„Lýkovej provaz bereme pro všechny případy," vysvětlil ještě Dean, zatímco se ubírali ven z bistra. „Prostě... Když ho čapneme, a..." Pokrčil rameny a potom to za něj řekl Sam, takže on nemusel, jenže Hezounek... Dean svraštil čelo. Co tím chtěl sakra naznačit? Že se Dean bojí vody? Pfff...

„Mají půjčovnu loděk přímo u jezera a tadá, pro hosty zdarma," ušklíbl se a ukázal těm dvěma na cestu k jezeru, zatímco on mířil ke kufru Impaly.

„Jaký bylinky, dude?" zahulákal ještě na Sama, zatímco postupoval pozadu k Baby. „Nebyl jsi úplně specifickej!"

„Jasně, vezměte všechno, co uznáte za vhodné, já vám v tom nebráním," ujistil Dylan ty dva cestou ven z bistra. To, že něco nepotřeboval on, neznamenalo, že jim to neschvaluje. Venku počkal na Deana a když ten zmínil, že půjčovna loděk je u jezera, měl už skoro všechno, co bylo třeba.

„Skvěle, tak mi dejte minutku, jdu do pokoje pro to světlo," oznámil jim. Na odpověď nečekal. Oddělil se od nich a zamířil do svého pokoje. Připravil se k výletu pod vodu už tam. Svlékl se, nechal si jen šortky, co vypadaly jako plavky a hodil přes sebe bundu. Světlo zatím schoval do kapsy u ní. Když byl připravený, zamířil z pokoje zpět na parkoviště za bratry. „Připraveni? Já jo. Jdeme k jezeru pěšky?" zeptal se při příchodu.

„Ale vždyť je to na tom papíru!" zamával Sam nataženou rukou. „Proč ti ho asi podávám?"

Vypsal tedy latinské názvy, ale možná se Dean chytí.

„Jedno z toho je kapradina," řekl. Mezitím se Dylan odpojil a zamířil na opačnou stranu k motelu. Sam dlouhými kroky doběhl Deana, strčil mu ten papír a obrátil se na cestu k jezeru. „Jdu zjistit, co s tou lodí. Jestli budou mít všechny obsazené, musíme vymyslet něco jiného," varoval a vzdaloval se. Nebyli tedy od jezera nijak daleko, ale chvilku mu cesta zabere. Na místě se potom rozhlížel, kde najde někoho, kdo to tu má na starost.

Dean zamrkal, to, že mu Sam podával papír, nějak šťastně přehlédl. Udělal tedy pár kroků vpřed, třebaže Sam už za ním běžel, aby si ho převzal.

„Tohle se nestalo," řekl tiše, doufal, že si toho kiksu Hezounek nevšiml. Ukázal ještě na Sama, naznačil mu ukazovákem ticho a potom si přejel palcem pod krkem. Taková znaková řeč pro drsňáky, no.

Nakonec se otočil na patě a už se šel hrabat v kufru. Vyhrábl ten lýkový provaz, toho měl dost, ještě se pro jistotu dozbrojil a pak se podíval po bylinkách.

„Taky jsi to musel psát tatarsky," zamrmlal si pro sebe, ale na Samovu adresu. Něco málo však tedy podle seznamu dal dohromady, hodil to do pytle přes rameno a potom už jen zkontroloval, jestli má u sebe všechno, co potřebuje. Měl. Takže se otočil a potkal Hezounka.

„Sam šel asi napřed," řekl mu. „Takže jdeme spolu. Kde máš... no, vybavení?" zeptal se trochu zmateně. „Chce to se potápět na delší dobu, než na jeden nádech, i kdybys vydržel pod vodou pět minut nebo tak něco."

Vzpomněl si na lovce perel, ti vydrží pod vodou... No, dlouho, ale určitě ne dost dlouho na to, co teď potřebují.

***

U jezera byla půjčovna lodí, s molem a možností především motorových člunů, ačkoli tu měli i veslice a pramičky, pro více staromódní rybáře. Čluny byly vybaveny i chladicími boxy na ryby a dalšími, do kterých se daly uložit nápoje. Podle klíce od pokoje v kempu to obsluha zkontrolovala a ubytovaným půjčovala zdarma.

Když se tedy nesplnil Samovi jeho zlý scénář a loděk na půjčení bylo ještě dost, vybral si motorový člun. Nechal si vysvětlit, jak na něj, a potom už jen čekal na ty dva. Snad vybral dobře.

***

Dylan kývl, když slyšel, že Sam šel obstarat loď. Líbilo se mu, že to takhle odsýpá.

