí výčitky svědomí. Mlha nebyla špatná kočka, neměla ráda Námrazu-tak jako všichni-a ostře protestovala proti vyhození Stíny.
I když se tvářila hrdě, v jejích očích byl smutek, stejně jako v těch kotěcích.
Půlnoc si neuvědomila, že by zabitím Modrooka mohla ublížit tolika kočkám. Cítila se provinile, ale nemohla jinak...
Chladný měsíc pokynul ocasem třem mláďatům, a oni k němu nervózně vyrazili.
,,Ode dneška" mňoukl velitel s pohledem upřeným na šedivou kočičku s odvážnýma, modrýma očima, stejnýma, jako měl její otec. ,,Budeme až do chvíle, než dostane válečnické jméno, říkat této učednici Kapka"
Nová učednice se rozzářila a hrdě vypjala hruď.
,,Černobělo" spustil Chladný měsíc. ,,Vím že ses stala válečnicí teprve nedávno, ale myslím, že jsi schopná mít svého prvního učedníka. Budeš cvičit Kapky"
Černoběle zazářili oči nadšením. ,,Očekávám že předáš této učednici vše, co jsem tě naučil" pousmál se a Černoběla se vydala ke Kapce, a dotkla se jejího čumáčku.
Chladný se pak otočil na druhého učedníka, zamračeného, šedého kocourka, který měl zelené oči po matce.
,,A tento učedník" řekl Měsíc. ,,Se bude jmenovat Lístek"
Lístek se ani nehnul, jen bezvýrazně pozoroval velitele, a Půlnoc napadlo, jestli se z tohodle zamračeného kocourka, náhodou nestane druhý Chladný.
,,Bleskovousi, budeš ho trénovat. Rudý měsíc byl tvůj učitel, a byl by na tebe hrdý. Doufám že mu něco přidáš z jeho umění a moudrosti"
Bleskovous hrdě zvedl hlavu a oči se mu rozjasnily. Předstoupil před Lístka, a dotkl se jeho čumáčku.
Chladný měsíc se obrátil na poslední kočičku, která měla oči barvy moře. Nervózně přešlapovala a mrskala ocáskem.
,,Ty poneseš jméno Motýlka. Tvým učitelem se stanu já" oznámil Chladný měsíc a Motýlka vyvalila oči. Pak rychle potřásla hlavou, a dotkla se velitelova čumáčku.
Klan začal volat jména, jak nových válečníků, tak učedníků.
,,Blesková bouře! Chladný vítr! Kapka! Lístek! Motýlka!"

Začalo pršet a Půlnoc trochu litovala Bleskovou bouři a Chladného vítra, že musí bdít za takového počasí.
Vypadalo to ale, že jim to moc nevadí, protože je zevnitř hřál příjemný pocit.
Půlnoc si vzpomněla na svoje jmenování válečnicí...

Kočky byli shromážděné okolo velkého, zrzavého kocoura, který červené oči upíral na někoho v davu.
Noc netrpělivě mrskala ocasem a její kamarádka Škeblička na tom byla podobně. Obě černé učednice se na sebe vzrušeně dívali, a když Noc spatřila Chladného sněha, který se stal válečníkem před několika dny, rozbušilo se jí srdce.
Zároveň spatřila jeho kamarády, Lístku a Černovouse, kteří se stali válečníky s ním.
Noc zaryla drápy do země. Černovous všechno zkazil. Vyžvanil co neměl. A Lístka se až moc spřátelila s Chladným.
Tlumeně zavrčela. Však já se vám pomstím, pomyslela si a mračila se. Její myšlenky se rozplynuli, když je Rudý měsíc vyzval, aby předstoupili před něj.
,,Vy dvě, Noci a Škebličko, jste dnes prokázaly, že jste připravené, stát se válečníky" řekl velitel a usmála se. Noc a Škeblička byli zrovna na lovu pro starší, když zahlédli docela velkou smečku llišek. Škeblička se rozběhla do tábora a Noc se snažila lišky zadržet. Když dorazili ostatní, byla na pokraji vyčerpání, ale dokázala je zadržet aspoň tak, aby přišel zbytek. Noc se na Škebličku nadšeně podívala.
Rudý měsíc zvedl bradu a upřel pohled na pruh hvězd, které se říkalo Stříbrná kožešina a pak promluvil. Jeho hlas se rozhléhal horami.
,,Já, Rudý měsíc, velitel Havraního klanu, žádám své předky válečníky, aby shlédli na tyto dva učedníky. Prošli tvrdým výcvikem, aby pochopili naše ctihodné zákony a já vám je nyní doporučuji k přijetí mezi válečníky" Zadíval se znova na Škebličku a Noc a pak pokračoval: ,,Noc, Škebličko, slibujete, že budete zachovávat válečnický zákoník a chránit tento klan, i kdyby vás to mělo stát život?"
Kočky se na ně usmívali, a Noc se cítila jako nikdy. Bude věrná svému klanu. Navždy!
,,Slibuji" přísahala Škeblička slavnostně.
,,Slibuji" řekla Noc a hrdě vypjala hruď.
,,Pak vám z moci Hvězdného klanu dám válečnická jména. Ty, Škebličko, budeš ode dneška zvána Škeble. Hvězdný klan oceňuje tvou statečnost a sílu a přijímá tě mezi válečníky Havraního klanu" Chladný měsíc vykročil ke Škebli a položil jí hlavu na temeno. Škeble mu uctivě olízla rameno, pak se napřímila a odešla k ostatním válečníkům.
,,Noc, od této chvíle ti budeme říkat Půlnoc. Hvězdný klan oceňuje tvou statečnost a sílu a přijímá tě mezi válečníky Havraního klanu" Dotkl se její hlavy stejně jako Škebliny, Půlnoc mu olízla rameno a sedla si vedle své kamarádky. Nic by jí nemohlo tuhle náladu zkazit. Byla válečnicí! Konečně dosáhla svého cíle. Stala se tím, na co by byl její první učitel hrdý. Všimla si, že její kamarád Ohínek se na ní obdivně dívá a tak se na něj zářivě usmála. Litovala že se nestal válečníkem s nimi, ale jeho den nastane.
Dav koček vzdával novým válečníkům hlasité pocty a ztichlým nočním nebem se neslo skandování jejich nových válečnických jmen: ,,Škeble! Půlnoc! Škeble! Půlnoc!"
Tehdy by Půlnoc nevěřila, že bude zabijet. Že bude nenávidět...
Seděli se Škeblí zády k sobě, a tak se navzájem zahřívali, jelikož začalo sněžit.
Půlnoc ale mnohem více zahřívalo vědomí, že se stala válečnicí, a že na ní může být klan hrdý.
Vše se obrátí k lepšímu, věřila v to. Získá si Chladného, a uděla pro to cokoliv...

