„Jo, hraju docela často," přiznal Dean, teď už nemělo cenu Hezounkovi věšet na nos bulíky o štěstí začátečníka. Nakonec, bylo to docela těsně, kdyby dal jeden jediný další hod zle, vyhrál by ten druhý.

„Ale ty taky docela válíš," uznal, přistoupil ke stolu, aby sbalil peníze a napil se piva. Sledoval přitom Lucy, a přestože nevěděl, co na lístečku je, trochu ho to zaujalo. Ale ne tolik, aby se přímo zeptal.

„Můžeme dát ještě jedno kolo, zase o kilčo," navrhl. „Jako odvetu. Jinak... Jezdíš sem často?" nadhodil jen tak mezi řečí otázku, kdyby z Hezounka dokázal vytáhnout i nějaké info, bylo by to už úplně dokonalé.

Dylan sledoval Lucy, jak krouží po lokále a on pořád nic.

Možná si to nejlepší nechává nakonec, pomyslel si a dál pokukoval, jak krásně vlní boky. Bylo to skoro jako tanec. Docela by si zatančil s ní.

Pak ho napadlo, že mu Dean asi něco říkal. Jelikož vůbec netušil, co to bylo, a nechtěl být za blba, tak mu to strategicky odkýval.

„Můžeme, ještě jednu hru," slyšel se říkat a najednou věděl, na co odpovídá. Vytáhl tak další stovku z peněženky.

„Děkuju," to už patřilo Lucy, když mu donesla jeho objednávku. Koukl se, na co ukazuje, a hned se po tom lístku natáhl a shrábl jej do kapsy. „Počkej," využil toho, že je dívka blízko, zachytil ji lehce za paži. „Můžu s tebou mluvit, až budeš mít chvilku, prosím?"

Přitom na ni udělal psí oči. Hned ji zase pustil a stáhl se. Otočil se k Deanovi, který položil další otázku.

„Ne. Jsem tady poprvé. Slyšel jsem o zdejších jezerech a chci je vidět," odpověděl, neměl co skrývat. „A ty?" Samozřejmě, že chtěl slyšet odpověď na stejnou otázku i od něj.

V koutě bistra se krčil jukebox, ale měl na sobě ceduli, že je v provozu až od šesti hodin večer. Zatím hrálo potichu rádio, samý popík, občas prokládaný zprávami o provozu nebo počasí.

„Až budu mít minutku, stavím se," slíbila Lucy Dylanovi, a když už měl obličej tak blízko u ní, pohladila ho jemně ukazováčkem po hraně čelisti. Pak zase odtančila.

„Dík," šeptl jí Dylan rychle, než se vzdálila. I tak ji sledoval po očku, když kroužila po place. Tak trochu si ji hlídal, přesto byl schopen u toho nasázet do terče obstojné skóre. Ale unikl mu dost mizerný Deanův výkon. Ten jeho byl možná i zásluha Lucy, která mu zvedla náladu, když už se nemračila a nesupěla kolem nich jako mašina.

Dean se teď nějak nedokázal pořádně soustředit, byl roztěkaný a svou roli v tom určitě hrála Lucy a její přednosti a zadnosti. Takže házel jako ze spaní, tentokrát špatný výkon vážně nemusel předstírat, Dylan vedl na plné čáře, takže si byli vlastně kvit.

„Slyšel jsi o tom utopeným týpkovi?" zeptal se ho, zatímco dopíjel pivo. Pak podal Dylanovi stovku, tu, o kterou ho prve připravil a gestem si objednal další pití.

„A zkusíme ten kulečník, ne?"

Když Dylan tentokrát vyhrál, vzal si zpět svoje peníze. A podíval se na Deana při další otázce. Zase tak hloupý nebyl, aby mu nedošlo, že on mu neodpověděl.

„Něco málo," přikývl. „Znal jsi ho?" zeptal se Deana.

„Kulečník? Proč ne," pokrčil rameny, vzal si svoje věci a přesunul se ke kulečníkovému stolu. „Můžeš klidně začít."

Fajn, Dean mohl zahájit rozstřel a tentokrát si dával pozor, aby se nerozptyloval přednostmi ani zadnostmi, to si nechá do svého sešitu. A... Tak.