„Aspoň to budeme mít rychleji za sebou. Musím stihnout schůzku s Lucy," sdělil Deanovi svoje dnešní priority. „Mám všechno, co potřebuji na to, abych pod vodou viděl," ujistil ho vzápětí. „Potřebuji ještě ostrý nůž. Máš nějaký?" zeptal se. „Škoda, že jsem to nevěděl, než jsem jel nakupovat." Ušklíbl se. Ten obchod byl skvěle vybavený. „Hele, Deane, nedělej si starosti. Pod vodou jsem jako doma. Kdybych si nevěřil, že to zvládnu, tak nebudu riskovat," promluvil na Deana tentokrát mnohem vážněji, přitom na něj pevně hleděl. „Dávejte pozor na sebe se Samem," nabádal ho varovně.

„No, doufejme, že si štrejchneš, teda," ušklíbl se Dean na ty priority. V podstatě, kdyby tu Hezounek nebyl, asi by po Lucy šel on, a moc dobře chápal, že ten týpek nechce přijít o žhavou noc s takovou kočkou. On už si její křivky zmapoval, třebaže jen pohledem a propiskou.

„A jo, věřím, že uvidíš, ale kámo, co když tam budeš muset být třeba půl hodiny?" staral se potom, vážně nepotřebovali dalšího utopeného. Povzdechl si. „Jak velkej nůž budeš potřebovat?" zeptal se pak, protože měl u sebe širokou škálu od tesáku až po rybičku. Potom ho Dylan uklidňoval, ale jemu se pořád něco nezdálo. Doufal, že mu odpoví na tu otázku ohledně času pod vodou. Už měl skoro pocit, že se dostal k jeho tajemství – dokonce na něj chvilku pomyslel jako na Dylana, ne Hezounka.

„Pro nás je tohle jen další fuška, lovili jsme horší," mávl rukou, ale pravdou bylo, že se Samem měli za sebou jen jeden případ, takže ještě nevěděl, nakolik jsou sehraní, třebaže všechno nasvědčovalo tomu, že Sam je přirozený talent a dobře jim to klape. „On není jenom kurňa chytrej, ale i silnej a všechno," dodal, to už byli na dohled půjčovně a Sam tam u jednoho člunu u mola stál a čekal.

A stál a čekal.

Přemítal nad tím, jak moc hloupý nápad je jít před stmíváním na vodu a do vody. Vycházelo mu, že dost hloupý. Jenomže nepřišel s žádným jiným nápadem, jak vylákat a dostat vodníka. Když se náhodou rozhlédl, všiml si, že přichází Dean a Dylan. Kývl tedy na obsluhu a nastoupil do člunu. Zatím se neposadil, ačkoli to houpání nebylo úplně příjemné. Čekal, že pomůže naložit věci.

Dylan nerozváděl, že by mu další kiks už u Lucy nemusel tak snadno projít. Taky odůvodnění, že chytal vodníka, by mu asi uvěřila hůře, než fakt, že po obědě u vody prostě odpadl.

Byl by raději, kdyby se ho Dean pořád nevyptával. Nevěděl, kolik mu toho má říct. Věděl, jak se na něj lidé dívají i bez toho, že by tušili, co je zač. Zrovna u Sama a Deana by si tohle rád ušetřil.

„Nemusí být moc velký, hlavně ostrý a mít pouzdro, co si připnu k noze," odpověděl Deanovi nejdřív na otázku nože. „Pro mě je to jen další výlet pod vodu. Pravda, většinou sbírám perly, nechytám vodníka. Nikoho takového jsem ještě nepotkal," odpověděl mírně vyhýbavě ještě. „Vydržím pod vodou, jak dlouho bude třeba, Deane," ujistil ho a významně se mu podíval do očí. Na chvíli se odmlčel. Vodu cítil, aniž by se musel dívat. „Ale pod vodou mám výhodu já," namítl, když Dean vychvaloval Sama, přestože věřil, že je to pravda.

Když došli k molu, Dylan si prohlédl člun, který jim Sam půjčil. Vlezl na palubu a hned si šel prohlédnout motor a kormidlo.

„Jak to chcete provést?" zeptal se během prohlídky. I přesto všechno, co od Deana slyšel, jak se těmihle věcmi zabývají, neměl dobrý pocit z toho, že chtějí v tuhle dobu nasednout do člunu a vyrazit na jezero, které obýval vodník. Uvažoval, jak je od toho odradit. „Možná bych si měl jít prostě zaplavat a vy počkáte, jestli se ukáže," navrhnul. Nevěděl, jak dobrý sluch takový vodník má, a tak se zvedl a z člunu vylezl zpět na molo, svůj návrh pověděl Deanovi co nejtišším hlasem. Předtím ho ještě poodtáhl co nejdál od vody. Přitom na něj velmi přesvědčivě hleděl.