Půlnoc se při té vzpomínce smutně usmála. Tehdy byla naivní Noc, která si myslela že všechno výjde.
Potřásla hlavou a všimla si, že se Škeble posadila naproti ní.
Půlnoc naježila zátylek. ,,Co?" Zavrčela potichu, aby jí ostatní neslyšeli. ,,Jdeš mě obviňovat?!"
Škeble sebou bolestně cukla a sklopila pohled. Půlnoc po ní nechtěla takhle vidět, ale byla naštvaná, že jí kamarádka nevěří-i když oprávněně.
Dnes musela zabít Námrazu, takže si nesmí povídat do noci.
,,Promiň" zamumlala Škeble a Půlnoc přimhouřila oči. Ti, co neznají tuhle černou válečnici tak dobře jako ona, by si mysleli že je to upřímné, ale Půlnoc jí znala dlouho. Škeble něco tušila. Byla si tím jistá. Ale přešla to.
,,Já ti taky promiň" povzdechla si Půlnoc.
,,Za co? To já ti nevěří-" Zaryla se. ,,To já ti nevěřila" Půlnoc věděla že chtěla říct nevěřím, ale dělala že si toho nevšimla.
,,A já tě omráčila" opáčila Půlnoc a pousmála se.
,,Hledala si Nočního"
,,To mě neomlouvá"
,,Když už jsme u toho" řekla Škeble a v očích se jí objevili jiskřičky. ,,Co ty a Noční oheň, hm?"
Půlnoc se zazubila, ale hlavou jí létali myšlenky. Rozhodla se říct své kamarádce pravdu. Částečnou.
Tiše vyprávěla zlatooké válečnici, jak se jí Noční oheň přiznal, jak z toho šoku Půlnoc spadla, on jí zachránil a přitom spadl taky.
Škeble se zalily oči slzami a objala svou kamarádku. ,,To je mi hrozně lítooo" mňoukla tiše a Půlnoc zavrněla.
Ještě chvíli si povídali, a Škeble tvrdošíjně tvrdila, že Chladný je pitomec, když uvěřil Námraza.
Když si Půlnoc byla jistá, že usnula, vyplížila se z doupěte.
V hustém dešti sotva poznala dvě postavy, sedící uprostřed tábora, Bleskovou bouři a Chladného vítra. Byla si jistá, že oni jí nevidí, a tak se podle sluchu připlížila k řece a tam se vyválela v blátě.
Rychle zmizela ve školce, jelikož kdyby stála v hustém dešti ještě dlouho, bláto by se smylo.
Pohlédla na kočky a když spatřila Lístku, ovládlo jí hrozné pokušení. Její dvě zbývající koťata se k ní choulila a Půlnoc se zamyslela, co se asi stalo s jejím třetím kotětem.
Vzali ho Soví k sobě? Pamatuje si něco?
Pak se v duchu okřikla, že nemá čas špekulovat nad tím, jestli se nějaké kotě dostalo k Sovím.
Připlížila se k Námraza a projela jí čirá nenávist. Měla jenom dvě koťata, třetí zemřelo na nějakou nemoc.
Námraza vyhnala Stínu. Za to bude trpět...
Půlnoc jí podřízla hrdlo, a její krev se rozstříkla na stěnách jeskyně. Jedno kotě začalo plakat a Půlnoc nenapadlo nic, jak ho umlčet.
Zavřela oči a zhluboka se nadechla. Máchla tlapou, a kotě utichlo.
Půlnoc zrychleně dýchala, žaludek jí dělal kotrmelce.
Zabila jsem kotě, znělo jí hlavou a ona se málem pozvracela.
Rychle vyběhla ven, a déšť smyl bláto.
Vklouzla do válečnického doupěte, a roztřeseně si začala lízat mokrou srst.
Srdce jí bušilo jako splašené. Přesně tomu se chtěla vyhnout. Zabijet koťata bylo zlé, i na ní.
Ale nemohla jinak.
Zatímco se uklidňovala tímto přesvědčením, nějaké zlaté oči si jí nedůvěřivě měřili...

Další kapitola je tuu XD
Osobně se mi taky nelíbí, že Půlnoc zabila kotě, ale co se dá dělat XD

Mělo by vám dojít čí jsou ty oči, vodítek už bylo dost XD

Zatím ahuuj^^