Po tom, co se Sam přelouskal množstvím různorodých legend, zkusil vyhledávání vodních příšer. Těch však bylo nepřeberné množství. Mohl by to studovat minimálně do dalšího dne. Zkusil ještě nějaká hesla, ale šlo jen o slepé uličky. Nic s nadpřirozenem.

Přece mu to nedalo, vrátil se k seznamu vodních bytostí a četl jednu po druhé. Přestože to bylo zajímavé čtení, těžko udržoval nějakou pozornost. Trhnul sebou, laptop mu skoro sletěl na zem.

Pohlédl na strop, rozhlédl se, s hlubokým nádechem znovu zavřel oči a protřel si je prsty. Ani si neuvědomil, že zaspal.

Po Deanovi ani stopy, žádné zprávy na telefonu – neměl ani od Bobbyho, protože byl pár let mimo všechno. Usoudil, že je bratr ještě stále v bistru, podle hodin měli ještě nějakou chvíli do soumraku, jen... jen on neměl stále nic.

Zamračil se na monitor, alespoň měl laptop na kabelu, takže se nevypnul.

Přešel od vodních bytostí zpět k pověrám o těchto místech a rozmýšlel a rozmýšlel...

Mohlo v tom něco být, nemuselo, ale...

Proč by vzpomínali právě slovanskou mytologii?

Zúžil si tedy vyhledávání na vodní bytosti v téhle oblasti. Stále toho bylo víc a on pomalu ztrácel naději, když při čtení o čemsi, v Česku zvaném vodník – přičemž to zřejmě v různých variacích existovalo v různých zemích v těch končinách – natrefil na jeden z možných typů, řekněme, o kterém už četl.

Rázem si vzpomněl. Byly to další povídačky. Starý muž, jedno oko červené, zelené fousy. Rozhodl se vzít to jako stopu, i s tím topením, které na jezeře probíhalo.

Dočetl se dokonce, jak je možné takového vodníka zneškodnit.

Byla tedy otázka, které z uvedeních tvrzení bude funkční a které dokážou využít ve své situaci a...

Stále si nebyl úplně jistý, ale rozhodl se zariskovat. Vypsal si informace na kus papíru, odložil laptop. Před odchodem se ještě zastavil v koupelně, ale potom už vyrazil najít Deana.

***

Dean už začínal mít chuť se sebrat a jít Sama zkontrolovat, jestli nechrápe, i když... Od smrti Jess ten vlasatec spal dost mizerně a pravděpodobně ho sužovaly noční můry. On sám byl pařez, to ano, ale tohohle si nemohl nevšimnout, jen o tom zkrátka nemluvili.

Hezounek byl zatím taky fuč, a Dean si tedy sedl ke stolu v koutě sám a začal si z nudy zase čmárat popředí a pozadí, sledoval Lucy, pil Colu, protože jinak by teď už začínal být přece jenom opilý.

Sam došel do bistra, tak trochu čekal, že tam Deana už nenajde. A pokud ano, pak určitě v nějaké hře. Ode dveří se rozhlédl, jako první tedy kontroloval kulečník a šipky a větší skupiny lidí, ale Deana neviděl. Stiskl rty, přestoupil z nohy na nohu. Skoro se otočil na odchod, když ještě jednou pohledem přešel prostor, tentokrát pohlédl na jednotlivce. A to už si Deana tedy všimnul. Kupodivu.

Pohnul se tedy k němu.

„Hej," kývl na něj, když už byl blízko, rovnou se posadil na volnou židli. „Nemám nic jistého, přišel jsem k tomu spíš přes pověsti o téhle oblasti, ale... Vodník."

Dean zvedl hlavu, zrovna se tak nějak zakoukal na křivky ve svém sešitě. Oči mu sklouzly z pohupujícího se Lucyina zadečku na Sama. No, co z toho je příjemnější pohled, by dokázal říct celkem s jistotou. Sice bylo na Samovi vidět, že se snažil v koupelně upravit, ale vypadal pořád dost převálcovaně.

„Vod- co? Má to něco společnýho s vodkou?" zeptal se, na moment ho napadlo, že Samovi řekne o Bobbym a jeho problému se zelenou bouří, ale usoudil, že toho v té vlasaté palici má Sam až až, tak ho s tím nehodlal zatěžovat. „Já jsem zase sehnal celkem dokonalou návnadu," vychrlil ještě, než Sam stačil odpovědět. „Takovej chlápek, co dělá támhle do Lucy, ale chce se potápět, tak jsem si říkal, že bychom to mohli využít. Máš na tu vodka-potvoru něco? Nějaký slabiny, nebo jak to zabít?"