„Něco jako tohle?" ukázal Dean na nůž, který měl připnutý na pravé noze. Shýbl se, aby jej odepnul a předal Dylanovi. Takže věci si na chvíli položil na zem, ale pak je zase zvedl. „Tady asi perly nenajdeš," usoudil s pohledem na jezero. Poslouchal, ten významný Hezounkův pohled, tohle celé bylo nějaké zvláštní.

„Jestli ty nejsi to... mořská panna. Mořskej panic?" zauvažoval víceméně v legraci, ale potom už se zase pohnul za Samem. „Tady jsou ty věci," oznámil a položil je na jednu sedačku. To už ho ale Hezounek táhl zpátky na břeh a on byl z toho čím dál tím víc zmatený.

„Někde tu budou trosky, ty musíme najít," odpověděl, protože to bude znamenat asi vyjet o kus dál na jezero. „A jedeme taky, tečka. Sice neumím zadržet dech na půl hodiny, ale umím... No, když toho potvoru vylákáš, tak ho svážeme tím lýkem."

Představa, že by se Samem trčel na břehu, zatímco Hezounek by si užil veškerou zábavu, se mu nelíbila.

„Tak nalodit!" pobídl ho a taky si vlezl do člunu. „Kapitáne, vyplouváme!" vyzval následně Sama, který si to tu už prohlédl.

Sam na ně v tichosti počkal, když už šli nasedat, posadil se. Sotva ale ti dva nastoupili, Dylan položil otázku ohledně plánu a vzápětí vytáhl Deana zase na molo a pryč. Sam nad tím povytáhl pobočí a sledoval, jak Dylan bratrovi něco šeptal do ucha. Byl z toho zmatený.

Zaslechl však Deanovu odpověď a domyslel si, že Dylan má asi podobné pochybnosti jako on sám, jen si je na rozdíl od Sama nenechával pro sebe. Počkal tedy na ně, a když nastoupili zpět na palubu, Sam se posunul ke kormidlu. Neměl tedy žádné zkušenosti, ale nastartoval a opatrně se toho chopil. Byl to trochu rozpačitý start, ale když se dostal pryč od možných překážek na volnou vodu, bylo to lepší.

Když Dean Dylanovi ukázal ten nůž, zablesklo se mu v očích.

„Přesně tohle," odpověděl mu a se zalíbením si nůž prohlížel, když jej Dean sundával. Vzal si ho od něj a připnul si ho ke své noze. „Sbírám mořské perly," ujistil Deana, že sem kvůli perlám rozhodně nepřijel. To povídání okolo toho, jak dlouho vydrží pod vodou, by si klidně odpustil. Když Dean vtipkoval o mořských pannách a panicích, tak se na něj díval docela vážně. Samozřejmě mu to nepotvrdil, ale ani rovnou nevyvrátil. Pomohl naložit věci na člun a potom ještě Deana na chvilku stáhl na molo.

„Nemusíme nic hledat. Vím, kde jsou. Po poledni jsem se byl potápět a narazil na ruiny pod vodou."

Když Dean trval na svém, tak už ho nepřesvědčoval. Přišlo mu to jako ztráta času. Nastoupil do člunu a posadil se.

„Nemám řídit?" zeptal se Sama. Řídil podobný člun už dřív. „Ty ruiny budou tímhle směrem," ukázal na jezeře směr, kterým by se měli vydat.

„Tobě kočka ukradla jazyk?" zeptal se Deana Sama, když se tedy jakž takž rozjeli a vlasáč byl stále potichu. V hlavě mu ale teď ležel hlavně ten Hezounkův vážný pohled, když si dělal legraci z mořských panen.

To je vážně nějakej... Je to divný.

Ale řešit to zatím nehodlal. Líbilo se mu, jak si byl Hezounek sám sebou jistý. Když ukázal, kde pod vodou našel ruiny, spokojeně přikývl.

„A jedem!"

Kdo bude řídit, to mu bylo v tu chvíli tak nějak jedno, vychutnával si v tom horku vodní tříšť ve tváři a vůbec, vůně vody, díky repelentu je pořád ještě nežrali komáři, bylo to fajn. Ještě kdyby se nejednalo o lov na příšeru. Klidně by se teď šel vykoupat na Adama, ale nechtělo se mu lézt do vody, kde řídil vodník.

„Hezounek a Mlčenlivý Sam vrací úder!" zavolal a tvářil se jako úplný kulturní znalec.

Sam se na Deana zamračil, když vyráželi, ale neměl čas mu odpovědět, když se snažil dostat na otevřenou hladinu. Sotva po pár metrech mu Dylan nabídl výměnu. Nadechl se k odpovědi, ale to už Dean volal a on nějak nechápal. Ale neřešil to.