„Neznal," přiznal a po odehrání ještě položil na stůl další stovku. Ta pomlka, kde by měl něco vyplnit, začínala být moc dlouhá, ale nevěděl, jak by to měl s Hezounkem sehrát. FBI? Nevěřil by mu, nejspíš a tahat falešný průkaz, když to není nutné...

„Akorát... Prostě se s bráchou o takový věci zajímáme," řekl nakonec skoro čistou pravdu, nechal Hezounka v klidu odehrát a pak dodal: „Byli jsme se tam podívat. Podle nás ho něco stáhlo do vody."

Ani nevěděl, proč se o tu doměnku dělí, na Hezounkovi bylo zkrátka něco, co ho nutilo být k němu upřímný. A to mu lezl do zelí, protože za jiných okolností by Lucy sbalil on, takové rozptýlení, než zase pojedou.

Dylan kulečník už taky nějaký čas nehrál. Občas si zašel zahrát ještě v Orphelin Bay. Mělo by to však být něco jako jízda na kole. Nezapomíná se to.

Postavil se bokem, když hrál Dean a sledoval ho. Deana, nebo Lucy na place. Kývl, když už se tedy dočkal nějaké odpovědi, ale nějak k tomu neměl, co dodat.

Chvíli byl potichu a soustředil se na hru. Už téma považoval za ukončené, když s tím Dean znovu začal. Pohlédl na něj a vyslechl si ho. Když zmínil bratra a že byli u vody, už měl jistotu, že to byl on, tam u jezera.

„Já vím. Byl jsem tam taky," řekl, pobaveně se na Deana ušklíbl, když si ho vybavil, jak zkoušel hloubku vody u břehu. Řekl by mu o ruinách na dně, ale neví, jak by vysvětlil, že je objevil. „Pokud se na tom místě utopil, musel být na mol, nebo měl extra smolný den," řekl Deanovi názor na verzi, kterou slyšel. Pokrčil rameny. Lákalo ho to prozkoumat ty trosky. „Chtělo by to nahlédnout pod hladinu," pronesl, jen tak mimochodem. Kulečník mu zatím šel lépe, než šipky. „Chceš odvetu?" zeptal se Deana, když dohráli.

„Počítám, že... Uh, jasně, že chci odvetu, nevím, co se mnou sakra je," mrmlal si Dean pod vousy, takhle za chvíli bude zase na svém a jako by nikoho nevyždímal. Vytáhl další stovku a plácnul ji na stůl. Nedokázal si představit, jak vysvětluje Samovi, že prohrál všechny svoje peníze, to prostě... neexistovalo. Myšlenky na hru a peníze však přerušilo to, co Hezounek říkal. Takže on byl to bílé triko a pak nahá hruď?

„No jo, pod vodu, jenže jak?" zahučel zadumaně. Kouknout pod vodu znělo rozumně, ale jezero bylo obrovské, než by tam něco našli, mohli by jej pročesávat měsíc.

„Ty jseš potápěč nebo tak něco?" zajímal se, i tak by se někdo takový hodil, přestože do případu nechtěl zatahovat civilistu.

Srovnal koule v trojuhelníkové formě a tentokrát nechal první rozstřel Hezounkovi. Škoda, že Lucy pořád někde lítala, jinak by ho mohlo taky trochu rozptýlit.

Dylan přikývl a pozvedl obočí. Neměl tušení, co by s Deanem mohlo být. Na to mu odpovědět nedokázal. Vytáhl zase stovku a položil ji k té Deanově. Když Dean souhlasil s jeho návrhem, hned ho tím nažhavil, aby kul železo dál, dokud je žhavé. Přemýšlel, jak by to nenápadně zaonačil.

„Chce to ale dobré světlo. Ve vodě je temno," dodal. Nemyslel si, že to bude nápadné. „Jo, rád se potápím," odpověděl po svém. „Chci zajet koupit svítilnu pod vodu a jít se tam večer podívat," prozradil nakonec Deanovi, co měl v plánu.

Během hry byl myšlenkami u vody a pod vodou, a taky koukal po Lucy. Odvetu tak zkrátka zvrtal. V duchu zamával stovce, co mu říkala pár chvil pane.