Mezitím si ale Dylan stihl nachystat věci na výlet k jezeru a něco málo i na setkání s Lucy. Pak už toho moc na práci neměl. Vyšel z pokoje a zamířil k bistru. Možná by si mohl dát něco na zub. Trochu ho honila mlsná. Vešel dovnitr. Už si tu začínal připadat jako doma. Přelétl lokál pohledem, našel Lucy a zkontroloval ji, jestli je u ní vše tak, jak má. Věnoval jí milý úsměv, ale na to už si všiml Deana a viděl, že má pánskou společnost. Zamířil k jejich stolu.

„Jsem zpátky. Mám, co jsem chtěl. Můžeme jít na to," oznámil, když došel ke stolu. Koukl na Deana a pak na... předpokládal, že to bude bratr. „Ahoj, jsem Dylan," pozdravil a hned se představil a nabídl pravici.

„Počkej. Co jsi-" stihl ze sebe dostat Sam a zmlknul, protože k jejich stolu přistoupil nějaký muž. Rovnou promluvil na Deana a vzápětí se představil. Sam z něj pohlédl na bratra a zase zpátky, nejistě natáhl ruku, aby stiskl tu nabízenou. „Sam," řekl krátce. Znovu pohledem sklouzl k Deanovi.

„Hezounek je v pohodě," mrknul Dean na Sama, ab ymu dal najevo, že před ním můžou mluvit tak nějak otevřeně. Seděli v koutě, kde je moc lidí nemohlo slyšet, což bylo ideální, a on by nejdřív vážně rád věděl, co na toho vodka cosi zabírá.

„Ještě moment, kovboji," kývl na Hezounka a ukázal na Sama palcem. „Tady naše myslivna přišla na to, co by to mohlo být, a teď potřebujeme vědět, jak to zabít. Jestli teda radši nehodláš celou akci odpískat, protože nevím, nakolik to bude nebezpečný," dodal. Tedy, věděl, že asi docela dost, pokud půjdou za soumraku, ale... když se jim nabízí návnada...

Lucy se stavila u jejich stolu, usmála se mnohoslibně na Dylana, pak se podívala na nově příchozího. Safryš, to si tu dali sraz samí sexy chlapi?

„Budete si přát, pánové?" zeptala se jich tak nějak celkově, vzala skleničku od Coly tomu druhému. „Ještě jednu Colu?"

Dylan slyšel něco o Hezounkovi a změřil si Deana zkoumavým pohledem. Jestli to patřilo jemu, asi mu to dá vypít, ale musel mít nezvratný důkaz. Seznámil se se Samem, prohlédl si ho a přisedl k nim. Podíval se na Deana, co mají.

„Povídejte, copak to přebývá v domečku pod vodou?" zeptal se obou a pak na Deana: „Jestli se bojíš, půjdu klidně sám." Malinko provokativně se přitom usmíval.

Když se u stolu objevila Lucy, vzhlédl k ní a chvíli si ji prohlížel se smyslným úsměvem.

„Tebe," odpověděl na její otázku, co by si přál. „A jednu Colu, prosím."

„V domečku pod- Ah, vlastně, ano," vzpomněl si Sam na čtení před zaspáním. „Při rozšiřování jezera nechal... zatopit... pár domů..." dokončil tiše a nejistě, protože už probíhala výzva Deana Dylanem a vzápětí návrhy servírky. Stiskl rty, přešel všechny tři pohledem, s nádechem si promnul vzadu krk a vydechl.

„Taky si dám Colu," řekl nakonec Lucy, ale do vysvětlování toho, co našel – a ani do opravy Deana – se nepouštěl. Čekal, až Lucy odejde a... Dylan. Měl nějakou otázku na něj.

„V ananasu- To je SpongeBob, to nic," brouknul Dean, ale to už u nich byla Lucy, než mohli začít něco řešit. Na ještě jednu Colu kývnul a mrknul na ni, protože vypadala, že má o dost lepší náladu, vzápětí zjistil i proč. Hezounek do ní vážně na férovku šel. „Přeju vám to, děti, ale nechte si to do soukromí," prohlásil tónem prudérní katolické tetičky a uchechtl se. Lucy jen převrátila očima a pohladila Dylana po rameni, než se vydala pro objednávky.

„A což o to, já se nebojím, ale ty bys možná měl. Bydlí tam vodka-monstrum! A topení lidí mu jde sakra od pařátů," řekl Dylanovi, pak koukl po Samovi: „Tak jo, je na čase, abys udělal malej briefing, co to je a jak to zabijeme.

Když Sam zmínil něco, co už slyšel od recepční, Dylan přikývl a přemýšlel, jestli by zaplavení domů a následné topení lidí v jezeře mohlo mít něco společného. Před Lucy to rozebírat nechtěl Usmál se na ni a rozhodně se těšil na večer.