„No, na jezeře zrovna záchytné body nejsou, ale pokud víš, kde jsou ty ruiny, asi bys to měl převzít," usoudil. Ubral plyn a posunul se, aby přenechal místo Dylanovi.

„Máš i ty byliny?" zeptal se Deana a rovnou se šel podívat do tašky. „Jen teda, nevím, co s nimi. To jsem tak nějak nenašel," připustil. Takže tedy měli prostředek na obranu před vodníkem, ale nevěděli, jak ho použít.

Když vyrazili, Dylan nahmatal v kapse bundy repelent, který si koupil. Jemu tedy komáři pokoj nedali, ale nějak ho napadlo, že tím repelentem nechce znečišťovat vodu v jezeře. Chvíli to vydrží a až bude ve vodě, nebude muset žádný polétavý a bodavý hmyz muset řešit. Když už byli na cestě, podle směru a toho, kde byl po poledni, zhruba tušil, kde se nalézají ruiny.

Po Deanově rádoby vtipné poznámce se na něj neurčitě podíval. Byl si jistý, že dřív nebo později mu to vrátí i s úroky. Teď to ale přešel mlčky.

„Skvěle," řekl, hned se zvednul a o něco víc rozhoupal člun. Jek to cákalo, nenápadně pohnul rukou a tak Deanovi ve tváři přistálo o dost víc vody, než kdyby jí nepomohl.

Posadil se ke kormidlu, rychle si ohmatal řízení a pak o něco přidal na rychlosti. Směřoval člun do míst, kde tušil trosky pod vodou.

„Blepfffprsk," udělal Dean, když mu zlomyslné jezero chrstlo do obličeje hutnější spršku vody, otíral si oči. Nejspíš si i loknul. Zaškaredil se, protože ve vodě přece šukají ryby.

„Jasně, že mám," kývnul potom na Sama a pokrčil rameny. Mohli by ty byliny po vodníkovi házet, nejspíš tak maximálně. „Jestli ho dostaneme na hladinu a spoutáme, tak mu je můžeme nacpat do papule," navrhnul ještě jednu možnost a s pobavením sledoval, jak měl kolem sebe Hezounek oblak krvelačných malých bestií. A to už přidali na rychlosti, takže se Dean pořádně chytnul, zase oblečený a hlavně ozbrojený se koupat nehodlal. Čekal trpělivě, až zastaví na místě, kde Hezounek odhadoval ty ruiny pod vodou.

„Okay, takže všichni víme, co dělat," prohlásil a otřel si ještě mokrý obličej. „Zkus ho dostat ven z vody," řekl Hezounkovi. „Jestli ho potkáš. Ve vodě bude mít asi navrch on, teda, jakože tě nechci podceňovat, ale je to vodník. Každopádně mu zkus uříznout ten šos."

Sam se uchechtnul, když zjistil, proč Dean prská. A to nevěděl ten pravý důvod. Na jeho návrhy zavrtěl hlavou.

„Přemýšlel jsem, jestli je spíš nespálit. Možná ho dým z nich odpuzuje, nebo... Že by celkově? Hm."

Zamyslel se nad tím a to už asi byli na místě, protože Dylanovo zrychlení zase miznulo. Pohlédl na Deana, když tak dával povely.

„Hlavně před ním potom zdrhej," radil Dylanovi. „Pokusíme se ho spoutat, ale ty se soustřeď na svůj krk a zakopání toho kousku, no, asi nejspíš na rozcestí. Nezjistili jsme, kde je tady posvěcená půda."

Dylan se pobaveně pousmál, když Dean prskal vodu, která mu nacákala do tváře. Pak už se soustředil na řízení a směr. Přemýšlel, jak by bylinky mohly fungovat na vodníka. Ten Samův nápad se mu zdál lepší, než Deanův návrh.

„Zapálit je by stálo za to vyzkoušet," kývl na Sama.

To už zpomaloval a nakonec zastavil. Viděl na břehu blýskat se ve slunečním světle policejní pásku a to byl pro něj jeden z orientačních bodů.

„Raději hlídej kormidlo, Same," požádal ho, když se zvedl z místa, kde doposud seděl. Sundal si bundu a zůstal jen v šortkách. Zul si i boty. Na zápěstí si připevnil světlo. Zkontroloval nůž i to, jestli ho má pevně připevněný k noze.

„Jdu na to," oznámil jim pak. V očích mu jiskřila zvědavost a odhodlání se s vodníkem utkat. Sedl si na okraj člunu a pak se po zádech převážil do vody. Nechtěl ze člunu skákat, když v něm seděli Sam a Dean. Pod vodou se hned přetočil. Zapnul světlo, aby lépe viděl, a vydal se hlouběji pod vodu.