Měl pocit, že dohráli. Odložil tágo a napil se konečně té svojí Coly.

„Yeah," vydechl Dean, když na parádu hru uzavřel a vyhrál, otočil se kolem vlastní osy a schoval si peníze do kapsy. Vypadalo to, že si teď minimálně dají přestávku v hraní, takže si sednul ke stolu a natáhl se pro svoje pivo.

Koukl po Hezounkovi, když říkal, že ve vodě je tma. A to i ve dne, natož v noci. Jo, koupit si svítilnu pod vodu bude rozumné, ačkoli...

„Neměl bys tam jezdit sám, na vodu," řekl vážně. Lucy se protočila okolo a podívala se, jestli mají všechno. Dean jí ukázal zdvižený palec. „Můžeme si půjčit loď a já s bráchou bychom tě jistili."

Předpokládal, že Hezounka od potápění v Sharpe neodradí, a kdyby se podařilo nějak zaonačit, aby vyjeli večer... Mohli by ho použít v podstatě jako návnadu. I když, jestli se chce potápět... No, nějak to ještě vymyslí.

„Gratuluju," usmál se Dylan, Dean vyhrál v jeho očích zaslouženě a tak mu výhru přál. Sledoval, jak si to užívá. Myšlenkami byl však ale u svého plánu na večer. Z těch myšlenek ho Dean vytrhl. „Proč ne... Obvykle jezdím sám, ale..." zareagoval na to, „můžeme jít večer ve třech. Pod vodu ale půjdu já."

To poslední oznámil jako hotovou věc a styl, jakým se na Deana díval, naznačoval, že o tom nebude diskutovat. Mezitím mu do zorného pole vstoupila Lucy a on přesměroval svůj pohled na ni.

„Protože v tý vodě něco je," sykl Dean, nějak mu bylo jedno, že možná bude vypadat jako blázen. Pokrčil rameny, dopil pivo a kývl na Lucy, že si dá ještě jedno. Potom tedy Hezounek souhlasil, že mohou jet s ním, ale... No, od toho, že půjde do vody sám, ho asi taky neodradí. Takže to bude docela napjaté.

Ale pokud Sam zjistí, s čím se tu potýkají, mohlo by to nějak pomoct. Nechtěl Hezounka vystavit nebezpečí, přestože na druhou stranu šlo o dokonalou návnadu.

„Co když tě v tý vodě něco čapne, ha?" nadhodil, když Lucy zase odkráčela mimo jiné i pro jeho třetí pivo. Hodlal si dopřát ještě to a potom pro jistotu přejít taky na Colu. Ne že by ho pár piv dovedlo zdunit, jenže bude potřebovat mít úplně čistou hlavu.

Lucy využila té chvilky, kdy byla u Dylana, šeptla mu do ucha, že za chvíli na chvíli přijde. V kolik končí, to mu hodlala říct až potom, teď šla vyřídit nějaké objednávky, aby si nakonec mohla na tu slibovanou chvíli sednout vedle Dylana.

Dylan si poslechl Deanovu domněnku a netvářil se, že by ho považoval za choromyslného.

„Máš teorii?" zeptal se ho, docela by ho to zajímalo. Když čekal na odpověď, znovu se napil Coly.

„Hele, mě nevyděsíš," ušklíbl se na Deana po jeho varování formou otázky. „Pak to bude kdo z koho," dodal přece jenom odpověď, víc to však už nerozváděl. Nechal na Deanově fantazii, co ho napadne. Pak ho rozptýlila Lucy. Její oznámení se mu tedy zamlouvalo a tak na ni s milým úsměvem pohlédl. Když se vzdálila, pohlédl vyčkávavě na Deana.

„Potřebujeme to světlo," připomněl mu znovu. „Mám adresu obchodu ve městě, mají tam potápěčské vybavení. Určitě budou mít, co potřebuju."