Po Deanově rýpavé poznámce se na něj pobaveně podíval.

„Vodka-monstrum? To má být co?" zeptal se raději a díval se na Deana, jako by přemýšlel, kde na tohle přišel. „Tak to byste se měli od vody držet dál, lidi," navrhnul Deanovi. Víc to nerozváděl, místo toho se podíval na Sama. Chtěl slyšet, co objevil.

Sam chtěl zjistit, co je Dylan zač, jestli další Lovec, ale po Deanově pošťouchnutí k hovoru usoudil, že zřejmě ano. Upustil tedy od otázky a jen se na bratra zatvářil, protože servírka už byla fuč.

„Vodník," konečně ho opravil. „A jak jsem říkal, mám to jen z různých legend, které si o tomto místě lidé říkají. Podle jednoho z českých mýtů by to mohl být právě vodník. Žije tedy většinou v blízkosti mlýna, může vypadat jako starý muž s jedním červeným okem a zelenými vousy. To sedí na jednu legendu odtud. Topí lidi, sbírá duše," vyjmenoval, co si pamatoval. „No, a k zneškodnění toho tam bylo víc, ale nedokážu říct, co z toho bude fungovat."

Dean stiskl rty a ukázal na Sama, po té Hezounkově otázce. Následně se mu nad kořenem nosu objevily přemýšlivé vrásky. Že by se měli držet od vody, Dylan to řekl tak, jako... Něco mu na tom nesedělo, ale zatím to nebyl schopný nějak uchopit a dát do slov a to ani u sebe v hlavě, takže mlčel. To už před nimi přistály jejich Coly a když se Lucy zase vzdálila, Sam konečně začal mluvit.

„To říkám, vod-nik," zabručel. „Sbírá duše, jo? Hej... možná to vážně bude chtít dostat někoho pod vodu," koukl na Dylana, ten by to mohl zvládnout, jestli je tak dobrý, jako se tvářil. „A víc věcí, tím líp. Jenom neříkej, že je v tom krev panny nebo tak něco," zaprosil Sama. Pak se ještě zamyslel. „Mlýn tu není, pravda, ale tyhle potvory se umí přizpůsobit."

„Vodník?" zopakoval Dylan po Samovi. Pozvedl přitom obočí, ale nepřerušoval ho, nechal ho doříct, co našel. On pod vodou viděl jen ruiny, žádného vodníka. Neviděl ale dobře, takže tam někde klidně být mohl. Běželo mu to hlavou, zatímco poslouchal Sama.

„Co jej dovede zneškodnit?" zeptal se, když to Sam v tom nejzajímavějším ukončil. Kouknul na Deana. „Já půjdu pod vodu," zopakoval mu to už po několikáté. „Potápím se už dlouho, mám víc zkušeností, než vy dva," dodal ještě, ale nic určitého o sobě v daný moment nepověděl. Přitáhl si k sobě Colu a napil se.

„No..." zaváhal Sam při tom Deanově přání o krvi panny, stiskl rty. Potom se zamračil na Dylana, který trval na potápění se. Ale nic nenamítal. Nevěděl tedy s jistotou, co je zač, ale vážně to vypadalo, že je Lovec. „No," zopakoval, zhluboka se nadechl a pohlédl na papír s poznámkami. „Je možné ho spoutat lýkovým provazem, barevnými šňůrkami, staphyleou pinnatou posvěcenou v den, který v Česku nazývají Květná neděle, a nebo ještě lanem spleteným z větviček devíti dřevin."

Zvedl zrak od papíru a pohlédl na Deana a Dylana.

„Nejjednodušší jsou asi ty barevné šňůrky," zkonstatoval. „Co se týká zneškodnění, může to udělat odvážný člověk, který mu odřízne šos jeho mokrého fraku – víte, jak je to vzadu rozpárané – potom to omotá růžencem a zakope v posvěcené zemi nebo na rozcestí. Jenže vodník bude dotyčného při tom pronásledovat, do rána ten kousek musí získat nazpátek. Jinak umře. Na zemi by neměl mít takovou moc jako ve vodě. No, a... a ještě fungují na ochranu před ním různé byliny."

Pohlédl na seznam na papíře, ten teď ale nečetl. Nebyl si jistý, jestli něco z toho roste i v Americe.

„Je třeba si na něj dát pozor, dokáže se změnit i na dítě a tak nalákat oběť do vody. Pokud jsou ty legendy pravdivé."

„No jo, pořád, jasně, že půjdeš pod vodu," odmávl Dean Hezounka, když na tom tedy tak trval. Ten mírně lechtavý pocit, že mu na něm něco nesedí, pořád zůstával. To, jak řekl „lidi". Něco na tom bylo, ale Dean to ještě pořád nemohl pořádně uchopit. A to už se otevřela studnice informací jménem Sam.

„Lýkovej provaz mám náhodou v kufru," prohlásil nakonec. „Barevný šnůrky ani ne. Nejsem klaun," ušklíbl se, protože ho napadlo, že kdyby byl klaun, Sam by před ním prchal. „A teda si pod vodu vezmeš nůž, ne?" navrhnul Hezounkovi. Růženec se v kufru najde taky, je spousta potvor, na které zabírá, navíc je dobrý pro výrobu svěcené vody. „A uvidíme, jak se věci vyvinou."

Dopil Colu a protože byl teď při penězích, Lucy zaplatil za všechny tři a zvedl se.

„Tak jo, jdu pro ty věci, vy dva zatím zařiďte loď Ještě není večer, tak schválně, jestli ho... Pustíme tam Hezounka, ten vodníka vyšťourá!"

Když Sam znovu spustil a zasvětil je do tajů zneškodnění vodníků, odložil Dylan sklenici s pitím a pozorně ho poslouchal. Zapamatoval si, že má vodníkovi ustřihnout kus šosu a pak ho schovat někam pod zem. Na křižovatku, nejspíš. To mu nepřišlo jako něco neuskutečnitelného. Ne pro něj. Samovi to tak odkýval, aby věděl, že ho vnímal a poslouchal.

„Ověříme to tím, že to vyzkoušíme. Když to klapne, už nikoho neutopí," odpoví.

Trochu mu dělal starosti ten odvážný člověk. Snad nebude legendě vadit, že je Dylan člověk jen z poloviny. Kdyby si to mohl nějak ověřit, možná by se zkusil zeptat, ale raději se rozhodl, že počká a uvidí.

Deanovi věnoval další nevyzpytatelný pohled, ale nekomentoval jeho poznámku.

„Lýkový provaz nebude třeba, když mu ušmiknu šos, ne?" poznamenal. Pochopil, že lýkový provaz vodníka jen zadrží, ale nezneškodní. „Jasně, že si pod vodu vezmu nůž. Zuby mu ten šos neukousnu," odpověděl Deanovi s protočením očí a vycenil na něj své bílé zuby. Když se Dean začal zvedat a ještě za všechny zaplatil útratu, pokrčil nad tím Dylan rameny.

„Jdeme sehnat loď," řekl, koukl po Samovi a chtěl vstát.

Jakmile Dean zase začal s tím Hezounkem, už by mu neuvěřil ani za milion, že je to nějaká houba z pohádky. Jednoduše si z nějak utakoval.

„Hele, Deane," houkl na něj a udělal dramatickou pauzu. „Bacha na vodu a na vodníka."

V očích se mu nevyzpytatelně zajiskřilo. Tvářil se jako svatoušek, jako by mu to doopravdy dělalo starosti. Dělalo, ale Deana si zajisté podá, až se mu naskytne možnost. Za toho Hezounka.

Zvedl se a vydal se za Deanem a sehnat někde loď. Klidně by šel do jezera ze břehu, ale když chce Dean loď, tak musejí se Samem sehnat loď.

Sam se zatvářil kysele, když Dean zmínil klauna, ale potom si radši přitáhl Colu a napil se. Do nějakých větších argumentů se v tomhle tématu nepouštěl, pro Deana to byla vtipná část jeho dětství, pro něj stále realita, ale nehodlal mu to věšet na nos. Ani se to bratr nemusel dozvědět, vždyť kde by už oni potkali klauna?

Cucal sladké pití a poslouchal dohadování. Přimhouřil oči, když Dylan varoval Deana. Nebyl si úplně jistý, jak tomu rozumnět, ačkoli si všiml, že tu přezdívku od bratra Lovec nemusí. Nedivil se mu.

„Tím lýkem bychom ho- Vlastně... Uhm. No. Pokud to všechno odedřeš sám pod vodou," směřoval k Dylanovi, „tak nic. Asi. Ale věci by ulehčilo ho chytit, svázat, uříznout ten cíp a zahrabat ho, dokud bude vodník neškodný."

Pokrčil rameny. Dopil Colu a tedy vstal. Měl pocit, že na lodi budou tak nějak v nevýhodě, ale zase budou blíž k Dylanovi, kdyby něco.

„Počkej," řekl ještě Deanovi a natáhl k němu ruku s papírem s poznámkami. „Podívej se, jestli tam nemáš něco z těch bylin. Nemuseli bychom být tak na ráně na hladině."

Potom se zase otočil k Dylanovi.

„Tak jdeme... asi na recepci. A nebo je tu při vodě půjčovna, že bychom zašli rovnou tam?"