Dean zůstal chvíli mlčet, Hezounkův výraz ho přesvědčil, že ho nemá za opilce, co blábolí něco o příšerách. Srovnal si v hlavě zatím fakta. Hezounek se vyrazí potápět, ať mu řekne cokoli. Tudíž mu může říct cokoli, protože za magora nejspíš nebude, ale možná si dá Hezounek trochu víc pozor. Nebo aspoň přijme, že na něj zkusí dát pozor on se Samem.

„Teorii mám takovou, že v tom jezeře něco je," řekl tiše, když Lucy odešla. „Víc by měl vědět brácha, ten to teď... Zkoumá. Něco... Loví to za soumraku a za úsvitu. Dude, dvacet lidí tu zařve za jednu sezónu. Jenom za sezónu. V tom druhým jezeře nic, v řece taky normálka, jenom Sharpe."

Potřásl hlavou, potom před ním přistálo prozatím poslední pivo, tak ho láskyplně objal a kývnul.

„Jo, zajeď tam," schválil to Hezounkovi, jako by to potřeboval. „Já tu budu hazardovat, zatím, a třeba zjistím ještě něco dalšího od... No, od těch, co to tu líp znají."

Ale to už se blížila Lucy, otírala si ruce o zástěru a usedala vedle Hezounka.

„No, nebudu vám křenit," ušklíbl se Dean, zvedl se i s pivem a přesunul se s ním k šipkám. Nějaký postarší maník by si s ním rád zahrál, a on byl ochotný to risknout.

Lucy si uhladila zástěru. Pak se skleničkou džusu, kterou si položila na stůl, přisedla k Dylanovi. Docela uvítala, že si ten druhý šel po svém, měla jenom chvilku a hodlala ji řádně využít.

„Tak co, pane," zabroukala směrem k Dylanovi. „Kde jste byl v tu jednu hodinu, hm?"

Dylan Deana skoro hypnotizoval pohledem, když čekal, jakou teorii mu poví. Zůstával přitom zcela vážný. Trochu se k Deanovi naklonil, aby nemusel mluvit moc hlasitě. Tohle by nejspíš obyčejní lidé slyšet neměli. Dozvěděl se docela dost zajímavých informací a dál proto Deana provrtával pohledem, už mu chtěl říct, co našel pod hladinou, jenže to už se k nim přidala Lucy. A on ten rozhovor tedy utnul, tohle by ani ona neměla slyšet. Nechal si to tedy zatím pro sebe, mohl by to Deanovi říct později.

„Jak to budu mít, tak dám vědět," řekl mu ještě tlumeně, než si Lucy přisedla. Taky si nehodlal stěžovat, že se Dean vzdálil. „Díky," houkl za ním dokonce tiše. Pak se otočil k Lucy: „Šel jsem se po jídle trochu projít. Skončil jsem u jezera a tam vytuhnul."

Nijak s tím neotálel, prostě jí řekl, jak to bylo.

„Omlouvám se," dodal kajícně a provinile na ni hleděl. Natáhl se po stole pro její ruku. Vzal ji do své a přitáhl si ji blíž k sobě. „Jak ti to poledne můžu vynahradit?" zeptal se jí a pohlédl jí do očí.

„Končím tu v devět, Don to někdy táhne až do půlnoci, ale já v devět vypadnu," řekla Lucy po krátkém uvažování, zatímco Dylana hladila po ruce. „Vím, že tohle bude jen takový... Letní flirt, ale oba jsme dospělí a svéprávní." Trochu plaše se pousmála, doufala, že ho tím neodradí. „Chci říct, že nečekám žádný závazek, aby bylo jasno," dodala tiše. Dylan se jí líbil, vlastně víc než líbil, ale ona se rozhodně nehodlala ještě vázat a připadlo jí, že on taky ne. Když budou mít spolu jednu, dvě noci, ničemu to neublíží.

„A myslím, že určitě přijdeš na to, jak mi to poledne vynahradit," zašeptala ještě.

***

Dean si mezitím vychutnává starouše. Ten si vážně, vážně věřil. Vsadil hned čtyři stovky, tak si byl sám sebou jistý. Dean mu to rozhodně nebral, ten adrenalin, který ho zaplavil díky tomu, že vsadil velkou část svých úspor, tomu se hned tak něco nevyrovnalo.

Na chvíli zapomněl na případ, na Hezounka i na Lucy, na představy těch dvou – ne, počkat, vždyť... Ne, určitě si představoval jen ji. Ale ne teď. Teď byl pekelně soustředěný na šipky a vyplácelo se to, ačkoli tedy úplně stoprocentní výkon nepodal, tak na starouše to stačilo.

Bylo mu ho trochu líto, tak protažený obličej už hodně dlouho neviděl. Nebo možná viděl, u Sama, ale tam už na to byl tak nějak zvyklý.

„Hej, pojď si dát na mě panáka, chlape," vzal starouše kolem ramen, jmenoval se asi Trevor nebo tak nějak, ale pro něj to byl prostě Starouš.

Došli spolu k baru a vypili si, on srovnal svůj účet a ještě si tedy objednal Colu, přestože cukr zvyšuje účinek alkoholu, ale pro něj ta piva nic moc neznamenala.

***

Dylan přikývl. V devět hodlal už být zpátky, takže by to neměl být problém. Zajímalo ho pár věcí, ale Lucy navázala a jeho překvapila její věcnost a otevřenost. Ne nepříjemně. Jen se na ni usmál, že za něj je to v pohodě.

„Já s tím problém nemám, Lucy," naklonil se trochu blíž k ní. Koukl jí zblízka do očí. Byl tak blízko, že ji jeho dech pošimral na tváři. Její ruku lehce stiskl. Trošku se odtáhl, ale stále zůstával dost blízko u ní.

„Hmmm, budu o tom přemýšlet, co by se ti mohlo líbit," zašeptal pak mnohoznačně, dvojsmyslně. Víc se k ní opět naklonil a otřel se rty o její ušní lalůček. Momentálně se věnoval jen jí. Co dělá Dean, jeho úspěch nebo následnou akci Dylan vůbec neregistroval.

Lucy už na nějakého jiného muže zapomněla, na jakéhokoli jiného muže, i kdyby to byl samotný Adonis. Teď pro ni existoval jen Dylan.

„Počkám tu na tebe," zamumlala a pohladila ho po tváři, nevšímala si žárlivých pohledů ostatních štamgastů. „Zatím něco vymysli, tedy..." Přejela mu dlaní po stehně, ne příliš vysoko, jen... Jako menší provokaci.

Dylan jí věnoval smyslný úsměv a neuhýbal očima. Ztrácel se v těch jejích. Líbilo se mu, jaký hezký program se mu rýsuje na večer a na noc. Na chvíli druhou rukou zachytil její dlaň a přidržel si ji na tváři. Ostatních si taky nevšímal. Někdo by si mohl zkusit něco říct, bylo by veselo.

„Vymyslím, mám na to celé odpoledne," zašeptal Lucy. Když ucítil její ruku na stehně, v očích mu nebezpečně zajiskřilo.

Pak už ale měli čas jen na jeden menší polibek, příslib věcí příštích, a Lucy se zase odtáhla. Její chvilka volna skončila, musela zase jít, lidé měli žízeň a tak vůbec.

Zvedla se a ještě políbila Dylana do vlasů. Uhladila si zástěru a už se odebrala kmitat na plac.

Dylan ji nerad, ale pustil.

Uvažoval, že jí poví, co má ještě dnes v plánu, ale nakonec jí tím nechtěl zatěžovat. Když už zmizela, uvědomil si, že si neřekl o její číslo, respektive o jeho opravu. Protočil očima nad svou děravou hlavou.

Jakmile zůstal u stolu sám, dopil Colu, vytáhl peníze a nechal je na stole u prázdné sklenice. Vstal a vyrazil ke dveřím ven, s plánem zajet rovnou do toho obchodu. Cestou ještě střetl Lucy, tak ji na moment odchytil.

„Musím pro něco do města, ale večer už budu jenom tvůj," zašeptal jí do ucha a pak se o ně otřel rty.

Pustil ji a už z bistra odešel, zamířil rovnou ke své motorce. Nasedl, nasadil si přilbu, nastartoval a vyrazil směrem k městu.

Že už se tu Lucy snažilo sbalit vícero hostů, ale zatím, až na jeden krátký flirt před dvěma lety, z toho nikdy nic nebylo. Přestože byla docela svobodomyslná, nebyla vyloženě promiskuitní, nikdy nerandila s ženáči a tak vůbec.

Uklidila po Dylanovi ze stolu, když ho viděla oknem odjíždět na motorce, a usmála se. Motorky měla ráda, sama by si jednou chtěla nějakou pořídit.

Deanovi zatím u baru zabzučela přijatá zpráva, otevřel véčko, zamžoural na displej, a prvotní radost z toho, že se ozval Bobby, hned zase zkalila přiložená podivná fotka.

„Hej, chlapi, potkal se s tímhle už někdy někdo? Žene se to přímo na Sioux Falls a nepřijde mi to jako standardní bouřka."

(fotka v médiích)

Úplně nejlépe ji Dean neviděl, tenhle mobil to až tak nebral, ale... viděl, že je sakra zelená. Jenže pokud nevěděl Bobby, jak by to mohl vědět on? Bobby je navíc se svými knihami a on by se musel jít nacpat Samovi na laptop.

Povzdechl si a odepsal.

„Vůbec netuším, Bobby. Nemůže to souviset s démonama? Nic jinýho mě nenapadá, ale sakra, hlavně do toho nelez, zavři se doma, ať jsi v bezpečí."

Ne, že by dvakrát věřil tomu, že Bobby dá na jeho radu. Má o něj vážně starost, ale i tak si všimne, že Hezounek vyrazil, nejspíš pro ty věci k potápění. Pořád se mu úplně nezdála ta myšlenka, že by Hezounka měli prakticky využít jako návnadu, ale měl z něj takový dojem, že to není tak docela obyčejný civilista. Jak v klidu vzal teorii o příšeře v jezeře...

Protože Sam se pořád neobjevoval, Dean docela uvítal, že u jednoho stolu začali tři docela na luxus vypadající týpci hrát poker, a šel se k nim zkusit nasáčkovat. Neměl v úmyslu je obrat i o vodovzdorné Rolexky, jenom si ještě drobet vylepšit finanční situaci, protože kdo šetří, má za tři, a kdo hraje, má... podle toho. Někdy oči pro pláč.

K jeho spokojenosti ti tři neměli nic proti dalšímu hráči, takže za chvíli už lítaly karty.

Sice je nedostal úplně nejlepší, ale rozhodně se ukázal být nejlepším hráčem, takže i s malým kašpárkem... Ne, že by s tím měl zkušenosti, to platilo jen pro ty karty.

Shrábl k sobě hromádku bankovek a poděkoval za hru, náhodou to bylo fajn a ti tři se ani netvářili nějak naštvaně nebo zklamaně, brali svoji porážku velice sportovně.

Dean si tedy ještě zkontroloval telefon, jestli ještě nenapsal Bobby, ale nic, a od Sama taky nic, ten snad v tom pokoji u laptopu usnul.

Dal si ještě jednu Colu a potom prostě musel pozvat svoje protihráče na whisky, když už je obral o takový balík.

Už seděli u baru, když se ozvalo zabzučení telefonu.

Dean poplácal po zádech jednoho z těch, které obehrál, ten právě řekl nějaký vousatý fór, takže se tomu i zdvořile zasmál, ale už odklápěl telefon a koukal na zprávu od Bobbyho.

„Asi už tuším, odkud vítr vane, a to doslova. Podle všeho to znali už Indiáni, kteří tu žili, takže to moc na démony nevidím. Nemyslím, že by se pouštěli do něčeho takhle viditelného, i když sis možná už všimnul, že se tu ty mrcha objevují častěji, než v předchozích letech. Zjistím, jestli se s tou bouřkovou potvorou dá něco dělat, a napíšu, jak to dopadlo."

Deana vůbec nepřekvapilo, že Bobby ví, odkud vítr vane, nejspíš i doslova. Bobby se možná narodil v noci, ale ne včera v noci. Hodil do sebe panáka a začal datlit odpověď.

„My máme teď na krku nějakou vodní příšeru. Ještě zjišťujeme, co to je. Sam je se mnou. Takže mám externí mozek, hehe. No, hlavně, ať se to u tebe nějak vyřeší, vypadá to fakt dost děsivě."